Lockdowny v roce 2022 skončily, byť často doznívaly v mnoha nahrávkách. Vyšla ale i jiná než takzvaná covidová alba. A my jsme vybrali ta nejlepší. Šestadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo celkem 94 domácích (českých a slovenských) desek. Tohle je finální dvacítka a příčky deset až šest.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
10. Lazer Viking - Tunnel Vision |
Jakub Kaifosz aka
Lazer Viking na desce "Tunnel Vision" došel k bodu, kdy potřeboval na chvíli odstřihnout svou hudební minulost a vrhnout se do zcela jiného teritoria. Balanc tvořený z tanečního power popu a syrového new wave v producentské režii Tomáše Havlena z Post-hudby je trefou do černého. Na jednu stranu to zní bláznivě, cool a bere si nemálo ze současných retro trendů, ona hudební rozvernost je ale v ostrém kontrastu ke všudypřítomné temné poetice textů. Ve druhém sledu byly zachovány ony charakteristické rysy, které tvoří právě neoblomnou
auru tvorby značky
Lazer Viking. Bez ní by to vlastně nemohlo fungovat, zbylo by pouhé beztvaré povyražení. Tento ostrý střih dodává nahrávce
"Tunnel Vision" neodolatelné kouzlo momentu, energii a neokoukanost Jakubovy tvůrčí cesty. Synťáky nahradily kytary a jejich hra šlape na potemnělém tanečním parketu. Posluchače snadno svede k maximálnímu tanečnímu nasazení a vzápětí ho vymáchá i v dřeni emocí. (Dan Hájek)
Tip Davida Věžníka: lobbyboy&saab900turbo
Jestli je nějaký žánr, na kterém se v redakci dlouhodobě nedokážeme shodnout, je to rap. Nejasný vztah k tomuto de facto mainstreamovému a zároveň stále undergroundovému stylu ostatně odráží i tento žebříček. Z hromady
nabízeného zboží se nám tak daří spíše vyzobávat náhodné kousky. Mně se takhle díky podcastu Rapspot podařilo vyzobnout dvojici rapperek, kterou tvoří Kateřina Konvalinová a Erika Velická a která si říká trochu krkolomně
lobbyboy&saab900turbo. Loni vydaly dvě ípíčka - "EP Z lásky" a "Macocha" - a každým trochu jinak ukázaly, že český rap není jen Milion+ na jedné straně a, s prominutím, Kapitán Mr*ka Demo na druhé. Na první poslech trochu připomínají Brňandy z
Čokovoko, jsou ale, řekněme, daleko umělečtější a v textech se věnují mnohem závažnějším tématům feminismu, sexismu, násilí a postavení žen ve společnosti.
"Bavila nás představa drzých cácor, které říkají, co se nemá, a nejsou příjemný oku," říkají a mě baví to, co dělají. I když to není příjemný poslech. Jo, a taky dělají skvělý klipy.
9. Marie Kieslowski - Je všechno dobrý? |
Marie Kieslowski se minulý rok vrhla na sólovou dráhu. Muzikantka, známá z dua
Kieslowski (kde se spojila s další výraznou postavou tuzemské scény Davidem Pomahačem) či z oceňovaného hudebního velkoprojektu
Zvíře jménem Podzim, připravila s producentem Ondřejem Mikulou (
Aid Kid) deset písní nabízejících neskutečně pestrou žánrovou paletu. "Je všechno dobrý?" se začalo rodit již před lety a odráží se v něm všechny autorčiny prožitky z posledních let, od narození dětí až po lockdown. Přestože za albem nestojí žádní koncept, drží krásně pohromadě. Většina skladeb nechává vyniknout především Mariin silný vokál. Se žánry se dost střídají také nálady. Od melancholických skladeb jako "Stín" či "Silnice k nám" se dokáže přenést k tanci vyzývající "Lou Lou". Nechybějí ani hosté. Hned titulní singl obohatila
Klára Vytisková, dále se objeví cellistka
Terezie Kovalová a v závěrečné instrumentálce "Etuda I." klavír
Marie Kieslowski nádherně souzní s hlasem a kytarou
Lenky Dusilové. Na tomto debutu je opravdu všechno dobrý. (Ondřej Kocáb)
Tip Dana Hájka: Papalescu2 - Homework2
Od momentu, kdy Miki Papež se svými pastelkami bouchal o stůl do rytmu "Autobahn" od
Kraftwerk, už stihlo utéct nemálo času. Stal se z něj zručný bubeník, který si prošel několika projekty. Tím
nejhlavnějším však zůstává
Papalescu2, kde mu je rovnocenným parťákem
Moimir Papalescu. Jejich druhé album "Homework2" je tak již více Mikiho dílem. Ve velké míře si vyzkoušel práci s klávesami, včetně těch modulárních, a už pokukuje i po hře na kytaru, která tu na několika místech zní. Výsledná kolekce sice neopouští jejich svět elektroniky a krautrocku, ale zdá se být barvitější (v kontrastu k černobílému vizuálu Libuše Vendlové). Sem tam se vedle zmíněných kytarových kudrlinek objevují i vokodéry a důmyslnější práce s designem melodických linek. Nechybí ani letitý kooperátor Leo Stevenson, zde propůjčil svůj nezaměnitelný hlas skladbám "Endless" a "Spirit Of The Age", jež má drobet poetiky z
Joy Division. "Homework2" je členitějším a důstojným následovníkem prvotiny "Das Teleskop".
8. Letní kapela - Letní kapela |
V hudební branži se málokomu podaří odejít na vrcholu, jako se to povedlo (původně) jesenickým
Priessnitz na desce "Beztíže" s následnými skvělými koncerty. Kapela už dopředu hlásila, že je to s pravděpodobností hraničící s jistotou její labutí píseň, leader a hlas formace
Jaromír Švejdík ale samozřejmě skládat písně a muzicírovat nepřestal. Původně jen pro radost si s kamarády začali brnkat u táboráku a staré hudební jistoty občas prokládali i novinkami. Naštěstí se rozhodli tyto písničky zvěčnit i pro nás ostatní, a tak vznikla intimní, propracovaná, ale vlastně jednoduchá nahrávka, do které se můžete ponořit, nechat se jí unášet a zároveň si se Švejdíkem prozpěvovat vzletné melodie. Melancholické texty plné ne zrovna optimistických příběhů náladu skvělého alba jen dovršují. (Honza Balušek)
7. Markéta Irglová - Lila |
Markéta Irglová nepatří ke tvůrkyním, které by s novou hudbou spěchaly. Také v případě své třetí sólové desky "Lila" si česká držitelka Oscara žijící na Islandu počkala, až načerpá nové životní zkušenosti, které bude moci do písní promítnout - trvalo to tentokrát osm let. Křehká interpretka zůstává věrná svému muzikantskému cítění a předkládá skladby něžné a jemné, s duchovním přesahem. Hledá v nich rovnováhu mezi životem umělkyně a tím rodinným. Oduševnělým albem volně navazuje na své předešlé řadovky "Anar" a "Muna", a završuje tak vydařenou trilogii, která potěší všechny citlivé duše. (Josef Martínek)
6. Kalle - Under the Black Moss |
Třetí deska od
Kalle je snad tím nejlepším, co tahle manželská dvojice stvořila. Neuvěřitelně silná atmosféra nechává člověka poslouchat tu nahrávku až s posvátným soustředěním. Je v tom skoro jakási tajemná mystika nebo kouzla, křehkost se tu snoubí s temnotou, světlo se stínem a posluchač prochází severskou krajinou červených jezer. Tohle si nejde pustit jako kulisu. Podobně si se mnou před lety hrávala
Khoiba a jsem rád, že se ty hrátky takhle přeneseně vracejí. Až pojedu zase do Skandinávie, je mi jasné, co tam budu poslouchat. (Honza Průša)
Tip Hany Bukáčkové: Deaf Heart - Curse of The Sophomore Album
Deaf Heart patří k pomyslným černým koňům domácí stáje a jsou můj osobní objev roku 2020, kdy vyšel energií nadupaný debut.
"Soft Heart Attack" na mě působil vyzrále, suverénně, syrově a od těchhle poměrně nevycválaných rokenrolových spratků sebevědomě. Ve stejném duchu se nese i druhá řadovka "Curse of The Sophomore Album". Je vyrovnaná, nic nevyčnívá, celá svižně odsýpá a vy máte tendenci si neustále do rytmu podupávat. Songy vznikly za covidu, po nocích, kdy hlavní autorské duo spolubydlelo a tvořilo. Věčnou obsahovou inspirací jsou vztahy a peripetie s nimi. Ve zvuku jsou i hračičkové, nebojí se zapojit netradiční ruchy. "Zzz" se promění v pomyslný ďáblův výkřik (obálka desky je na poměry celkem neplánovaně pekelná) a konec naopak v chrápání. V úvodu následné "I am the Sword" je slyšet skřípající otevírání dveří, v "Black Magic" cinkne zvonek, ... Je to hypnotická kytarovka, která mi projevem trochu připomíná
Red Hot Chili Peppers. Jako byste naslouchali kazateli - charismatickému zastřenému barytonu Thomase, jenž v sobě zrcadlí závan poctivosti, hudby a ne ledabyle poskládaných syntetických tónů.