shop.musicserver.cz
Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2022 podle musicserveru (40-31)

Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2022 podle musicserveru (40-31)

Vydáno: 24.01.2023 08:00 v sekci Publicistika - Redakce | foto: Jaroslav Hrách

Lockdowny v roce 2022 skončily, byť často doznívaly v mnoha nahrávkách. Vyšla ale i jiná než takzvaná covidová alba. A my jsme vybrali ta nejlepší. Šestadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo celkem 285 zahraničních desek. Tohle je finální čtyřicítka a příčky čtyřicet až třicet jedna.

zahraniční desky: 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1


40. Yard Act - The Overload

Yard Act - The Overload
V Británii se každý rok objeví aspoň jedna fakt skvělá postpunková kapela. Minulý rok to byli Dry Cleaning, letos Yard Act. Albem "The Overload" debutovali už v lednu a hned se dostali na druhou příčku prodeje desek ve Spojeném království. Kvarteto pochází z Leedsu a jeho hudbu charakterizuje jednoduchá basová linka, která žene dopředu melodii, často ruku v ruce s bicími, do toho se zařízne kytara a frontman James Smith se svým přinasraným projevem. Texty většinou reflektují deziluzi z postbrexitové Británie i jiná politická a sociální témata. Občas ve skupině poměrně nečekaně použijí další nástroj (rytmická flétna) a vždy přidají chytlavý a nosný refrén. A jsou z toho skvělé skladby jako "Payday", "The Incident" nebo "Land Of The Blind". Často doplněné famózními klipy. Yard Act jsou to nejzábavnější, co se minulý rok urodilo ve Velké Británii. Ostatně, nominace na Mercury Prize nebo hostování Eltona Johna, jejich velkého fanouška, na singlu "100% Endurance" to jen potvrzují. (Honza Průša)


39. SZA - SOS

SZA - SOS
Příznivci floskulí, zavřete oči. Jestli totiž existuje slovo, které charakterizuje muziku, kterou dělá SZA, je to slovo eklektický. Eklektická byla prvotina téhle rodačky z Missoury "Ctrl" z roku 2017 a stejně eklektický je i její nástupce "SOS". Už ten tracklist - třiadvacet položek - a stopáž - osmašedesát minut! A pak je tu ta hudba. Solána Imani Rowe totiž píše songy úplně jinak než většina jejích kolegyň. Schéma sloka-refrén-sloka-refrén tady nenajdete. Dost možná má tenhle způsob i nějaký muzikologický termín, my si ale můžeme pomoct přirovnáním k předmětu plujícímu po vlnách. Nebo k rostoucí a rozkvétající květině. A přitom jsou to pořád písničky. A ať už je SZA zpívá sama nebo jí pomáhají hosté (za všechny zmiňme Phoebe Bridgers v nádherné "Ghost in the Machine"), je radost je poslouchat. Není tedy divu, že tohle r'n'b vylezlé ze své komfortní zóny našlo své místo v několika výročních žebříčcích. A nakonec i v tom našem. (David Věžník)


38. Kendrick Lamar - Mr. Morale & The Big Steppers

 Kendrick Lamar - Mr. Morale & The Big Steppers
Kalifornský umělec Kendrick Lamar patří v současnosti mezi nejvlivnější a nejrelevantnější rappery na světě. V loňském roce to potvrdil svou pátou řadovkou "Mr. Morale & the Big Steppers", která sklidila pozitivní ohlasy napříč hudební kritikou. On sám se přitom rozhodl udělat úkrok stranou a nenavázat na komerčně úspěšnou, moderní a hitovou nahrávku "DAMN." z roku 2017. Vrátil se k tradičnímu přístupu s odkazem na černošskou kulturu, stejně jako to udělal v roce 2015 na zásadním počinu "To Pimp A Butterfly". Byť jako rapper zůstává politicky angažovaný v otázkách rasismu či občanských práv, snaží se vymanit z role spasitele, která mu byla přiřknuta za jeho tvorbu, a víc se zaměřuje na sebe a na své chyby. Hudebně i textově jde zpočátku o poměrně těžce stravitelnou nahrávku, která vyžaduje čas a pečlivou analýzu, což je ovšem také její největší klad. Bez jakýchkoliv diskusí patří "Mr. Morale & the Big Steppers" k tomu nejlepšímu, co ve světovém rapu minulý rok vyšlo. (Jaroslav Hrách)


Tip Dana Hájka: Oliver Sim - Hideous Bastard

Oliver Sim - Hideous Bastard
Sice se svým sólovým materiálem přišel z kapely jako poslední, ale o to více si Oliver Sim může gratulovat: natočil velmi civilní a otevřenou desku. "Hideous Bastard" je svým způsobem i jakousi samoléčbou ze všeho co se mu v životě přihodilo. Na vše ale nahlíží už dospěláckou optikou. K ruce měl osvědčeného parťáka - Jamie xx mu vypomohl s hudební složkou a beaty, jednotlivé melodické linky jsou prošpikované mnoha odkazy. V textech se Oliver svěřuje s přiznáním, že od svých 17 let žije s HIV, jaké zažíval tíživé stavy a strach, jak to vše přijme jeho blízké okolí, řeší komplikovanosti sebe sama a podobně. Výsledné dílo je takový krátkometrážní biják, v němž se hlavní hrdina postupně poodhaluje. Poprvé se tak nemusí ani schovávat za The xx, kde je součástí velmi sevřeného celku. Tím, že je sám za sebe, mohl v několika momentech vystoupit i ze své komfortní zóny (nejen vokálně) a popustit uzdu fantazii ve vyprávěných příbězích. Ochrannou ruku nad ním drží (coby host) i Jimmy Somerville. "Hideous Bastard" je hořkosladká nahrávka, plná sentimentu, naděje a vnitřní rovnováhy vysvobození.


37. Foxes - The Kick

Foxes - The Kick
Louisa Rose Allen známá pod pseudonymem Foxes je na plantážích popového světa pořád lehce opomíjenou zpěvačkou. Více než sólově se do povědomí dostávala prostřednictvím spoluprací se zrovna frčícími tanečními producenty - Zedd, Kygo nebo Giorgio Moroder. Její v pořadí třetí deska "The Kick" vyšla po dlouhých šesti letech čekání. Rok před ní jsme dostali velmi příjemnou ochutnávku v podobě épéčka "Friends in the Corner", které jasně deklarovalo, že se popluje v těch nejčistších popových vodách. A nejinak tomu je i na albu. Již název napovídá, že nás tohle dílo má především nakopnout v dobách ještě stále tehdy aktuální covidové pandemie. Je to hravé, je to hymnické a je to zkrátka zábava. Singly "Sister Ray", "Absolute" nebo "Sky Love" by snadno oživily dnes již tak nudné a tuctové rádiové étery. Můžeme tedy doufat, že na tuto krásku s vykulenýma očima stále ještě čekají zasloužené reflektory uznání. (Tomáš Navrátil)


36. Machine Gun Kelly - mainstream sellout

Machine Gun Kelly - Mainstream Sellout
Pop punk žije! A může za to (také) Machine Gun Kelly. Jeho předchozí album "Tickets to My Downfall" se stalo revolucí nejen ve vlastní tvorbě, kdy se z rappera stal resuscitátor pop punku, ale i v tomto subžánru jako takovém. Éterem znovu začaly znít jednoduché, ale úderné melodie s překotnými kytarovými riffy a texty o holkách, nejlepších párty na světě i o prostém životě, a to z úst matadorů i zástupců o generace mladších hudebníků. MGK tuhle znovu nakopnutou slávu přiživil i výbornou nahrávkou "mainstream sellout" s plejádou hitovek i srdceryvných balad. A i na podruhé to zafungovalo. Americký hudebník si připisuje další velký úspěch a rostoucí fanouškovskou základnu, která ho z klubů postupně dotáhla až do hal. (Ondřej Hricko)


Tip Davida Věžníka: Kathryn Joseph - For You Who Are the Wronged

Kathryn Joseph - For You Who Are the Wronged
Máte desky, které se vás snaží ohromit bohatými aranžemi a vyleštěnou produkcí. A pak máte desky, na kterých zní třeba jen jeden hudební nástroj a hlas, a ohromí vás stejně, ne-li ještě víc než ty z té první kategorie. Přesně takovou, řekněme, minimalistickou nahrávkou je třetí řadovka od skotské umělkyně Kathryn Joseph nazvaná "For You Who Are the Wronged". Vystačí si vlastně se dvěma ingrediencemi. Tou první je zdánlivě prostý zvuk elektrického piana, občas prohnaného decentním efektem či doplněného o něžný glitch. Druhou je takřka nadpozemský vokál samotné autorky. Vibratem a barvou malinko připomíná třeba Lou Rhodes z Lamb, je v něm ale (zřejmě už navždy) zakořeněná bolest ze ztráty jejího syna, který se narodil předčasně a zemřel týden poté (jeho jméno ona vetkla do svého pseudonymu a ze všeho se vyzpívala na osm let starém debutu "Bones You Have Thrown Me and Blood I’ve Spilled"; to jí bylo čtyřicet). Tohle album je o násilí, o lidech, kterým jiní lidé ublížili, a pro lidi, kterým jiní lidé ublížili. Je to neskutečně intimní, emocionální, svíravé a silné dílo a zaslouží si vaši pozornost.


35. Rina Sawayama - Hold The Girl

 Rina Sawayama - Hold The Girl
Šestadvacet hudebních (pod)žánrů na jednom albu a stejně je to vlastně pop? I to je možné! Rina Sawayama se s předchozím počinem zalíbila kritikům, novinka "Hold The Girl" by ji měla přiblížit masám. Je totiž sice stále extrémně propracovaná, takže ani my ji v našem žebříčku nesmíme opomenout, ale nezapomíná ani na různé melodické, popové háčky, které si s ní na festivalech budou prozpěvovat stále širší skupiny posluchačů. Je to nahrávka plná nápadů, na které je co objevovat i po desátém poslechu. Každý milovník vrstevnatých počinů si tuhle hudební cibuli rád oloupe. A třeba si u toho i pobrečí. To proto, že něco tak skvělého a inovativního už dlouhé roky neslyšel. (Jan Trávníček)


34. Beach House - Once Twice Melody

Beach House - Once Twice Melody
Kdo by odmítl hodinu a půl nové hudby od baltimorského dua Beach House? Po téměř dvaceti letech na scéně jsou Victoria Legrand a Alex Scally na tvůrčím vrcholu. Zkušenosti zúročili na dvojalbu "Once Twice Melody", které můžeme zařadit k jejich nejlepším počinům vůbec. A to se nevzdalují od svého typicky zasněného zvuku. Spíš si více hrají s detaily - ve výsledku je to, jako když se na známý obraz podíváte z jiné perspektivy. Oproti předchozím nahrávkám se natáčelo v domácím studiu. Roli studiového inženýra si vzal na starosti sám Alex, a i když se vše učil za pochodu, konečný výsledek stojí za to. Vychutnejte si "Pink Funeral", kde Bernard Herrmann potkává Cocteau Twins, či "Superstar" evokující starou lásku, případně sedmiminutový opus "Over And Over", který nádherně vykresluje umění téhle dvojice najít krásu ve smutku. (Jakub Malar)


Tip Tomáše Rozkovce: Gaerea - Mirage

Gaerea - Mirage
S trendy u extrémního metalu to je jak na houpačce. Jedny vznikají, další v bolestech končí ve chřtánu Leviathana. Rok 2022 tak vytáhl na temné světlo blackmetalové scény smečku Gaerea, která je trochu jiná než ostatní. Portugalská horda se vynořila z doby pandemie, ale naplno zazářila až s albem "Mirage". To přináší potemnělé umění až nihilistického vzezření. Skladby mají tah na branku a snaží se trýznivým způsobem dojít stylem start a cíl, aniž by hleděly na nějakou stopáž. Z každé noty čiší emoce. Do svých brutálních kompozic muzikanti vetkli dotek drásavé bezútěšnosti, plné agrese a agonistické krásy hraničící s katarzí a obnažením své vlastní odevzdané duše plné bolesti a zoufalství. "Mirage" je svěží závan do lehce stojatých temných metalových vod. Vřele doporučuji! (Tomáš Rozkovec)


33. Noah Cyrus - The Hardest Part

 Noah Cyrus - The Hardest Part
Ke zvukovému ukotvení "The Hardest Part" vedla velmi členitá cesta. Noah Cyrus možná zrod tohoto počinu pojala i jako terapii. Potřebovala se popasovat s mnoha věcmi, které se jí přihodily v životě, včetně trablů v rodině a závislosti na Xanaxu. Country s přesahem k její modernější podobě a alternativnímu popu ve spojení s vnitřními nářky a civilními zpověďmi dává celku křehkou atmosféru a naléhavost. "The Hardest Part" je zpěvaččiným vkročením do dospělosti. Urovnává si zde svůj život a hledá vlastní východiska a směry, kterými se vydat. Těch deset písniček, včetně krásného duetu "Every Beginning Ends" s Benjaminem Gibbardem z Death Cab For Cutie, skvěle slouží celku. Všechny se spoléhají na neomalenou lyriku a zralejší verzi doslovného vyprávění. Celou nahrávkou se nese melancholická linka, z níž se autorce nakonec daří vykřesat naději. Noah Cyrus mnohým překvapivě vyrazila dech. Nám taky. (Dan Hájek)


32. Rosalía - MOTOMAMI

Rosalía - Motomami
Energie. Tak definuje Rosalía slůvko "MOTOMAMI", které pro ni znamená životní styl a dalo také název její třetí desce. A energii nám španělská zpěvačka na ploše šestnácti písní dávkuje v obrovské míře. Nezáleží na tom, jestli mluvíme o ulítlosti "Bizcochito" s videoherním beatem nebo o zdánlivě křehké baladě "Hentai", která zase překvapí mimořádnou explicitností. I přesto, že interpretka skáče z popu k reggaetonu přes hiphop skloubený s flamencem, jednotlivé songy na sebe dokonale navazují. Jistě, takhle napsané to může vypadat jako naprosto šílený guláš, opak je ale pravdou. "MOTOMAMI" je už od pohledu na obal odvážná nahrávka, nedělá to však samoúčelně s úmyslem lacině šokovat. Rafinovaně ukazuje, jak se na mainstreamovém albu dokážou geniálně prolínat žánrové hranice. A i když možná nebudete rozumět, o čem to Rosalía vlastně celou dobu zpívá, i díky závěrečné, nádherné koncertně laděné skladbě "Sakura" vám to vyrazí dech. Na to vemte jed. (David Böhm)


31. Porcupine Tree - Closure/Continuation

Porcupine Tree - Closure / Continuation
Steven Wilson je dítko štěstěny. Za posledních deset dvanáct let na co sáhl, to se mu podařilo měrou vrchovatou. Jako šťastné se ukazuje - byť jen krátkodobé - oživení jeho domovské skupiny Porcupine Tree, s níž v tichosti natočil velmi zdařilou kolekci "Closure/Continuation". Ta zcela smazává onu dlouhou pauzu od předchozí řadovky. Přináší totiž vše, na co jsou posluchači této kapely zvyklí, přestože to nemusí být pro každého poslechově láska na první poslech. Deset košatých kompozic nabízí moderní přístup k progresivnímu rocku s přesahem do metalu. Wilson se svými parťáky namíchal nesmírně bohatý a barevný koktejl, ve kterém není nouze o vzletné, táhlé kytary, nářezové plochy, které se střídají s klidnými klávesovými či akustickými party, ani o výrazné změny temp. Vše je zabaleno do zvukově sexy přiléhavého kabátku. Pro milovníky žánru povinná věc, která roste s každým dalším poslechem. (Tomáš Rozkovec)


Tip Honzy Průši: Cari Cari - Welcome To Kookoo Island

Cari Cari - Welcome To Kookoo Island
Cari Cari je rakouský indierockový pár. Na kytaru hraje a zpívá Alex Köck, perkusní nástroje a didgeridoo obsluhuje zpěvačka Stephanie Widmar. Na konci roku se přijeli podívat i do pražského Café V lese a přivezli tam svojí druhou desku "Welcome To Kookoo Island". Jejich hudba staví na zábavných textech plných popkulturních odkazů, ty pak balí do psychedelické hudební obálky, ve které jim ale není nic svaté. Zkusí vlastně cokoliv. A výsledek je nesmírně zábavný a návykově chytlavý. Strhnou vás hned v prvních okamžicích úvodní "Jelly Jelly". Na kratičké desce (do necelých 35 minut narvou jedenáct písní) jde především o její celkovou náladu a bezbřehou hravost. Skoro ve všech rozhovorech muzikanti zmiňují, že začali hrát proto, aby se jejich hudba objevila ve filmu Quentina Tarantina. A i když se tak zatím nestalo, je fakt, že svou náladou by tam pasovala výborně.


NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
České kolo Eurovize odstartovalo. O postup bojují Markéta Irglová, Pam Rabbit nebo Vesna
Publicistika: České kolo Eurovize odstartovalo. O postup bojují Markéta Irglová, Pam Rabbit nebo Vesna Česká televize poslední lednové pondělí během streamu představila pětici adeptů na reprezentaci naší země v mezinárodním soutěžním klání Eurovize. Následně bylo spuštěno hlasování, které poběží týden. Bude tuzemské... čtěte zde
Vydáno: 31.01.2023 08:30 v sekci Publicistika
0
Arakain, O2 universum, Praha, 28.1.2023
Naživo: Arakain to se čtyřicítkou na krku v O2 universu stále brousil jako za mlada Arakain je bezesporu českou metalovou legendou, a že i po čtyřiceti letech přitahuje fanoušky, dokázalo dopředu vyprodané O2 universum. Tento speciální koncert měl být dovršením oslav výročí, a proto sliboval mnohé. Jak celá akce... čtěte zde
Vydáno: 30.01.2023 20:20 v sekci Naživo
0
Několik videoklipů z roku 2022, které by vám neměly uniknout
Publicistika: Několik videoklipů z roku 2022, které by vám neměly uniknout Stejně jako každý rok i loni na nás z televizních, mobilních či počítačových obrazovek blikala mimo jiné spousta hudebních videoklipů. Určitě by se jich skvělých našlo mnoho, ale třeba vás některé z našeho článku minuly.... čtěte zde
Vydáno: 30.01.2023 15:15 v sekci Publicistika
0
Sam Smith - Gloria 8/10
Recenze: Sam Smith na albu "Gloria" prožívá osobní manifestaci Sam Smith prošel dlouhou vývojovou cestou. Hledání vlastní identity se však zdá být u konce - jeho vyvrcholením je čtvrtá studiová deska "Gloria". Všechny vývojové změny se výrazně otiskly do jednotlivých skladeb. Hudební revoluce... čtěte zde
Vydáno: 30.01.2023 08:30 v sekci Recenze
0
Dream Theater, Winning Group Arena, Brno, 28.1.2023
Naživo: Dream Theater v Brně vyučovali hudební mistrovství Dream Theater v Brně předvedli své muzikantské mistrovství i smysl pro vizuální prvek komplexní show, potěšil i slušný zvuk. Nepotěšil naopak očekávaně zpěvák James LaBrie a neočekávaně poměrně nízká návštěvnost akce,... čtěte zde
Vydáno: 29.01.2023 22:56 v sekci Naživo
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Publicistika: Několik videoklipů z roku 2022, které by vám neměly uniknout (30.01.2023 15:15)
- Recenze: Rina Sawayama na desce "Hold The Girl" pomáhá definovat pop budoucnosti (18.01.2023 16:00)
- Video: SZA se v klipu "Kill Bill" stává druhou Umou Thurman (13.01.2023 12:46)
- Nové desky 49/2022 - od Sama Rydera přes SZA po Ninu Hagen (14.12.2022 12:50)
- SZA v pátek konečně vydá druhou řadovku. "SOS" přinese 23 songů a hosty jako Phoebe Bridgers nebo Ol' Dirty Bastard (08.12.2022 08:29)
- Na Rock for People přijede i Machine Gun Kelly (05.12.2022 15:17)
- Video: Temná Rina Sawayama v halloweenském klipu "Frankenstein" vystupuje ze zrcadla (10.11.2022 09:59)
- Recenze: Noah Cyrus dělá na "The Hardest Part" bolest krásnou a léčivou (01.11.2022 08:00)
- Naživo: Kendrick Lamar v Praze předvedl famózní show (13.10.2022 11:45)
- Naživo: Gaahl’s Wyrd, Gaerea a Saor přivezli do Futura tři podoby black metalu. Všechny skvělé (09.10.2022 16:45)

ALBUM TÝDNE 05/2023

Sam Smith
Gloria

Sam Smith prošel dlouhou vývojovou cestou. Hledání vlastní identity se však zdá být u konce - jeho vyvrcholením je čtvrtá studiová deska "Gloria". Všechny vývojové změny se výrazně otiskly do jednotlivých skladeb. Hudební revoluce se sice nekoná, ta osobní však bez diskuzí ano.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 09.02.
The Black Angels (US) (Roxy, Praha)
Út 21.02.
George Ezra + special guest: Passenger (Sportovní hala FORTUNA, Praha)
Ne 12.03.
Easy Life (US) (Roxy, Praha)
Út 14.03.
Starset (US) (Lucerna Music Bar, Praha)
Ne 26.03.
Damien Rice (IRL) (Divadlo Hybernia, Praha)
Út 04.04.
Aldous Harding (NZ) (Palác Akropolis, Praha)
Pá 07.04.
We Are Scientists (US) (Futurum Music Bar, Praha)
So 15.04.
Ramirez (US) (Underdogs, Praha)
Ne 16.04.
Only The Poets (UK) (Roxy, Praha)
Po 17.04.
Only The Poets (UK) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Vladimír Mišík The Prodigy Prince Justin Bieber Manowar Lucie Vondráčková Adele Beyoncé Madonna Viktor Sheen Slash Lady Gaga The Weeknd Michal Prokop BTS Mirai Vojtaano Kryštof Ed Sheeran Queen
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2023 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2022 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu