Deaf Heart jsou pro mnohé ještě velkou neznámou, ale při poslechu jejich singlů poznáte, že jsou prostě dobří. Své zkušenosti z předchozích uskupení zúročila čtveřice muzikantů v čele s frackoidním Lichtagem na prosincovém debutu "Soft Heart Attack", jedné z nejlepších tuzemských desek loňského ro(c)ku.
Deaf Heart, to byla láska na první poslech. Původně pětičlenná formace o sobě dala vědět prvně na konci roku
2019 singlem
"Blood" (tehdy si frontman neváhal nechat název písně vytetovat do spodního rtu). Oddanost a víru v sebe sama zpečetila zakládající trojice společným tetováním ztvárňujícím logo kapely. Zápal pro věc se pak odráží i na prvním albu - "Soft Heart Attack" pulsuje ve správném tlukotu srdce.
I přes to, že rok 2020 stál za starou belu, je pro mě tahle skupina hlavním favoritem v kategorii objev roku. Našlapaná, vyvážená deska čítá deset položek a nabízí špinavý, ale poctivý rock 'n' roll. Energický počin, okořeněný cynismem a arogancí dává žánru ten správný třpyt a do republiky, která těží z agrometalu, vnáší i jistou hudební obrodu.
Na "Soft Heart Attack" není jediný song, který by se mi nějakým způsobem nezamlouval. Nahrávka navíc zní světově, což čtveřici dává jistý trumf do rukou. Možná to bude i tím, že za mikrofonem stojí rodilý Američan Thomas Lichtag, jehož můžete pamatovat z kapely
Airfare. I další členové jsou zkušenými a známými muzikanty, posuďte sami - kytarista Michael Vácha (
Rituály,
A Banquet), baskytarista Tomáš Lacina (
Ewa Farna) a bubeník Adam Vychodil (
Lenny). Léta praxe teď chytře zúročili a přetavili v plnohodnotnou placku, která svojí profesionalitou a drajvem strčí většinu scény do kapsy.
Pod skladbami je podepsáno autorské duo Vácha (hudba) a Lichtag (text), kteří se neváhali k sobě sestěhovat do jednoho bytu, aby mohli tvořit, kdykoli se jim zachce. S takovým přístupem jsem se už dlouho nesetkala a jen jim to kvituju. (Pokud to tedy není jen póza, stejně jako celková prezentace skupiny. Ale já jim to do určité míry věřím.)
Deaf Heart se nechali slyšet, že deska je soundtrackem k láskám, randění, rozchodům i k roku 2020. "My Love" je taková hrdá, vypráví o stavech, kdy se neváháte obětovat a pro lásku klidně zemřete. "Better Believe It" může naopak působit výhružně. "Baby Goner Since Birth" je ironická - popisuje dvě uskutečněná rande (při zmínce o alkoholu nechybí tematické cinknutí skleničkami). "E.C.R." - zkratka pro "Economy Class Rockstar" - si trochu dělá srandu ze životního stylu rockových hvězd a sampluje jednu z promluv z westernu "Poklad na Sierre Madre". "Red" je prototypem lovesongu, titulní "Soft Heart Attack" pak symbolizuje odevzdání, rozčarování, možná i smíření se třeba s rozchodem. "Running" vypráví o odloučení od svých milovaných a o následné frustraci. Ve
"Smells Like $" se zpívá, jak je super, když máte peníze, a jak to stojí za prd, když je nemáte.
Drsná, ale citlivá. Taková je suverénní prvotina těchto rokenrolových spratků, jak si s chutí říkají. Líbí se mi na nich jejich sebevědomí. Ale není se čemu divit - když chcete jít za nějakým cílem, nesmíte se krčit v koutě. A když budete držet hubu, tak si vás taky nikdo nevšimne. Chce to najít tu správnou míru drzosti, abyste udělali dostatečný průvan v českém rádoby rock 'n' rollu. A téhle bandě se to povedlo.
Je to prostě muzika, co má koule. Svižná, energická, syrová, špinavá, štiplavá, divoká, ambiciózní, plná hutných kytar. A ten frontmanův hluboký, sytý hlas je velmi podmanivý a rozpoznatelný. Mám ráda přímočarou energii, která není prachobyčejným plácáním o ničem. Ze "Soft Heart Attack" rock 'n' roll přímo stříká - do
hluchých srdcí vede aorta nabitá výživnými plnohodnotnými rockovými krvinkami.
Deaf Heart pomalu, ale jistě probouzejí českou rockovou scénu, podobně, jako to dělají
The Atavists,
TH!S nebo svého času
Sunshine. Zaplaťpánbůh za to!