Cestu do předem dávno vyprodaného Fora Karlín lemovaly desítky odpadků nedočkavých příznivců, kteří ani v nekuřáckém sále své Iqosy neodložili. Prázdné láhve od alkoholu, pohozené cedule se vzkazy zpěvačce a především hromady odpadků z nedalekého McDonald's dávaly tušit, že se sice do Prahy 8 vydala generace, která hlasitě bojuje za záchranu planety, sama ale přispět svým dílem nehodlá.

Jako morous, kterému ujel vlak, se ale kdokoliv přes dvacet mohl cítit už u předskakujícího rappera a zpěváka vystupujícího pod jménem charlieonnafriday. Rodák ze Seattlu sice má na svém kontě štěk na desce "Ben" od nedalekého souseda Macklemora, podobně jako v poslední době on se ale také rozhodl na vlastním koncertě falšovat, co se dá.

Jeho písničky sice disponují příjemným popovým základem a stojí na vybrnkávání na španělku, do něhož s příchodem refrénu začne hrát výrazný beat, a tak byste jeho tvorbu mohli zařadit třeba ke slavnějšímu kolegovi, který si říká The Kid Laroi a který shodou okolností už přes měsíc randí s hlavní hvězdou večera, jenže jeho DJ a jediný spoluhráč Jordan mu všechno pouštěl z notebooku. Jedenadvacetiletý mladík do hotové mptrojky jen přizvukoval a ještě si u toho pomáhal autotunem.

Přítomní teenageři však skutečnost, že z playbacku musí znít už i obyčejná kytara, vůbec neřešili a nadšeně pištěli či natáčeli. Jedna slečna se například od srdce zaradovala, když autor debutu "ONNAFRIDAY" použil v textu slovo "exes", tedy to stejné, jakým hlavní hvězda večera otitulovala svůj největší hit. Jiná zase hlásila kamarádce po konci sotva půlhodinového setu, během něhož se předskokan ani nezapotil, že má nového nejoblíbenějšího zpěváka. Svraštění mračivky, pokrčení rameny, kyselý úšklebek a vstříc hlavní hvězdě.

Také ta se narodila v roce 2003 a s úderem deváté večerní se za obrovského jásotu publika objevila na scéně. Pódiové vybavení turné s třiapadesáti zastávkami čítalo čtveřici tanečníků a obrovskou projekční plochu, před kterou stály dvě krychle, v nichž hráli bubeník s kytaristou. Jak moderní popové trendy bohužel kážou, nešlo na ně moc dobře vidět, neboť přední část fungovala zároveň jako projekční plocha. To ale neznamenalo, že Tate McRae přivezla do Prahy velkou show. Spíš naopak.

Konfety či balóny vzduchem nelétaly, na plátně se většinu večera promítala akorát samotná zpěvačka ve větším detailu, a to vše zdůrazňovala zhusta využívaná bílá světla stroboskopů. V půlce vystoupení se při písni "Rubberband" dvě krychle propojily několika gumovými lany, do nichž se Tate s tanečníky zavěšovali jako boxeři v ringu.

Show vše podřizovala tomu, abychom především sledovali větráky rozfoukané dlouhé vlasy zpěvačky a ideálně u toho ještě obdivovali její křivky, neboť držitelka titulu Artist On A Rise od YouTube vystoupila jen ve vysokých botách, kraťasech a podprsence. Z těch se až do konce koncertu nepřevlékla, a snažila se tak podobně jako ve svých videoklipech ukazovat především své tělo. Vypadalo to lacině.

Naneštěstí šlo vidět, že fanynka hokejových Flames z jejího rodného Calgary je v prvé řadě tanečnice. Není to tak dávno, co její průlom do velkého světa showbyznysu zařídila účast v taneční reality show "So You Think You Can Dance", v jejíž třinácté sérii se v roce 2016 objevila. A i když ji tehdy nevyhrála a skončila až třetí, stala se nejvýše umístěnou Kanaďankou v historii soutěže, což jí pomohlo postupně směřovat svou kariéru k dráze zpěvačky.

Kdo by ale čekal, že "kanadská odpověď na Billie Eilish", jak ji nazval magazín Elle, bude předvádět čísla, s jakými si Jason Derulo nedávno podmanil pražskou O2 arenu, mohl být oprávněně zklamán. Ty nejlepší kousky si paradoxně vystříleli její doprovodní tanečníci, samotná T8, jak si nechává umělkyně říkat, většinu času jen špulila na odiv své přednosti a žádné taneční sólo do svého koncertu překvapivě nezakomponovala.

Jednalo se o jednoznačně promarněnou příležitost, neboť ani vokálně toho moc nepředvedla. Její hlásek má malý rozsah a v některých polohách připomíná až kvákání, takže nejenže se nemůže pouštět do vokálních exhibic, ale stěží zvládá pěvecký standard.

Úvodní trojici písní zhusta proložila momenty, kdy se ani neobtěžovala si dát mikrofon k puse, neboť ji stejně suploval half-playback a sborový zpěv euforií nabitého publika. V pomalejší části koncertu, během níž si sedla nahoru na krychli a předvedla publiku pár balad, už se snažila o poznání více. Jenže jakmile se dostala k bouřlivě přijatému hitu "Exes", zase z něj odzpívala sotva 50 %. To se pak pozitiva hledají těžce. Ačkoliv přece jen - song "Cut My Hair" v závěru rozzářilo povedené sólo na elektrickou kytaru. Alespoň něco.

Písně o rozchodech, obviňování, žárlivosti a návratech z L.A., kde zpěvačka s německými a skotskými kořeny momentálně žije, místy připomínaly textařskou školu Taylor Swift. Ostatně právě ji Tate McRae označila za jeden ze svých největších vzorů v psaní písní.

Škoda, že se u ní neinspirovala také v tom, že by se na nějaký nástroj podobně jako ona naučila hrát. Pak by její pětašedesátiminutový koncert možná přestal připomínat modelkovské molo a už tak nadšené fanynky v prvních řadách by k nekonečnému ječení měly i reálný důvod. Vždyť ani v tomto směru se bývalá přítelkyně hokejisty Colea Sillingera z Columbusu Blue Jackets moc nepředvedla. Desítky cedulí s nápisy všeho druhu zpěvačku nevyhodily z konceptu, žádnou z nich neokomentovala a nad rámec připravených proslovů se někdejší spolupracovnice skupiny Walk Off The Earth nepokusila o jakékoli hlubší spojení s publikem.

Je určitě moc dobře, že se Live Nation pro jednou rozhodlo dovézt do Prahy hvězdu na vzestupu v době, kdy ještě není za zenitem, ale naopak se dá čekat, že její sláva ještě poroste. Těch příkladů, kdy se to nepovedlo, by se dala najít hromada, stačí se podívat směrem k Dua Lipě, Demi Lovato, Seleně Gomez a celé řadě dalších. Klidně ať se tato mezinárodní korporace v podobných rozhodnutích nedrží zkrátka.

Proto ale zamrzí, že očekávaná česká premiéra právě v případě Tate McRae nenabídla nic hlubšího než jen povrchní pozlátko, na něž se brzy zapomene. A když ji srovnáme s konkurencí? Jen letos jsme měli v hlavním městě možnost zažít zpěvačky, které až na pár výhrad odehrály koncerty, jež si budeme pamatovat déle. Zara Larsson, Fletcher, Holly Humberstone, možná nečekaně i Madison Beer, z trochu jiných vod třeba LP, Sophie Ellis-Bextor, Róisín Murphy nebo Ewa Farna. To všechno jsou dámy, které mají naživo co nabídnout a vyplatí se je sledovat.

Ale co zůstane z Tate McRae, až se i na její tváři objeví první vrásky a vysportované tělo začne chřadnout? Zatím to vypadá, že nic moc.