Bývaly časy, kdy se bez Akona rádiový ani televizní éter neobešel. Zejména na přelomu nultých a desátých let on a spolu s ním i Sean Paul, Pitbull či Lil Wayne zastávali roli sidekicků rapujících do popových a r’n’b hitů. Posléze i jako protagonisté svých singlů naprosto ovládli hudební mainstream. Když zpěváci a zpěvačky někoho z nich do svého songu angažovali, hned hitové ambice společného výsledku narostly. Jen výčet všech známých písní podle tohoto mustru by vydal na samostatný článek. Fungovalo to naprosto spolehlivě - flopů vznikalo tímto způsobem naprosté minimum.

Tehdy také odstartoval na dlouhou dobu platný trend, kdy se v prvních vteřinách libovolného songu interpreti představovali posluchačům. Akon používal dnes už ikonické slovo "Konvict" odkazující nejen na jeho album "Konvicted", ale především na roky 1999 až 2002, které trávil střídavě na svobodě a za mřížemi.

Americko-senegalský zpěvák a rapper tehdy prožíval skvělé časy a dlouho to vypadalo, že se hitová mašinerie nezastaví. Pak ale došlo k zásadnímu obratu - držitel mnoha ocenění všemožného druhu se rozhodl, že svou hudební kariéru dá na nějakou dobu stranou a začne se věnovat filantropii. Alespoň navenek to vypadalo, že se v něm hnulo svědomí a rozhodl se, že vydělané miliony investuje do jednoho z nejchudších států na světě a místa, v němž prožil velkou část dětství - Senegalu. Z hudebního světa se tak po pár méně úspěšných singlech typu "Angel" okolo roku 2010 stáhl a cokoliv, co od té doby vydal, už na jeho někdejší úspěchy nenavázalo. A nejspíš ani nenaváže.

Akon se v mezidobí totiž také stal osobou, o jejíž pravých záměrech lze v tuto chvíli jen spekulovat. Jeho obrovský projekt, kdy se v Senegalu pokusil vybudovat celé nové město, vypadá podle odborníků jako jeden velký finanční podvod, podobně se teď vyšetřovací orgány dívají i na jeho pokus přijít na trh s vlastní kryptoměnou. Situaci nepřidávají ani různá obvinění mířící na jeho vztah k ženám, které údajně ponižuje, na základě čehož se k němu obrátili zády sponzoři i vydavatelství. Na Srí Lance mu dokonce zakázali vstup do země, protože tam vyhodnotili, že v klipu k hitu "Sexy Bitch" uráží budhismus.

V tomto kontextu jeho aktuální turné vyznívá úplně jinak. Je náhle mnohem jasnější, proč se před přídavkem ve Foru Karlín odehrála trapná scénka s podepsáním dvou triček a na projekci běžící reklamou na jeho merch, což mnozí vyhodnotili jako konec koncertu a odcházeli ještě před závěrečnou skladbou "Freedom".

Jedenapadesátiletý muslim totiž zoufale potřebuje peníze. I proto svým fanouškům nabízí jedinečnou příležitost potkat se s ním po koncertě, kdy jim vybraný kousek merche podepíše a oni si ho u toho podepisování můžou natočit. Ale pozor! Focení přímo s ním je zakázáno, může se jenom natáčet. A to vše za lidových 3 800 Kč. No, nekupte to.

I kdybyste ale toto všechno dali stranou, koukali na jeho návrat do Prahy čistě jako na příležitost poslechnout si naživo jeho obrovské hity, a splnit si tak třeba podobně jako autor těchto řádků jeden velký dětský sen, museli byste si následně přiznat, že celý večer byla spíš noční můra. Ani při nejlepší vůli totiž nelze o tom, co se ve Foru Karlín ve čtvrtek dělo, hovořit jako o dobrém koncertě.

Začněme ale pozitivy. Pěkná scéna s dlouhým schodištěm, po jehož stranách stálo šest zakřivených obdélníků, mezi něž se vměstnali bubeník, basák, perkuse a stolek pro DJe, značily, že se snad bude hrát naživo, navíc pro vyprodaný sál. Pravda to bohužel byla jen zčásti.

Jakmile na scénu v zářivě kanárkovém kabátu a kalhotách dorazil sám Akon a spolu s ním i jeho DJ, který vydržel celý koncert se stříbrnou masku zakrývající mu obličej do mikrofonu dělat "ej" a "ou", odstartovala show, jaká nemá obdoby. Někdejší hitmaker měl totiž nejen veškeré hudební podklady, včetně evidentního playbacku, ale také vizuální projekce naskládané za sebou do jediné stopy. To znamenalo, že zkrátka musel počkat, až dohraje třeba šest za sebou zařazených písniček a teprve poté si urval pár vteřin na to, aby promluvil k publiku a přivítal ho.

V těchto blocích následně odehrál i zbytek koncertu. Kdyby se stalo něco nečekaného, neměl by zkrátka prostor pro jakoukoli improvizaci a musel by počkat, než daná sekce skončí. Ostatně toto podvádění se mu nakonec vymstilo, protože mu jeho DJ špatně zmáčknul tlačítko při "Hypnotized", a song tak musel startovat podruhé.

Kolik toho reálně zazpíval naživo? Velmi málo, pokud vůbec něco. Na druhou stranu ale živě hrála už zmíněná dvojice tvořená basákem a bubeníkem. Ta se ale s předpřipravenými podklady často vůbec nemohla sladit, a tak třeba nepatrně zrychlený průlomový hit "Lonely" jel ze záznamu s beaty v úplně jiném tempu, než co se snažil hrát bubeník, takže z toho vylezl zvukový maglajz. Basák se navíc koncertem spíš pronudil, protože často jeho party vůbec nebyly potřeba.

Tím výčet negativ bohužel nekončí. Nedostatky při živém vystupování se otec devíti dětí a jeho tým rozhodli maskovat hlasitostí. Už tak velmi špatně nazvučený sál, který bývá jindy zvukově výstavní, extrémně duněl, až z toho hlava třeštila. Angažování bubeníka, který ten hluk ještě zesiloval, se stalo naprosto špatným rozhodnutím. Pokud to na vás bylo moc, a šli jste se proto postavit až dozadu k barům, nepomohli jste si. Hudba spolupracovníka Davida Guetty hrála tak nahlas, že nebylo slyšet vlastního slova. A naopak Akonův zpěv i mluvené pasáže až bolestivě řezaly do uší. Něco takového jsme ve Foru Karlín snad ještě nezažili.

Za naprosto mizernou můžeme prohlásit i dramaturgii. Občasný herec se totiž rozhodl, že více je více, a tak jsme například v osmnácté minutě koncertu absolvovali už třináct (!) písní. Jejich celkový počet se během přibližně hodinu a půl dlouhého setu přehoupl přes stěží uvěřitelnou čtyřicítku, ale co z toho, když naprostá většina puštěného a mnohdy i podivně zremixovaného materiálu, trvala sotva minutu. Třeba ze sranda songu "I Just Had Sex" zbyl jen refrén, velký hit "The Sweet Escape" zastoupilo pouze ikonické "jíííhuuu íííhuuu" v jediném refrénu a hlas Gwen Stefani už se v něm neobjevil.

První píseň, která zazněla v kompletní délce, byla až fanoušky milovaná "Don't Matter". Tu dokonce Akon v úvodu a závěru doplnil sólem na perkuse! Ale co z toho, když ji pustili ve zrychlené verzi, takže vůbec nevynikla její feel-good nálada. Víceméně kompletní jsme si mohli poslechnout i další z těch největších hitů: "I Wanna Love You" (bez Snoop Dogga), "Smack That" (rovněž s vystřihnutým partem Eminema) nebo "Right Now (Na Na Na)". Ty fanouškům umožnily zažít alespoň chvilkovou euforii ze známých melodií. Naopak třeba velmi povedený song "I Tried" už zastoupil opět pouze jediný refrén.

Jelikož je umělec také byznysmenem s vlastním labelem, představil publiku nečekaného hosta - ve zlatých šatech s třásněmi na tři skladby vystupující zpěvačku Amirror. Alespoň se během jejího vystoupení její objevitel převlékl. Její krátký set připomínal podobně mizerný zážitek z koncertu Nicki Minaj, chybět samozřejmě nemohl twerk ani autotune.

Přes všechno řečené se střízlivě přemýšlejících lidí, kteří prozatím nejhorší hudební zážitek letošního roku opustili ještě před jeho koncem, protože je uráželo, že z nich jejich někdejší idol dělá blbce a plive na svůj vlastní odkaz, nenašlo zase tak moc. A zdálo se, že zhruba osmdesáti procentům osazenstva nic z toho všeho nevadí.

Publikum, jehož velkou část tvořila tzv. zlatá mládež, do sebe lilo jednoho roznášeného Jägermeistera za druhým nebo se ve dvou případech stihlo i poprat a nic ze zmíněného neřešilo. Byla to pro něj prostě jen další velká párty. Jen se tentokrát nekonala v Duplexu či Zlatém stromu, ale na místě, kde mohlo spatřit někdejšího hitmakera na vlastní oči. Je smutné, že se pořád najde tolik lidí, kterým ke štěstí stačí tak málo.

P.S.: Na závěr popisu tohoto fiaska si alespoň zahrajme malou hru. Ve výše vypsaném setlistu jsou záměrné chyby. Schválně, jestli se mezi Akonovy fanoušky najde někdo, kdo je odhalí.