Už je to jisté: svět se zbláznil. Události posledních 12 měsíců to dokazují. A stejně jako předloni i v roce 2024 byla hudba to, co nám pomáhalo se nezbláznit taky. Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo na 80 domácích (českých a slovenských) desek. Tohle je finální dvacítka a příčky nejvyšší, tedy 5 až 1.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
Ondřej a Jiří Veselí albem "Escape" navazují na svůj debut "Two Minds" z roku 2021. Ten mimochodem obsadil skvělé 9. místo
v našem žebříčku.
Bratři přinášejí originální zvukovou dimenzi, která kombinuje různé hudební styly a přístupy. Jejich nezaměnitelný rukopis taneční elektroniky působí svěže a aktuálně, přičemž má osobitou atmosféru, jež se vymyká tradičním českým zvukům a zvykům.
Mezi skladby, které skvěle vystihují atmosféru alba, patří například "Lost Juno", která s hypnotickým rytmem a syntezátory vytváří naprosto pohlcující zvukovou krajinu, či "Blocks" s experimentálními prvky a složitějšími strukturami.
Dílo staví na kontrastech, propojuje taneční rytmy s precizně budovanými kompozicemi přecházejícími od ruchu městského života k uklidňujícímu vlivu přírody. Tyto kontrasty Bratři čerpali jako inspiraci a přetavili je do dynamických tracků. Znovu tak dokázali, že česká elektronika drží krok se světovou scénou. (Jaroslav Hrách)
4. Vladimír Mišík - Vteřiny, měsíce a roky |
Jaká škoda, že zdravotní stav už Vláďovi Mišíkovi nedovolí s novým materiálem vystupovat i živě na koncertech. Skladby z desky "Vteřiny, měsíce a roky" (a ze dvou předchozích výtečných alb s Petrem Ostrouchovem) by v kombinaci s osvědčenými legendárními kousky z minulosti nepochybně fungovaly výborně. Můžeme si jen představovat, jak by to v podání báječných muzikantů znělo a šlapalo.
Takto musíme být vděční (a jsme) za každou novou Mišíkovu píseň aspoň z nahrávky, notabene když je každá z nich tak silná a výborně zní.
Z kolektivní práce ve studiu úplně čiší radost a souznění. A neskonalý vděk za to, že ještě stále máme nějakou sílu a energii. V té hudbě je nejen krása a smutek, ale možná překvapivě i jemná ironie a fórky. Jako by už zpěvák byl nad věcí, vyrovnaný se stavem světa i sebe sama, nostalgický, bez patosu. Užívá si každý krásný tón v dobré společnosti. Dokud to jde. (Pavel Parikrupa)
3. Kateřina Marie Tichá & Bandjeez- Plamen |
Hvězda
Kateřiny Marie Tiché stále stoupá vzhůru. Deska "Plamen" se stejnojmenným hitem, který ještě necelý rok a půl po vydání patří mezi nejhranější písně v rádiovém žebříčku, obsahuje desítku velmi silných skladeb. Ty ukazují, že se z Kateřiny naplno stala osobitá umělkyně, která svými poetickými texty dokáže posluchače uhranout. Nahrávce nepochybně také prospěla spolupráce s
Bandjeez, dřívější kapelou zesnulého
Davida Stypky.
Společnými silami vznikl materiál, který často pojednává o vztazích v nejširším slova smyslu (například "Poprvé"), jindy zase interpretka přemýšlí nad tím, jaký by byl život, kdyby se narodila někomu jinému ("Znova"). Zpěvné a živé písničky střídá s krásnými baladami, jež dokážou překvapit originálními, náladomalebnými verši (
"Chci vidět velryby na širém moři / a chci znovu zažít senohrabskou bouři" v "Budu tu").
Ano, tento "Plamen" zkrátka vzplál mocně. Není proto příliš troufalé odhadovat, že od rodačky z Vlašimi můžeme očekávat ještě velké věci. (David Böhm)
2. Letní kapela - Jako pes |
Když
Jaromír Švejdík sestavil
Letní kapelu, nikdo to neměl za nějak ambiciózní projekt. Výplň po konci
Priessnitz a
Umakartu a v pauzách Kafka Bandu se však ujala. Jeho nejnovější parta se během let výborně sehrála, a ačkoliv debut nebyl špatný, "Jako pes" nasazuje laťku výš.
Frontmanův projev i texty zůstávají nadále nezaměnitelné. Repertoár však nabízí větší pestrost, ačkoliv tomu začátek s titulní písní jak z repertoáru Priessnitz nenapovídá. Jsou tu věci jako "Venkov" nebo "Tak jako já" s vlivy osmdesátkového diska a silnými synťáky. Nejsilnější však zůstávají skladby pomalejšího rázu. Melancholii přináší "Náměstí svobody", na léto láká "Pod kamenem", zaujme také gradující singl "Problém".
Končí se "Na páté koleji". U ní si můžeme vychutnat všechny ingredience, které proslavily i předchozí Švejdíkovy skupiny. (Ondřej Kocáb)
1. Jana Kirschner - Obyčajnosti |
Jana Kirschner je jedna z nejtalentovanějších a nejmuzikálnějších česko-slovenských zpěvaček a její tvorba je minimálně od desky "Krajina rovina" famózní. Tenkrát začala spolupracovat se svým partnerem Eddiem Stevensem a vlivem vzájemného hudebního jiskření vznikají silné osobité desky, bez nutnosti podbízet se mainstreamu.
Na "Obyčajnosti" jsme si počkali dlouhých deset let, ale zase se to vyplatilo. Album je oslavou obyčejných, každodenních rituálů. Jedenáct skladeb složila i otextovala sama zpěvačka a ve studiu je natočila s kapelou Mad Mad Mad, která jinak doprovází
Róisín Murphy. Výsledek je velmi intimní a zcela přirozený. Autorka se nebojí absolutního uvolnění a tím třeba ovlivní i frázování v "Mám pocit". Tehdy se Jana absolutně otevře, tady je to ryzí intimita a totální spontánnost s obrovským drajvem.
Takhle to vypadá, když tu hudbu nejen tvoříte, ale i žijete. Tahle opravdovost pak funguje na každého, ať už poslouchá pop, nebo alternativu. Zasloužené první místo. (
Honza Průša)