Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2020 podle musicserveru (10-1)

Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2020 podle musicserveru (10-1)

Vydáno: 02.02.2021 09:20 v sekci Publicistika - Redakce | foto: facebook interpreta

Rok 2020 byl podivný, hudební svět nevyjímaje. Přesto i loni vyšly nějaké ty desky, a tak jsme je i tentokrát zrekapitulovali a vybrali ty nejlepší. Jednadvacet redaktorů a redaktorek by ocenilo celkem rovné tři stovky zahraničních alb. Tohle je finální čtyřicítka a příčky nejvyšší - deset až jedna.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1


10. Halsey - Manic

Halsey - Manic
Někdy umělci nahrají takové album, že jste si jisti, že přemýšleli o každém zvukovém detailu, o každém slovu, a dokonce i o intonaci. Přesně tak tomu bylo v případě "Manic". Z každé písně tady cákají emoce. Ať jde o vztek, smutek či žárlivost, autorka nás na své třetí řadovce konečně nechala nakouknout do nitra nikoliv té hvězdy Halsey, ale té holky odvedle Ashley. A protože je těch pocitů hodně (někdy spolu zápasí, jindy zase plynou jeden z druhého), ani celá deska nezůstala u jednoho zvuku. Najdeme zde prvky electra, country, rapu, rocku, a samozřejmě popu. Což sice může znít rozháraně a dost možná to tak i opravdu je, jenže... ono to funguje. Zvláště v momentech, kdy na sebe skladby navazují, jako u trojice "Forever ... (Is a Long Time)", "Dominic's Interlude" a "I Hate Everybody". Intenzivní dílo navíc připomíná dvě důležité věci - že se osobnost člověka stále mění a že i za tím nejtemnějším mrakem se schovává slunce. (David Böhm)


Tip Tomáše Parkana: Poppy - I Disagree

Poppy - I Disagree
Během třicetileté existence kategorie nejlepší metalový výkon v Cenách Grammy ani do nominací nenakoukla jediná žena. Až do letoška, kdy se songem "Bloodmoney" zabodovala zpěvačka, u níž by to asi čekal jen málokdo - Poppy. Původně artpopová muzikantka a YouTuberka se proměnila v alternativní dračici a své třetí album postavila na metalu a industrialu, do nichž namíchala J-pop. A kdyby jen ten. Zaslechnete tu heavy metal, pop, electropop, industrial rock, nu metal, hard rock, art rock, dubstep, progresivní metal, thrash metal i dream pop. Je to, jako byste v jednu chvíli poslouchali Marilyna Mansona, Queen i Prodigy. Někdo to může považovat za stylový chaos, ale pokud přistoupíte na tuhle Poppy hru, zjistíte, že vzájemné provázání těchto stylů je svým způsobem geniální a neskutečně dobře udělané. Navíc všechny písničky jsou postavené na výborných melodiích, které se v hutných kytarových riffech neztrácejí. Riffy naopak tvoří s popovým hlasem rodačky z Bostonu originální protipóly, i když na druhou stranu i ona za to umí pořádně vzít. Je tedy pouze na vás, zda ji budete brát jako osvěžení metalu a popu a skočíte jí na to obdobně jako američtí Akademici nebo redakce magazínů jako Kerrang!, Upset, Spin, Slant či Revolver, které tuto desku zařadily do svých výročních žebříčků.


9. Marilyn Manson - We Are Chaos

Marilyn Manson - We Are Chaos
Marilyn Manson se po úspěšném restartu kariéry s Tylerem Batesem rozhodl posunout dál, a spojil se s producentem Shooterem Jenningsem, vyžívajícím se především na poli country. "We Are Chaos" je v mnoha ohledech klasicky temný Manson. Deska je rozdělena na dvě strany, A a B, aby pěkně sedla na vinyl. Obě začínají agresivnějšími kusy, na které jsme od Briana Warnera zvyklí, pokračují však poměrně překvapivě. Prim často hraje klavír, a tak se dočkáme i jemných momentů (barová "Paint You With My Love" či závěrečná gradující "Broken Needle"), dostane se i na chytlavé songy s pořádným drivem, jenž tvorbu formace zdobil v první polovině kariéry ("Don't Chase The Dead", "Solve Coagula"). Celou nahrávku navíc vkusně zahaluje elektronika, která ve finále nechává vzpomenout na její studiovky z přelomu tisíciletí. Zapomeňte na všechny masky a přetvářky. Manson na "We Are Chaos" nabízí svoji lidskost a dokazuje, že má pořád co říct. (Ondřej Kocáb)


8. Hurts - Faith

Hurts - Faith
Existuje jen minimum umělců, na kterých se v naší redakci shodneme téměř všichni. Jedněmi z nich jsou Pet Shop Boys, ti ale se svou novinkou kupodivu skončili až pod linií nejlepší čtyřicítky, což se stalo možná vůbec poprvé. Jak se ale naše základna v průběhu let omlazuje a staré bardy nahrazují mladší, i na místo dvojice Tennant + Lowe se postupně přesouvá o generaci mladší synth-popové duo Hutchcraft + Anderson. Britští Hurts jsou na hudební scéně úkazem. Spousta z nás má stále v paměti fenomenální koncerty v Lucerna Music Baru, ve Velké sportovní hale nebo naposledy ve Foru Karlín. Až do předposlední desky "Desire" k nám ostatně během turné vždycky přijeli vícekrát než jen jednou. Je otázkou, jestli v případě "Desire" nezůstaneme kvůli covidu poprvé u nuly. Ať už to ale dopadne jakkoliv, faktem zůstává, že i aktuální sbírka nabízí celou řadu silných písní, které si nespletete. Za sebe vždycky čekám jen na tu jednu. Osudovou baladu, která všechno přebije. Zdejší klenot se jmenuje "All I Have To Give" a já jsem moc rád, že po "Stay", "Somebody To Die For" nebo "Wings" mám zase k čemu se vracet. (Jan Trávníček)


Tip Jiřího V. Matýska: Mark Lanegan - Straight Songs Of Sorrow

Mark Lanegan - Straight Songs of Sorrow
Dvě alba půl roku po sobě? A navíc obě výrazná, silná - a ke všemu každé jiné? Proč ne, řekl si možná Mark Lanegan a po svižné, přístupné kolekci "Somebody's Knocking" přišel z jedním z nejtemnějších počinů své diskografie. "Straight Songs of Sorrow" charakterizuje všudypřítomná černá barva a také fakt, že se jedná o jakousi hudební autobiografii, která doplňuje ve stejné době vydaný životopis "Sing Backwards And Weep". Prim zde hrají slova. Slova, slova, slova. Tu postavená na abstraktních elektronických plochách a jemně tepajícím beatu, tu na rozostřených kytarách, jinde zase dostávající podobu křehké akustické balady. Ale ony chytlavé kusy z předchozích studiovek s jasně určenými melodickými refrény a v podstatě jasnou písňovou strukturou aby člověk pohledal. Výsledek je temný jako noc, posluchače nešetří, ať už záplavou deprimujících témat nebo svou formou. Katarze i špetka naděje na konci ovšem přece jenom přijdou. Tohle je rozhodně jedno z nejvýraznějších děl Laneganovy kariéry, byť asi zůstane ve stínu těch přístupnějších.


7. Paul McCartney - McCartney III

Paul McCartney - McCartney III
Tak to vypadá, že s Maccou už nechce nikdo hrát. Neboť pokud si věhlasný Brouk usmyslí, že kolekci nazve jen svým jménem, natočí ji vždy sám. Loňské album je toho důkazem a je již třetím v pořadí - proto je označeno jen lakonicky "III". Ať je to jakkoli, slovutný Paul McCartney si stále drží svůj vysoký standard. Jednotlivé songy jsou (stejně jako v případě "Bílého alba") ohlodané na kost, bez složitějších bohatších aranží a cukrkandlového obalu. Přesto je stále co poslouchat. K této nahrávce se hledá cesta složitěji, budete-li ovšem trpěliví, bohatě vás odmění. Tahle Trojka je vážně dobrá. (Tomáš Rozkovec)


6. Gorillaz - Song Machine, Season One: Strange Timez

Gorillaz - Song Machine: Season 1
Za poslední čtyři roky hned tři alba - taková je bilance činorodého Damona Albarna a jeho kreslené party Gorillaz. Společně s výtvarníkem Jamiem Hewlettem loni doplnil diskografii virtuální kapely o sedmou studiovou nahrávku "Song Machine, Season One: Strange Timez". Tvůrci ji pojali jako rozsáhlejší audiovizuální projekt, ve kterém jednotlivé singly představují epizody první série. Ambiciózní počin doplňují hvězdní hosté z celého spektra současné hudební scény od rappera Schoolboye Q přes rockery Slaves až po legendu Eltona Johna. A možná přijde i Robert Smith. Rozmanitost hudebních jmen jde ruku v ruce s pestrostí využitých žánrů. Bude vaším favoritem roztančená "Aries" s basou Petera Hooka? Sluncem zalitá fejková feel-good hymna "The Valley Of The Pagans"? Nebo ska-punková vypalovačka "Momentary Bliss"? Nejlíp uděláte, když se touhle výkladní skříní Albarnova talentu a všestrannosti pokocháte v celku. (Simona Knotková)


5. Bruce Springsteen - Letter To You

Bruce Springsteen - Letter To You
V podstatě uplynul sotva rok od "Western Stars" a Bruce Springsteen vydal nové album "Letter To You". Očekávání byla našponovaná docela vysoko, tentokrát podtržená ještě faktem, že se The Boss zavřel do studia společně se svými tradičními kumpány z E Street Bandu. Během pěti dnů natočili celkem dvanáct songů, přičemž čtyři z nich pocházejí původně ještě z dob Springsteenova mládí, těsně před tím, než vydal debut pod vlastním jménem. "Letter To You" je nahrávka s typickým rockovým soundem, ale i s velkým prostorem pro přemýšlení. Charismatický muzikant se zde totiž dotýká témat, jako je smrtelnost, síla přátelství nebo stíny, které si s sebou neseme z minulosti. Je poctou ztraceným přátelům i meditací nad vlastním životem. Autor zároveň neopouští svůj charakteristický rukopis. Výsledek proto není žádnou ukňouranou meditací, nýbrž deskou, která je až po okraj naplněna silnými skladbami. (Jiří V. Matýsek)


4. Dua Lipa - Future Nostalgia

Dua Lipa - Future Nostalgia
Hudebně byl rok 2020 návratem do osmdesátkového popu a velkou zásluhu na tom má Dua Lipa. Začátkem roku nás se svou druhou řadovkou "Future Nostalgia" vyvezla na výlet do budoucnosti s fantastickým retro nádechem a úspěšně s ní dobyla mainstream. Album je svižné, plné zábavných melodií a návykových refrénů. Ačkoliv jde primárně o taneční hudbu, jejímž cílem je bavit posluchače, najdou se mezi skladbami o lásce, sexu, či zlomeném srdci i závažnější témata. Britská zpěvačka albánského původu se zde například vyjadřuje k toxické maskulinitě ("Boys Will Be Boys") anebo poukazuje na genderovou diverzitu v hudebním průmyslu ("Future Nostalgia"), což je rozhodně svěží přístup. Tahle deska zkrátka patří k tomu nejlepšímu tanečnímu popu, který v loňském roce vyšel, a nebýt koronaviru, určitě bychom si hity "Don't Start Now", "Physical", či "Break My Heart" užili i na tanečním parketu. (Jaroslav Hrách)


3. Taylor Swift - folklore

Taylor Swift - Foklore
Bez ohledu na známé okolnosti patřil rok 2020 jednoznačně Taylor Swift. Vydala dvě skvělé studiovky, přičemž ta dříve narozená, "folklore", patří nejen mezi to nejpůsobivější, co vzniklo nejen v rukách samotné zpěvačky, ale rozhodně i mezi ty nejzásadnější počiny popové hudby uplynulé dekády. Ačkoliv by název mohl evokovat, že se autorka po svých country a hitmakerových etapách dala tentokrát na folk, není tomu úplně tak. Spíš než žánr definuje titul intimitu, lidskost a vztah ke kořenům - myšleno těm životním, nikoliv hudebním. To album má v sobě tolik poetiky a naděje, že z něho bude možné ve chmurným dobách čerpat ještě dlouho po jeho vydání. Ze spojení s Aaronem Dessnerem z The National, který přispěl producentsky i autorsky, doslova prýští fungující chemie. Vrcholem celé kolekce je pak skvělý duet "exile" s Justinem Vernonem z Bon Iver, který je svou upřímnou jednoduchostí naprosto odzbrojující. "folklore" je geniální nahrávkou o to více, že nebylo třeba tradičního kolečka se singly, hity a klipy. Tahle deska dokázala promluvit svou opravdovostí. A na popové scéně je to zvlášť cenným artiklem. (Ondřej Hricko)


2. Haim - Women In Music Pt. III

Haim - Women in Music, Pt. III.
Na třetí řadovce tří sester Haimových mne nejvíc baví, že je pro všechny. Líbí se popařům, kteří surfují na módních vlnách, rockerům, co mají rádi živou muziku, i intelektuálním milovníkům indie hudby. První dvě desky Haim byly moc fajn, ale byly vlastně jen předehrou k majstštyku číslo 3. Na "Women In Music Pt. III" se snoubí ohromná muzikálnost a nápady s chytlavostí a hravostí. I nelehká témata dokáže tahle sympatická trojka skvělých umělkyň podat tak nějak zábavně. A strašně jim svědčí jejich nadhled. Jsou své a nestydí se za to. Umějí být něžné a dojímající ("Hallelujah"), ale taky se nebojí poslat někoho do řiti, když to uznají za nutné. Ta roztomilá rozpustilost, s níž kolem sebe rozhazují melodické a aranžérské nápady, je krásně nakažlivá a odzbrojující. (Pavel Parikrupa)


Tip Davida Věžníka: Róisín Murphy - Róisín Machine

Róisín Murphy - Róisín Machine
Jestli loňský rok v popu něco charakterizovalo, bylo to (v pořadí asi dvousté třicáté sedmé) okouzlení osmdesátými léty minulého století a žánrem disco. Posluchače líbivého hlavního proudu fascinovaly Gaga, Dua nebo Kylie (všechny se ostatně dostaly i do našeho žebříčku). Ti, kteří mají v muzice rádi nějaký ten přesah či další rozměr, se ještě dnes, čtyři měsíce po vydání, vzpamatovávají z páté řadovky Róisín Murphy. "Róisín Machine" je totiž esencí disca takového toho těžkého kalibru. Toho, který dal základy housu nebo technu. Toho, který se vyžívá v nekonečných opusech (v tomhle ohledu doporučuju deluxe edici desky, která ty songy, které v albových verzích mají pouze šest minut, natahuje až do extatických jedenácti). Toho, který přes to všechno myslí i na to, že jeho autorkou je zpěvačka, takže jsou to ve výsledku moc pěkné písničky ("Incapable", "Something More"). Nablýskané ("Murphy's Law") i nekompromisně klubové ("We Got Together"). Donna Summer, Cabaret Voltaire i raní Daft Punk. Tady je to všecko.


1. Miley Cyrus - Plastic Hearts

Miley Cyrus - Plastic Hearts
Možná překvapivým vítězem našeho hlasování se stala Miley Cyrus se svým albem "Plastic Hearts". Čím nás právě tahle deska tak zaujala? Předně je nutné podotknout, že upoutala podstatnou část redakce. Rockerům se líbil zpěvaččin návrat k osmdesátkovému ženskému rocku à la The Pretenders, The Bangles či The Go-Go's, popařům imponovaly vyvedené pomalejší skladby v druhé polovině nahrávky, příznivci tanečních rytmů ocenili návrat k discu sedmdesátých let a ti zbylí se mohli bavit tím, jak to Miley vše dokázala propojit a ještě k tomu namíchat country, glam rock, synth pop a new wave. Nutno říct, že měla šťastnou ruku i v případě výběru hostů. Excelentním tahem je spolupráce s Billym Idolem v synthrockové "Night Crawling", kterou je možné označit za další comeback tohoto ikonického muzikanta. Neméně skvělý je i duet s Duou Lipou s velmi mile vykradeným refrénem "Physical". Vše pak doplňují dvě legendy Stevie Nicks a Joan Jett. Za zmínku stojí i živé coververze "Heart Of Glass" od Blondie a především "Zombie" od The Cranberries, do níž americká zpěvačka vdechla hardrockový až grungeový feeling. Zkrátka na co tady Miley Cyrus sáhla, to se jí vyvedlo. Dokonale trefila mix retra a aktuálních stylů, kterým dokázala oslovit fanoušky i hudební publicisty různého žánrového založení. (Tomáš Parkan)


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Musím s vámi naprosto souhlasit ohledně taylor.... (Štěpán Sova, 02.02.2021 10:02) Reagovat

    Musím s vámi naprosto souhlasit ohledně taylor. Sice jsem do její hudby blázen, ale to tu teď nehraje roli. Album je uklidňující, pomalé, a rozjímavé. Seven vás uvede do takového klidu, jakoby nic jiného neexistovalo. Exile je nominována na cenu grammy, a je více než jisté, že vyhraje. Když vyšla cardigan, řekl jsem si, že je to začátek nové éry. A měl jsem pravdu. Taylor Swift je umělkyně, která je víc než maistreamová popová hvězdička. Tak by se dala označit Katy perry ale taylor je opravdová hudebnice. Má srdce pro opravdovou hudbu. Nedělá hudbu jen pro hladové fanoušky. Ví jak s hudbou naložit. Ať už vyjadřovala nikdy nekončící hněv (reputation), nebo lásku (lover) a nebo dokonce když vyjadřovala, bezstarostnost a nikdy nekončící zábavu (1989). Ale pokud jde o folklore a evermore, tak tyhle desky mě překvapily z celého roku 2020 nejvíc. První místo si MIley jistojistě zaslouží, ale i tak bych tam dal taylor, protože ta si to zaslouží víc. Pokud jde o miley tak její plastic hearts mě překvapivě nepřekvapily. Vždy měnila žánry a očekával jsem další rozdíl. A ten se očekávaně dostavil. Ale neočekávaně mě velmi překvapil. Duu lipu bych asi posadil níž, protože těchhle alb jsme tu už měli dost, samozřejmě, že future nostalgia je skvělá, ale přece jenom... Halsey mě překvapila, protože tak osobní album jsem už dlouho neviděl. Myslím, že je ještě intimnější než folklore s vermore dohromady. The weekend by si zasloužil minimálně páté místo už jenom za escape from LA. Trochu mě zklamalo, že se v desítce neobjevil eminem s music to be murdered by SIDE B deluxe edition. Skoro 30 skvělých písniček a nic. Píseň killer a higher by si zasloužili mnoho ocenění. A kde je ZAYN se shawnem?! Vy jste si je ani neposlechli, vždyť nobody ius listening a wonder. Dobře, souhlasím, wonder až tak dobrý nebylo, zas jen obyčejný pop, ale zayn... Prosím poslechněte si ho a pak něco říkejte. Nenachází se zde spousta alb, která by si zasloužila váš obdiv, ale výběr je asi dobrý, asi to vybírám podle vkusu, což bych neměl, ale i tak...

    • Re: Musím s vámi naprosto souhlasit ohledně taylor.... (Anonym, 02.02.2021 10:04) Reagovat

      a ten zayn... snad vyšel v roce 2020?

  • 1 - 4 Odpad hrubého zrna (Adam, 02.02.2021 10:07) Reagovat

    Tak tohle se nepovedlo. A Paloma Faith je kde?

    • Re: 1 - 4 Odpad hrubého zrna (Anonym, 02.02.2021 11:45) Reagovat

      koukni se do předchozích, debile


      • Re: 1 - 4 Odpad hrubého zrna (Tonda, 02.02.2021 18:19) Reagovat

        Nemusíš mu sprostě nadávat. Neumíš se chovat? tak vypadni někam jinam!!

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Pohled do českých hitparád - 17. týden 2021
JC Stewart a Viktor Sheen dál vládnou, The Weeknd se znovu vyšvihl na stupně vítězů albové hitparády Nejvyšší příčky českých hitparád ani na počátku května nepřinášejí změny - vedení obhájili v rádiích JC Stewart a v albech Viktor Sheen. Druhá polovina první desítky v rádiovém éteru se ale přece jen dočkala několika... čtěte zde
Vydáno: 05.05.2021 18:42 v sekci Novinky | České hitparády
0
Wohnout, SONO, Unhošť, 29.4.2021 (fotogalerie)
Fotogalerie: Na návštěvě u Wohnoutů. Ve studiu SONO točí desátou desku Kapela Wohnout natáčí v těchto dnech ve studiu SONO svoji desátou studiovku. Vzniká pod vedením Milana Cimfe a Adama Karlíka, na produkci se tentokrát podílí Michal Skořepa. Posluchači už znají singly "Umění" a "Malý princ".... čtěte zde
Vydáno: 05.05.2021 08:13 v sekci Naživo | Fotogalerie
4
Nové desky 17/2021 - od Birdy přes Amy Shark po Gojiru
Nové desky 17/2021 - od Birdy přes Amy Shark po Gojiru Novinky uplynulého týdne jednoznačně ovládly ženy v čele s Birdy, Marianne Faithfull, Juliemi Michaels a Stone, Amy Shark, Girl In Red, Kučkou a Dawn Richard. Alespoň malé vyvážení zařídili pánové Thomas Rhett, ZHU, Mick Fleetwood a... čtěte zde
Vydáno: 04.05.2021 08:00 v sekci Novinky | Nové desky
9
Kings Of Convenience - Rocky Trail 8/10
Video: Kings Of Convenience jsou zpět. Rozverným klipem "Rocky Trail" ohlašují po dvanácti letech nové album Rovných dvanáct let trvalo dvojici nenapravitelných melancholiků Kings Of Convenience připravit svou čtvrtou řadovku. Čekání fanoušků ale letos skončí - Eirik Glambek Bøe a Erlend Øye jsou zpět. Minulý týden ohlásili vydání... čtěte zde
Vydáno: 03.05.2021 16:19 v sekci Audio / Video | Video
2
Kittchen - Puls 10/10
Recenze: Přišel čas zpívat písničky pod vlastním jménem? Kittchen na albu "Puls" hledají odpověď První máj je pro někoho Svátek práce, pro jiné svátek zamilovaných. Najde se ale i část lidí, kteří s tímto datem pravidelně slaví vydání nové desky Kittchena (či skupiny Kittchen, chcete-li). Letos vyšla "Puls", už sedmá... čtěte zde
Vydáno: 03.05.2021 00:00 v sekci Recenze
13
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 17/2021 - od Birdy přes Amy Shark po Gojiru (04.05.2021 08:00)
- Nové desky 15/2021 - od The Offspring přes Erica Churche po Scooter (20.04.2021 16:10)
- Lepší než The Beatles: Taylor Swift zbourala britskou hitparádu třemi alby během jednoho roku (19.04.2021 08:02)
- Audio: Nová interpretace Mobyho "The Lonely Night" je opravdovým hudebním skvostem (18.04.2021 09:06)
- Justin Vernon chystá duet s Taylor Swift (15.04.2021 12:59)
- Nové desky 14/2021 - od Taylor Swift přes Jeana-Michela Jarreho po Rhiannon Giddens (13.04.2021 08:00)
- Letošní Record Store Day bude mít dva termíny, čekat můžeme raritky od St. Vincent, Lady Gaga nebo The Cure (10.04.2021 10:55)
- Glastonbury bude mít letos virtuální verzi (02.04.2021 08:33)
- Audio: Taylor Swift vytahuje skladby ze šuplíku. "You All Over Me" je melancholická pohodovka (30.03.2021 18:52)
- Taylor Swift a zábavní park Evermore ukončily soudní spory (27.03.2021 13:08)

ALBUM TÝDNE 18/2021

Kittchen
Puls

První máj je pro někoho Svátek práce, pro jiné svátek zamilovaných. Najde se ale i část lidí, kteří s tímto datem pravidelně slaví vydání nové desky Kittchena (či skupiny Kittchen, chcete-li). Letos vyšla "Puls", už sedmá nahrávka kapely a čtvrtá řadová. A je co slavit. Nejen na Prvního máje.

10/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Taylor Swift Lady Gaga Selena Gomez Coldplay Metronome Prague Beyoncé Kryštof Robin Schulz Madonna Britney Spears Metallica AC/DC Lana Del Rey Adele Ewa Farna Mirai Vypsaná fiXa Viktor Sheen Billie Eilish
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2021 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu