zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6

---

5. Lenka Dusilová - Řeka

Jsou interpreti, u nichž lze dopředu jen těžko odhadovat, jak bude znít jejich příští projekt. Lenka Dusilová patří mezi ně. Po spolupráci s Baromantikou, která přinesla žánrově pestrou směsici silných melodií, se hudebnice posunula zase dál, tentokrát k delším skladatelským tvarům, hlubším metaforám a abstrakcím. "Řeka" je bez nadsázky poezií v hudbě. Je tajemná, plná nečekaných sdělení. Autorka zde často experimentuje, pídí se po samé podstatě toho, co jedna píseň dokáže unést, a uchvacuje svou nespoutaností. Skladby jsou dlouhé, atmosférické, střídají se v nich jazyky, přístupnost i styly. Desce nadto nechybí organičnost - chvílí zní jako zatoulaná ozvěna starodávného folklóru, jindy posluchače smete nekompromisní elektronikou. A jako vždy nechává Lenka svou hudbu gradovat tak silně, až se jednomu tají dech (jako třeba u vynikajících "Vláken"). "Řeka" je jednoduše událost. Je to náročné, přesto průzračné album, které má všechny přednosti vody. (Lukáš Boček)

---

---

4. Aneta Langerová - Dvě slunce

Navázat na úspěch veleúspěšné a oceňované desky, jakým kolekce "Na Radosti" byla, je pro intepreta vždy těžké sousto. Není divu, že novou nahrávku Aneta Langerová spřádala dlouhých šest let, nepočítáme-li tedy loňskou pozapomenutou spolupráci se slovenskými Korben Dallas. "Dvě slunce" ovšem mohou být pro mnohé fanoušky mírným zklamáním. Komorní nudou či zpovědí spíš niternou, než posluchačsky líbivou. Komplet ale - při potřebné dávce trpělivosti a troše snahy naladit se na poklidné tempo jednotlivých písní - skrývá minimálně stejně strhující autorský potenciál, jaký Aneta nabídla na opěvovaném předchůdci. Jímavými, do nitra zahleděnými texty, v nichž zkoumá nejen sebe samu, ale i člověka obecně, umí jako málokterý domácí umělec uhranout až k slzám. Skladby jako "Strom", "Jak krásné je být milován" nebo "Závrať" jsou plné osobité poetiky i sebevědomého a jasně rozpoznatelného autorství. Langerová po vyznání lásce k přírodě a vlastním kořenům obnažila svou duši a nezbývá než se jejímu talentu a odvaze znovu poklonit. (Ondřej Hricko)

---

---

3. Lenny - Weird & Wonderful

Debutem "Hearts" si laťku nastavila proklatě vysoko, v jeho stínu však Lenny na očekávané druhé studiovce nezůstala. Také na přípravu "Weird & Wonderful" si dopřála dostatek času a z výsledku je znovu patrná naprostá řemeslná preciznost a vybroušenost. Zpěvačka se zde představuje zase v trochu jiných podobách - snaží se jít s dobou, častěji inklinuje k elektronice a třeba skladba "Maneater" je až filmově velkolepá. Především si však Lenka Filipová mladší zachovala svůj osobitý rukopis. O tom, že zůstala výtečnou písničkářkou, svědčí kousky jako "Figure It Out" nebo "Home", v říznějších singlech zase dává na odiv svůj pověstný chraplák a živelnou energii. Zásluhou této rozmanitosti a především díky silným autorským songům a špičkové produkci natočila Lenny desku, která minimálně o třídu převyšuje standardy českého popu. Už podruhé. A vzhledem k velikosti jejího talentu nejspíš ne naposledy. (Josef Martínek)

---

---

2. Jaromír Nohavica - Máma mi na krk dala klíč

Už několik dekád nejpopulárnější český písničkář se na své aktuální kolekci "Máma mi na krk dala klíč" vrátil ke kořenům. Kompaktně působící směs starších i aktuálních písní totiž Jaromír Nohavica prezentuje pouze za doprovodu akustické kytary, kterou v jednom případě doplňuje ještě foukací harmonika. Toto sporé podání jen umocňuje intimní charakter celé nahrávky, na níž se autor často vrací do minulosti, obrací se ke své matce, manželce, písničkářskému vzoru i příteli. Zatímco nenápadné melodie se dostávají pod kůži až s opakovaným poslechem, už na ten první je jasné, že jako textař zůstáváNohavica v jiné kategorii než většina zástupců tohoto žánru u nás. Albem "Máma mi na krk dala klíč" potvrzuje, že ačkoliv se v posledních letech připomínal spíše prvoplánově působícími popěvky, schopnost napsat snadno srozumitelné a přitom hluboké songy naštěstí neztratil. (Petr Šrajer)

---

---

1. Tata Bojs - Jedna nula

Petr Fiala z Mňágy a Žďorp kdysi dávno tvrdil, že "jediná jistota je mlha". A v domácí populární hudbě (v nejširším významu tohoto označení) jsou jedinou jistotou asi jen Tata Bojs. Jasně, kdo jim dosud nepřišel na chuť, asi jim nepřijde už nikdy, protože po třech dekádách na scéně už v podstatě jen pilují svůj osobitý hudební a textový styl. U každé jejich nové desky si však můžeme být jisti, že se dočkáme nezvyklého výtvarného konceptu, působivých melodií a vtipných či naopak přemýšlivých, ale v každém případě vynalézavých textů. "Jedna nula" to vše splňuje beze zbytku, a i když s poměrně krátkým časovým odstupem je na definitivní soudy možná ještě brzy, přesto si troufnu tvrdit, že v tomhle albu má kapela jednu z nejsilnějších a nejcelistvějších položek své diskografie. Kolekce neobsahuje slabší píseň a hned několik z nich se určitě stane dlouhodobou položkou koncertů - "Holka z plakátu", "Minoritní" a "220 Travoltů" jsou instantní hity a "Tajemství" či dvojice "Velkých třesků" nabízejí to něco navíc, na což jsou Tata Bojs specialisti. (Honza Balušek)