Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2020 podle musicserveru (30-21)

Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2020 podle musicserveru (30-21)

Vydáno: 27.01.2021 08:30 v sekci Publicistika - Redakce | foto: facebook interpreta

Rok 2020 byl podivný, hudební svět nevyjímaje. Přesto i loni vyšly nějaké ty desky, a tak jsme je i tentokrát zrekapitulovali a vybrali ty nejlepší. Jednadvacet redaktorů a redaktorek by ocenilo celkem rovné tři stovky zahraničních alb. Tohle je finální čtyřicítka a příčky třicet až dvacet jedna.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
zahraniční desky: 40-31 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1


30. Sufjan Stevens - The Ascension

Sufjan Stevens - The Ascension
S klidným svědomím o něm můžeme prohlásit, že je to muž mnoha hudebních tváří a člověk s nadpřirozeným talentem. Sufjan Stevens během své kariéry už mnohokrát dokázal, že nemá problém překonat jakoukoliv překážku a svůj um vždy o kus posunout. To samé platí o jeho loňském monumentu "The Ascension" (trvá přes osmdesát minut). Předvádí zde své typické výrazivo, ovšem obohacené o dosud neslyšené melodické nápady, zvuky a produkci. Je to dvacet let Sufjanovy kariéry nakumulovaných do jednoho vybroušeného kompletu. Tematicky se drží zajetých kolejí - bezbřehá láska, potemnělá smrt, nadějná víra, nehmatatelná touha, různá místa (ta známá i ta pro nás neznámá), apokalypsa reality a jakési vzkříšení na konci tunelu. I tentokrát natočil většinu materiálu zcela sám, přičemž elektronika má na této nahrávce zcela navrch, akustiky je zde poskrovnu. "The Ascension" je civilní zpovědí, možná i protestsongem autorova vnitřního já. Stevens však vše sděluje se svou nezdolnou a dojemně nádhernou upřímností. (Dan Hájek)


29. Kylie Minogue - Disco

Kylie Minogue - Disco
V roce 2020 snad každý potřeboval veselou a bezstarostnou hudbu. Alespoň na chvíli se díky ní přenést na příjemnější místo a vypnout. A přesně takovou desku přinesla na začátku chmurného listopadu Kylie Minogue. Sbírka dvanácti, potažmo šestnácti tanečních skladeb nenabízí hluboké texty ani muzikantské experimenty. Proč se tedy album "Disco" dostalo do našeho výročního žebříčku nejlepších alb? Protože sympatická zpěvačka na něm perfektně ukazuje, jak stejnojmenný žánr dokáže zaujmout víc než rádoby hluboké pokusy o alternativu. Na své patnácté studiovce zůstala sama sebou. Její radost, touha tancovat a možná i trocha té sluníčkovosti je uvěřitelná. Snadno tak přijmete její pozvánku na taneční parket a rádi si s ní doma trsnete. Chytré odkazy na nahrávky kolegů a především obsazení živých nástrojů dělají z "Disca" skvělé dílo, které baví od začátku do konce. Uvěříte i vy v kouzlo? (David Böhm)


28. Amy Macdonald - The Human Demands

Amy Macdonald - The Human Demands
Amy Macdonald vydala svou pátou řadovku na konci října, tedy v období vrcholícího podzimu. Atmosféra alba tomu velmi napovídá a kromě několika svižných rádiovek se na něm dočkáme také zasmušilejších, zemitých písní, vypovídajících mnohé o rodišti třiatřicetileté zpěvačky. Nahrávka je to autorsky silná a také Amyin hlas má stále co nabídnout. Bez povšimnutí by neměly zůstat ani texty - jsou nezvykle hořké, týkají se vztahů blízkých osob. Ačkoliv po komerční stránce hudebnice ani tentokrát úspěch debutu "This Is The Life" nezopakuje, rozhodně to neznamená, že by "The Human Demands" měla upadnout v zapomnění. Macdonald je stále jednou z nejvýraznějších umělkyň ostrovní popové scény a je škoda, že ji tuzemská rádia roky opomíjejí. (Ondřej Hricko)


Tip Davida Věžníka: Sorry - 925

Sorry - 925
"Bluaaach!" Někdy stačí málo. Třeba citoslovce zhnusení, které zazní před každým refrénem songu "Starstruck" od britské indierockové čtveřice Sorry. Ano, od kapely, co se všem omlouvá za svou existenci už svým jménem. Jsou drzí, až hanba fackuje, vokál zpěvačky Ashy Lorenz je ležérní tak, až to mlátí dveřma, a jejich debut je "flákanec", který dostanou všichni, kteří "tady pudou", tedy všichni, kteří se odváží si desku "925" poslechnout. I její název je výsměchem (spojení nine to five je slangovým výrazem pro klasickou práci, vykonávanou zpravidla od devíti do pěti, které se muzikantům podařilo vyhnout). Sorry se vysmívají všemu a všem, znásilňují špinavý rock, vystavují na odiv svou znuděnost, zároveň nad skladbami přemýšlejí a dokážou do nich dodat překvapivou dávku pestrosti. Kolegové z Pitchforku napsali, že tohle album stojí za to brát vážně, přestože samo není vážné ani trochu. Líp bych to nenapsal. "Bluaaach!"


27. Grimes - Miss Anthropocene

Grimes - Miss Anthropocene
Dekadentní večírek ke konci světa. Tak nějak zní poslední řadovka kanadské muzikantky Grimes "Miss Anthropocene". První dojem z desky není daleko od pravdy. Hudebnice se na ní převtělila do "antropomorfní bohyně klimatických změn", která shlíží ze svého vesmírného obydlí na vymírající lidský druh. Koketování s temnými představami pro ni není netypické, ale tentokrát se jim zcela poddala. Posluchači odhaluje skryté kouty své mysli, které se zaobírají sebedestrukcí, nihilismem nebo dobrovolným odchodem ze světa. Albu vévodí industriální "My Name Is Dark", insomnická halucinace a oslava životní otupělosti. Na jiném místě, v songu "New Gods", zpěvačka reprezentuje západní civilizaci a její odklon od starých bohů výměnou za materiální ideál prezentovaný sociálními sítěmi. Umíněný postoj sebevraha (který toho už trochu lituje) vyjadřuje hořká "You'll Miss Me When I'm Not Around". Na "Delete Forever" Grimes pro změnu prožívá bolestnou ztrátu kamarádů, které zabil heroin, a za zvuků jednoduchého vybrnkávání posluchači odkrývá vlastní křehkou a melancholickou duši. Na jiných místech nahrávky vás čeká bollywoodská pohádka mixnutá drum 'n' bassem ("4 ÆM"), atmosféra dystopického tanečního klubu ("Violence") nebo hypnotický pád do bezvědomí ("Before The Fever"). Škoda, že toto výborné album, prodchnuté silnými a pozoruhodnými momenty, loni lehce přehlušil bulvární balast kolem prvorozeného syna jeho autorky... (Simona Knotková)


26. Troye Sivan - In A Dream

Troye Sivan - In A Dream
V současném popu je velice málo čistých duší, tedy muzikantů, kteří jsou talentovaní a ze kterých doslova čiší pokora. Troye Sivan je jedním z nich. Kluk, co umí napsat pěknou písničku s chytlavou melodií, zabalit ji do vkusné produkce, přidat k ní další čtyři (respektive pět) a vydat je na jednom ípíčku, které člověka prostě baví poslouchat. To si tak s Troyem prozpěvujete u krájení brambor a vůbec vám nepřijde divné, že zpíváte o tom, jak těžké je vzpamatovávat se z rozpadu dlouholetého vztahu. Sivanova tvorba je křehká a zároveň zdravě sebejistá. Je to pop, který nechce a neumí být podbízivý (a troufám si říct, že takový nikdy nebude). Bohatě čerpá z minulých dekád (třeba z osmdesátek), zároveň ale zní díky moderním technologiím současně a moderně. Tenhle mladý Australan roste s každým svým počinem a loni předložil další důkaz - "In A Dream". (David Věžník)


25. Tame Impala - The Slow Rush

Tame Impala - The Slow Rush
Jestli si Kevin Parker s něčím nikdy nelámal hlavu, pak je to vlastní vymezení jediným žánrem. Už od debutu jeho domovského uskupení Tame Impala byla z každé jeho skladby znát především upřímná hudební radost a čiré nadšení do skladatelského umění. Kolekce "The Slow Rush" na tom nic nemění, pouze dřívější psychedelický rock posouvá směrem k popu. Označit však nahrávku za čistě popovou by bylo zkratkovité a, navzdory veškeré úctě k žánru, také nefér. Všechny songy v sobě dál nesou jasný Kevinův rukopis, jeho sympatické hračičkářství se styly, zvukem i elektronikou. Ubylo kytar, zato přibylo přístupnosti. Sám autor v jednom z rozhovorů před vydáním desky dokonce řekl, že by se chtěl stát novým Maxem Martinem. Žádná z položek téměř hodinového opusu však nemíří k rádiím, podbízivosti či snaze uhranout masy. To Tame Impala zvládá i bez pozlátek. "Borderline", "One More Hour" či "Posthumous Forgiveness" proto zůstanou skladbami, ke kterým se fanoušci vyzrálého skladatelství budou vracet ještě roky. Pop nepop. (Lukáš Boček)


Tip Honzy Průši: Einstürzende Neubauten - Alles in Allem

Einstürzende Neubauten - Alles in Allem
"Alles In Allem" je regulérní řadová deska industriálních Einstürzende Neubauten, která vyšla vlastně po dlouhých třinácti letech (mezi tím vyšla alba "The Jewels", což byl soubor písní primárně určený pro nejzarytější fandy kapely, a "Lament", což je jen studiová rekonstrukce jejich představení o první světové válce). Novinka se tematicky týká domovského Berlína a přináší to, na co jsme si u ENek za dlouhou dobu jejich existence zvykli: experimentování s nejrůznějšími DIY nástroji, kterými můžou být rafinovaně sestavené a použité odpadky, novodurové trubky nebo kusy plechu. Přesto tu nejde o experiment pro experiment nebo o prvoplánový šok. Neubauteni jsou vlastně milá, intimní a melodická skupina (jež tentokrát použila i docela dost smyčců). Její aktuální album bych přirovnal k pražskému výtvarníkovi Vladimíru Boudníkovi. I on používal nejrůznějšího šrotu, aby výsledkem byla intimní a sladěná a harmonická grafika. Kdyby tento pán nebyl umělcem z Poldovky a Prahy, ale dělal hudbu v Berlíně, zněla by asi tak nějak jako "Alles In Allem".


24. Annie - Dark Hearts

Annie - Dark Hearts
"Dark Hearts" je téměř vysněné dílo - skoro to totiž vypadalo, že Annie už nic dalšího nevydá. V úplné tichosti, kdesi v opuštěném domě, kde prý skutečně strašilo, společně se Stefanem Stormem (polovinou švédského dua The Sound Of Arrows) natočila melancholií protkaný soundtrack k imaginárnímu filmu. Protínají se tu roviny tvorby Badalamentiho, Morodera nebo Tangerine Dream, jejichž klávesové ornamenty po vzoru Klause Schulze má Stefan zjevně naposlouchané do posledního detailu. Deska nenabízí žádné přímočaré diskohrátky v indie módu, ale zadumaný synthpop protkaný hromadou vzpomínek a pocitů, z kterých se Annie potřebovala vyzpovídat. "Dark Hearts" jsou ucelenou nahrávkou v pomalejším tempu, při jejímž poslechu se s autorkou skutečně chcete toulat po opuštěných norských plážích a vyprávět si všechny ty příběhy, které by neměly být zapomenuty. Zpěvačka v případě své třetí řadovky nikam nechvátala, vyčkala, až dozraje ten správný čas (víc než deset let), a současně vstoupila na tenký led, neb tento počin v její diskografii zcela vybočuje. Risk se jí však vyplatil, tohle album všichni snílkové ocení. (Dan Hájek)


23. AC/DC - Power Up

AC/DC - Power Up
Na rovinu, AC/DC se do žebříčku nedostali ani tak proto, že by zrovna "Power Up" v rámci jejich diskografie nebo loňské albové nabídky byla nějak přelomová věc. Vždyť už vlastně zase znějí pořád stejně a i v kontextu minimálně posledních pěti desek formace nijak nevybočuje. Australští veteráni jsou tady ale hlavně proto, že jsme jim vděční. Vděční za to, že ještě vůbec jedno takové klasické album od AC/DC dokázali natočit. Když si totiž dohledáte, co všechno jeho tvorbě předcházelo, že vlastně nechybělo moc a málem na něm zpíval (mimo jiné) Axl Rose, tak je vlastně zázrak, že něco jako jejich další normální řadovka vůbec vzniklo. Je sice jasné, že pokud se jich ještě někdy v této sestavě dočkáme i naživo, dostanou se z "Power Up" do setlistu maximálně dvě věci, pokud ale jednou z nich bude osmdesátková smršť "Through The Mists Of Time", která je hvězdou této sbírky, budu minimálně já nadmíru spokojen. (Jan Trávníček)


22. Fleet Foxes - Shore

Fleet Foxes - Shore
Čtvrté studiové album Fleet Foxes "Shore" nemohlo přijít v lepší čas. Kromě toho, že vyšlo v den podzimní rovnodennosti (a ohlášeno bylo pouze den před tím), byla to přesně ta nahrávka, kterou si chcete vychutnat doma, když je venku sychravo (anebo venku zrovna řádí pandemie). Frontman Robin Peckfold se tentokrát trhnul od svých spoluhráčů a udělal si z uskupení trochu svůj sólový projekt. Těžko mu to zazlívat. Koneckonců vždy byl výhradním autorem právě on a navíc písně na novince patří k jeho nejlepším. Textově nejsou nové kompozice zrovna nejpozitivnější - dotýkají se izolace, deprese a ztráty (vzdává hořkosladkou poctu Richardovi Swiftovi, Davidu Bermanovi a dalším písničkářským osobnostem, které nás opustily), ale přesto je z nich cítit naděje, oslava přírody a člověka. "Shore" zosobňuje hudební dokonalost, kterou je potřeba vnímat. Bohaté aranže plné krásných a složitých melodií si to zaslouží. Zasněné písně "Can I Believe You" nebo "Sunblind" mají tu sílu vás vtáhnout a přenést jak v místě, tak v čase. Tohle je rozhodně jedna z nejkrásnějších nahrávek loňského roku. (Jakub Malar)


Tip Dana Hájka: Owen Pallett - Island

Owen Pallett - Island
Album "Island" do tohoto splašeného světa nakouklo velice komorně a zdrženlivě. Owen Pallett se pevně drží nejen svého hudebního výraziva - v textech znovu oživuje fiktivní postavu Lewise, jež se prvně objevila na desce "Heartland". Prostřednictvím něj nechává promlouvat svůj hněv, sebereflexi, pátrá po vlastní identitě, po svých blízkých či náhodných setkáních. "Island" je na Owena hodně civilní, s přibývajícím časem se ale celý fantaskní příběh stáčí k neodvratné tragédii. Tu naplno odhaluje mrazivě dojemná "In Darkness". "Nemusíš umřít, aby ti bylo odpuštěno," zpívá zde autor. Zůstává tak nadále skvělým vypravěčem. Celá deska je postavena na vydařených orchestracích pro London Contemporary Orchestra, vedle něj jsou často ke slyšení akustická kytara a křehké klavírní linie. "Island" skvěle zapadá do tvůrčí mozaiky tohoto nepřehlédnutelného talentu a hladce vás vtáhne do svého emocionálního vesmíru.


21. Fiona Apple- Fetch The Bolt Cutters

Fiona Apple - Fetch The Bolt Cutters
Fiona Apple se v roce 2020 přihlásila po dlouhé době o slovo. "Fetch The Bolt Cutters" ji nachází stejně bezprostřední a upřímnou, jakou ji můžeme znát z desek předchozích. Autentičnost umocní domácí prostředí ve Venice Beach, kde kolekci nahrávala. I přes mnoho bolestivých témat slyšíme naprosto vyrovnané album, protkané uvolňujícím cinkotem klíčů, štěkotem pejska či vrzáním schodů. Všech třináct písní je promyšlených do posledních detailů. Dohromady následně tvoří jedno dlouhé pásmo. Základem povětšinou zůstává piano a Fionin skvělý vokál, který se nebojí použít i bez nástrojů, v naprostém tichu. Dominanty jsou také rytmus a perkusivnost. Výsledek je dalším sebevědomým kouskem svérázné zpěvačky, jež nemá potřebu stát v záři reflektorů. (Ondřej Kocáb)


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • AC/DC (AngryAgain, 27.01.2021 09:28) Reagovat

    Väčšinou nič moc, ale par dobrých vecí sa tam nájde. Najlepší album z toho výberu je samozrejme nový album od AC/DC.

  • .. (jarecek, 27.01.2021 10:29) Reagovat

    bwahaha ..

    • Re: .. (Anonym, 27.01.2021 11:44) Reagovat

      ty abys chyběl, co.

      • Re: .. (Anonym, 27.01.2021 12:32) Reagovat

        Je to znalec rocku a metalu, jinak neví nic jinyho. Panačku, hudba je o hudbě, ne o stylech. Byt omezený je tak pohodlné, že?

  • Jsem zvědavý (Anonym, 27.01.2021 19:12) Reagovat

    Jsem zvědav jestli se u vás objeví jedno specifické album, a jestli ne, tak jste celkem dost zaujatý nebo zkorumpovaní

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Julien Baker - Little Oblivions 9/10
Recenze: Místo zmaru postkoitální úsměv. Julien Baker předkládá "Little Oblivions", svou nejsilnější desku Teplá, křesťanka a závislačka. Jako by někdo postavil trojstěnnou celu, v níž každou zeď tvoří jedna z těchto vlastností. V té cele si pak hází s Julien Baker. A vždy když se mu podaří jí nárazem do betonu vyrazit zub, vypadne... čtěte zde
Vydáno: 08.03.2021 00:00 v sekci Recenze
0
Různí - Jiná hudba - Czech Experimental and Progressive Compilation 9/10
Recenze: Duchovno, materiálno, lyrika, nespoutanost, kov a káva - na kompilaci "Jiná hudba" je to všechno Loňský rok byl, co se nově vydaných alb týká, velmi silný, a to jak ve světě, tak na domácí půdě. A byla by škoda opomenout nahrávku, z níž sálá radost, upřímnost a invence. Se zpožděním tak přinášíme recenzi na desku... čtěte zde
Vydáno: 07.03.2021 08:25 v sekci Recenze
0
Slavná alba: "So" - Gabrielův direkt perlíkem přímo do hlavy
Publicistika: Slavná alba: "So" - Gabrielův direkt perlíkem přímo do hlavy Dlouhých jedenáct let uplynulo od doby, kdy naposled ulehlo Jehně na Broadwayi a zbožňovaný excentrický frontman Peter Gabriel dal sbohem rozjetým Genesis. Ti s ním (dle mnohých) dosáhli svého Olympu. On, osamocený běžec na své... čtěte zde
Vydáno: 06.03.2021 08:30 v sekci Publicistika
6
Epica - Omega 8/10
Recenze: Epica dostála svému jménu. "Omega" je jejím nejvelkolepějším počinem Nizozemská formace Epica se od svého založení v roce 2002 pomalu, ale jistě dere do popředí celé symfo-metalové scény. Právem jí patří status jedné z nejcennějších evropských metalových značek vůbec. Pro nás je letošní album... čtěte zde
Vydáno: 05.03.2021 08:30 v sekci Recenze
6
The Pretty Reckless - Death by Rock and Roll 9/10
Recenze: Inspirováno smrtí. Přesto je album "Death by Rock and Roll" od The Pretty Reckless nádherné The Pretty Reckless se za dvanáct let svého působení dokázali vyšvihnout mezi pilíře moderního rocku, zejména pak doma v USA. Popularitu si ale vydobyli také v Evropě, kde pravidelně koncertují (pokud tedy můžou). Novinka "Death by... čtěte zde
Vydáno: 04.03.2021 08:05 v sekci Recenze
2
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Video: Sufjan Stevens je v klipu "Tell Me You Love Me" celý symbolický (13.02.2021 09:12)
- Recenze: "Troubit na trumpety by se nám líbilo," vzkazuje CARM svým úchvatným debutem (01.02.2021 00:00)
- Audio: CARM písní "Song of Trouble" se Sufjanem Stevensem ohlašuje jedno z alb roku 2021 (20.01.2021 16:15)
- Video: AC/DC se ve videoklipu "Realize" nechávají deformovat (14.01.2021 09:52)
- Recenze: Amy Macdonald je na desce "The Human Demands" věrná poctivému hudebnímu řemeslu (10.01.2021 09:00)
- Publicistika: Ultimátní přehled zahraničních vánočních a zimních písní roku 2020 (23.12.2020 12:25)
- Recenze: Annie vás na "Dark Hearts" vezme svým dream popem do jiného světa (19.12.2020 09:00)
- Video: Tame Impala si na "Breathe Deeper" pohrávají s mikrosvětem (18.12.2020 10:23)
- Video: Owen Pallett klipem "Fire-Mare" uzavírá mystický příběh (16.12.2020 14:21)
- Video: Troye Sivan a Kacey Musgraves v hlavních rolích road movie. To je klip k nové verzi "Easy" (12.12.2020 10:26)

ALBUM TÝDNE 10/2021

Julien Baker
Little Oblivions

Teplá, křesťanka a závislačka. Jako by někdo postavil trojstěnnou celu, v níž každou zeď tvoří jedna z těchto vlastností. V té cele si pak hází s Julien Baker. A vždy když se mu podaří jí nárazem do betonu vyrazit zub, vypadne z ní (krom toho zubu) i skvělé album. To nejnovější se jmenuje "Little Oblivions".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Taylor Swift Beyoncé Coldplay Kryštof Liam Gallagher Mirai Lenka Dusilová Jaromír Nohavica Karel Gott Aneta Langerová Viktor Sheen Tata Bojs Ozzy Osbourne Dua Lipa Robbie Williams Slipknot Lucie Bílá Billie Eilish Sia
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2021 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu