Stevie Wonder je jedním z nejdůležitějších pilířů populární hudby. Zejména jeho nahrávky ze sedmdesátých let patří k nejužšímu kánonu, což potvrzuje i nedávno aktualizovaný žebříček 500 nejlepších alb podle amerického časopisu Rolling Stone, který jeho "Songs In The Key Of Life" z roku 1976 umístil na čtvrté místo. Z významného inovátora na poli studiové práce se ale v průběhu dekád stal spíše rutinér, tvořící v podstatě generické, byť ne nutně špatné sladkobolné lovesongy, a to navíc stále pomalejším tempem.
Zatímco v době své největší slávy Stevie nové desky doslova chrlil, poslední řadovka
"A Time To Love" je z roku 2005. Podle všeho by však měl letos vyjít její nástupce. Muzikant z něj v uplynulých dnech zveřejnil už dva povedené singly. Pozornost vzbudil zejména kousek "Can't Put It In The Hands of Fate" je totiž návratem k politicky angažovanému náboji, který posluchači znají z písní jako "Living For The City" nebo "You Haven't Done Nothin".
Na rozdíl od nich si ale autor na novinku přizval hosty, kterými jsou mladé rapperky
Rapsody,
Cordae a
Chika a jejich služebně starší kolega
Busta Rhymes. Těm přenechává dokonce i první sloky, takže trvá bezmála minutu, než se ozve trademarkový zvuk foukací harmoniky, nakažlivě taneční funkový beat a posléze i soulově procítěný a nezaměnitelný (i když zároveň podivně zkreslený) Wonderův vokál. Tématem písně jsou zejména protesty pod hlavičkou hnutí Black Lives Matter - hudebníci vyzývají k tomu, aby lidé nepřestali za svá práva bojovat, dokud opravdu nedojde ke kýžené změně. "Can't Put It In The Hands of Fate" je spíš nadějeplná než agresivní, což je přesně to, co dnes potřebuje asi každý.
9/10