Tata Bojs nikdy nezestárnou a nezevšední. Přicházejí totiž se stále svěžími a neokoukanými nápady. Ve svých skladbách dokážou i po letech zažehnout ještě větší plamen. Stejně jako třeba v těchto dnech, kdy kluci z Hanspaulky jedou na vlně oslav třiceti let na scéně. Ty zahájili loni speciálním koncertním setem na pražském Metronome festivalu, na konci roku 2017 pak v sérii unikátních večerů kompletně odprezentovali "Futuretro". A teď oprášili "Nanoalbum". To letos slaví 15 let od svého vydání a v souvislosti s jeho výroční reedicí na vinylu Tatáči uskutečnili či ještě uskuteční v jiném pojetí několik koncertů v Multifunčkním sálu DOX+.

V neděli zde došlo k neotřelému propojení hudby a tance. Baletní soubor Dekkadancers zatančil po letech znovuobnovenou choreografii "Nanopicture", která krásně dokreslovala jednotlivé písně a diváky ještě více vtahovala do příběhu iToma, jeho Elišky, digitálního psa Hala 9000, profesora Tečky a 90-60-90. Příběhu, který mimochodem tehdy před 15 lety pomohl formaci ke čtyřem soškám Anděla.

Audiovizuální zážitek to byl po celou dobu - známou čtyřku a tanečníky doplňovala ještě projekce animovaných sekvencí. Skupina přehrála celou desku chronologicky (což je vzhledem k jejímu konceptu logické) a nutno říct, že nahrávka za ty roky prakticky nezestárla. Ba dokonce s odstupem času získala ještě většího uznání - i dnes je stále nepodbízivá, experimentální a velmi nadčasová (takový "Virtuální duet" vznikl v době, kdy sociální sítě byly v plenkách a kdy si málokdo dokázal představit, že seznamování po internetu se stane zcela obvyklou aktivitou) a originální. Každý návštěvník měl tak možnost vrátit se v čase a užít si ji znovu a možná i lépe plnými doušky.

Nechyběla Halova vodítka (Mardošovo čtení a Caisovy malůvky), jež jsou pojítkem děje, a ani Klára Nemravová, která zahostovala v několika písních, kdy zpívala Eliščiny party, zatímco Milan Cais jí sekundoval jako iTom. Kdo bohužel scházel, byl herec Jiří Schmitzer, který namluvil profesora Tečku. Jeho hlas se tak linul pouze z reproduktoru.

V závěru koncertu došlo ke křtu remasterované reedice 2 LP. Kmotrem nebyl nikdo jiný než Michal Máka, ředitel Supraphonu, o kterém Tata Bojs zpívají ve svých "Pěšácích". "Nanoalbum" není nafukovací, a tak po skončení příběhu došlo na přídavek v podobě tradiční disco funky pecky "Růžová armáda".

Vlídné, propracované do detailu, artové, smutné i veselé. Během pětasedmdesát minut dlouhého představení na všechny přítomné dýchala celá paleta různých emocí. Nevšední, moderní, ale chladný prostor se rozehřál díky neskutečnému propojení fanoušků s kapelou, které vygradovalo závěrečnou hromadnou tancovačkou. Netradiční zážitek, který zůstane dlouho v mysli.