Po delší době to byl můj větší koncert. Jako host a předkapela vystoupila ukrajinská umělkyně Tonka společně s DJkou. Její set byl výletem do tanečního a zároveň pohodového světa. Bylo zajímavé nahlédnout po delší době do jiné hudební bubliny, ale po chvíli se začalo zdát, že se vše nese tak trochu v jedné linii. Bylo to ale hezké symbolické gesto vsadit na muzikantku ze země, která se stále zmítá ve válce. Do dnes již notorických barev modré a žluté bylo ostatně laděno i osvětlení.

Show hlavních hvězd otevřelo intro postavené na černobílém vizuálu. Letité fotky se prolínaly se 3D vizualizací odlitků - figurek, jež dominují coveru aktuálního alba. Na scénu nastoupila celá hudební skvadra, načež Milan Cais zvolal: "Koncert bude!" A taky že byl. Jak jsme u Tata Bojs zvyklí, byl opět jiný, napěchovaný lahodnou podívanou pro oko i pro ucho. To bylo také tím, že zde byl vyzkoušen nový unikátní zvukový systém LISA.

Setlist otevřel song "Holka z plakátu", ke kterému před časem vznikl klip a který současně pomyslně odemyká kritiky i fanoušky chválenou desku "Jedna nula" (vydanou v roce dva nula). Tu kluci z Hanspaulky přehráli víceméně celou.

Mezi čerstvé kousky vklínili osvědčené, často hrané a žádané hity, ale i rarity, jakou je třeba "Dubová psychóza" - tu jsem snad slyšela prvně, stejně jako závěrečnou "Skovku". Tata Bojs poslouchám léta, ale do ostřílených fanouškových harcovníků mám ještě dalekou cestu.

Velkou pozornost poutala jejich práce se světly, například stropní se sklápěla nad hlavy hudebníků, jindy byl jen světelný pruh zaměřen na Milana a zbytek pódia byl ve tmě. Členové skupiny byli navíc během určitých písní živě snímáni a promítáni na plátno. Za kamerou stál - možná překvapivě - Ondřej Urbanec, jehož hudební fanoušci znají z formace 100°C.

Další specialitou bylo začlenění chodícího pásu v písni "Ztraceni v překladu". Během ní Milan vytáhl z předních řad náhodou fanynku Danielu a pozval ji na pódium. Zde se prošli kolem Vítězného oblouku v Paříži.

Francií ovoněla "Tajemství" Emma Smetana, která hostuje na desce. V jiné verzi písně zpívá Aneta Langerová. Škoda, že tam nebyla. Mohlo to být další zpestření. Emma ale svůj part zvládla - dokonce si spravila reputaci ze živáku "By Now" na nedávném předávání Andělů.

Při "220 Travoltů", která přímo vybízí k tanci, začala u stropu zářit velká disco koule. To začali vstávat i fanoušci na ochozech, aby se přidali k mase pod pódiem. Během songu se vystřídali za bicími Milan Cais s Tomášem Neuewerthem. Obvykle tato rošáda probíhá při pauze a čekání na další skladbu. Tomáš je pomyslný šestý člen této partičky - na pátém postu je už jeho bratr Dušan, který stojí za zvukařským pultem.

Neodmyslitelnou součástí koncertů jsou i zpívající dvojčata Simona a Denisa Katzerovy. Prvně jmenovaná zkrátila účes, takže už je běžní diváci mohou lépe rozeznat. Zbytečně na sebe nestrhávají pozornost, ale kopou za tým a tak tomu bylo i ve středu.

Bez koho by se to neobešlo, byli samozřejmě návštěvníci, ale ne ti z kultovního seriálu z osmdesátek, ale fanoušci, kterých došlo požehnaně a kteří své oblíbence podporovali nejen hromadným zpěvem při "Pěšácích" a "Filmařské".

Tradiční závěrečnou "Růžovou armádu" vystřídala nezvykle "Skovka". Jedná se o raritní verzi, kterou pánové předělali do rytmu kultovní "Born Slippy" od Underworld pro dávnou akci coby poctu taneční muzice devadesátých let. Hrají ji sporadicky, možná i proto, že má tato úprava přes deset minut (originál nepřesáhne ani tři minuty). Tentokrát ji v závěru ještě obohatili o více kytar a bicí.

Kdybych použila frázi z poslední jmenované - "s klukama jsme hráli na skovku" - kluci si určitě nehráli na nic, natož na schovávanou. Předvedli opět originální show, aniž by působili vlezle. Na rozdíl od skupiny fanoušků, kteří za mnou pokřikovali: "Mardoša na hrad!". Ne že by tam třeba nepatřil, ale podobné věty se halekají spíše na béčkových koncertech, ne?

Jen málokdo si možná toho večera uvědomil, že Tata Bojs vlastně desku ani nepokřtili. Možná jim to přišlo hloupé, když vyšla už před rokem a půl...? "Ví bůh."