Ten den jsem si dala dvoják a... doják. Dva příjemné koncertní zážitky, které zahřály u srdce, ale u kterých zároveň srdce jihlo. Nejprve jsem stihla odpolední vystoupení - rozloučení s projektem Zvíře jménem Podzim, které ulehlo do odkládaného věčného spánku. A pak set Tata Bojs v pražské Arše.

Ještě než kluci z Hanspaulky vtrhli na scénu, zahříval návštěvníky svým vystoupením MC Idea. Seznámili se spolu v létě v rámci velkého projektu Glorchestra, kde všichni účinkovali. Jeho výstupem se mohla výtečně vyplnit chvíle, kdy se stálo v nekonečných frontách na cokoliv...

Set hlavních hvězd, čítající dvacet kousků, by se mohl rozdělit na pomyslné třetiny. První byla věnována vzpomínce na desku "Kluci kde ste?", která letos slaví patnáctiny. K této příležitosti vyšel vinyl, který muzikanti večer pokřtili. A to by nebyli Cais s Mardošou & spol., aby si nevymysleli nějakou kulišárnu - křtilo se řevem. Nejdříve si zkusily zařvat holky, pak kluci a pak společnými silami křičeli název alba "Kluci kde ste?", což se ukázalo jako originální způsob.

Z tohoto alba přehráli polovinu písniček. A ukázali, jak moc nadčasové dílo to je. Hned úvodní "Splasklé vzpomínky" toho byly jasným příkladem. Však první slova znějí: "Fotím, tedy jsem, alespoň nějaká jistota. Co fotka, to další okénko ve filmu mého života. Jsem celkem objektivní a nechodím oklikou. Všechno, co se kolem děje, snímám kvalitní optikou." Čistý odraz pozlátka sociálních sítí, kde se vše musí zdokumentovat, jinak člověk jako by nebyl.

Dalším stále aktuálním kouskem bylo třeba "Eko echo", které se zaobírá čím dál častěji skloňovanými tématy ekologie a ochrany naší planety. Nový kabát dali Tatáči písni "Spáč", kam jim přišel zahostovat svým rapem právě MC Idea.

Poté došlo ke zlomu a na řadu přišly novější songy. Ruku na srdce, stejně většina příchozích přišla právě na ně. Na pomoc v tu chvíli nastoupily, jak se stalo již tradicí, vokalistky, dvojčata Denisa a Simona Katzerovy. Mezi písně z kritikou kladně přijaté studiovky "Jedna nula" zamíchali hity "Opakování", "Vesmírná" či "Šťastnější", a vznikla tak lahodná kombinace, která rozvířila atmosféru po první, nostalgické (a vlažněji přijaté) třetině.

Bylo milé sledovat, jak bubeník Tomáš Neuwerth nenásilně převzal otěže - paličky po Milanu Caisovi během songu "220 Travoltů". Nejprve mu ručníkem sušil zpocené čelo, následně ho nenápadně vystrnadil, čímž mu dal prostor k taneční kreaci, ke které tahle pecka přímo vybízí. "Šťastnější" věnoval Cais svým rodičům, kteří po delší době zavítali na jejich koncert.

Dobrý byl tradičně i koncept vizualizace stage, za kterým beztak jako vždy stál Milan Cais - v pozadí byly různě pověšené zamotané kabely, podobně jako na coveru alba.

Závěr patřil megahitu "Pěšáci" z této desky (v textu vyměnili název labelu za současný) a loučení s klávesákem Jurou Hradilem, který byl vždy oproti dvěma protagonistům mužem v ústraní. Ke kapele ale rozhodně patří, sama jsem k ní přičichla v době, kdy už spolu hráli, a sound Tata Bojs si neumím představit bez něj.

Právě při natáčení "Kluci kde ste?" se Jura po létech hostování stal oficiálním členem sestavy. Kruh se tedy uzavřel. A loučili se i fanoušci. Jako poděkování měla partička v prvních řadách trička s písmenky, která tvořila vzkaz: "Juro, díky!". Možná ti stejní měli i nafukovací kytary. Jednu z nich si Cais zapůjčil a po vzoru Jirky Macháčka z Mig 21 s ní řádil na pódiu.

Bylo to pěkné ohlédnutí za povedenou deskou. Bylo fajn, že ji muzikanti nehráli celou (prý to neudělali na žádném koncertě). V kontextu s Hradilovým odchodem zůstávala po skončení nálada trochu smutná, ale takový je život. Naštěstí se nerozešli ve zlém, dnes už bývalý klávesák si jde realizovat sny se svými projekty. Teď nezbývá než čekat, zda k sobě zbývající kvartet včetně producenta Dušana Neuwertha přibere posilu, nebo se s tím popere bez pomoci...