V první řadě oceňme, že po skvělém ohlasu loňského vystoupení se Tereza Mašková rozhodla zůstat Lucerně věrná i pro letošek. Nabízelo by se zkusit obsadit třeba dnes frekventovanější a modernější Forum Karlín, ale přednosti zpěvačky jejího typu přece jen více vyniknou v místě s jedinečným geniem loci, tam, kde se psala historie tuzemské populární hudby.

Vítězka SuperStar z roku 2018 totiž právem patří k pokračovatelkám tradice velkých hlasů, které jako by jinak v posledních dvou dekádách přece jen spíše vyklízely pole. V době, kdy se hudbou mladých už dávno stal anglicismy a vulgarismy prošpikovaný rap, přináší rodačka z Třince do popu esenci čistoty a zpěvných, líbivých melodií. A to je dobře, protože obojí v něm momentálně povětšinou schází - a přitom po tomto typu hudby posluchači stále touží.

Diváci v zaplněném sále se dočkali podobného programu jako loni. Ostatně příliš jinak ho ani seskládat nešlo, protože za oněch jedenáct měsíců od poslední návštěvy vydala hlavní hvězda jen jednu novinku. K drobným změnám v repertoáru ale přece jen došlo, a to zejména zásluhou jiných hostů - o těch ale až později. Nezklamala ani vizuální stránka akce: ta nepotřebovala žádné megalomanství, přesto se na barevná světla i zářivé kostýmy velmi hezky koukalo a interpretku v doprovodu kapely a vokalistek doplnily také tanečnice. O padající konfety či poletující růžové balonky sedící obecenstvo také nepřišlo.

Od začátku se jako slabina ukazoval přeřvaný zvuk, kvůli němuž se dalo slovům úvodní skladby "Žár" rozumět jen velmi obtížně. Podobně jako minulý rok se v prvních položkách Mašková s diváky spíše zvolna seznamovala a na pomyslný zlom čekala do předělávky "Jednoho dne se vrátíš" od Věry Špinarové. Její dokonalý pěvecký výkon a cit, s nímž tento klasický hit uchopila, jí zajistily bouřlivé, dlouho trvající ovace.

Osmadvacetiletá majitelka famózního vokálu se také hned od začátku chopila mluveného slova. Povídala hodně: děkovala, dojímala se, nešetřila komplimenty na adresu přítomných fanoušků. Sama později připustila, že by možná měla řečnit méně (a nebo vůbec), ale nemůže si pomoci - a nebojí se být jiná. Právě svým upřímným projevem si obecenstvo ještě více naklonila na svoji stranu.

Nevadilo, že občas sklouzla k frázím, které velká část společnosti považuje za patetické, protože z jejích úst vyznívaly věrohodně a nevykalkulovaně. A občas se svěřila i s hlubšími, niternými myšlenkami. "Proč se pro nás lidé stávají svatí, až když odejdou?" ptala se předtím, než uvedla písničku "Láskou se splést", kterou nahrála se svým blízkým kamarádem Alešem Kubátem, zemřelým v roce 2018.

Šlo o jeden z nejsilnějších momentů vystoupení. Virtuální duet s kolegou pějícím z obrazovky chytil za srdce svou folkovou křehkostí i ryzí zprávou o víře v naše sny. Nefalšované pohlazení po duši. Dost možná jde o jednu z těch osudových písní, které budou Maškovou provázet už po celý zbytek kariéry.

Před "Scházíš" pro změnu zavzpomínala na svého otce a přiznala, že o jeho skonu doma dlouho nemluvili a že se bála brečet. "Někdy je přitom hrozně dobrý brečet," řekla, aniž v tu chvíli tušila, že ji samotnou v závěru songu emoce dostihnou.

Přes tyto smutek navozující momenty, které k životu patří, v Lucerně převládal optimismus. Nádherně klenutou baladu "Budu při tobě stát", popelkovské "Tři oříšky" vypůjčené od Ivety Bartošové či dramaticky stavěnou kompozici "Tam za řekou" z pohádky "Princezna zakletá v čase" doplňovaly kusy, v nichž hlavní aktérka předvedla svou energičtější polohu.

Funkový rytmus jí pomohl nastolit Ondřej Brzobohatý, který s ní zazpíval "Žijeme jenom jednou" a "Máme rádi jazz". Došlo samozřejmě i na předělávku "Uptown Funk" (s pomocí Dariji Pavlovičové) a ukázky z muzikálu "The Bodyguard" - z repertoáru Whitney Houston sáhla po české verzi "How Will I Know" a také po singlu "Queen Of The Night".

O překvapení se postaral Marek Ztracený, když přišel svou kolegyni podpořit v duetu "Víc než hádky". Tereza mu ještě předtím poděkovala za to, že se od něj mohla učit, jak na hudební scéně fungovat. A on zase ocenil její úžasný výkon a atmosféru sounáležitosti mezi přihlížejícími.

A opravdu - jako by díky Tereze Maškové a jejímu pozitivnímu poselství svět na chvíli trochu zrůžověl. Vřelý, příjemné pocity navozující zážitek nepokazila ani absence Marka Lambory v megahitu "Náš příběh" v závěru. Publikum poté dostalo ještě přídavky "Jíst, spát, meditovat, milovat" a naprosto spontánně, po několika minutách přemlouvání, během nichž už někteří z návštěvníků odešli, ještě "Dívej se na mě".

A dostalo také informaci o dalším koncertním cíli své perfektně zpívající favoritky. Na růžovou armádu, jak zpěvačka své příznivce označila, se v roce 2026 může těšit O2 universum.