Jimi Hendrix si přivlastnil "All Along The Watchtower", The Byrds proslavili "Mr. Tambourine Man", bez "Knockin' on the Heaven's Door" si nelze představit prakticky žádný z koncertů Guns N’ Roses, u nás Robert Křesťan zpíval, že "Ještě jedno kafe" by si dal a Golden Kids "Časy se mění". Jen v češtině vzniklo coverů mnoho desítek, v zahraničí se budou počítat na tisíce. Zaměřili jsme se tentokrát na muzikanty, u nichž může volba Boba Dylana překvapit. V každém případě platí, že výsledky staví tvorbu amerického písničkáře do nových souvislostí.

David Lynch - The Ballad of Hollis Brown

Americký režisér David Lynch je muž mnoha talentů. Vedle svébytné filmařské kariéry také maluje, píše a na svém kontě má zatím tři sólová alba - a hned o sedm dalších se podělil s jinými spolupracovníky. Ze zatím poslední sólovky "The Big Dream" pochází strašidelná mordýřská balada nazvaná "The Ballad of Hollis Brown", kterou Dylan vydal na albu "The Times They Are A-Changin'". Příběh o farmáři ze Severní Dakoty, který pod tlakem chudoby a vnějších okolností zabije celou svou rodinu i sám sebe, dostává v Lynchově chladně robotickém podání o kus děsivější kontury. K jeho vidění světa se tenhle bezvýchodný příběh ("There's seven people dead on a South Dakota farm / Somewhere in the distance there's seven new people born") hodí skvěle a parádně ukazuje nadčasovost Dylanovy tvorby.

---

My Chemical Romance - Desolation Row

Emo-punkové hvězdy nahrály Dylanovu intertextuálními odkazy našlapanou hymnu na soundtrack ke komiksové adaptaci majstrštyku Alana Moorea "Watchmen". Více než jedenáctiminutový kus notně proklestily a vměstnaly pod punkové tři minuty. To podstatné ale zůstalo, navíc obohaceno o novou, mladou energii. K "Desolation Row" natočil videoklip režisér Zack Snyder a pracuje v něm s odkazy právě na svůj film "Watchmen", přesto mu dokázal dát vlastní tvář, která předlohu nepotřebuje. Totéž se povedlo i samotným My Chemical Romance. Ti úspěšně nasáli esenci písně a přetvořili ji po svém - v jejich podání song v březnu 2009 dosáhl na dvacáté místo v žebříčku Billboard Modern Rock Tracks.

---

Bad Religion - It’s All Over Now (Baby Blue)

Dylanova skladba z roku 1965 patří k těm, jejichž coverů existuje nespočet. Hráli ji třeba The Byrds, Them, Joan Baez, Marianne Faithfull či The 13th Floor Elevators. A taky Bad Religion, hardcore-punková formace z Los Angeles. Šlo o jejich příspěvek na charitativní kompilaci "Chimes of Freedom" (viz závěrečný tip). Křehkou píseň inspirovanou symbolismem Bad Religion notně natlakovali, přidali kvapíková bicí, zároveň ale zachovali melodickou linku. A funguje to i v tomto případě výborně, obojí se navzájem obohacuje.

---

Ziggy Marley - Blowin' In The Wind

I Ziggy Marley, syn krále reggae Boba Marleyho, přispěl na výše zmíněný komplet. Vybral si snad nejslavnější skladbu Boba Dylana, tisíckrát převařenou "Blowin' In The Wind" - a dokázal v ní najít novou kvalitu. Nechal jí písničkářskou tvář a nahrál ji jen s důraznou akustickou kytarou. Píseň ale o něco zrychlil, v jamajském duchu navlnil a oproti poněkud ležérnímu autorovi přidal na naštvaném důrazu. Její sdělení zůstává stále nesmírně aktuální a Marleyho verze by mohla dobře posloužit jako most mezi současností a časy, kdy ji Dylan složil.

---

Ministry - Lay Lady Lay

I "Lay Lady Lay" (poprvé jako singl v roce 1969, poté na desce "Nashville Skyline") patří k nejznámějším Dylanovým kouskům - a opět i k těm, které si našly cestu do repertoáru někoho jiného. Předělali ji - opět - The Byrds, dále Everly Brothers, Angélique Kidjo, The Flaming Lips, Duran Duran nebo Ministry. Ti poprvé skladbu zahráli s Eddiem Vedderem z Pearl Jam coby backvokalistou na každoroční charitativní akci Bridge School Benefit v říjnu 1994, o necelé dva roky později se pak dostala na tracklist desky "Filth Pig".

Dylanovu romantiku zahalili do mocných basových vrstev, chladu elektronických bicích i zvazbených kytar, v nichž se specifický vokál Ala Jourgensena ztrácí a doslova rozpíjí. Ke cti autora budiž napsáno, že verzi Ministry označil za "kulervoucí". Alespoň to tedy tvrdil Jourgensen v rozhovoru vydaném v roce 2002. Otázka ovšem je, co si zpěvák Ministry z tohoto všemožnými substancemi nasáklého období skutečně pamatuje...

---

Rage Against the Machine - Maggie’s Farm

Se skladbou "Maggie’s Farm" se pojí přelomová scéna ze života Boba Dylana. Právě ji totiž zahrál s kompletně elektrifikovanou kapelou za zády a způsobil tím pobouření na folkovém festivalu v Newportu, jež vyústilo ve slavnou snahu o přeseknutí kabelu sekerou ze strany folkaře Peta Seegera. Rage Against The Machine jí uzavřeli svou čtvrtou a poslední desku "Renegades", která shromáždila covery Bruce Springsteena, Devo nebo The Rolling Stones. Rap-metaloví rebelové z písně dokázali vyhmátnout její rebelskou podstatu a tento étos zdůraznit pomocí trademarkových agresivních riffů, šťavnaté basy a rapu Zacka de la Rochy. Kde byl Dylan spíše roztrpčený, je de la Rocha vyloženě nasraný. Ve verzi RATM mnohem více kypí žluč a mnohem důrazněji se zde pracuje s okamžikem před finálním výbuchem hněvu.

---

The White Stripes - One More Cup Of Coffee (Valley Below)

Jack White se obdivem k Bobu Dylanovi nijak netají, přesto na něj ve svých projektech odkazuje spíše nepřímo, jakousi duchovní vazbou. V bohaté diskografii agilního muzikanta tak najdeme vlastně jen jeden jediný přímý cover: "One More Cup Of Coffee (Valley Below)" nahrál na eponymní debut The White Stripes v roce 2009 a dokázal v písni podtrhnout její temnou podstatu. "Bezútěšné westernové drama," charakterizoval song Henry Yates z magazínu Louder. A skutečně: suchá kytara i mexické kličky ve vokální lince vyvolávají obrazy jak z filmů Sergia Leoneho. Osudové očekávání finálního souboje ale dokázal White tak nějak více zdůraznit. Působivě strašidelná verze, originál, na němž se svým vokálem podílela i Emmylou Harris, tuhle osudovost tolik nezdůrazňuje.

---

Tip na závěr: Úžasnou studnicí mnohdy překvapivých coverů Boba Dylana je charitativní kompilace "Chimes of Freedom", která v roce 2012 vyšla k padesátému výročí založení organizace Amnesty International. Některé z výše uvedených skladeb pocházejí právě odtud, ale zpívají tu třeba i Sting, Mark Knopfler, Patti Smith, Adele, Maroon 5, Kronos Quartet nebo Sinead O’Connor.

Své tři pražské koncerty odehraje Bob Dylan v O2 universu 4., 5. a 6. října.