Všichni sice na adresu Českého slavíka brblají, ale stejně ho jedním okem sledují. Někteří přímo u obrazovek, jiní si alespoň přečtou, kdo vyhrál, uniknout se ale této anketě nedá. Zůstává věčným tématem k diskuzi.

Ohlédnutí za letošním ceremoniálem by se dalo rozdělit do několika rovin. Večerem prostupoval vděk interpretů, kteří dávali ve svých proslovech najevo, jak jsou rádi za to, že fanoušci podporují českou hudbu, chodí na koncerty a poslouchají jejich tvorbu. Zazněla také myšlenka, že hudba spojuje, s čímž souhlasím. A v neposlední řadě se neustále promovalo outůčko.

Nebylo snad hudebníka, který by neupozornil na to, že se příští rok chystá do této české koncertní Mekky. Chytře využitá reklama v hlavním vysílacím čase, víceméně zadarmo před očima statisíců až milionů diváků, že, strejdo Leoši? Trend poslední doby - kdo nehraje v O2 areně, jako by ani nebyl - se stále drží, ba dokonce nabírá na obrátkách. Hraní v naší největší hale už ztrácí punc výjimečnosti. Příští rok v ní uvidíme například Moniku Bagárovou, Helenu Vondráčkovou, Vojtu Dyka, Chinaski, Marii Rottrovou či Daru Rolins - tedy mnohé z těch, kteří na předávání vystupovali, nebo se alespoň mihli na pódiu.

Večer byl, stejně jako loni, nekonečný. Už v televizním programu původně avizovaný konec před půl dvanáctou se mi jevil jako děsivý, ale ve finále přenos trval ještě o půl hodiny déle. Skoro se chce až říci, že to bylo delší než silvestrovská estráda. Čas je nejcennější komodita v dnešní uspěchané době, někdy je fajn zvolnit, ale až tak? Tři a půl hodiny dlouhý program bych nazvala jako televizní maraton, který doběhnou jen ti nejzapálenější fanoušci. Na to konto se ozvala v závěru i Ewa Farna, když přebírala Absolutního slavíka. Uvedla, že děkuje všem, co se vydrželi dívat až do konce. Vážně se nedal ceremoniál zkrátit? Kdyby mělo v podobném duchu vypadat i předávání Andělů, trvalo by týden, protože Ceny České hudební akademie mají požehnané množství kategorií.

Když jsme u těch kategorií, chápu, že dnešní doba přeje hip hopu a rapu. Ale proč nějakému žánru věnovat speciální prostor? To už se rovnou můžou zavést sekce také pro další žánry. Rappeři Českého slavíka stejně dlouhodobě spíše bojkotují a dělají si z něj legraci. Calinovo vítězství určitě zpochybnit nelze, ale na dalších příčkách bych čekala spíše Viktora Sheena a Yzomandiase.

Užší nominace letos nebyly předem zveřejněné, složení prvních šestic jsme se dozvěděli až na místě. A byla to víceméně pořád ta stejná písnička: jména nominovaných se z většiny shodovala s loňským ročníkem. Kapely dopadly na chlup stejně jako vloni: Kabát, Mirai a Kryštof - mimo jiné headlineři letošního ročníku festivalu Hrady CZ.

Také mezi zpěváky zůstalo vše při starém: umístili se Marek Ztracený, Vojta Dyk a Richard Krajčo. O popularitě Ztraceného svědčí tři vyprodané koncerty v Edenu. Zkrátka po Karlovi Gottovi převzal štafetu, ať už si o jeho repertoáru myslíte cokoliv. Dyk zaujal slovy o tom, že mu je jeho partnerka oporou - až na pár dní v měsíci. Byl to jeden z nejvtipnějších frků večera. Krajčo upoutal extravagantním, až ženským outfitem: asi se zhlédl v Harrym Stylesovi. Aspoň byl středem pozornosti. Koho s nadsázkou napadá, zda nepřišel s coming outem, pak se dá částečně říci, že ano, ale v jiném slova smyslu: přiznal, že v poslední době trpí panickými atakami při veřejném vystupování. Celkově se pánové nebáli nápaditých sak.

Kategorie zpěvaček se dočkala nejvýraznějších změn, ale nijak dramatických. Bronzová Monika Absolonová se po třiceti letech práce dočkala ceny, když přeskočila favorizovanější Evu Burešovou a dříve pravidelně oceňovanou Lucii Vondráčkovou. Přiznám se ale, že nevím o tom, že by v poslední době něco nového vydala. Dvě ženy v bílém - Ewa Farna a Lucie Bílá, které měly podobný outfit a účes, což svádělo k přirovnání matky s dcerou - si prohodily pořadí. Inu, mládí kupředu. Ewa si to nepochybně zasloužila. Všechny zastínila nejen v počtu hlasů, ale i svou vizáží - vypadala úchvatně. Zhubla, na sobě měla nádhernou bílou róbu, která konečně lichotila jejím křivkám. Líbí se mi, že je to obyčejná, na nic si nehrající holka, která se nebojí projevit emoce. Jediná z oceněných působila opravdu dojatě, nepovažovala vítězství za samozřejmost. Ceny jí nespadly jen tak do klína: na letošní oslavě třicetin v O2 areně předvedla strhující show světových kvalit.

Kořením byly kategorie Objev roku či Píseň roku. Tu druhou vyhrála zaslouženě skladba "Hory" od O5 a Radeček, chytlavý kousek, který přinesl kapele ze Šumperka satisfakci za to, jak byla v minulosti neprávem opomíjena. Hity Ztraceného, Kryštof i Mirai zůstaly až za songem této party. Trojice nominovaných na Objev roku byla vyrovnaná: Tereza Balonová, RODAN a Rozálie. Závan trochu jiného, někdy až alternativního popu. Tyto talentované mladé tváře můžou být nadějí, že budoucnost našeho mainstreamu by nemusela být zase tak zlá.

Osobností, které mají něco společného s naší hudební scénou, sedělo v sále poskrovnu. Na místě se to hemžilo účastníky nováckých reality show jako "Love Island" nebo "MasterChef", hezkými tvářemi z Instagramu a rádoby celebritami, které na sebe potřebují jen neustále upozorňovat, aby neupadly v zapomnění. Naopak lidé z hudební scény - zástupci labelů nebo novináři - seděli skoro na chodbě, v posledních řadách. Přitom se zdálo, že vepředu nebyla všechna místa zdaleka obsazená, což nejspíš ani na kamerách nevypadalo dobře.

Jak už to tak bývá, Slavík se neobešel bez skandálu. Až po skončení jsem se z médií dozvěděla, že před zahájením někdo na Jana Bendiga při příchodu vysypal mouku s rasistickou urážkou. Proboha, kde to žijeme?! Je mi líto tohoto primitivního chování i toho, že útočník zůstane zřejmě nepotrestán.

Primitivní byl místy i humor moderátorské dvojice Ondřej Sokol a Aleš Háma. Bylo to dost laciné, až příliš nekorektní, zkrátka trapné. Na začátku oba slibovali, že nebudou do nikoho rýt jako loni, ale opak se stal pravdou. Večer byl jako přes kopírák - odkazovali na bulvární titulky a jména spojená s kauzami z těchto plátků - Soukup, Brzobohatý, Kolečko, Hanychová. Slavíka uváděli potřetí. Jejich práci celkově uznávám, ale vážně tu nemáme jiné moderátory než tyto dva a Libora Boučka či Leoše Mareše? Co nějaké neokoukané tváře?

Vzpomínám si, jak kdysi dávno večerem provázeli třeba Tereza Pergnerová s Jiřím Suchým, Hana Zagorová s Vilémem Čokem nebo Lucie Borhyová se Štefanem Margitou. To byla netradiční spojení. Nebo zmíněný Ondřej Brzobohatý. O kabaretním začátku ve stylu silvestrovských estrád, což jsem vnímala jako zapomenutý nešvar z přelomu milénia, bych raději pomlčela. Už to, že se předávání uskutečnilo v pátek, svědčí o tom, že si je nejspíš Nova vědoma toho, že by těžko uspěla v souboji se sobotní jistotou "StarDance" - tedy proti pořadu noblesnímu a protkanému vřelým humorem.

Nedílnou součástí slavnostního večera byla hudební vystoupení - nebyla to jenom přehlídka ohraných hitů, ale slyšeli jsme i některé nové kousky. Nejvíce mě upoutala Vesna s hitem "My Sister’s Crown", se kterým nás letos reprezentovala na Eurovizi. Bylo to něco jiného, neotřelého. Zaujala mě i nová píseň "Táto" od Vojty Dyka, které přecházela jeho slova o smrti jako součásti života a věnování zesnulému otci. Živelností uhranula Jana Kirschner se svojí "Lovestory" z chystané desky, která v létě zazářila i na Metronome festivalu. Vyzdvihnout si zaslouží také Marpo se svou medley, i když možná až moc hlasitou. Nevadí, aspoň to mělo šťávu.

Škoda že se to samé nedá říct i o Monice Bagárové, která také vsadila na medley. Trochu mi její vystoupení připomnělo loňské číslo Moničina vzoru Dary Rolins. Překvapila Eva Burešová se svými "Sirénami". Že by se u ní hudebně blýskalo na lepší časy? Hlas má dobrý, ale její dosavadní tvorba mě zatím nechávala chladnou. Změnila však producenta - snad jí Jiří Burian bude vyhovovat více a konečně nabídne lepší repertoár než doposud. Zárukou kvality byla vystoupení kapel Chinaski ("Měl bych si boty zout") a zlatou soškou ověnčeného Kabátu ("Rumcajs miloval Manku").

Své pocty se dočkaly dvě osobnosti, které letos odešly do pěveckého nebe. Ženskou linii zastupovala Yvonne Přenosilová. Jitka Čvančarová ji připomněla skladbami "Boty proti lásce" a "Roň slzy". Předvedla výborný výkon. Jitka má silný hlas, který je paní Přenosilové podobný. Na Vaša Patejdla jsme vzpomínali s písní "Ak nie si moja" při komorním doprovodu dvou klavírů Ondřeje Brzobohatého a Igora Timka z No Name.

Večer patřil i Heleně Vondráčkové, která se po patnácti letech vrátila na Slavíka. Všechna čest jejímu elánu, kondici a nestárnoucím hitům, které zazněly v medley. Musím se ale přiznat, že v tu chvíli jsem si připadala jak na rozjetém Silvestru. Zbytek z trojice Golden Kids se rovněž představil. Do Síně slávy totiž vstoupil Václav Neckář (po Jiřím Suchém je to teprve druhý laureát) a cenu mu předávala kamarádka Marta Kubišová. Bylo to milé a vroucné setkání, hezká tečka na závěr. Svou chvilku slávy si Neckář zasloužil, ale co se týče jeho vystoupení na závěr, bohužel bylo mimo rytmus a slovy kapele trochu utíkal.

Český slavík jako takový zůstává víceméně pořád stejný - ale i stále hodně sledovaný. Příští rok bude na naší scéně ve znamení mnoha velkých koncertů, nechme se tedy překvapit, jak se to promítne do výsledků. Osobně tipuji, že se toho na předních příčkách mnoho nestane.