Letošní předávání Českého slavíka, dlouhé jako týden před výplatou, máme za sebou. Kdo zazářil a kdo se příliš nepředvedl? Přinášíme vám dva pohledy našich redaktorů - jeden přímo z místa od Hany Bukáčkové a druhý očima televizního diváka Josefa Martínka - na letošní galavečer i výsledky.
Všichni sice na adresu Českého slavíka brblají, ale stejně ho jedním okem sledují. Někteří přímo u obrazovek, jiní si alespoň přečtou, kdo vyhrál, uniknout se ale této anketě nedá. Zůstává věčným tématem k diskuzi.
© TV Nova Ohlédnutí za
letošním ceremoniálem by se dalo rozdělit do několika rovin. Večerem prostupoval vděk interpretů, kteří dávali ve svých proslovech najevo, jak jsou rádi za to, že fanoušci podporují českou hudbu, chodí na koncerty a poslouchají jejich tvorbu. Zazněla také myšlenka, že hudba spojuje, s čímž souhlasím. A v neposlední řadě se neustále promovalo
outůčko.
Nebylo snad hudebníka, který by neupozornil na to, že se příští rok chystá do této české koncertní
Mekky. Chytře využitá reklama v hlavním vysílacím čase, víceméně zadarmo před očima statisíců až milionů diváků, že,
strejdo Leoši? Trend poslední doby - kdo nehraje v O2 areně, jako by ani nebyl - se stále drží, ba dokonce nabírá na obrátkách. Hraní v naší největší hale už ztrácí
punc výjimečnosti. Příští rok v ní uvidíme například
Moniku Bagárovou,
Helenu Vondráčkovou,
Vojtu Dyka,
Chinaski,
Marii Rottrovou či
Daru Rolins - tedy mnohé z těch, kteří na předávání vystupovali, nebo se alespoň mihli na pódiu.
Večer byl, stejně jako loni, nekonečný. Už v televizním programu původně avizovaný konec před půl dvanáctou se mi jevil jako děsivý, ale ve finále přenos trval ještě o půl hodiny déle. Skoro se chce až říci, že to bylo delší než silvestrovská estráda. Čas je nejcennější komodita v dnešní uspěchané době, někdy je fajn zvolnit, ale až tak? Tři a půl hodiny dlouhý program bych nazvala jako televizní maraton, který doběhnou jen ti nejzapálenější fanoušci. Na to konto se ozvala v závěru i
Ewa Farna, když přebírala Absolutního slavíka. Uvedla, že děkuje všem, co se vydrželi dívat až do konce. Vážně se nedal ceremoniál zkrátit? Kdyby mělo v podobném duchu vypadat i předávání Andělů, trvalo by týden, protože Ceny České hudební akademie mají požehnané množství kategorií.
Když jsme u těch kategorií, chápu, že dnešní doba přeje hip hopu a rapu. Ale proč nějakému žánru věnovat speciální prostor? To už se rovnou můžou zavést sekce také pro další žánry. Rappeři Českého slavíka stejně dlouhodobě spíše bojkotují a dělají si z něj legraci.
Calinovo vítězství určitě zpochybnit nelze, ale na dalších příčkách bych čekala spíše
Viktora Sheena a
Yzomandiase.
Užší nominace letos nebyly předem zveřejněné, složení prvních šestic jsme se dozvěděli až na místě. A byla to víceméně pořád ta stejná písnička: jména nominovaných se z většiny shodovala s loňským ročníkem. Kapely dopadly na chlup stejně jako vloni:
Kabát,
Mirai a
Kryštof - mimo jiné headlineři letošního ročníku festivalu Hrady CZ.
© TV Nova Také mezi zpěváky zůstalo vše při starém: umístili se
Marek Ztracený,
Vojta Dyk a
Richard Krajčo. O popularitě Ztraceného svědčí tři vyprodané koncerty v Edenu. Zkrátka po
Karlovi Gottovi převzal štafetu, ať už si o jeho repertoáru myslíte cokoliv. Dyk zaujal slovy o tom, že mu je jeho partnerka oporou - až na pár dní v měsíci. Byl to jeden z nejvtipnějších
frků večera. Krajčo upoutal extravagantním, až ženským outfitem: asi se zhlédl v
Harrym Stylesovi. Aspoň byl středem pozornosti. Koho s nadsázkou napadá, zda nepřišel s coming outem, pak se dá částečně říci, že ano, ale v jiném slova smyslu: přiznal, že v poslední době trpí panickými atakami při veřejném vystupování. Celkově se pánové nebáli nápaditých sak.
Kategorie zpěvaček se dočkala nejvýraznějších změn, ale nijak dramatických. Bronzová
Monika Absolonová se po třiceti letech práce dočkala ceny, když přeskočila favorizovanější
Evu Burešovou a dříve pravidelně oceňovanou
Lucii Vondráčkovou. Přiznám se ale, že nevím o tom, že by v poslední době něco nového vydala. Dvě ženy v bílém -
Ewa Farna a
Lucie Bílá, které měly podobný outfit a účes, což svádělo k přirovnání matky s dcerou - si prohodily pořadí. Inu, mládí kupředu. Ewa si to nepochybně zasloužila. Všechny zastínila nejen v počtu hlasů, ale i svou vizáží - vypadala úchvatně. Zhubla, na sobě měla nádhernou bílou róbu, která konečně lichotila jejím křivkám. Líbí se mi, že je to obyčejná, na nic si nehrající holka, která se nebojí projevit emoce. Jediná z oceněných působila opravdu dojatě, nepovažovala vítězství za samozřejmost. Ceny jí nespadly jen tak do klína: na letošní oslavě
třicetin v O2 areně předvedla strhující show světových kvalit.
© TV Nova Kořením byly kategorie Objev roku či Píseň roku. Tu druhou vyhrála zaslouženě skladba
"Hory" od
O5 a Radeček, chytlavý kousek, který přinesl kapele ze Šumperka satisfakci za to, jak byla v minulosti neprávem opomíjena. Hity Ztraceného, Kryštof i Mirai zůstaly až za songem této party. Trojice nominovaných na Objev roku byla vyrovnaná:
Tereza Balonová,
RODAN a
Rozálie. Závan trochu jiného, někdy až alternativního popu. Tyto talentované mladé tváře můžou být nadějí, že budoucnost našeho mainstreamu by nemusela být zase tak zlá.
Osobností, které mají něco společného s naší hudební scénou, sedělo v sále poskrovnu. Na místě se to hemžilo účastníky nováckých reality show jako "Love Island" nebo "MasterChef", hezkými tvářemi z Instagramu a rádoby celebritami, které na sebe potřebují jen neustále upozorňovat, aby neupadly v zapomnění. Naopak lidé z hudební scény - zástupci labelů nebo novináři - seděli skoro na chodbě, v posledních řadách. Přitom se zdálo, že vepředu nebyla všechna místa zdaleka obsazená, což nejspíš ani na kamerách nevypadalo dobře.
Jak už to tak bývá, Slavík se neobešel bez skandálu. Až po skončení jsem se z médií dozvěděla, že před zahájením někdo na
Jana Bendiga při příchodu vysypal mouku s rasistickou urážkou. Proboha, kde to žijeme?! Je mi líto tohoto primitivního chování i toho, že útočník zůstane zřejmě nepotrestán.
© TV Nova Primitivní byl místy i humor moderátorské dvojice Ondřej Sokol a
Aleš Háma. Bylo to dost laciné, až příliš nekorektní, zkrátka trapné. Na začátku oba slibovali, že nebudou do nikoho rýt jako loni, ale opak se stal pravdou. Večer byl jako přes kopírák - odkazovali na bulvární titulky a jména spojená s kauzami z těchto plátků - Soukup, Brzobohatý, Kolečko, Hanychová. Slavíka uváděli potřetí. Jejich práci celkově uznávám, ale vážně tu nemáme jiné moderátory než tyto dva a Libora Boučka či
Leoše Mareše? Co nějaké neokoukané tváře?
Vzpomínám si, jak kdysi dávno večerem provázeli třeba
Tereza Pergnerová s
Jiřím Suchým,
Hana Zagorová s Vilémem Čokem nebo Lucie Borhyová se Štefanem Margitou. To byla netradiční spojení. Nebo zmíněný
Ondřej Brzobohatý. O kabaretním začátku ve stylu silvestrovských estrád, což jsem vnímala jako zapomenutý nešvar z přelomu milénia, bych raději pomlčela. Už to, že se předávání uskutečnilo v pátek, svědčí o tom, že si je nejspíš Nova vědoma toho, že by těžko uspěla v souboji se sobotní jistotou "StarDance" - tedy proti pořadu noblesnímu a protkanému vřelým humorem.
© TV Nova Nedílnou součástí slavnostního večera byla hudební vystoupení - nebyla to jenom přehlídka ohraných hitů, ale slyšeli jsme i některé nové kousky. Nejvíce mě upoutala
Vesna s hitem "My Sister’s Crown", se kterým nás letos reprezentovala na Eurovizi. Bylo to něco jiného, neotřelého. Zaujala mě i nová píseň
"Táto" od
Vojty Dyka, které přecházela jeho slova o smrti jako součásti života a věnování zesnulému otci. Živelností uhranula
Jana Kirschner se svojí "Lovestory" z chystané desky, která v létě zazářila i na Metronome festivalu. Vyzdvihnout si zaslouží také
Marpo se svou medley, i když možná až moc hlasitou. Nevadí, aspoň to mělo šťávu.
Škoda že se to samé nedá říct i o Monice Bagárové, která také vsadila na medley. Trochu mi její vystoupení připomnělo loňské číslo Moničina vzoru
Dary Rolins. Překvapila Eva Burešová se svými "Sirénami". Že by se u ní hudebně blýskalo na lepší časy? Hlas má dobrý, ale její dosavadní tvorba mě zatím nechávala chladnou. Změnila však producenta - snad jí
Jiří Burian bude vyhovovat více a konečně nabídne lepší repertoár než doposud. Zárukou kvality byla vystoupení kapel
Chinaski ("Měl bych si boty zout") a zlatou soškou ověnčeného
Kabátu ("Rumcajs miloval Manku").
Své pocty se dočkaly dvě osobnosti, které letos odešly do pěveckého nebe. Ženskou linii zastupovala
Yvonne Přenosilová. Jitka Čvančarová ji připomněla skladbami "Boty proti lásce" a "Roň slzy". Předvedla výborný výkon. Jitka má silný hlas, který je paní Přenosilové podobný. Na
Vaša Patejdla jsme vzpomínali s písní "Ak nie si moja" při komorním doprovodu dvou klavírů Ondřeje Brzobohatého a Igora Timka z
No Name.
© TV Nova Večer patřil i Heleně Vondráčkové, která se po patnácti letech vrátila na Slavíka. Všechna čest jejímu elánu, kondici a nestárnoucím hitům, které zazněly v medley. Musím se ale přiznat, že v tu chvíli jsem si připadala jak na rozjetém Silvestru. Zbytek z trojice
Golden Kids se rovněž představil. Do Síně slávy totiž vstoupil
Václav Neckář (po
Jiřím Suchém je to teprve druhý laureát) a cenu mu předávala kamarádka
Marta Kubišová. Bylo to milé a vroucné setkání, hezká tečka na závěr. Svou chvilku slávy si Neckář zasloužil, ale co se týče jeho vystoupení na závěr, bohužel bylo mimo rytmus a slovy kapele trochu utíkal.
Český slavík jako takový zůstává víceméně pořád stejný - ale i stále hodně sledovaný. Příští rok bude na naší scéně ve znamení mnoha velkých koncertů, nechme se tedy překvapit, jak se to promítne do výsledků. Osobně tipuji, že se toho na předních příčkách mnoho nestane.
Televizní pohled Josefa Martínka
Po loňském ročníku, který se poprvé organizačně odehrál pod hlavičkou Novy, už letos na konceptu ceremoniálu nemohlo nic překvapit. Přenos byl opět delší než "Titanic" a znovu se nesl v duchu estrádního humoru dvojice Sokol/Háma.
© TV Nova Do očí však bil neuvěřitelný prostor, jaký dostal
Leoš Mareš k propagaci jím pořádaných koncertů v O2 areně. Interprety, kterým chystá show v největší české hale, úspěšně protlačil jak mezi vystupující, tak do rolí předávajících. Sám se pak na pódiu objevil při udílení ceny určené Zpěvákovi roku po boku
Heleny Vondráčkové, která prodej lístků v přímém přenosu pár desítek minut předtím - trochu teatrálně - dokonce odstartovala.
Svou reklamní šanci využila skvěle, její hitové medley přítomné publikum rozpohybovalo a vysloužilo si dokonce ovace vestoje. Čert vem, že po pěvecké stránce občas zakolísala, pořád šlo o energickou show bezmála šedesát let vystupující popové ikony, a navíc živě odzpívanou, což v televizi také nebývá vždy samozřejmostí.
Zarážející je však to, že Mareš oznámil vyprodání jejího červnového koncertu za pouhých 55 minut. Proč, když se po lístcích nezaprášilo ještě ani doteď? Například v jedné z prodejních sítí, na Ticketportalu, zbývá v tuto chvíli jen na stání (obyčejné i pod pódiem) v součtu ještě přes tisíc vstupenek a zcela zaplněné nejsou ani sektory na sezení.
Pokud chtěl Leoš vzbudit mediální haló, pak se mu to povedlo - některé servery totiž informaci o vyprodání bez ověření převzaly. Ve finále ale uškodil jen sám sobě a Vondráčkové, protože mohl od koupě odradit ty, kteří by se, nebýt jeho slov, po lístcích ještě sháněli. Takto zřejmě usoudili, že už nemusejí.
O dost hůře dopadlo číslo
Moniky Bagárové, která vypadala trochu jako
česká Ariana Grande. Jejímu medley chyběla pěvecká jistota, zkušenost s formátem takto okázalé popové show ve stylu světových div i zápal pro věc. Zůstalo zapomenuto. Jednoho napadá, že když už jí s prodejem lístků do O2 areny nepomohla pohnout ani takto sledovaná televizní událost, bude to mít s naplněním haly hodně těžké. Respektive Leoš to bude mít těžké.
Z dalších vystupujících stojí za zmínku ještě
Eva Burešová, která představila v ten den vydaný nový singl "Sirény". Všechno však nasvědčovalo tomu, že zpívá na playback.
Co se týče výsledkové části, platí, že nad hlasem lidu netřeba jakkoliv polemizovat. Někteří sice Českého slavíka vnímají jako odraz viditelnosti celebrit v bulváru, to je však dost krátkozraký pohled. Ano, záležitosti jako častý výskyt ve společenských
plátcích a v televizi nebo počet sledujících na sociálních sítích jistě mají v anketě popularity svůj zásadní význam, zrovna u letošních vítězů jde ale ve všech případech pořád hlavně o hudbu.
© TV Nova Marek Ztracený hrál v červnu v Edenu pro sto tisíc lidí,
Ewa Farna předvedla v říjnu v O2 areně jednu z nejlepších show, jakou tam kdy čeští interpreti ukázali, a
Kabát těží ze své stabilní, pětatřicet let budované a udržované fanouškovské základny. A co se týče krále kategorie Hip hop & rap
Calina, toho možná bulvár ani nezná.
Za překvapení lze považovat bronzového slavíka Moniky Absolonové, která se po dvacet let objevovala vždy na příčkách těsně pod medailovými stupni. Hudebně se u ní sice za uplynulý rok nestalo nic podstatného, možná jí ale pomohla loňská vydařená pocta
Haně Zagorové. Nebo už se zkrátka seriálové hvězdy Evy Burešové, třetí v minulých dvou letech, diváci trochu přesytili.
Otazník se vznáší nad podobou celkových výsledků zveřejněných na webu Novy. Bývalo totiž zvykem, že se hlasující dozvěděli nejen pořadí kompletní první stovky v jednotlivých kategoriích, ale i počty hlasů. Čísla ale letos u jednotlivých jmen chybí. Proč? Vždyť právě přesuny hlasů od jednoho hudebníka ke druhému bývaly na výsledcích tím nejzajímavějším faktorem. Tento krok anketě rozhodně nepřidává na transparentnosti.
Na závěr se sluší dodat, že morálním vítězem letošního Českého slavíka je
Jan Bendig. Po zavrženíhodném, rasisticky motivovaném incidentu před zahájením show, totiž ve svém instagramovém prohlášení ukázal, jaký je charakter. Coby projev dobré vůle a smířlivosti pozval útočníka na některý ze svých koncertů. Velkorysé gesto.