Český slavík se nijak netají tím, že chce sledovat popularitu, nikoliv oceňovat kvalitu či snad konkrétní práci za určitý rok. Nejvíce popouzí ty, kteří si myslí, že mají lepší vkus a že "Češi by v roce 2024 přece měli poslouchat něco jiného".

Těm, kteří s výsledky nesouzní a pozérsky se vůči slavičí akci vymezují, lze poradit jediné: mohou sami hlasovat, popřípadě vyzvat k zapojení i lidi ze svých sociálních sfér, a tím se pokusit výsledky alespoň trochu ovlivnit.

Těžko samozřejmě čekat, že se preference většinového posluchače, tedy člověka, který třeba jen občas zapne rádio a jinak pro něj muzika zůstává okrajovou záležitostí, budou podobat představám lidí z úžeji zaměřené hudební bubliny. Hlasy mnohých respondentů jistě neodrážejí jen samotnou tvorbu interpreta, ale i prosté lidské sympatie nebo třeba zvýšený mediální výskyt. Přesto je regulérní, že taková soutěž existuje, a nezbývá než ji brát s nadhledem.

Jakkoliv totiž lidové hlasování nemusí tolik vypovídat o dění na naší scéně v konkrétním roce, pořád se dá aspoň považovat za férové. Například v odborných cenách, včetně Anděla, aspekt spravedlnosti hledat nelze, protože výsledky často záleží hlavně na složení akademie a na tom, kdo se zrovna dostane do kurzu u hlasující komunity čítající maximálně pár stovek hlav.

Budování stabilní popularity se rovná běhu na dlouhou trať, proto vlastně ani tolik nepřekvapí, že když už si ji někdo vydobude, drží si ji pak dlouhá léta. Proč by měl svoje místo na výsluní hned přenechat sezónní hvězdičce, která musí svoji trvanlivost teprve prokázat? Z diváckého pohledu by samozřejmě bylo daleko atraktivnější, kdyby každý rok vítězili jiní interpreti, ale z hlediska hlasujících jistá výsledková stálost dává smysl: pokud už jste něčím fanouškem, obvykle jím zůstáváte delší dobu, často i celý život.

Navíc platí, že česká scéna nepatří k těm velkým a dokáže vygenerovat jen málo interpretů, kteří by skutečně zvládli oslovit velmi širokou část veřejnosti napříč různými generacemi a sociálními skupinami.

Příkladem budiž kategorie kapel. Každoročně se najde spousta těch, kterým leží v žaludku úspěch formace Kabát. Jenže jakkoliv se její hudba řadě lidí nemusí líbit, objektivně se musí uznat, že co se týče zásahu davů, dlouhodobě u nás nenachází konkurenci.

Pamatujeme ročníky, kdy její kralování přerušili Kryštof, Chinaski nebo naposledy v roce 2021 Mirai, jenže zatímco tyto skupiny fungují ve vlnách, kdy se jim střídavě daří více a méně, Kabáti si pořád drží svůj standard. Letos znovu objeli republiku s obrovským halovým turné se dvaceti zastávkami, včetně dvou po střechu natřískaných O2 aren. Kdo jiný u nás tohle může říct?

Co se týče zmíněných vln, Chinaski se letos ze čtvrté pozice dostali na druhou, naopak Kryštof se na bednu tentokrát nevešel. Tyto dvě party se pětadvacet let přetahují o podobný typ posluchačů a i bez Slavíka lze vypozorovat, že právě v té kolem Michala Malátného to aktuálně šlape trochu lépe. Na Krajčovu formaci jako by dolehla jistá únava, snad i ztráta směru. O lecčems svědčí i fakt, že se Richard příští rok chystá vystupovat sólově na festivalech i na vánočních koncertech.

A Mirai? Ti před pár lety zažili silný nástup, zaplavili rádia spoustou hitů, ale poslední dva roky vyloženě tápou. Víc než v souvislosti s muzikou o sobě frontman dává vědět bulvárními kauzami. Před třemi lety dobyla kapela první místo, v minulých dvou letech stříbrné a letos klesla na třetí příčku. Pokud dramaticky neobrátí kurz, příště už se na medailových stupních ocitnout vůbec nemusí.

V kategorii zpěváků už čtyři roky jasně vládne Marek Ztracený. On sám sice při převzetí ceny uvedl, že letos vítězství vzhledem ke své koncertní pauze nečekal, přesto se pokračování jeho dominance dalo předvídat. Na před pár týdny oznámené letní turné "Zpátky" prodal už přes sto tisíc vstupenek, tedy více než na tři koncerty v Edenu z června minulého roku.

Zatímco jiní interpreti občas nevědí, kudy se vlastně chtějí hudebně vydat a postupují metodou pokus-omyl, on těží ze své pevně dané cesty a svým posluchačům dává přesně to, co chtějí - jak ukázal i před pár dny vydaný klip k vánoční písni s Ester Ledeckou.

Určitě se nejedná o nejlepší sváteční skladbu všech dob, jenže co naplat, za pár dní získal její klip na YouTube více zhlédnutí než o několik týdnů dříve vydané tematické novinky Mirai a O5 & Radeček dohromady. Vedle marketingově chytrého spojení se sportovní hvězdou v tom jistě sehrál roli i fakt, že zatímco šumavský hitmaker se vánočního kýče nebojí a jde do něj naplno, zmínění kolegové jako by trochu kroužili kolem horké kaše a adventní hit zároveň chtěli i nechtěli.

Rozpačitě může působit snad jen Ztraceného vítězství v kategorii Nejoblíbenější píseň posluchačů rádia Impuls. Singl "Ta bílá ti sluší" totiž vyšel teprve v říjnu, triumf tak brzy po uvedení proto spíše stvrzuje hudebníkovu obrovskou popularitu, než že by vypovídal cokoliv o soutěži písní. Tuto kategorii Marek vyhrál i v letech 2021 ("Moje milá") a 2022 ("Originál"), ve výběru kandidátů na cenu nechyběl ani loni. Rádio Impuls mělo možná lépe odkomunikovat, podle jakých kritérií vlastně čtyřčlenné nominace vybíralo, když se do nich písnička vměstnala už tři týdny po vydání.

Stříbrný Vojta Dyk si sice v předtočené děkovné řeči s kapkou humoru postěžoval, že lidé mu pořád říkají, že zlatým slavíkem by měl být on, jenže odpověď, proč se jím ještě nestal (a možná nikdy nestane), si vlastně dal on sám.

Nechal se totiž slyšet, že v roce 2022 získal stříbro, i když celý rok nic nedělal, loni naopak celý rok vydával a koncertoval, a opět skončil druhý, a letos mu nezbývá než se urazit a přijít teprve tehdy, až vyhraje. Škoda že mu nikdo neřekl, jak arogantně to v televizi vyzní. Navíc si přiznejme, že navzdory jeho neoddiskutovatelným pěveckým kvalitám zná jen velmi málo lidí jeho písničky - a právě na této oblasti by měl nejvíce zapracovat, pokud chce být mainstreamově úspěšným zpěvákem.

Milým překvapením a zároveň jedním z nejemotivnějších momentů večera se ukázala bronzová pozice pro Václava Noida Bártu. Ani on nemá jako sólový zpěvák prakticky žádné hity, ale léta si sbírá body z různých projektů, napsal spoustu písní pro své kolegy, nedávno odehrál velký koncert v O2 universu, a navíc mu letos mohl pomoci i příspěvek od fanoušků Dymytry, s nimiž začal zpívat. Za jeho úspěchem v anketě, který si on sám neskrývaně moc přál, stojí poctivost, konzistentnost, dřina a v neposlední řadě srdcařství.

Prvenství mezi zpěvačkami a zároveň Absolutního slavíka obhájila Ewa Farna. Ta těží z vlny, kterou nastartovala v uplynulých letech - v roce 2021 velmi dobře přijaté album "Umami", loni výjimečný koncert v O2 areně, který letos zopakovala, a navíc si v létě zazpívala před Edem Sheeranem pro nějakých sto tisíc lidí. V roce 2026 se chystá do Edenu. Lidé ji mají rádi, znají ji od jejích dětských let, je svá, nenucená, sem tam utrousí nějaký milý vtip, a to se všechno ve Slavíku počítá a sčítá.

Na vlastním hudebním obsahu by ale teď Ewa potřebovala zapracovat. Od zmíněné desky "Umami" vydala jen pár singlů, z nichž vlastně žádný moc nezarezonoval. Filmové "Vlny" fungují ve spojení s klipem skvěle, ale jako samostatný singl se k nim lidé dle čísel poslechovosti tolik nevracejí, loňská "No a co" a letošní "To je moje holka" se utopily v beztvaré průměrnosti.

Mezi jejími aktuálně nejpřehrávanějšími songy na Spotify najdete vedle jednoho polského singlu hity "Vánoce na míru", "Měls mě vůbec rád?" nebo "Na ostří nože" - tedy samé staré kusy. Zdá se, že interpretka teď trochu hledá směr, snad ho brzy znovu najde.

Zapracovat by mohla i stříbrná a jindy velmi snaživá Lucie Bílá, která sice singly vydává pravidelně, ty z poslední doby byly ale aranžérsky, produkčně i textově těžký průměr. V den Slavíka představené vánoční album posluchače dlouhodobě také nevytrhne.

A bronzová Monika Absolonová? Loni se její umístění dalo považovat za překvapení, letos už ne. Je ale škoda že ji právě úspěch z minulého roku nemotivoval k tomu, aby za rok fanouškům představila aspoň jednu novou písničku. Poslední album nahrála v roce 2016 a slyšíme o ní vesměs jen v souvislosti s projekty, kde hostuje. I v nich se samozřejmě dá popularita nastřádat, kdy jindy by ale zpěvačka měla chytit svou šanci za pačesy se sólovým repertoárem než právě teď?

Každý rok se ozvou hlasy, proč má svou vlastní kategorii Hip hop & Rap a ostatní žánry ne. Pořadatelům ale asi nejde tolik o žánry, ale o to, že nevědí, kam s interprety, kteří rapují - protože do sekcí Zpěvák a Zpěvačka se jim nehodí. V roce 2021, při svém prvním zařazení, působila rapová vsuvka na galavečeru jako pěst na oko - zvlášť když vyhrál Řezník. Ani dnes ji stále spousta lidí ještě nepřijala jako rovnocennou kategorii zbývajícím třem hlavním, přesto se dá vypozorovat jistý posun v přístupu rapperů, kteří akci dříve spíše bojkotovali.

Vítězný Calin sice vzhledem ke svému koncertu v SaSaZu osobně nedorazil, ale v živém vstupu za ocenění poděkoval - a zdálo se, že si podpory fanoušků opravdu váží. Stříbrní ATMO Music si výhru převzali na místě, bronzový Viktor Sheen nechal ze zdravice promluvit alespoň svého manažera.

V kategorii Objev roku se tradičně představila jména, která žádným objevem nejsou, ale úspěšně - více či méně - fungují už několik let: Sofian Medjmedj coby triumfující a s ním Pam Rabbit a Brixtn. O tom, že zejména první dva z této trojice dokázali oslovit mladé publikum, nelze pochybovat, trochu ale zaráží definice kategorie, jak ji popsal režisér a kreativní producent Pepe Majeský:

"​Smyslem je ocenit a zpopularizovat zpěváky, zpěvačky, hudební skupiny a hiphopery nebo rappery, kteří se v uplynulém roce výrazněji prosadili na hudební scéně a jejichž působení reflektuje moderní trendy populární hudby a znamená rovněž přínos z hlediska žánrů, interpretace a podobně. Podmínkou ovšem určitě není, aby šlo o naprosto neznámé umělce."

Z jeho slov se totiž zdá, že porotou vybraní nominovaní hlavně museli splňovat marketingová kritéria hlavního partnera této kategorie, banky Trinity, což působí dost nešťastně. Potenciální objev hudební scény samozřejmě nemusí nutně reflektovat aktuální trendy nebo přinášet přínos z hlediska interpretace, čímž Majeský nejspíše myslel módní ohýbání jazyka do nepříliš srozumitelného tvaru.

Tolik k letošním výsledkům. Co se týče samotného televizního přenosu, bylo by marněním času ho nějak zdlouhavě rozebírat - jeho délka opět přesáhla úmorné tři hodiny, o propagaci koncertů šlo víc než o cokoliv jiného a moderátoři Ondřej Sokol a Aleš Háma svým už standardně útočným a nízkým humorem znovu posunuli svou laťku trapnosti. Ale TV Nova si zřejmě mne ruce, protože jejich kontroverzní styl vyvolává reakce a láká diváky k televizi.

Viděli jsme vystoupení zdařilá i ta méně povedená, včetně zjevného playbacku u Mirai. Pokud není frontman po letním zranění čelisti ještě zcela fit, proč raději nedostali šanci jiní interpreti? Zasloužili by si ji třeba ti, kteří natočili zásadní mainstreamové hity posledních let, ale v televizi kvůli absenci hudebních pořadů jejich písně nezískávají prostor, třeba Kateřina Marie Tichá, O5 & Radeček nebo Tereza Mašková.

Mezi spoustou ryze popových čísel v závěru vyniklo jediné, které přineslo i uměleckou hodnotu: Marie Rottrová s klasikou "Lásko, voníš deštěm". A po něm ještě dojemné uvedení Marty Kubišové do Síně slávy.

Český slavík by si zasloužil více takových pamětihodných momentů. A především by to chtělo vyhlášení výsledků celkově uchopit vkusněji a s ohledem na ty, kteří hlasují. Například Libor Bouček by jako moderátor dokázal nepochybně galavečeru vtisknout důstojnost a zároveň ho pořád udržet v rovině zábavného pořadu.

Takto se zdá, že TV Nova zapomíná na to, že Český slavík by měl být hlavně výroční hudební anketou, nikoliv jen spotřební estrádou.