Monika Bagárová je určitě výborná zpěvačka. Má originální barvu hlasu, americký šmrnc a dělá trochu jinou hudbu než ostatní zástupci a zástupkyně domácího běžného středního proudu. Nepochybuji o tom, že muzika pro ni znamená srdeční záležitost, a dokážu si představit, že ač to třeba širší veřejnost neviděla, za čtrnáct let od SuperStar na sobě hodně pracovala. A - asi jako každý hudebník - snila o tom, že jednou zaplní velkou arénu.

Ta šance teď s nabídkou Leoše Mareše, s jehož jménem se na pozici producenta halových akcí jeho kolegů a kolegyň setkáváme stále častěji, přišla. A rodačka z Brna se rozhodla chytnout ji za pačesy.

Také si plně uvědomuji, že Monika Bagárová je především lidská bytost s emocemi jako každý jiný člověk. Cítím jistou zodpovědnost za to, že by se k ní tento text mohl dostat, a velmi nerad bych ji zbytečně zraňoval tvrzením, že do O2 areny nepatří. To přenechám anonymním internetovým hnidopichům.

Zároveň ale jakožto člověk, který se deset let dnes a denně coby hudební novinář aktivně zajímá o domácí scénu, cítím určitý pocit křivdy. Křivdy vůči všem těm muzikantům, kteří po roky či desetiletí poctivě objíždějí malé kluby, trpělivě a zdlouhavě si budují vlastní autorský repertoár a utužují vztah s fanoušky, aby se jednou - třeba po dvaceti letech této vytrvalé dřiny plné vzletů i pádů - do takové haly podívali.

Monika se vydala cestou zkratky. Samozřejmě, všichni si ji pamatují ze SuperStar (jako soutěžící a později i jako porotkyni), všichni její jméno občas zahlédnou v titulcích článků bulváru. Na Instagramu ji sleduje 943 tisíc lidí - to je víc followerů, než mají například Ben Cristovao nebo Ewa Farna. Dost možná jde o vůbec nejpočetnější instagramovou komunitu z celé české hudební scény.

Dokáže ale aspoň desetina z těchto sledujících vyjmenovat tři její písničky? Nejsem o tom ani trochu přesvědčen.

Na ten instagramový profil jsem se krátce po ohlášení O2 areny podíval. A viděl jsem především reklamy. Obrovské množství reklam. Hlavně všemožné kosmetické výrobky od různých značek, dětské produkty, ale třeba i nanuky. Takhle nevypadá profil zpěvačky, takhle vypadá profil influencerky.

Když jsem zprávu o avizování O2 areny posílal kamarádce, odpověděla mi na to, že "Bagárová přece nevyprodá ani klub". A na ten popud jsem začal přemýšlet, zda vlastně Monika nějaké klubové koncerty (a myslím tím její vlastní, ne firemní večírky nebo diskotéky, kam je přizvaná) někdy měla.

Nevzpomněl jsem si na to, že by se ke mně kdykoli v minulosti tisková zpráva s takovou informací dostala nebo že bych si o tom přečetl v jiném médiu, případně na sociálních sítích. Tím samozřejmě vůbec netvrdím, že tomu tak nemohlo být, ale pokud o koncertní činnosti zpěvačky nevědí ani hudební novináři, kdo jiný by měl?

Co mě neminulo, jsou její tři řadová alba. To loňské - nazvané "Silnější" - nabídlo celkem příjemné r'n'b songy, z nichž ale žádný nelze nazvat hitem. Zarezonovala snad jen skladba "Vysněná", jejíž videoklip nasbíral na YouTube šest milionů přehrání, a to proto, že jde o dosti kýčovitou oslavu mateřství.

Natočila také několik internetově úspěšných spoluprací - například písničky "Viva La Vida" či "Amen" s Janem Bendigem. Ale silný, širší veřejnosti známý vlastní repertoár, který by ji opravňoval k tomu pomýšlet na zaplnění největší české haly, zkrátka nemá. To je fakt, který snad nemůžou zpochybnit ani její nejzapálenější příznivci.

"O své velké show v O2 areně jsem tajně snila. Já sama ve svém nitru. Nikdy by mě nenapadlo, že by se tento nejtajnější sen mohl stát skutečností. A je to tady! Cítím radost, respekt a obrovskou pokoru k celému dění," uvedla k chystané akci Bagárová.

U té pokory bych se rád zastavil.

Když v únoru 2020 uspořádal svoje první dva koncerty v O2 areně Marek Ztracený, předcházela tomu několikaletá souvislá práce. Šel krok za krokem. Objížděl festivaly a kluby, zásoboval fanoušky jedním rádiovým hitem za druhým.

V roce 2017 si poprvé troufl na Forum Karlín, o rok později křtil své zásadní album "Vlastní svět" dvakrát v Roxy a navrch ještě jednou v brněnském Sonu. Na milník, jakým je v kariéře českého hudebníka O2 arena, se připravoval, uvědomoval si tu obrovskou zodpovědnost. Zodpovědnost vůči lidem, po kterých bude chtít, aby si koupili vstupenky - a mnozí z nich kvůli této výjimečné akci pojedou třeba přes celou republiku. Věděl, že aby za ním přijeli, musí jim dát důvod, aby tam opravdu chtěli být, aby pro ně neexistovala možnost, že o takovou show přijdou. Věděl, že musí mít písničky, které budou chtít slyšet.

Ewa Farna svůj první jubilejní koncert odehrála v roce 2016 ve Foru Karlín. Po deseti letech nepřetržité činnosti, během níž se například rok co rok umisťovala na medailových příčkách Českého slavíka. Když jsem s ní tehdy vedl rozhovor, v hlavě mi utkvělo její střízlivé povzdechnutí: "Na O2 zatím nemám." Uběhlo sedm let a všichni už vědí, že Ewa Farna na O2 arenu má. Jsem ale přesvědčen o tom, že kdyby v ní vystoupila tehdy, pořádně by si, lidově řečeno, nabila pusu.

Před několika dny jsem zavítal do Lucerny na vítězku SuperStar 2018 Terezu Maškovou. Už předem mě zaujala informace na facebookovém profilu pořadatele Ságl Production, že Tereze nabízeli uspořádání rovnou dvou vystoupení v Lucerně. Ona to ale odmítla, protože se chtěla stoprocentně soustředit na to jediné, dát do něj maximum a netříštit síly.

V závěru večera, když viděla, jak lidé spontánně aplaudují jejímu perfektnímu pěveckému výkonu, připustila, že jednou by se O2 areně nebránila. Nadšený jásot publika ale ihned brzdila. "Jednou, na to mám čas, je třeba jít postupně," řekla a ohlásila na příští rok své první turné.

Takto chápu význam slova pokora já. Ovšem udělat koncert v O2 areně z ničeho, to má podle mě k pokoře hodně daleko.

Určitě nejsem jediný, kdo si myslí, že pokud chtěla Monika zapracovat na tom, aby ji lidé konečně vnímali jako zpěvačku, a ne jako holku z Instagramu, měla to vzít za úplně jiný konec. Nejdřív například Roxy, pak Forum Karlín nebo O2 universum a až poté - snad za pár let - O2 arena. Takhle se to totiž dělá, když se buduje něco, co má vydržet dlouhodobě.

Jenže Leoš Mareš je megaloman. V době O2 aren žijeme právě teď a nikde není psáno, že za několik let budou podmínky pro uspořádání takové akce podobně příznivé.

S Bagárovou mají dohromady přes dva miliony instagramových sledujících (byť se pravděpodobně nemalá část prolíná), což samo o sobě znamená reklamu jako hrom. Nebyl by to tvrdý byznysmen Leoš, aby si promo nepojistil i jinak: v den zahájení předprodeje si Moniku pozval na Evropu 2, a navíc její medley dostal také do programu pátečního Českého slavíka, takže se o akci dozví i početné televizní publikum.

Díval jsem se na předprodeje a zatím se nezdá, že by v prvních dnech lidé vzali vstupenky útokem. Třeba ale Mareš ještě udělá tak geniální PR, že nakonec O2 arenu vyprodají do posledního místečka. A kdo ví, možná 12. září příštího roku ještě Monice všichni zatleskáme, jakou skvělou a přelomovou show se svým týmem připravila. Přesto mi ale nikdo nevymluví, že i ona sama by z takové události měla mnohonásobně větší radost, kdyby si ji poctivě vyjezdila.