"Nejdřív si přečti, co k výsledkům napíše Pepa Martínek, který to bude sledovat v televizi, pak dodej své dojmy, ale tak, aby se to moc neopakovalo, nemá smysl se duplikovat," pronesl své přání k reportáži z místa šéfredaktor Honza Balušek. A kdo jsem já, abych mu to rozporoval.

I v letošním roce jsem tak s chutí vyrazil do Fora Karlín nasát atmosféru a snažit se zachytit momenty, které mohly televizním divákům a nebo štábům bulvárních médií uniknout. Mým cílem proto ani tentokrát nebylo nikoho zpovídat, ale všímat si detailů. Zachytit nuance, které by pro čtenáře musicserveru sledující dění v českém showbyznysu mohly být zajímavé, ale jinde než přímo na místě je nenačerpají. A nutno dodat, že to letos bylo o poznání složitější.

Když jsem si totiž pro připomenutí rozklikl článek na podobné téma z loňska, zjistil jsem, že se toho za ten rok zase tak moc nezměnilo. A vám doporučuji udělat to samé, protože pokud budete mít pocit, že jsem ten či onen dojem v tomto článku nepokryl, s největší pravděpodobností ho najdete v tom loňském. Ani já sám se totiž nechci opakovat.

Jistě, všichni teď budou řešit hlavně vítězství Václava "Noida" Bárty, na němž bylo i tentokrát vidět upřímné dojetí, a lidsky mu takovou cenu lze jedině přát - vždyť on si, stejně jako v minulosti Marek Ztracený, opravdu od srdce přál vyhrát. Ani jeden z pánů anketu veřejně nikdy nešpinil a i pro organizátory je přece mnohem příjemnější, když zvítězí někdo, kdo celou akcí nepohrdá. Historie totiž pamatuje i takové případy.

Co se tedy událo v šoubyznysu nového? Předně se po loňské absenci způsobené zaslouženou ostudou z moučné kauzy vrátil Honza Bendig. Ten svým outfitem ukázal, že odhalená mužská hruď, kterou jako svou dominantní image zvolila řada hostů, které jste v televizi asi neviděli, protože seděli v zadních řadách, kam kamery nemířily, už není in. Nově si po jeho vzoru spíše budeme všímat odhalených mužských zad.

V kombinaci s několikametrovou kožešinou a extravagantní náušnicí mi už u vstupu do Fora Karlín bylo při pohledu na blýskající fotoaparáty bulvárních fotografů jasné, že Bendig, který se ještě těsně před startem přenosu v sále šel seznámit s Čestmírem Strakatým a jeho ženou, bude mít zase dosahy z říše snů. A o to přece jde především, jak se už pár let nazpět přesvědčil Richard Krajčo se svou kabelkou, který v nedávném podcastu s Fandou Matějíčkem vykládal, že mu za to tehdy přišlo víc hejtů než za celou spolupráci s Agrofertem. A když se na sociálních sítích podíváte, kolik komentářů, sdílení a lajků mají právě příspěvky o Bendigovi, pochopíte, že znovu dostal přesně to, pro co si tam přišel.

U vstupu do haly, kde samozřejmě postával třeba i lovec celebrit a odpůrce Evropské unie Ondřej Václav Untermüller alias Kluk s kamením, jsem si všiml ještě pár dalších drobností, které mě na místě vždycky fascinují. A sice, jak se liší příchody influencerů od příchodů regulérních zpěváků a zpěvaček. Třeba taková Dominique Alagia z Love Islandu si před bulvární fotografy na červený koberec stoupla a dlouze pózovala a v podstatě celý večer jim dávala rozhovory například na téma, zda na body countu jejího budoucího partnera záleží, či nikoliv (mimochodem - obrňte se, i ona brzy vydá své první EP). Zato mnohé zavedené hvězdy, jako třeba Petr Janda s manželkou, nebo i Marek Ztracený se svou chotí, se snažily jít oklikou, aby se bleskům fotoaparátů vyhnuli.

Nejvíc mě v tomto směru zaujal známý introvert Michal Malátný, kterému se málem podařilo se prosmýknout okolo a bylo na něm vidět, že o takovou pozornost vůbec nestojí. Fotografové jej ale před cílovou rovinkou přece jen čapli, a tak i on musel chvíli pózovat. A třeba taková Pam Rabbit prošla kolem fotografů takřka nezpozorována, evidentně ještě stále není natolik populární, aby jim za fotky stála. Zda je to dobře, či nikoliv, už můžete posoudit sami.

Samotné Forum Karlín se od loňska lehce proměnilo a za těmi největšími hvězdami sedícími tradičně nejblíž k pódiu se nacházela ještě tribuna, kterou jste v televizi nejspíš vůbec neviděli. Na jejím zasedacím pořádku bylo krásně vidět, kdo je kdo v domácím hudebním rybníčku. Novináři ze seriózních i bulvárních médií seděli tradičně v posledních řadách. Oproti loňsku, kdy nás pořadatelé umístili na balkón, ale šlo o upgrade, protože tentokrát jsme na dění na pódiu alespoň trošku viděli.

Že i moje hudebně-publicistická kariéra někam směřuje, jsem mohl usoudit z toho, že ve stejné, tedy šestnácté řadě, se mnou seděl třeba i Ladislav "Lu" Jambor z třetí řady "Love Islandu". Přímo přede mnou byl usazen vítěz čtvrté řady "Survivoru" a rovněž soutěžící v "Love Islandu" Pavel "Spicy Pája" Tóth a také letošní účastník "Survivoru", farmář Daniel "Danni" Pavliš. A když ti všichni začali ve velkém poprvé a naposledy tasit mobily a natáčet začínající předávání Objevu roku, které vyhrál taktéž letošní účastník a jejich kamarád Renne Dang, který krátce po svém sympatickém gestu i zazpíval, zaspekuloval jsem si nad tím, zda náhodou informace o jeho vítězství byla skutečně pro všechny překvapením až na místě.

Pro kontext ještě dodám, že vítězové letošního "Love Islandu", tedy Patricie Herlíková a Honzi Michálek, kterého jeho kamarád po pozdravu poplácal po zadku, seděli v řadě číslo čtrnáct. O řadu blíže jste zase mohli vidět vítěze čtvrté řady, duo Kiki a Trabo. Abych se ale vrátil k tomu směřování - Čestmír Strakatý se nacházel o pět řad blíže k pódiu než já. Takže mám ještě kam stoupat, hehe.

Taky by vás možná mohlo zajímat, že složení diváků v sále bylo hrubým odhadem přibližně následující: asi 40 procent publika tvořiii aktivní muzikanti a jejich doprovody - ti seděli úplně vepředu. Za nimi byste na sedačkách našli dalších zhruba 50 % návštěvníků - influenceři a tváře televize Nova. Mezi nimi se nacházela velice početná část účastníků nováckých reality show od "Survivora" přes "Love Island" až po "Bachelora". Třeba vrchní podavač ohnivých energií k Charizardovi, jinak známý také jako Jan Solfronk, který na akci dorazil sám, se tady mohl potkat jak se svou bývalou Sabinou, tak s kontroverzně přijatou Mary. Nepřekvapivě si v zákulisí měl samozřejmě co říct jak s bratry Dubovickými, kteří jej letos nahradili v druhé řadě, tak samozřejmě s hojně obletovanými manžely Hejdovými. Přibližně 10 % publika nakonec zůstalo na novináře a lidi z hudebního a televizního zákulisí, jako jsou producenti, manažeři a podobně.

Ještě před startem přenosu mě zaujala hláška režiséra Pepeho Majeského, který avizoval, že reklamní pauzy potrvají devět minut a kdo se nestihne vrátit včas, toho místo může být do další pauzy okupováno, aby to v televizi nevypadalo, že je v sále prázdno. A jak večer postupoval, volných míst bylo stále více, protože víc a víc lidí zůstávalo v zákulisí a k hlavnímu dění se už nevracelo.

Smutně se mi proto koukalo na uvedení Vladimíra Mišíka do síně slávy, kdy jsem před sebou viděl tleskat poloprázdný sál, protože hvězdičkám z reality show byl jeho odkaz šumafuk, a tak už jen vyhlížely, kdy začne raut, který i letos startoval až po půlnoci, tedy po skončení televizního přenosu. Loni jsem psal, že tak dobře jsem se nenajedl ani u Pohlreicha, a i letos to byla nádhera - créme brulée, mini burgery s řízečky, asijské nudle a nadstandardní porce jednohubek všeho druhu, u nichž vám nejsem schopen popsat, z čeho se skládaly, ale chutnaly fantasticky. Jestli sháníte na svou akci catering, spojte se se Slavíky, v tomto směru vážně nemají konkurenci.

Po nejhorším hudebním vystoupení večera v podání dvojice moderátorů, po němž i přes avizované zpívání naživo dorazila Dara Rolins se svým playbackem, začala opravdová hudební vystoupení. Netuším, jak jste to vnímali v televizi, záznam jsem neviděl a ani to neplánuju, ale mám-li hodnotit z místa, na nejsilnější zážitek bych korunoval Bena Cristovao, který zazpíval "Omluvu" snad ještě procítěněji než v Edenu. Vyšlo mu jak efektní nasvícení, tak spolupráce se smyčcovým tělesem a nakonec i povedená gradace skladby k velkému finále.

Sympaticky působil i Čechomor s Lenkou Dusilovou nebo Dymytry metající hvězdy v čase, kdy už tradiční divák před televizí nejspíš usnul. Manželka od televize hlásila, že ji dojala "Ukolébavka" Moniky Absolonové, takže i tady byla cílovka zjevně spokojena.

Bohužel mě nepřesvědčila pocta Aničce Julii Slováčkové, v níž Milan Peroutka spletl text, ani nové složení skupiny Lucie, z jejíhož už tak rozpačitého představení utahaného singlu "Marie" jsem si potvrdil, že na chystaný koncert do O2 areny fakt nemusím. Richarda Krajča s orchestrem bych moc rád zažil v kompletní verzi a nikoliv ve zkráceném medley, proto ho hodnotit ještě nebudu a počkám si na plnohodnotný koncert.

V myšlenkách jsem se také vrátil do doby, kdy jsem před téměř dvěma dekádami dělal DJe a moderátora v karaoke baru v Opavě. Jo, jen se smějte. Jako brigáda k vysoké škole to ale bylo fajn. Do tehdy zaplněného podniku pravidelně chodila dvojice Italů, kteří se do města přestěhovali před mnoha lety. A vždycky kolem půlnoci si pánové už patřičně posilnění alkoholem zpívali Erose Ramazzottiho a jiné italské fláky. A přesně takto na mě působil, patrně už taky solidně navátý, houpající se Drupi. To bylo něco otřesného. Chudák Kristián Šebek, že se toho musel stát součástí.

Ještě horší než některá představení ale byly proslovy předávajících nebo oceněných. Vedle tradičně výborných řečníků, jak se už léta prezentují Ewa Farna nebo Marek Ztracený, jsme tady viděli přehlídku reklam na chystaná turné, jímž se moderátorská dvojice v úvodu vysmála jen proto, aby mezičas mezi reklamami na haly a stadiony vyplnila reklamami na novácké seriály.

Mezi vším tím přihříváním polívčiček se taky ve velkém poměřovali pindíci a připomínalo se, kdo koho kam vytáhl a kdo má komu být za co vděčný. Nechutný rýpanec věnoval Josef Vojtek Ewě Farné za turné v hokejových halách, jako král světa se tady prezentoval Michal David a už loňskou, nepříliš pokornou děkovačku ani letos příliš nevylepšil Vojta Dyk. Zaujal i moderátor Vlasta Korec, který rozlepil obálku a pak po sobě na pódiu nechal svinčík.

Největšího potlesku se dočkal paralympionik David Kratochvíl, standing ovation si kromě Slováčkové vysloužila i Jiřina Bohdalová. Loni jsem Slavíka chválil za to, že všem nominovaným na cenu Objev roku dali organizátoři možnost předvést svou tvorbu v televizi. Letos jim tak musím vyčinit za to, že ten prostor dostal jen vítěz, který nadto svou první mixtape vydal už v roce 2009, čímž se tato kategorie stala ještě mnohem bizarnější než kdykoliv dřív. Takové chucpe si skutečné objevy letošní sezóny nezasloužily a je dobře, že se proti tomu označení objev vymezil i sám Dang.

Kritika míří i za to, že když už organizátoři ocenili posledních pár let nekoncertujícího Mišíka, že ani jeho skladby se zde živého přednesu v podání vybraných kolegů nedočkaly. Místo objevů či legend jsme tak dostali... velkou televizní premiéru dcery Dary Rolins Laury. Ještě že u toho zase jednou byla Ewa Farna, která zachránila situaci tím, že alespoň krátce zmínila Annet X, Saru Rikas nebo Pam Rabbit coby skutečné zástupce mladé generace hudebnic.

A co si budeme - tak jako na jeden dobrý fór moderátorského dua připadly dva špatné (vážně si nemohli odpustit další nechutný fór na Pavla Vítka a jeho sexuální orientaci? To ten člověk za celý svůj život neudělal nic jiného než coming out?), dopadl podobně i letošní Slavík.

Pár pěkných momentů od lidí, kterých si vážíte, se potkalo s pár špatnými momenty od těch, u nichž to, řečeno příznačnou loveislandštinou, úplně nefeelujete. Přičemž ten nejhorší a čtenářsky nejšťavnatější zážitek ze zákulisí tady ani napsat nemůžu, protože o spory s nejmenovaným Donem Corleonem české pop music vážně nestojím. Ale přesně kvůli takovým momentům a celé řadě dalších drobností popsaných výše je bezvadné u toho každý rok být. Tak zase za rok!