Krásný ztráty Live, to  je vlastně váš festival. Jak před lety přišel nápad uspořádat takovou akci?

Když jsem se chystal oslavit sedmdesátku, pojal jsem šílený nápad vzkřísit z hrobu "Město ER", skladbu s textem básníka Josefa Kainara z roku 1970, kterou jsme tehdy nahráli na druhé album, ale živě jsme ji v této podobě se symfonickým orchestrem nikdy nezahráli. Přišel jsem s tím nápadem za svým promotérem Davidem Gaydečkou a on navrhl, že by to mohla být jakási headline nového festivalu, který bychom založili. A byl to David, kdo navrhl, aby se festival jmenoval Krásný ztráty Live, podle mé někdejší televizní talk show, která byla takovým prostředím pro setkávání. A takový charakter jsme chtěli zachovat i pro festival, tedy setkávání různých generací, ale i stylů a žánrů. První ročník se konal v roce 2016, tehdy v amfiteátru na Lokti, jeden ročník jsme uspořádali na Konopišti, jeden rok se festival nekonal a potom už přišly Všetice, kde jsme našli ideální prostředí.

Podle čeho vybíráte interprety do programu? Obzvláště ti zahraniční jsou možná ne všeobecně známí muzikanti, ale často s výraznou stopou, kterou zanechali.

Pozor, náš festival byl od začátku zaměřen na domácí muziku, teprve v posledních ročnících se tu a tam mezi pozvanými začali objevovat i někteří zahraniční účastníci, zejména ze Slovenska (což je vlastně skoro domácí scéna). A teprve úplně nedávno se tu a tam ukázal někdo třeba z Latinské Ameriky nebo z Británie - například Chris Jagger, mladší bratr Micka z Rolling Stones nebo letos Ashley Slater. Ale i tihle vystupující se vždycky nějak pojí s domácí scénou nebo zdejšími hudebníky. Chceme ukázat vždycky především kvalitu, zajímavou muziku, od těch zavedených, starších, kteří už mají něco za sebou, až k mladým, kteří nám připadají slibní do budoucna.

Napadá vás nějaké vysněné jméno, které byste chtěl na některém z budoucích ročníků viděl? A naopak - došlo už v minulých letech na nějaký splněný sen?

Moc rád bych jednou viděl na Ztrátách Jiřího Suchého, bezesporu největší osobnost českého showbusinessu. A těch splněných snů...? Na každém ročníku bylo několik takových. A občas jsem tam nečekaně potkal i někoho úžasného, koho jsem vůbec neznal, a to bylo skoro ještě lepší.

Na co se vy osobně v letošním programu těšíte?

Třeba na Bratry Ebeny s Jirkou Schmitzerem, na Richarda Müllera, na Ashleyho Slatera s Honzou Kořínkem u varhan, na Michala Pavlíčka s Monikou Načevou, na dva svoje mladší spoluhráče, kteří tam budou mít možnost představit svoje vlastní projekty mimo Framus Five. A taky čekám zas na někoho, kdo mě dostane do kolen, a já ho zatím neznám! Ale samozřejmě se těším na všechny, kteří přijali naše pozvání a přijedou zahrát!

Máte vůbec čas vymetat festivalové sety?

Přiznám se, že moc ne. Ale snažím se, co dnes ještě vydržím. A taky se pokusím tradičně si na festivalu s někým něco společně vrznout.

Sám se přímo na pódiu objevíte dvakrát, s Framusem Five i s Triem. Jak vám vyhovuje festivalové hraní? Nebo jste spíše klubový typ?

Upřímně řečeno, radši hraju samostatné koncerty. Na festivalech panuje větší zmatek, musíte zkracovat běžný koncertní set, není často moc času na přípravu, ale zase to má něco do sebe, když hrajete pro velké publikum. Takže asi od každého něco.

V čem podle vás vězí unikátnost festivalu Krásný ztráty? Co na něm posluchače nejvíce táhne?

Myslím, že je velikostí tak akorát, odehrává se v nádherném prostředí v areálu statku Všetice a lidé si zvykli jezdit tam za muzikou, která u nás zůstává tím hlavním! To na některých festivalech vůbec není samozřejmé.

Chystáte novou desku. Můžete prozradit, jak to s její přípravou vypadá? Na co se můžeme těšit a kdy si z ní něco poslechneme?

Půjde o moji desátou řadovku, vyjít by měla podle dohody s vydavatelstvím Supraphon na jaře. Rádi bychom ji ale dodělali už do konce tohoto roku. Vždycky potřebuju nějaký vnější impuls, abych se rozhoupal k práci na novém albu. Tentokrát to způsobili moji mlaďoši v kapele, kteří mi během loňských prázdnin začali posílat demáče jen tak, a vlastně mě tím vyhecovali k tomu, že jsem začal znovu psát i já. Děláme hudbu na hotové texty, začal jsem tím, co mi naposílali různí lidé, kteří vědí, že takhle pracuji.

Většinou použijeme texty od autorů, kteří se zapojili už na minulé desce "Mohlo by to bejt nebe…" z roku 2021: Michal Bulíř, Jan Lacina, Martin Němec, Tomáš Roreček. A jedno překvapení - jeden klíčový text mi poslal člověk, kterého jsem doteď osobně ještě nepotkal, ještě ke všemu Slovák, jmenuje se Marian Zima (mimo jiné projekt Story, pozn. aut.). Ale ten text je český! A taky se tam opět, jako na minulé desce, objeví jedna reminiscence na doby mých úplných začátků. Tentokrát půjde o pány Suchého a Šlitra. Ale hlavně naše muzika - Andy Čermák, Pavel Marcel, Wimpy Tichota a moje maličkost. A ještě teď úplně nevím, jak album pojmenujeme.

V sestavě vaší skupiny došlo v minulých letech k jistému omlazení, kromě kytaristy Pavla Marcela přišel také Andy Čermák ze Sunflower Caravan. Jak s odstupem tyto posily hodnotíte? Osobně mi přijde, že oba zmínění vlili kapele do žil novou energii.

No jasně! Už jsem říkal, že právě oni mě rozhýbali, nejen jako hráči, ale i jako autoři. A překvapivě je doplňuje Wimpy, náš basista, který je sice samozřejmě taky o hodně mladší než já, ale hraje s námi už od roku 2006, kdy jsem se vrátil na scénu. Nikdo z nás ovšem netušil, že má autorské ambice. A nakonec byl jeho demáč ten první, co jsem dostal. Odchodem Luboše Andršta do muzikantského nebe jsme s houslistou Honzou Hrubým, mým služebně i věkově nejstarším spoluhráčem, zůstali najednou sami, jako dva starci mezi mlaďochy. Ale myslím, že to stojí za to!

Když jsme u nové energie - zvládáte sledovat domácí či světovou hudební scénu? Zaujal vás někdo?

Přiznám se bez mučení, že moc ne. Sleduju ještě jakžtakž některé své vrstevníky, ty, kteří ještě nehodili kytaru do žita, ale na reflektování nějakých nových objevů už asi nemám. Naštěstí občas někoho najdu na těch našich akcích, co mi doporučí David Gaydečka a jeho spolupracovníci, něco objevuji jako člen redakční rady časopisu Autor In, kde jsou kolem taky někteří mladší kolegové. Ale co se děje jinde ve světě, na to už opravdu asi expertem nebudu.