James Arthur je zvláštní hříčkou hudební přírody. Krásy se mu moc nedostalo, zářivým úsměvem od ucha k uchu taky nikomu dech nevyrazí, na pekáč buchet nezačal ani zadělávat, a přesto fanynky dostává do kolen. Že v něm jakýsi iks faktor opravdu dříme, je na sto mil jasné, otázkou je, jestli jej zúročil tím správným směrem. Pokud tedy uvažujete vyrazit na jeho opětovný pražský koncert, určitě vás budou zajímat i zajímavosti z jeho cesty k hudebnímu olympu.

A show začíná

Soutěže pěvecké, talentové, taneční, populačně reprodukční či ty zaměřené na kydání hnoje, při němž si hledáte lásku svého života, nejsou v zásadě ničím jiným než sofistikovanou továrnou na zvýšení zisku, image a prestiže dané televizní společnosti s vysoce krátkodobým účinkem. Ač talentová show X Factor z této řady nijak nevybočuje, i po deseti letech od svého zrodu se těší solidní oblibě. V roce 2012 soutěž vyplivla další hvězdu - tehdy čtyřiadvacetiletého Jamese Andrewa Arthura, který se tvářil jako skromný, životem poznamenaný týpek z anglického Middlesbroughu. Diváky ovšem neuspokojí pouze odzbrojující hlas a upřímný projev, chce to nějakou story, díky které onen X Factor začneme v dotyčném hledat.

Arthurův příběh vzbuzuje emoce tak na půl. Rodiče, jež se rozvedli, když malému Kubíkovi byly pouhé dva roky, dětství strávené v luxusu v Bahrajnu, následný přesun do britských končin, hádky s matkou s následovným vyhazovem z domova a reálné okusování toho, jaké to je ocitnout se doslova na ulici. Když si rodiče pak takřka dvacet let nemohou přijít na jméno, načež se po dvou dekádách střetnou tváří tvář, aby podpořili svého syna, na jeden mokrý kapesníček už by to vystačilo.

Cit pro hudbu ve zpěvákovi ale zapřít rozhodně nelze. Ten James ukázal už při prvotním vystoupení s akustickou verzí hitu "Young" zpěvačky Tulisy, která zároveň seděla na židličce jako jedna z porotkyň. Píseň si Arthur přetvořil k obrazu svému, obohatil ji o prvky rapu, kterými následně vyšperkovával jednotlivé skladby i v rámci živých večerů. Z následného vítěze se stával miláček nejen u zakládající se gardy fanoušků, ale i u samotných porotců. Ódy pěla nejen mentorka Nicole Scherzinger, ale i mnohdy při zemi se držící Gary Barlow, který například podání hitu "Sexy And I Know It" ohodnotil jako vůbec nelepší vystoupení v deváté řadě soutěže.

And the winner is… James Arthur!

Konfety padaly, slzy tekly a srdeční tep se dostával na kritickou hodnotu. James to dotáhl do zdárného konce. Vítězná píseň "Impossible" (není snad třeba ještě zmiňovat, že originál patří barbadoské zpěvačce Shontelle, že ne?) způsobila vlnu tsunami. Stala se nejrychleji prodávaným singlem vítěze X Factoru v historii, okamžitě atakovala vrchol britského singlového žebříčku, v Irsku se dokonce stala nejlépe prodávaným singlem za rok 2012. Celosvětově se ho doposud prodalo přes 2,5 milionu kopií. Jenže první vyhrání z kapsy vyhání, a ačkoli Arthurovi mnozí malovali slibnou budoucnost, byl to on sám, kdo si začal házet klacky pod nohy.

Střílet do všech. Kromě JLS

Pár měsíců po vítězství v soutěži měl bulvár žně. Sebevědomá britská hvězda začala přes Twitter šířit moudra a tvrdě šila okolo sebe, přičemž oběti si vybírala jak mezi hudebními kolegy, tak pár šípů mířilo i do vlastních řad. Arthur si smlsnul na Mattu Cardleovi, vítězi sedmé řady X Factoru, kterému se vysmíval kvůli nízkým prodejům jeho desek, zesměšněna byla i Rita Ora, do níž se hudebník obul v živém vysílání BBC Radio 1. Šestadvacetiletý Brit nadzvedl mandle i všem příznivcům One Direction, když veřejně vyhlásil nenávist vůči veškerým boybandům vyjma JLS (kteří to mimochodem už mají za pár). Hejtování šlo dokonce dál a Lousieho Tomlinsona nazval malou děvkou.

Trpělivost v tomto ohledu došla managementu zpěváka a k účtu mu zakázal přístup. Arthur si ovšem nenechal s*át na hlavu, nad Twitterem opět převzal vedení, veřejně poslal svého píár k šípku a s nadsázkou vypsal výběrové řízení. Následně vyzval své fanoušky, aby navrhli cover k připravovanému mixtape "All The World's A Stage". Muzikant má o přebalu ovšem jasnou představu - ústředním motivem by měla být velryba zabiják z dokumentárního snímku "Blackfish". Že nevíte, o co jde? Právě mořský tvor v závislosti na odporu z vystupování pro diváky zaútočí na přítomný dav. A proč inspirace zrovna u velryb? Arthur se totiž sám považuje za killer whale. Wau.

Homofob a terorista

Jestli si myslíte, že to hudebník zachrání hudbou a duchaplnými texty, chyba lávky. V listopadu minulého roku se z charismatického tolerantního vzoru mladých lidí na základě nevhodného textu jedné písně, obsahující fráze typu "You fucking queer", stala osoba stavějící se proti základním lidským právům a svobodě. Arthur však nebyl nařčen pouze z homofobie (ačkoli se za tento výrok omluvil), ale dokonce i z terorismu. V nové písni "Follow The Leader", jež se má objevit na výše zmíněné kompilaci, se totiž objevuje pasáž "I'm gonna blow up your family like I'm a terrorist" a ta některým jedincům nedává spát. Podle vyjádření autora se však jedná o slova pojednávající o vyšinutém fanouškovi. V souvislosti s kontroverzním textem se spekulovalo i o tom, že byl James vyhozen z labelu Syco, který má pod palcem Simon Cowell. Pro něj je Arthurovo chování nepřípustné, zpěvák by měl "zavřít klapačku a raději vydávat desky". Chytrý to chlapec.

Těžko se v tom celém kolotoči vyznat. Je pouze na vás, zdali přimhouříte oko (nebo raději obě) nad veškerými excesy, za které si James Arthur může víceméně sám, a budete vnímat pouze hudební stránku, ve které mladý zpěvák naprosto vyniká, nebo se toho cirkusu zúčastníte a uděláte si vlastní názor na věc. V současnosti to však bohužel vypadá, že nadějný zpěvák zapadl do škatulky one-hit wonder (nebo spíše one-coverhit wonder?) a nepomůže mu ani fanouškovská iniciativa v podepisování petice pro rádiové dramaturgy na podporu hraní vydaných singlů ("Get Down").

Pokud je vám každopádně šrumec okolo zpěvákova dění úplně na háku a s klidem si vychutnáte čistou hudební tvorbu, vyražte v srpnu do pražských Riegráčů. Zároveň ale doufejte, že se nedočkáte žádných teroristických či velrybích útoků.