Je zbytečné psát cokoliv o Björk. V celosvětovém měřítku jí patří výsostné postavení hvězdy, ale nedá se říct, že by toho nějak využívala. Každé album je očekáváno s velkým napětím; co nám asi ta ženská z Islandu zase předvede? Kolega Dan Hájek v hlavní recenzi udělil vysokou známku devět. A zbytek, dalších deset redaktorů? Posuďte sami. Průměrné hodnocení se vyšplhalo na čtyřiaosmdesát procent. Máme dokonce jednu desítku! Björk se tak rázem zařadila mezi v našich makrorecenzích nejlépe hodnocené nahrávky. "Volta" totiž opravdu stojí za poslech. A nejen to.

---

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

---

Honza Kulig - Album, kterému není co vytknout (10/10)

Hudba Björk mi vždy přišla složitá. A "Volta" není jiná. Mé srdce však pokaždé zaplesá, když slyším nějakou elektronickou vychytávku, a Björk mi jich dává nespočet. Album je jednoznačným návratem k "Homogenic", což je mi v kontextu její tvorby vcelku jedno. Mě každé její album baví, ať už na něm více zpívá nebo si více hraje. A "Volta" mě baví pro svou zvukovou syrovost, elektronickou smršť, výběr hostů a tak dále a tak dále. Mohl bych se rozepisovat donekonečna. Po velmi experimentální "Medulle" je tohle písničkovější, více o hejblátkách okolo. A pokud se Björk bude vydávat tímhle směrem či úplně nějakým jiným, vždy uspěje. A proto ji dávám desítku. Protože deska mi projela v počítači rychle, až jsem si říkal, že nechci, aby skončila. Stane se to i vám? Věřte tomu, že ano! Björk je zpět s brilantním albem, kterému není co vytknout.

Jirka Kubalík - Björk se ocitá mezi několika světy (9/10)

Ne, ne, ne, ne, ANO! Přesně pátý poslech mě dokázal alespoň z části naladit na vlnu nové Björk. Z části proto, že čím víc jsem poslouchal, tím víc jsem konvertoval. Na rozdíl od "Medully", která byla prodchnutá fascinací z lidského hlasu, se "Volta" tlačí více do rytmů, které jednoznačně navazují na předchozí alba, ale přiklání se spíše k primitivním emocím a místy až skoro rituálnímu zvuku. Přestože se o produkci postarala především Björk sama, dala vyniknout snad všem svým spolupracovníkům. "Earth Intruders" provázejí tranzovní rytmy Konono No.1, vyvrcholením "The Dull Flame Of Desire" je po setkání se naléhavých (jak jinak) hlasů Björk a Antonyho krátké nadechnutí Briana Chippendalea (Lightning Bolt), které možná působí v kontextu téhle kapely nedotaženě, ale na "Voltě" je prostě jen dílkem použitým v této skládačce. Björk se ocitá mezi několika světy. Mezi světem nejzákladnějších emocí ve své repetitivní síle ("Earth Intruders"), světem rychlé, drsné, neosobní civilizace ("Declare Independence") a světem nedospělých nadějí v "My Juvenile". "Volta" je neustálým rytmickým pohybem mezi těmito světy. Není rozhodnutá, který je lepší a který horší, proto nabízí z každého něco. Pokud jste rozhodnuti pro jeden z nich, může vás tahle rozpolcenost naštvat nebo rozhodit, ale pokud má Evropa pravdu a v rozmanitosti je síla, tak tohle album je silné. Hodně silné.

Karel Veselý - Písně dominují nad zvukem (9/10)

Jméno Björk bylo vždy značkou vysoké kvality a hlavně odvážných postupů. Na posledních dvou albech ale zašla snad až příliš hluboko do alternativy a bez mučení přiznám, že jsem je slyšel sotva párkrát. V tomto ohledu je "Volta" návratem zpět k "Homogenic", kde naposledy písně dominovaly nad zvukem. Povedl se i výběr hostů, i tak silné osobnosti, jako jsou Timbaland, Antony Hegarty nebo skupina Konono Nr.1, jsou na desce cítit, ale ani na okamžik nezastiňují hlavní hvězdu. To se podaří jen Marku Bellovi, jehož produkce pro "Declare Independence" je hlukový monolit, při kterém vám budou brnět uši. Björk si prostě spolupracovníky vybrat umí a s každou další deskou tam může znít její hudba jinak a znovu překvapivě. To už se ale asi těžko někdy povede jejímu hlasu. Při poslechu "Volty" jsem měl pocit, že každou zpěvaččinu vokální polohu jsem už někde slyšel. Tady by pomohlo a) kolektivní vymazání paměti všech posluchačů Björk, b) menší prostor, který by zpěvačka svému hlasu na nahrávkách věnovala. Bude příští album jako třeba u Beastie Boys instrumentální?

Honza Sedláček - Hudební pokrm božstev po šesté (9/10)

S Björk jsem měl poprvé tu čest na vynikajícím a dobu předběhnuvším disku "Homogenic". Syntetičnost veškerého hudebního dění, jež zde stojí v kontrastu proti úžasně lidskému hlasovému projevu, mě uchvacovala, zahřívala a mrazila do morku kostí zároveň. Björk se tímhle albem pokusila smířit temnou a světlou stránku své malé velké duše, živou a neživou přírodu, principy jing a jang. Na podobné podněty pak reaguje i novinka "Volta". Pravda, posbírat všechny motivy by i trpělivému posluchači trvalo měsíce, takže se budu soustředit jen na ty na první poslech mi zjevené. Hudební projev Björk zůstává povznášející božskou ambrosií stejně jako pekelným ohněm rozpalujícím primitiva v nás, to za prvé. Za druhé, v současnosti prostě nemáte šanci vydat jakkoliv progresivní materiál, pokud vám za pultem nesedí Timbaland. Pokud si tenhle chlápek ve studiu poradí s nespoutanou islandskou divoženkou, zvládne už cokoliv. Jen těžko lze předvídat, s kým se dá dohromady příště. No a co se kolegyně Björk týče, ta zkrátka vydala po zajímavé, ale přece jen dost experimentální "Medúlle" album bohaté na výraznou instrumentální složku, kompozičně netradiční postupy a nezaměnitelnou hlasovou labilnost. Pokud na tuhle hru přistoupíte, (opět) neprohloupíte.

Eva Balaštíková - Někdy její agrese vzbuzuje až pocit nebezpečí (8/10)

Ve svých čtyřiceti jedna letech, po pěti řadových albech a nesčetných hudebních kolaboracích, zasahujících do většiny stylů, si může Björk Gudmundsdóttir dovolit takřka cokoliv. Posluchač se během těch čtrnácti let, které uplynuly od vydání sólové desky "Debut", naučil od jejích nahrávek očekávat určitou jednotu, kterou zajišťuje její nezaměnitelný hlasový rozsah a v něm obsažená naléhavost, a zároveň se těší na futuristické vyhlídky, které mu vždy Björk s přehledem poskytne. Obsah novinky "Volta" dobře koresponduje s jejím názvem. Vícevýznamovost tohoto slova (není to pouze jméno italského vynálezce, ale i název jezera a vodního toku a druh tance) spolu s univerzální srozumitelností dávají prostor pro individuální uchopení materiálu a současně přesně vymezují hranice, ve kterých Björk chce, aby se posluchač pohyboval. "Volta" srší energií, v některých chvílích její agrese až vzbuzuje pocit nebezpečí. Stejně tak rychle však dokáže přijít s jemnou, uklidňující myšlenkou. Nahrávka má svůj názor, pevně vystavěné skladby, je sebevědomá. Na svém šestém albu Björk znovu odhaluje svou mytickou tvář a spolu s ní přináší neodolatelný islandský sbor a nelidské zážitky ze země, kde dveře nemají zámky.

Tomáš Tenkrát - Jiskřivé souznění dvou rozdílných elementů (8/10)

Poslech Björk, to je naslouchání zvukům přírody a zvukům civilizace, přičemž civilizace přírodu nepatrně drtí. Hlas Björk je pro mne ono čisté a ryzí ztělesnění přírody, krásné, ale bezbranné. A kolem ní bouchají, řežou a pískají výdobytky doby. Spojte nevinně se pasoucí srnku, sledující svět odevzdanýma očima, se soustruhem a máte "Voltu". Přístupné a oproti minulosti určitě méně náročné album. A jak že tedy onen souboj enklávy moderních a produkčně skvěle zvládnutých zvuků s pradávnou podstatou hudby, tedy s krásou hlasu, dopadl? Jedna - jedna. Toto jiskřivé souznění dvou rozdílných elementů stojí za to slyšet, ono si to totiž někdy, jak se tak říká, sedne a tentokrát si to sedlo. Album "Medúlla" bylo jako geniální soundtrack k nějakému přírodopisnému dokumentu z dílny BBC, "Volta" by zase mohla být soundtrackem pro onoho posledního medvěda, který bude za sto let hledat na poušti svého posledního kamaráda (viz reklamní brejk na Live Earth). Smutné, mrazivé a dotažené. Velký respekt.

Tonda Kocábek - Geniálně poskládaný animovaný film (8/10)

Björk patří ve světové popkultuře i po letech fungování k exotům. Těm, kteří se stále vymykají, stále vše dělají po svém a ignorují to, jaké by je chtěli mít ti ostatní. Krásně je to vidět právě na jejích posledních albech a zhrzených reakcích ze strany těch, kteří by ji nejraději měli stále stejnou jako na "Homogenic" nebo "Vespertine". Nás ostatní ty proměny těší. Aktuální nahrávka připomíná ze všeho nejvíc geniálně poskládaný animovaný film, ve kterém má paní režisérka vše plně pod palcem a kde pomocníci, jako třeba Antony bez Johnsons, worldmusic veličiny Konono No.1 nebo Brian Chippendale, bubeník brutálních Lightning Bolt, jsou jen jeho pouhou důmyslnou součástí, funkčními kolečky v hodinách. Chci tím říct, že je mi zcela lhostejný ten pán, co je spolupodepsán pod třemi kousky a všude citován - zrovna jeho účast se mi nejeví jako extra výrazná. Naopak právě jím opracované skladby tu patří spíš k tomu průhlednějšímu, nebo chcete-li prvoplánovějšímu a méně nápaditému - leitmotivem téhle desky jsou totiž trubky a vrcholem pro mě osobně pak jednoznačně "Dull Flame Of Desire". Ale pozor - obrázky tohohle filmu napoprvé jen profrčí, jen sotva stačíte postřehnout všechny roviny a detaily. Tu v nich autorka dojme, tu se rozněžní, tu ledově zamrazí, agresivně si dovede dupnout i vřísknout (třeba když deklaruje nezávislost), ale do smysluplného celku se poskládají a do všech souvislostí dají nahlédnout až s opakovaným setkáním. Spousta geniálních zvuků a magická atmosféra budiž milým bonusem. Obavy zahnány, zklamání se nekoná.

Kateřina Červenková - Musíte přistoupit na její hru (8/10)

Nová Björk je snad ještě rozporuplnější než dřív. Nic nového, nic starého. Touha po extrémech, zkouška, co posluchači ještě vydrží. Honí se za nejrůznějšími experimenty, kombinuje, míchá, mixuje. Většinou jakoby bez rozmyslu, její skladby jsou abstraktní, jen málokdy jim dodá konkrétní tvary. Vyžívá se v nejrůznějších efektech, posbírala rozmanité zvuky, které pak dotváří již tak podivně nesourodé hudební pozadí. A tohle vše, tu pulsující a elektrizující hmotu, si pak podmaňuje svým naléhavým, zvláštním způsobem něžným hlasem, ve kterém se chvílemi zračí hněv, jindy je mrazivě ostrý, někdy dokonce průzračný a jemný. Vystupuje sice jako nedosažitelná ledová královna, v žilách jí však koluje horká krev. Během okamžiku dokáže všechno zvrátit, z nepřístupnosti se vynoří intimní zpověď, z táhlých, přízemních tónů se vyklubou rozpínavé melodie. Björk je nespoutaná, upřímná a tvrdohlavá, přitom však dokáže být milá a citlivá. Jen jí nesmíte brát její svobodu a musíte přistoupit na její hru. Potom budete z nového alba nadšeni.

Tomáš Parkan - Krása pečlivě ukrytá ve složitosti (8/10)

Když jsem poprvé, podruhé či potřetí slyšel "Voltu", řekl jsem si: "To si se zase do něčeho uvrtal." A začal jsem přemýšlet, co vlastně teda nakonec napíšu. Vypadala to, že ze sebe udělám debila (ano vím, spousta lidí si to bude myslet i tak) a budu muset napsat, že, ačkoliv Björk velice uznávám jako zpěvačku i jako umělkyni, její nová deska, která všude jinde získává vysoké hodnocení, se mi vůbec, ale vůbec nelíbí a je na mě až příliš složitá. Pak jsem si ji zpočátku doslova přes noc párkrát pustil a zjistil jsem, že se mi postupně začíná líbit - vzdáleně mi připomínala Davisovu "Bitches Brew". Pravda, ne vše se mi na "Voltě" nakonec zalíbilo, například elektronická "Innocence" nebo mužský vokál Antony Hegartyho, ale tyto záležitosti vyvažují skvělé kousky jako úvodní "Earth Intruders", "I See Who You Are", kde si Björk hraje s asijskými motivy, nebo na dechách založená "Pneumonia". Ani nevím proč, ale po desce "Post" jsem nějak přestal Björk sledovat. "Volta" nepřekonává "Debut" ani "Post", ale po počátečních rozpacích nad její složitostí musím napsat, že setkáním s ní, potažmo tedy s její deskou, mi otevřelo další hudební, v konečném účtování velice kvalitní obzory.

Benjamin Slavík - Emoce a elektronika (7/10 )

Z Björk jsem měl vždy dojem, že dělá dobrou hudbu, kterou nechápu. Její novinka "Volta" jsou emoce, dobře napsané písně, elektronika a ženská razance. Nejzajímavějším prvkem celého alba je vůbec práce zpěvačky s hlasem, tam je většina zajímavého a opravdu vzrušujícího. Björk se do písní pokládá, chvílemi se dostává jakoby mimo realitu. Vyzpívává své i vaše sny, bolesti, včerejší cestu přeplněným velkoměstem. Touha po intimitě rozlámaná do společných prostorů. Album plyne, v určitých momentech silně zasáhne, jindy jen prošumí a na nic si už nevzpomenete. Pokud nejste fanouškem Björk, emotivně na podobné vlně nebo příznivcem bezpohlavní elektroniky, tak není důvod "Voltu" opakovaně poslouchat. Jinak to můžete milovat.

---

Album: Björk - Volta
Průměrné hodnocení: 8,4/10
Celkový čas: 51:03
Skladby: Earth Intruders, Wanderlust, Dull Flame Of Desire (With Antony Hagerty), Innocence, I See Who You Are, Vertebrae By Vertebrae, Pneumonia, Hope, Declare Independence, My Juvenile (With Antony Hagerty)