Poslouchat na jeden zátah oba disky výběrového alba kapely Status Quo "Xs All Areas: The Greatest Hits" je nesnadný úkol nejen pro posluchače-intelektuály, kteří dodnes přísahají na Yes, King Crimson nebo Pink Floyd. Dát si jedním vrzem více než dvě a půl hodiny statusáckého boogie rocku totiž znamená torturovat se nenápadnou, ale velmi nebezpečnou zbraní zvanou stereotyp. Velký Manitou je mi svědkem, že mám moc rád Rolling Stones a tucet dalších stařeckých kapel, nevadí mi AC/DC a někdy ani Kiss, ale Status Quo jsou prostě skupinou, u které latinské nomen omen platí snad ze všech na světě nejvíc. Již více než třicet let hrají hudbu, jejíž popis dutu, dutu, dutu, dutu (tedy pokus o fonetické vyjádření typického kytarového doprovodu) se stal titulkem této recenze.

Status Quo vznikli někdy kolem roku 1967 a z počátku byli normální kapelou své doby, trochu psychedelickou a u nás bychom řekli "beatovou", což ostatně dokládají i skladby "Pictures Of Matchstick Men" a "Ice In The Sun" umístěné na druhém CD "Xs All Areas". Začátkem sedmdesátých let přesedlali na styl, jenž je jím vlastní dodnes, boogie rock postavený na pověstném malém počtu akordů a stále stejném dvojhlase. V Británii zaznamenali neskutečné množství hitparádových úspěchů, v Americe ale nikdy neuspěli.

První disk "Xs All Areas: The Greatest Hits" sice obsahuje více známých hitů (i u nás notoricky známé "Rockin' All Over The World", "Whatever You Want" atd.), ale dvojka je zajímavější. Jednak je pestřejší díky již zmíněným exkurzům do pradávné minulosti konce šedesátých let, nabízí i coververze, jež se také mohou pochlubit obrovským úspěchem ("In The Army Now" byl jedním z největších hitů roku 1986 a s refrénem vysmáté klasiky "Fun Fun Fun" kapele s vokály pomáhali samotní Beach Boys) a pro Status Quo velmi netypickou skladbu "Gerdundula" evokující náladu středověkého tržiště.

Pokud dosavadní odstavce nebyly k Status Quo příliš lichotivé (jistě, některé jejich písně mám docela rád a vážím si jejich vytrvalosti dělat věci po svém a dosahovat dlouhodobého úspěchu), je třeba pochválit tvůrce kolekce za vyčerpávající úplnost dvojalba a za perfektní dokumentaci v bookletu. Občas do krabičky se dvěma kotouči sáhnu, abych si vybral pár špeků, ale poslouchat obě CD najednou, to se asi vážně díky obrovské náloži monotónnosti nedá zvládnout.