Předvojem novinkové desky se už v září stala kompilace "To nejlepší", vhodně načasovaná tak, aby se fanoušci rozpomněli, jaká tvorba Příbuzných před dvaceti lety vlastně byla a co na naši folkovou scénu přinesla. Čitelná zůstává inspirace legendárními bratry Nedvědy, kteří každý zvlášť nějaký čas s kapelou koncertovali, přičemž zpěvákův táta Honza dokonce i přispěl několika písněmi či backing vokály.

I při poslechu aktuální nahrávky se častokrát přistihnete, jak hlas Honzy Nedvěda staršího jasně slyšíte, i když tam není, a cítíte i jeho autorský rukopis, melodické postupy a témata v textech. Ani Honza Nedvěd mladší se nerochní v současné moderní době. Nejsou mu vlastní technické vymoženosti typu sociálních sítí či všudypřítomných zpráv ("Tenhle svět není pro nás", "Virtuální svět") a naopak vzpomíná na doby, kdy lidé nekoukali jen do mobilů, ale měli čas si sednout a povídat si spolu.

Z dalších témat nesmí chybět láska, v dnešním světě - notabene u hudebníků - opravdu neplatí za samozřejmost uchovat si manželský vztah desítky let, jako to dokázali protagonista a jeho manželka a zároveň zpěvačka Hanka. Krásný zamilovaný song "Tvůj hlas" disponuje velkým hitovým potenciálem a vůbec nevadí, že gró jeho melodie se drží na dvou akordech.

Hanka Nedvědová má hlavní pěvecké slovo v dalším silném okamžiku nahrávky, skladbě "Krásný tón", která nepojednává o nikom jiném než o Bohu, od něhož se především Evropa ve značné míře odvrátila. Celým materiálem ostatně prostupuje zamyšlení nad žebříčkem životních hodnot. Autor si zkrátka evidentně přeje, aby lidé nezapomněli na to podstatné - na lidství, společenství, víru, naději, lásku. Proto taky název "Chlapský slovo".

"Chci lidem připomenout, o co vše jsme přišli, a že je třeba vrátit se ke kořenům básnictví a tvorby textařů, kteří ve svých písních přinášeli obsah, poselství, příběhy a naději. Chceme připomenout, jak je český jazyk krásný a tak bohatý na citlivá a laskavá slova," vysvětluje Jan Nedvěd mladší.

Pravděpodobně i dvacetiletá autorská nečinnost se promítla do osmnáctipísničkového rozsahu studiovky. Stopáž lehce přes hodinu by však zásadní krácení vzhledem k síle skladeb určitě nepotřebovala, obzvlášť když slyšíme minimálně tři vynikající zpěváky. Mimo Honzy a Hanky Nedvědových dostává velký prostor u mikrofonu i Honza Oršulík. Skvělý kytarista zpívá například v další hitovce "Kapky deště", ale i v možná jediné písničce, která se svou příměsí popu a tanečního beatu až příliš odklonila od nedvědovského soundu - "Šály".

Třem bytostem věnoval Nedvěd samostatné kousky - otci Honzovi ("O tátovi"), strýci Františkovi ("Strýc František") a také psovi, který manželům Nedvědovým zkrášluje život v posledních letech ("Můj vlk Fialka"). I z tohoto výčtu je patrné, že jako textař se nevyžívá v abstrakci, ale v konkrétních prožitcích, lidech a tématech. "Má tichá víla" patří k nejkrásnějším vyznáním, jaké může chlap v písni adresovat ženě. A dokazuje, že do každé zařazené skladby se promítl kus samotného autora.

Tyto atributy lidé při poslechu folkových písní vždy vyhledávají - a pokud v nich byla stopa bratrů Nedvědů, platilo to tím víc. Zdá se, že jejich odkaz jen tak nezmizí. Mimo Honzy Nedvěda a Příbuzných ho totiž šíří i Vojta Nedvěd s kapelou a František Nedvěd mladší. Všichni chystají na příští rok spoustu koncertů, ale Honza Nedvěd mladší a Příbuzní mají výhodu příjemného polštáře výborné nové desky pod hlavou.