Lewisi Capaldimu snad nejde nefandit. Obyčejný kluk s talentem psát velkolepé balady, kterému v živém vystupování brání (mimo jiné) Touretteův syndrom, dokáže svými průpovídkami pobavit až k slzám - a to stejné se mu daří i písněmi.

Malý problém s jeho repertoárem ale spatřuju v tom, že svého vrcholu dosáhl už singlem "Someone You Loved" a nic lepšího snad v životě nesloží. Stejně tak je jasné, že nejsilněji funguje v postupně gradujících baladách. Když se výjimečně pokusí vystoupit z jejich stínu něčím jiným, potažmo rychlejším, kvalitativně se k pomalejším kouskům nepřiblíží. Jenže poslouchejte patnáct pomalých písniček za sebou!

Capaldi tak svůj comeback z ulity, kam se stáhl, aby se dal psychicky i fyzicky dohromady, šalamounsky vyřešil čtveřicí singlů, které následně poskládal na EP. Všechny působí jako typický Lewis, drží se jeho vycizelovaného stylu a i přes pomalé tempo díky nízkému počtu a silným melodiím nezačnou nudit.

V době naprostého přetlaku nové hudby se čtyři skvělé písně jeví jako rozumný kompromis mezi ukázkou nového materiálu a snahou zůstat relevantní. A třeba mu na příští desce půjdou líp i ty rychlejší kousky.