S nástupem MTV se videoklip stal pro muzikanty povinností. Pro některé zůstal povinností dodnes - ti berou pohyblivé obrázky jako nutné zlo, do kterého by se mělo investovat ideálně co nejméně. Pro jiné se vizuál naopak stal prostředkem k vytvoření nadstavby k vlastní hudbě. Do téhle množiny už po léta patří Björk.
Hudba
Björk byla vždycky neoddělitelně spojena s vizualitou. Nikdy to nebyly jen písně, singly a hity. Islandská umělkyně odjakživa pracovala s kostýmy, tancem i divadelními prvky. Ostatně o jejím letošním turné "Cornocupia", s nímž 16. září zamíří do pražské O2 areny, se mluví spíše jako o představení než jako o
pouhém koncertě. Natolik je s očními vjemy provázaný.
Videoklipy proto byly pro Björk Guðmundsdóttir vždy - vedle výrazného a proměnlivého vzhledu, kterým se rovněž proslavila - nesmírně důležité. Wikipedie uvádí celkem šedesát pět (!) snímků, z nichž mnohé ukazovaly této disciplíně nové cesty a překračovaly hranici běžné audiovizuální tvorby. Björk na nich spolupracovala se slavnými režiséry, ale také testovala nové technologie. Tento text vybírá několik klíčových momentů či tvůrčích setkání a rozhodně si neklade ambici být vyčerpávajícím přehledem všeho, co tato muzikantka na poli hudebního videoklipu dokázala.
Spolupráce s Michelem Gondrym |
Francouzský režisér s unikátním rukopisem Michel Gondry byl oblíbeným spolupracovníkem Björk zejména v první dekádě její kariéry - v devadesátých letech pro ni režíroval celkem šestici videoklipů - "Human Behaviour", "Army of Me", "Isobel", "Hyperballad", "Jóga" a "Bachelorette". Po letech pro ni natočil ještě snímky k "Declare Independence" (album
"Volta") a "Crystalline" (album
"Biophilia").
Spojovala je hravost. Gondry i ve svých filmech vždycky vytvářel světy, které překračovaly hranice běžné reality a snu, zároveň si však ponechávaly jistou dětskou naivitu. Ani ta ostatně nebyla
Björk - hlavně zpočátku - cizí. V "Human Behaviour" tak vidíme groteskního plyšového medvěda, který v roli jakéhosi monstra kráčí animovaným lesem, v "Army of Me" se autorka stává účastnicí loupeže diamantu, přičemž děj se odehrává v papundeklovém světě. Uměleckým vrcholem společné tvorby je patrně "Bachelorette", která multiplikuje příběh dívky z titulu písně a pracuje u toho s divadelní scénografií.
Spolupráce se Spikem Jonzem |
Neméně podstatné je pro Björk tvůrčí spojení s americkým režisérem Spikem Jonzem. Tento zkušený
klipař - dělal mimo jiné s
R.E.M.,
Weezer,
Beastie Boys,
Beckem nebo
Kanye Westem - pro ni natočil celkem tři videa. A stojí i za klipem "It's Oh So Quiet", který dodnes platí za jeden z nejvýraznějších vizuálních počinů devadesátých let. Jonze se v něm nechal inspirovat klasickým francouzským snímkem "Paraplíčka ze Cherbourgu" a swingující song ještě podpořil barevným minimuzikálem, který oslňuje snovou hravostí.
Návrat ke společné tvorbě po přelomu milénia už byl poněkud temnější. "It's In Our Hands" je natáčená pomocí kamery s termovizí a záběry na zpěvačku v temném lese, z něhož vidíme jen až děsivě malý výsek, působí značně znepokojivě. Groteskou, která si pohrává s temnými tématy jako deprese a neporozumění ve vztahu, je vizuál k "Triumph of The Heart", který do důležité role manžela obsazuje kocoura...
Ani této ženě se nevyhnuly kontroverze. U natolik umělecky vyhraněné osobnosti se není ani čemu divit. Největší rozruch vyvolal klip ke skladbě "Pagan Poetry" z desky
"Vespertine" (2001). V tomto případě to došlo tak daleko, že video muselo být pro vysílání na hudební stanici MTV cenzurováno.
Dílo má zobrazovat ženu, která se připravuje na manželství. Problematických pasáží toto téma ale nabízí celou řadu. Umělkyně je zde totiž v šatech, které zakrývají pouze spodní část těla, a perly na části horní jsou přišité přímo na kůži. Divák dále sleduje detaily na jehly přišívající zmíněné perly a též výrazně rozmazané a stylizované záběry explicitního sexu, které měly pocházet ze zpěvaččina soukromého archivu. Výsledek obsadil šestou příčku v žebříčku nejkontroverznějších hudebních videí publikovaném v magazínu NME.
Zákaz si vysloužil i vizuál ke "Cocoon", který režíroval Eiko Ishioka. Muzikantku v něm postupně omotávají červená vlákna, která vyrůstají z jejích bradavek. V zásadě nevinný záměr měl problém proto, že v něm Björk působí jako nahá. Klip vyšel bezprostředně po "Pagan Poetry" - a potkal ho tentýž osud.
Jestli se na některého současného umělce hodí přídomek vizionář, Björk to bude spolehlivě. Vždycky prostě šla
za hudbu, vždycky chtěla předávat hlubší poselství a vytvářet složitější koncepty než jen singl nebo deska. To jde ruku v ruce i s moderními technologiemi.
Doprovod k "Wanderlust" z alba "Volta" se tak stal jedním z prvních 3D videoklipů na světě. Rozsáhlý, více než sedmiminutový počin kombinuje velké loutky, živé akrobaty a CGI a vznikalo dlouhých devět měsíců. Celý koncept byl tak náročný, že tvůrci museli vybudovat vlastní stereoskopický systém pro nasnímání objektů. A výsledek, který vizuálně vychází z mongolské mytologie, je skutečně hypnotický a magický.
Zpěvačka drží prvenství rovněž v oblasti virtuální reality - její "Stonemilker" je totiž první video natočené v 360° realitě. Divák může s obrazem částečně manipulovat, a v podstatě si tak utvářet podobu díla sám pro sebe. S technologií VR umělkyně pracovala i v následujících klipech "Notget", "Quicksand" a "Family".
Hudba paní Guðmundsdóttir se vyvíjí, v průběhu času čím dál tím více opouští běžné struktury a s tím se logicky vyvíjí i podoba videoklipů. Pokud v nich na začátku byly světy svým způsobem naivně pohádkové, místa, v nichž se odehrávají vizuály k posledním deskám "Utopia" a
"Fossora", jsou nepokrytě halucinační. Připomínají prapodivné psychedelické sny, které kouzelně omamují, zároveň se ovšem snadno překlopí do noční můry. Stačí se jen podívat na rituální pohřeb zpěvaččiny matky v "Ancestress", raveovou párty mezi houbami a sporami v "Atopos" nebo symbolické znovuzrození ze zářícího kokonu v "Arisen My Senses".
Björk vždycky dokázala být o krok napřed, a co se videoklipů týče, patří mezi ty, kdo je dokázali proměnit ve svébytnou formu. Formu, která není jen doprovodem, ale samostatným dílem, v němž se obraz i hudba navzájem podporují a tvoří další významové vrstvy. Ani po jedenácti studiových albech, desítkách klipů i multimediálních projektů to nevypadá, že tvůrčí schopnosti této multitalentované islandské ženy nějak vysychaly.