Björk je autorkou mnoha důmyslných alb, přičemž každé z nich nese pečeť originality spolu s poznávacími prvky, díky kterým je Björk tak neodolatelná. Jako alarm funguje někdy už jen to, že její desky jsou označovány jako jedny z nejsložitějších na poslech. Někteří dokonce lamentují, že už to ta holka přehání, jak se snaží být svá a nevšední za každou cenu. To by pro ni ale měl být bod k dobru. Od poslední řadovky "Medúlla" se odehrálo hodně věcí a jediným přímým pojítkem k dřívější tvorbě je kompozice "Vertebrae By Vertebrae" - ta se nese v duchu soundtracku k filmu "Drawing Restraint 9". Šestý opus "Volta" k sobě přivolal pozornost díky hostům, kteří se na něm objevují: nejdůležitějšími účastníky novinky jsou Mark Bell (LFO), Timbaland a Antony Hagerty (z kapely Antony And The Johnsons). Kruh se uzavírá, hlas nezkrotné Sirény z Islandu je ale stále nepřeslechnutelným.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky - nekonečně omílané rčení, kterého se Björk drží jako klíště. Přesto vám na desce "Volta" budou některé písně evokovat ozvěny dřívějška. Markantně to je znát u skvostné "Wanderlust", ve které se zjevuje spirit klenotů jako "Bachelorette" nebo "Pagan Poetry". To by ale nebyla ona, aby společně s Markem nevymysleli něco nově a jinak; krajinomalbou je tak mix ze zvuků moře, lodních sirén a proměn nálad, místy hodně razantních. Experimentuje se zde ve velkém, nemalý posun v progresivitě nabídnul i Timbaland. Pokud by někdo hodně hledal, našel by několik podobných barev ruchů, jež jsou blízké deskám "Debut" a "Homogenic". Úplným vybočením je pak politicky laděný electro-punk "Declare Independence", ten vás potrápí těsně před samotným závěrem.

Dalšími "milníky" je trojice skladeb, pod kterými se podepsal právě Timbaland. "Earth Intruders" (pilotní singl k albu), "Innocence" a "Hope" nabízí kontrasty mezi tím, co tenhle chlapík produkuje jako strojovou výrobu a co je smýšlení samotné Björk. Ona není jen figurkou, která by si nechala kompletně zasáhnout do svých představ, rozpracovaných hudebních myšlenek a vizí; jsou to střety dvou rozdílných světů. Naopak Antony Hagerty se nechal naplno vtáhnout do jejího nitra, rozsáhlá "Dull Flame Of Desire" je toho jasným důkazem. "My Juvenile" pak plní funkci ukolébavky, v které se jejich hlasy neoblomně doplňují. Kromě šumění vln zde má své místo i dechová sekce. Ta vytváří melodické ornamenty ostrých fanfár, které nelze pominout. Hrají tu totiž důležitou roli, troufám si skoro tvrdit i jednu z hlavních, a završují kompletnost jednotlivých obrazů "Volty". Znamenitě podkreslují atmosféru v sedmém dějství pojmenovaném "Pneumonia".

Björk se proměnila v podmanivou Sirénu, ta však v sobě nenese stopy zákeřnosti jako její bájné předchůdkyně z "Odyssea". "Volta" dokonce není zahalena do hororového stínu, jak se to může zdát po prvním poslechu. Naopak je to úzkostlivý pohled do zpěvaččiných vnitřních pocitů, z kterých akorát občas zamrazí. Po celém těle.