Na musicserveru není The Weeknd žádným nováčkem. Už když vydával své první tři mixtapey, které následně přetvořil v debut "The Trilogy", padaly v našich řadách vzácné desítky a do naší výroční ankety toho nejlepšího se zpěvák se svou tvorbou dostal v průběhu let opakovaně. Naživo mu to tady ale několikrát nevyšlo.

Už v roce 2016 se měl podívat do Prahy jako předskokan Rihanny. V té době mu ale v Americe doslova vybouchla pod zadkem bomba, protože singl "Can't Feel My Face", pojednávající o drogách, tehdy naprosto zboural všechny myslitelné hitparády.

V kuloárech se tak tradovalo, že za zrušením účasti nestála jen nekomerční nahrávka "Anti", kvůli které se rodačce z Barbadossu neprodávaly lístky jako dřív, ale také rozhodnutí samotného Tesfayeho. Ten se společně se svým týmem dohodl, že než objíždět evropské haly, bude pro něj lepší za oceánem ještě patřičně přitopit v promoaktivitách a úspěšnou desku "Beauty Behind The Madness" pořádně podojit. Vyšlo to.

Další pokusy přivézt pana Sobotu a Neděli do Prahy překazila pandemie. Opakované oznámení a zrušení turné vedlo k tomu, že mezitím stihla vyjít ještě nová studiovka "Dawn FM" a také seriál "Idol", v němž hraje hlavní roli a je i jeho spolutvůrcem (recenzi si můžete přečíst tady).

A právě v něm se v menší roli představil také Mike Dean. Toho tam muzikantova postava Tedros představuje jako producenta Kanyeho Westa, což je vhodná zkratka, podílel se totiž úplně na všech albech, která kontroverzní rapper k dnešnímu dni vydal.

Legenda hiphopové scény má ale i další cenné zářezy, Deanovy práce totiž využili také třeba Beyoncé, Lana Del Rey, Selena Gomez, Jay-Z, Kid Cudi, Migos, 2 Chainz, Nas, Don Toliver, Travis Scott, Madonna, Frank Ocean, FKA Twigs, Metro Boomin', v Česku aktuálně velmi oblíbený Burna Boy a samozřejmě i samotný The Weeknd.

V jeho případě ale vystupuje nejen jako producent jeho písní, ale stojí také i za znělkou a několika songy ze zmiňovaného seriálu, což dal ochutnat i pražskému publiku, a v neposlední řadě je také klávesistou v jeho doprovodné kapele. Škoda jen, že ho v obklopení synťáků a kláves nebylo na obrazovkách i pro záměrné rozmazání obrazu skoro vůbec vidět. Přesto je však na místě se ptát, kolik z těch zhruba šedesáti tisíc lidí, kteří se v Letňanech nacházeli už po šesté večerní, vůbec tušilo, s jakou legendou vůbec mají tu čest?

Jako druhý support se pod zamračeným nebem, z něhož právě v tu chvíli začalo poprchávat, představil rovněž producent, rapper, autor dvou studiovek a v tomto případně především DJ vystupující jako Kaytranada. Oblíbenec Pitchforku svůj set postavil na popovějším zvuku než jeho předchůdce, který dával jednu instrumentálku za druhou, hudební fanoušci tam mohli rozpoznat například "Cuff It" od Beyoncé v jeho vlastním remixu nebo "Kiss It Better" Rihanny.

Ani jeho ale na obrazovkách nešlo pořádně vidět, a tak je bohužel třeba říct, že kdo předskokany vynechal a přišel až na hlavní hvězdu večera, o žádné dechberoucí zážitky nepřišel.

Údiv ale nastal už při pohledu na samotnou scénu. Kdo pamatuje na Weekndův poslední, nikterak výjimečný set na berlínské Lollapalooze v roce 2018, kde se jen hodinu a půl procházel zleva doprava na pódiu, které za jeho zády mělo obrovskou projekční plochu, světelný park a jinak nic, tomu při pohledu na jeviště aktuálního turné musela spadnout brada.

Odvážně nezastřešené stagei dominovala silueta stříbrného velkoměsta s celou řadou ikonických budov. Chybět nesměla newyorská Empire State Building, rodák z Toronta ale nezapomněl do centra postavit také ikonickou CN Tower, snad aby se na každé zastávce turné cítil alespoň trochu jako doma. Široké pódium mělo nezvykle dlouhé molo, které mířilo skoro až ke tribunám.

A v jeho centru stála stříbrně se lesknoucí socha od japonského umělce Hajimeho Sorayamy, který se proslavil jako designér robotího psa od Sony s názvem AIBO. Dnes už šestasedmdesátiletý umělec ale také léta tvoří erotické portréty androidích žen a právě jedna taková se dmula na špici mola jako pomyslná ozdoba na přídi pirátské lodi. Se začátkem koncertu se jí rozsvítily oči a několikrát se v průběhu večera otočila kolem své osy.

Ještě před ní se ale nacházela fotorealistická imitace obrovského Měsíce, pod kterou bylo umístěno sekundární, menší jeviště, na které se zpěvák vydal poprvé už při čtvrté písničce. Samotný Měsíc ale zůstal pohříchu nevyužit. V každém případě si ale umělec a jeho tým zaslouží potlesk už jen za to, jak originální a velkolepou scénu divákům nachystali, a i když na druhou stranu nebyly vidět žádné rachejtle nebo konfety, ten prvotní wow efekt zůstane nezapomenutelný.

Co už si ale tolik chvály nezaslouží, je bohužel praktičnost celého řešení. Kvůli chybějící střeše musela hrát kapela zcela schovaná, aby na ni nepršelo, tudíž z ní bylo vidět jen pár útržkovitých záběrů na projekcích.

Ty také byly jedinou záchranou pro diváky stojící ve větší vzdálenosti od pódia, protože jakkoliv byly malé, nízko umístěné a na detaily nedostatečné, musely jim stačit. Samotné pódium a dlouhé molo totiž byla tak nízko, že ze stání B nebylo na The Weeknda skoro vůbec vidět, a když se k tomu přidaly zdvižené mobilní telefony, měly problém i bezmála dvoumetroví hejsci. A tak jste kolikrát ani nevěděli, kde se na té stagei populární všeuměl právě nachází, natož abyste mu viděli do tváře.

I kdyby ale na jeho mimiku vidět bylo, mnoho by z ní lidé neměli, protože velkou část koncertu odehrál v lesknoucí se masce. Tou nahradil obvazy, které jeho hlavu schovávaly ještě před pár měsíci. Někdejší spolupracovník řetězců H&M se nechal slyšet, že stříbrná, metalická maska je odkazem na britsko-amerického rappera MF Dooma, jehož je dlouholetým příznivcem. Dokonce tak velkým, že mu kvůli němu začali někteří jeho fanoušci přezdívat MF Abel.

Posledními doplňky velkolepé podívané byl také stříbrný stojan na mikrofon a neuvěřitelných osmadvacet tanečnic, které byly podobně jako sám Abel Makonnen Tesfaye, jak se The Weeknd jmenuje vlastním jménem, oděné celé v bílém. Jejich role v samotném vystoupení je ale sporná. Místo tanečních čísel se většinu večera jen procházely po pódiu nezávisle na hlavním performerovi a prostě tam jen byly.

Ani autor z programu vynechaného "Earned It" ze soundtracku k "Padesáti odstínům šedi" to ale s dynamickými pohyby či tancem nepřeháněl a během necelých dvou hodin se nejspíš ani nezapotil. Po jevišti se procházel sem a tam a na prožívání vlastních skladeb ho moc neužilo. I proto tak především první polovina koncertu působila i přes blikající náramky, které na rukou návštěvníků doplňovaly neoblíbené platební čipy, poměrně chladně a odtažitě. A to i přesto, že do řady svých songů zpěvák nejednou propašoval slovo "Prague".

À propos, písně. Bývalý spolupracovník firmy vyrábějící kondomy se nikdy netajil svou posedlostí sexem, ostatně zejména jeho starší tvorba je tímto tématem prorostlá jako bývalý premiér s dotacemi z EU. Explicitní texty plné zvrhlých fantazií se ale podařilo přetavit v obrovské hity, které i přes svou zvukovou podobnost (anebo spíše navzdory ní?) prostě fungují. Není náhoda, že si The Weeknd zvolil právě takovýto pseudonym, vždyť právě do nočních klubů se jeho tvorba hodí jednoznačně nejvíce. Na novějších albech sex a drogy ustoupily do pozadí a daly vyniknout spíše vztahovým problémům, nicméně vzhledem k nedávno pokořeným rekordům je znát, že populárnější jsou snad ještě více.

O to víc pak zamrzí, když zjistíte, že řadu z nich slyšíte naživo jen částečně. Třeba v takové "Starboy" ze stejnojmenné desky se antifanoušek Pondělků se svým falzetem pouštěl jen do slok, refrény mu ale zněly z přednahraného half-playbacku. Podobných příkladů byste našli spoustu. Ikonický falzet sice v Letňanech slyšet byl, ale jakmile se v dané písni měly vrstvit hlasy přes sebe, zněly místo živých vokalistů bohužel jen z nahrávky.

Na pětatřicet položek z obsáhlého playlistu by vymezený čas nestačil, řada jich proto zazněla jen zkráceně, případně se spolu více skladeb proplétalo. Při takovém množství tedy není divu, že to s dojmy ze show bylo jako na houpačce, vždy podle toho, jak moc populární píseň právě zněla. Ani hitovost se však nepodařilo prodat bez výhrad - v plameny doplněné "The Hills" nezazněl ani jeden refrén pořádně, zpěvák totiž neustále natáčel mikrofon k příchozím. "Can't Feel My Face" se zase její roztančeností navzdory spíše pronudil a lidem tak její kvality neprodal.

Ledy se konečně prolomily ve chvíli, kdy Víknd masku sundal a vydal se k prvním řadám. Podpisy, selfíčka, předávání mikrofonu na titulní frázi skladby "Out Of Time", ale i jen obyčejné plácnutí si s příznivci z něj rázem udělaly daleko sympatičtější postavu, než do jaké se stylizoval ještě před pár minutami. Sounáležitost hned vzápětí potvrdil jeden z jeho nejlepších songů. Bezstarostností prodchutá pecka "I Feel It Coming", v níž se před časem spojil s Daft Punk, rozhoupaly boky publika k nezastavení.

S přechodem do "Die For You", doprovázené rudě blikajícími náramky, už se ale chemie zase krapet vytrácela a nepomohl tomu ani teprve podruhé naživo zahraný nový kus "Another One Of Me", který ale jeho autor měl v šuplíku už od roku 2012. Nahodit řetěz se tak povedlo až s trojicí velkých hitů na konci základní části programu, a to především díky megaúspěšnému singlu "Blinding Lights". Bývalý přítel Belly Hadid a Seleny Gomez totiž naplno ukázal, proč celá show vypadá právě tak, jak vypadá.

V jeho aktuálně největším hitu se totiž podařilo zhmotnit jeho vizi chromového, odosobněného města. V jedné linii tak v Letňanech byly lesknoucí a bílé světlo odrážející siluety androidky, Měsíce a metropole, k tomu hrály chladné osmdesátkové synťáky písně, v níž se zpívá o studené prázdnotě a potřebě lidského kontaktu. Světelný park k tomu na bíle oděné vystupující, ale i do černého nebe mířil desítkami bílých paprsků a celý koncert tak došel ke své pointě. Promyšlený audiovizuální koncept tak zhmotnil "Blinding Lights" do zážitku, který bylo možné vnímat vícero smysly. Obdivuhodný finiš a krásná ukázka toho, jak moc se od svého posledního turné The Weeknd posunul dopředu.

V přídavku se přesunul na jednu z platforem uprostřed siluety města, čímž jako by dal na srozuměnou, že futuristickou metropoli právě pokořil a stojí teď výš než střechy jejích mrakodrapů. A přes další ukázku ze seriálu "Idol" a polocover "Creepin' " (v němž si vypůjčil melodii i refrén od Maria Winanse, který zase čerpal od Fugees a Enyi) se přesunul až k závěrečné "Moth By A Flame".

A tak i když těch výhrad nebylo málo a celé to mohlo být ještě mnohem lepší, pozitivní dojmy převažují. Za svou tolik let odkládanou českou premiéru se držitel čtyř cen Grammy stydět nemusí.