Třetí pražský koncert Rihanny doprovázely velké vášně ještě před jeho začátkem. Lístky se neprodávaly v předpokládaném množství, původně avizovaný stadion v Edenu se vyměnil za O2 arenu, hýbalo se s datem konání a vracely se lístky z Ticketpra. Nejvíce asi zabolelo zrušení účasti už avizovaného The Weeknda, na nějž se mnozí těšili možná ještě více než na hlavní hvězdu. Nic moc příjemného, ale komunikační kanály Live Nation i hudebních médií jely na plné obrátky, a tak když úderem dvacáté hodiny na pódium vysočanské haly nastoupil Big Sean, většina lidí už byla na svých místech.

Osmadvacetiletého rappera z Detroitu objevil Kanye West pro svůj projekt "GOOD Music" už před osmi lety, a i když už dneska dva roky kope za Jay-Zho Roc Nation, což mu dává možnost hostovat v každém druhém žánrovém tracku, dobrého rappera to z něj bohužel nedělá. Alespoň pokud tak můžeme soudit z jeho druhého vystoupení v Praze, kdy ukázal, že nemá témata, flow, energii ani hity. Ke konci svého čtyřicetiminutového setu s bubeníkem, klávesistou a DJem pouštějícím z notebooku samply a zpěvy s odhozením červené bundy a singlem "I Don't Fuck With You" trochu nastartoval náladu v budově, na dobrý koncert to ale bylo málo. Přitom jak v Roxy nedávno ukázal jeho kolega Jeremih, i z mála se dají dělat divy.

Rihanna na scénu přišla chvíli před půl desátou, a i když časový harmonogram avizující, že konec bude před půlnocí, se nakonec ukázal jako mylný, protože se končilo klasicky před jedenáctou, hala se nakonec až na pár desítek míst téměř vyprodala a velká část z ní hned od prvních skladeb stála na nohou, takže o pozitivní atmosféru nebyla nouze.

Osmá řadovka "ANTI", k níž se turné vztahuje a z níž v Praze zaznělo hned dvanáct věcí (počítáme-li i nové singly, které se nakonec přímo na nahrávce neobjevily), byla fanoušky z celého světa velmi očekávána, její do určité míry alternativní zvuk a absence prvoplánových tanečních hitů podobným těm z "Loud" éry ale mnoho dřívějších příznivců odradily. Dobře jim tak, z dosavadní kariéry jedné z nejvšestrannějších interpretek se jedná o její suverénně nejodvážnější dílo, které spolu s Beyoncé a Miley Cyrus pomohlo odstartovat nový trend, kdy se dříve mainstreamové zpěvačky snaží vytvořit něco osobitého a umělecky hodnotnějšího, což je rozhodně dobrá zpráva. A i pražský koncert každou další minutou potvrzoval, jak je dobře, že si Rihanna dupla a prosadila si experimentálnější a zajímavější muziku.

O zpěvačce z Barbadosu se sice traduje, že s živým zpíváním je to s ní kolikrát padesát na padesát, a pamatujete-li si ještě na její poslední pražský koncert, kdy velkou část z její hudby tehdy tvořil half-playback či zpěv vokalistek, šli jste nejspíš na koncert přinejmenším s opatrnými očekáváními. A ne že by tyto pomocné propriety zcela zmizely, ale bylo znát, že hudba a zpěv hrají pro Rihannu ve verzi 2016 důležitější roli než dříve. Hned úvodní písní, intimní baladou "Stay", kterou netradičně odzpívala na malém pódiu na druhé straně haly zahalená do bílého kabátu s kapucí, prokázala, že nemusí-li u písniček hloupě tajtrlíkovat, dokáže v nich svůj vokál prodat. Velkým zážitkem bylo i závěrečné pěvecké číslo se soulově zabarvenou novinkou "Love On The Brain".

Abychom ale ještě pokračovali v tom, jak moc se Rihanna změnila, je třeba zmínit i její image. Ty tam jsou pestrobarevné diskotékové oblečky s pastelovými barvami, tentokrát hrály prim dlouhé róby a nenápadné barvy jako tmavě zelená, černá nebo béžová. Držitelka osmi cen Grammy je střídala přibližně po pěti písničkách a jen těžko lze v souvislosti s nimi nezmínit, že svůj koncert postavila také na svých křivkách. Průsvitné šaty, vyzývavé pohyby pánví, sahání si mezi nohy a podobné provokativní prvky k jejím koncertům patří přinejmenším už od dob jejího bratislavského koncertu v roce 2007, a jelikož interpretka často a ráda zpívá o sexu, dokázala v kouscích jako "Birthday Cake", "Pour It Up" nebo "Woo", během níž ji most přenášel na hlavní scénu, proměnit halu v zakouřený striptýzový bar plný spalující vášně.

To byl ale jen jeden z mnoha momentů, kdy jste z pódia nemohli spustit oči. Podobně fascinující představení totiž předváděli i její tanečníci, kteří v mezihrách, kdy se hvězda večera převlékala, předváděli se svým tělem takové kousky, že by i DaeMen a jim podobní umělci z talentových soutěží mohli závidět. Neuvěřitelná show.

V druhé polovině koncertu, kdy už bylo poměrně zřejmé, že většina starších hitů byla kvůli stopáži vystoupení a možnosti zařadit co nejvíce singlů úmyslně zkrácena mnohdy i jen na refrén, zatímco aktuální věci zaznívaly v plné délce, už se horko a dusno uvolnilo a zapůsobila řada novějších skladeb. Na temně nasvícené "Desperado" s dlouhým kytarovým sólem nedávno svým coverem upozornili také The Kills, kouzelně obyčejnou "FourFiveSeconds" si s Rihannou zdravící také turecké fanoušky zazpívala celá aréna a českou živou premiéru "Diamonds" doplnily svítící mobily a obrovské množství pěny, které stékalo po zadní části široké scény s kapelou vyjíždějící a sjíždějící na pódium podle potřeby.

Moment, který v plné síle definoval zpěvaččino nové já, byl ale bezesporu ten, kdy nasvícená v sedmdesátkových psychedelických projekcích zpívala "I'm a brand new person" v refrénu "Same Ol Mistakes", respektive "New Person, Same Old Mistakes" australských Tame Impala. To už o jejím přerodu nemohl pochybovat snad nikdo.

Po závěrečném singlu "Kiss It Better" už program nabídl jen titulky a přemýšlení nad tím, zda se proti chytáním Pokémonů na koncertech bojující přítelkyně Drakea odváží podobnou cestou jít v kariéře i nadále. Doufejme, že ano, neboť letošní koncert byl z těch, které tady zatím Rihanna odehrála, ten nejlepší. A to nejen proto, že byla díky pondělnímu volnu a nočnímu bowlingu v dobré náladě a že tentokrát doopravdy zpívala, ale také proto, že nabídla velkou show, ale už ne cirkus. Její pouť od interpretky k umělkyni tedy budiž odstartována.