Když jsem poprvé před lety uslyšel píseň "Padá hvězda" tehdy zcela nového projektu Poly Noir, připomněla mi hudbu Me And That Man, za nimiž stojí Nergal z Behemoth. Znáš jejich tvorbu?

Znám. Ale moje inspirace jsou jinde. O tuhle hudbu jsem se začal pokoušet už v roce 2018 hlavně pod vlivem Morriconeho, poslední tvorby Johnnyho Cashe, Nicka Cavea, Marka Lanegana a dalších. Velkej respekt mám například k filmové muzice Zdeňka Lišky a jeho zvukovým experimentům. Písničky Poly Noir vznikaly vlastně původně jako soundtrack k filmu a záběrům, které mi letěly hlavou - zlověstný, až westernový záběry krajiny při západu slunce, zpustlej kostel, osamělej chlápek si to rázuje cestou kolem kříže, v dálce město, kde se chystá něco zlýho, čemu nemůžeš zabránit.

Po poslechu alba mě překvapilo, že rockového jádra obsahuje opravdu pomálu. Vlastně jsem mylně předpokládal, že skladby budou country-rockovou verzí Insanie.

Insania je jinej vesmír - jde o očišťující ventil, kterej si s nadhledem střílí ze všeho kolem, včetně mě a nás. Poly Noir představuje mnohem klidnější, ale temnější polohu, pro mě někdy až na krev, protože mi tu do hudby i textů pronikají moje pocity a obavy, co se týkají života dál. Ale jedná se o písničky bez sebelítosti, tvrdý a nesmlouvavý - prostě takhle to bude a nic s tím neuděláš. Hodně jsem se s touhle filozofií našel v knihách Cormaca McCarthyho, podobně to mám i s první řadou seriálu "True Detective". Jsou mi duševně velmi blízko.

Vyvíjel se zvuk a náboj celé nahrávky postupně, nebo jsi měl od začátku jasnou vizi?

V roce 2018, kdy jsem udělal první tři písničky, jsem tomu ještě neříkal dark country. Noir v názvu odkazoval spíš na noir filmy, který miluju, a vlastně to měla být jakási filmová hudba, akorát že já k ní potřebuju slova, jsou pro mě důležitá, takže z toho nakonec vzešly písničky. Ale ta filmovost se v tom dá cítit díky různým reálným zvukům a hlasům, které se ozývají na pozadí jako u soundtracku. Když jsem se k projektu po pár letech vrátil, byl jsem už načichlej temnějšími věcmi od Johnnyho Cashe, Nicka Cavea a podobně, takže už zněly kapku jinak, ubíralo se to víc tím darkcountryovým směrem. Nebo tomu taky říkám noir western.

Mezi prvními ukázkami tvorby Poly Noir a finálním dokončením debutu "K mýmu ohni nesedej" uplynulo, tuším, šest let. Kdy ses rozhodl to dotáhnout do této fáze? Proč to vlastně tak dlouho trvalo?

Když jsem vytvořil první skladby, musel jsem toho na pár let nechat, protože jsme začali pracovat s Insanií na albu "Grrrotesky" - a nám to v posledních letech, kdy máme rodiny, trvá déle. Taky jsem do toho řešil i nějaké nepodstatné provozní drobnosti, například čím se budu živit. Takže jsem na Poly Noir navázal až někdy před dvěma lety. Silně mě to chytlo a v klídku jsem si na písničkách dělal doma. V tichosti, protože jsem neměl tušení, jestli z toho něco vzejde. Teprve když jsem měl osm songů, začalo to vypadat, že se podaří udělat celé album. A teprve tehdy jsem o tom, asi před rokem, začal něco trousit i mezi lidmi a domluvil se s vydavatelem Smile Music.

Za společného jmenovatele Insanie a Poly Noir platí temnota. Co tě na ní vlastně láka?

Řekl bych, že u Insanie se temnoty objevuje minimum, v současnosti stojí spíš na sarkasmu a ironii, málokterá naše písnička nemá nadhled. To mě na tom hodně baví. Nadhled, nebrat se vážně, klidně si hrát na koncertech na apokalyptickýho kazatele a nebát se ani trapnosti. Poly Noir je ale opravdu temnej. A když o tom tak přemýšlím, od malička mě fascinovalo všechno, co se schovávalo v temnotě - včetně tajných bratrstev a spolků, všech možných sekt.

Proto mě jako kluka tolik uchvátil svět Stínadel, všechny ty vontské party, to jsou v podstatě sekty, vyrostl jsem na foglarovském světě plném tmavých a nebezpečných uliček, mám rád obrazy od Schikanedera, to znamená, že já už s tímhle nastavením přišel na svět - a dodnes mě fascinují staré kláštery či kostely. A kdykoli mám možnost, procházím se městy, kde hrajeme, a kochám se starými, sešlými baráky.

Albem prostupuje atmosféra amerického venkova - country a blues, ale i westernových motivů. Ponoukla tě k tomu láska k filmovým westernům, popřípadě spíš k jejich soundtrackům?

Zdaleka ne všechny westerny jsou dobrý, ale pár spaghetti westernů považuji za úchvatné, a to hlavně díky Morriconeho hudbě. Western se asi dá z Poly Noir cítit díky zjevné inspiraci americanou, ale jinak jsem si dával pozor, aby to bylo autentický. Jde o pocity a příběhy, který se můžou odehrávat tady, v český krajině a městě - boží muka, kříže u cesty, ohně v noci na poli, putyky, kde se nalejvá kořalka od osmi ráno.

Jaké to bylo po letech tvorby výhradně pro Insanii napsat žánrově odlišnou hudbu a zároveň texty s tak rozdílným nádechem?

Šlo hlavně o nový dobrodružství - a já dobrodružství miluju. A bylo to svobodný. Dělal jsem si to doma sám a nabízely se mi neomezený možnosti vyjádření. Insania už má jasně usazenej zvuk a postupy, které musíme ctít, ale u Poly Noir jsem mohl cokoli. Líbila by se mi ve skladbě vojenská trubka? Dal jsem ji tam. Mohl jsem si hrát s různým frekvenčním filtrováním a efektováním vytvářet zmršené zvuky, které by v Insanii nevyzněly, protože tam by je požraly kytary a bicí, zatímco tady měly prostor.

Konzultoval jsi projekt se svými spoluhráči z Insanie? Máš od nich reakce, jak se jim výsledek líbí?

Už dlouhé roky se nikdy nikoho neptám na to, jak se mu líbí moje hudba - mám pocit, že člověk tím škemrá o pochvalu. Ale když mi někdo o tý muzice řekne sám od sebe něco pozitivního, samozřejmě mě to potěší. Kluci z Insanie o projektu pochopitelně vědí, Tudy se živě zajímal i o to, jak to vznikalo po studiové stránce, a jsem za to rád. Hlavně se snažím, aby tenhle můj projekt nijak neomezoval kapelu. K propagaci nevyužívám její sociální sítě, nechci, aby se to míchalo. Připadne mi to takhle poctivý a fér.

Klipy pro projekt zčásti vytvořila AI. Patříš k zastáncům využívání zdánlivě neomezených možností umělé inteligence v hudbě nebo dokonce umění obecně?

Ty první dva AI klípky vznikly proto, že jsem neměl na pořádný videa peníze a oslovil jsem Frenzyho aka Petera Suchého, starýho kámoše, kterej si s AI hraje a je šikovnej. Vůbec jsem nečekal, že se mu podaří vytvořit něco tak charismatickýho. Nicméně pak jsme měli možnost jako celá kapela natočit s Mitchim plnotučnej klip "Padá hvězda", kterej je skvostnej. A teď v těchto dnech má premiéru další vizuál "Všechno přikryté je tmou", kterej jsme natáčeli se Zdeňkem Skokanem a Janem Fuksou ve staré románské kapli. Pokud se mám vrátit k tématu AI v umění, tady jsem velmi opatrnej a přednost dávám poctivé ruční práci.

S vidinou křtů v Praze a Brně jsi sestavil kapelu The Holy Spirit Smugglers. Jedná se v případě Poly Noir stále o studiovou záležitost? Jde pouze o jednorázovou koncertní aktivitu?

Poly Noir měl být původně studiový projekt, ale vydavatel mě přesvědčil, že pokud má album někoho zajímat, musí zaznít i naživo. Pro potřebu dvou křtů jsme tedy s Tomem Šlápotou, který mi pomáhal s produkcí desky a nahrál na ni baskytaru, postavili The Holy Spirit Smugglers. Kromě Toma v souboru hraje ještě Jan Fic, písničkář, kytarista a výrobce kytar Redbirt Instruments, a na bicí David Horák, který ještě nedávno působil v Deloraine a Tezauře.

Dodalo mi to spoustu motivace, ten fakt, že se mnou tihle muzikanti byli ochotní jít do tak riskantního projektu. Křty proběhnou 28. listopadu v Brně v Kabinetě múz a 4. prosince v Praze v klubu Cross. Jako host s námi vystoupí Golda ze Znouzectnosti se svými Soloworx. Mám ho moc rád i jako člověka.

Poslední album Insanie "Grrrotesky" získalo žánrového Anděla. Cítíš, že bylo v rámci diskografie v něčem výjimečné?

Neřekl bych, že je v něčem o mnoho lepší než naše předchozí díla. Spíš si to nějak sedlo s okolnostmi, které nastaly. My si všech Andělů, které jsme dostali, samozřejmě vážíme - stojí za nimi hlasy hudebních novinářů, kteří mají naposloucháno. Ale zároveň ta cena nefunguje jako žádný ultimátní měřítko kvality - záleží na spoustě věcí, například kdo se v dané kategorii ocitne proti tobě, jak byla deska vidět a tak dále.

Například s nahrávkou "Na počátku byl spam" jsme se taky dostali do nejužší nominace Andělů, ale toho roku byla vyhlašovaná jen velmi široká kategorie Alternativa a v ní album neuspělo, přestože rozhodně není slabší než "Grrrotesky". Člověk to musí brát víceméně jako loterii.

Měl jsi v minulosti nabídky působit i v dalších projektech nebo kapelách?

Ne. Když nepočítám svůj krátký pobyt v Root ve zhruba osmdesátým devátým až devadesátým roce, zůstalo jen u nějakých epizodních hostovaček. Tu a tam jsem něco udělal pro někoho jinýho, například napsal pár textů pro Vanessu či nazpíval písničku na album Vladivojny La Chia. Ale jinak se moc do hostování a psaní pro někoho dalšího nehrnu - text, se kterým jsem spokojenej, mi totiž vezme fakt hodně času a vůbec není jistý, že by s ním byl pak spokojenej i zadavatel.

Existuje ještě nějaké hudební zákoutí, které bys rád autorsky prozkoumal?

Spousta! Jednu dobu jsem snil o tom, že natočím album pseudogregoriánských chorálů či podobných kostelních sborů, které by ale byly decentně podvratné. Ne žádný laciný výsměch. Znělo by to naprosto autenticky, ale s jistým jedovatým podtónem. Taky by mě lákala filmová hudba. Ale prostoru na tvorbu nemám mnoho, proto se soustředím jen na reálný plány.

Kolik procent tvé pracovní vytíženosti aktuálně zahrnuje hudba? Stále se aktivně věnuješ překladům literatury?

Překládal jsem knížky a filmy pro dabing asi pětadvacet let. Dnes už ne, protože když přišly děti, moje produktivita klesla na nějakých čtyřicet procent, až to přestalo dávat jakýkoli ekonomický smysl, pokud to nějaký předtím vůbec dávalo. Nepřekládám už zhruba šest let a živobytí lepím tak nějak z více zdrojů. Hudba je jedním z nich. Naštěstí se nám teď s Insanií daří a oproti minulosti máme nějaký příjmy z koncertů.