Pokusit se sestavit skutečně reprezentativní sbírku z tvorby Michala Pavlíčka, sbírku, která by dokázala pokrýt veškerá zákoutí jeho muziky, je úkolem v zásadě nadlidským. Vedle zásadních pilířů - Pražského výběru, Stromboli, BSP a sólových počinů - jsou tu desítky projektů, spoluprací, studiových aktivit i psaní pro film a divadlo.

Bohemia, hraní pro Jana Spáleného, společné natáčení s Monikou Načevou, Janou Koubkovou, Helenou Vondráčkovou, Richardem Müllerem, Zuzanou Michnovou, album "V penziónu svět" dvojice Hapka - Horáček, … Ledacos v české hudbě by bylo bez Pavlíčkovy kytary chudší.

Kompilace "Faces", rozprostřená na čtyři vinylové desky (respektive čtyři CD), je v tomto rozsahu první, která chce Pavlíčkovo dílo shrnout co možná nejdůkladněji. Jistě, ledacos, jak ostatně napoví výčet v předchozích odstavcích - ať už z prostorových, nebo právních důvodů - schází. Přesto se jedná o výběr pečlivý, reprezentativní a rozhodně ne prvoplánový.

Michal Pavlíček, který skladby z celé své kariéry vybíral (výsledek tedy není dílem nějakého nezaujatého kurátora, ale přímo klíčové osoby), rozdělil alba podle zásadních projektů. První se věnuje Pražskému výběru, druhé Stromboli, třetí BSP, společnému hraní s Načevou, po jedné písni s Věrou Bílou a Michaelem Kocábem ("Pán výtahů") a se Zuzanou Michnovou ("Lucrezia Borgia"), poslední disk pak patří sólovkám.

"Faces" však není suchým pomníkem, sebráním známých kusů ve známém studiovém hávu. Pavlíček se na svou kariéru sice podíval hitově, tyto notorické songy ovšem mnohdy znějí jako velmi aktuální živé záznamy, přičemž spousta z nich nikdy oficiálně nevyšla. Samozřejmě, jsou tu i klasické studiovky (například celá sekce věnovaná BSP), ale třeba Pražský výběr nebo Stromboli jsou zde prezentovány jako stále živé hudební projekty.

A takhle shromážděná zní velmi živě aktuálně i samotná protagonistova kytarová hra. Barevná, s docela zemitým tónem, nebojící se zvukových experimentů. Michal Pavlíček je skvělý melodik, klidný ("Anděl"), ale i satrianovsky divoký. I když však jeho prsty zběsile běhají po hmatníků, není to jen shluk rychlých tónů. Kompozice mají řád a myšlenku, emoce je v nich jasně uchopená a prezentovaná. A právě tenhle cit pro hudbu je pojítkem všech pětatřiceti zařazených položek.

Tváří, respektive výrazů, kterých je tento muzikant schopen, je skutečně spousta. Jak už to tak u kompilací bývá, i tady je to jen pečlivě vyseknutá selekce. Reprezentativní, bezesporu. Vždycky ale zůstává prostor na to dohadovat se nad tím, co by se ještě v tracklistu mělo či nemělo objevit. V každém případě je "Faces" takovým shrnutím po cestě, výběrem nikoliv definitivním. Michal Pavlíček totiž nevypadá, že by chtěl v hraní a skládání polevit. Kdo ví, jaká zásadní věc ještě vznikne.