V songu "It’ Not The End" mě zaujal jeden verš: "Please Love Me Do and Let It Be". Máte ráda The Beatles?

To je hezké, to jste všímavý posluchač! Beatles určitě ráda mám, nicméně tenhle nápad přišel od Petra Ostrouchova, který napsal k této písni celý text. Na CD se skrývá více takových malých odkazů, ty další jsou ale již velmi nenápadné. Nějakým způsobem nás tenhle skrytý humor při tvorbě bavil.

Kdo další vás inspiruje? Jaké muzikanty si doma pouštíte?

Hudební inspirace k desce má myslím kořeny v mladším věku, kdy jsem v podstatě denně poslouchala Alison Krauss nebo Norah Jones. V poslední době se moje zvědavost zaměřila více na interpretky mé generace či dokonce mladší - například Yebbu, Katie Pruitt, Julien Baker, Beccu Stevens, Madison Cunningham, Sarah Jarosz, Molly Tuttle nebo Lizzy McAlpine. Jejich tvorba je mi momentálně hodně blízká - nejen stylem hudby ale určitě i tématy, která zpracovávají jakožto mladé ženy. Sleduji i jejich živé koncerty a koukám, jakým stylem komunikují s publikem, snažím se stále objevovat a učit se. A samozřejmě nadčasové Joni Mitchell nemám nikdy dost, v jejích písních se dá objevovat neustále!

Deska "Opportunities" má hodně americký zvuk. Bylo už od počátku vaším záměrem točit v tomto duchu?

Nebylo to záměrem v tom smyslu, že bychom si sedli a řekli si: "Tak, teď uděláme desku s americkým zvukem." Spíše to vyplynulo ze stylu skladeb, které píšu, jak zpívám a jak nám písně takzvaně zněly v uších. Na začátku jsem já osobně měla představu více jazzovou a akustičtější, nicméně když z toho všichni okolo mě cítili víc právě tu americkou country a použití elektrických nástrojů (kytara, baskytara, klávesové nástroje), uznala jsem, že na tom něco bude, když se všichni kromě mě shodují. S výsledkem jsem moc spokojená a bylo každopádně dobře, že jsem se nechala trošku nasměrovat zkušenějšími.

Jak vlastně vznikla spolupráce s producentem Petrem Ostrouchovem?

S Petrem jsme se potkali poprvé před dvěma lety při natáčení krásné desky Concept Art Orchestra s názvem "100 YEARS". Jeho label Animal Music znám samozřejmě už dlouhá léta a mám ráda spoustu umělců, které vydává. Asi před rokem touhle dobou jsem se Petra zeptala, jestli by chtěl natočit jednu píseň se mnou a čerstvě poskládanou kapelou. Chtěla jsem si tu spolupráci vyzkoušet, zároveň jsem nevěděla, jak to vlastně funguje a v podstatě ani to, co přesně žádám. (úsměv) Petr na to kývnul a rovnou mi nabídl natočit společně celou desku. Myslím, že zvuk a styl hudby, do kterého jsme písně namočili, máme oba dva moc rádi, a troufám si tvrdit, že tohle určité souznění bylo základem úspěšné spolupráce.

Jaké bylo natáčení?

Nahrávali jsme ve studiu SONO a byl to krásný a intenzivní proces. Zvlášť při natáčecích dnech s celou skupinou jsem měla pocit, jako by se mi ta hudba sama tvořila pod rukama bez mého výrazného přičinění. Muzikanti, které na desce můžete slyšet, Petr Ostrouchov, Josef Štěpánek, Vít Křišťan, Jaromír Honzák, Matěj Belko, Martin Novák, patří mezi ty, kterým nemusíte nic moc říct. Oni si to poslechnou a rovnou zahrají přesně to, co tam má být. Aranže tak vznikaly společným úsilím všech a myslím, že to byla nejlepší možná cesta.

Pro mě to zároveň byl obrovský vnitřní proces - aby dílo mohl vzít každý za své, je třeba hudebníkům takového formátu dát velký prostor, stejně tak producentovi. Což samozřejmě není vždy úplně lehké, zvlášť když se jedná o songy tak intimní a osobní. Vkládáte se jim do rukou a je třeba jim plně důvěřovat. Řekla bych, že mi chvilku trvalo, než jsem si tohle dokázala v hlavě poskládat, ale stálo to rozhodně za to!

V mezičase jsme s Petrem pracovali na textech, některé jsme přepisovali, hledali lepší výrazy, diskutovali o tématu. Já jsem pak nahrávala hlavní hlasy, což mě fakt moc baví - mohla bych to dělat každý den! Na závěr jsme se věnovali vokálům, mužským (Vít a Petr) i ženským (Josefina Horníčková, Karolína Kalandrová Karlíková). Když jsem poprvé slyšela, jak dobře se hlasy holek pojí s tím mým, nemohla jsem potlačit pár slziček dojetí.

Album vzniklo jako reakce na náročné období ve vašem životě. Co vám tahle doba dala? Jak se změnila Andrea Šulcová před a po?

Během studií v Rakousku jsem onemocněla ulcerózní kolitidou, která mě poměrně rychle zcela vyřadila z normálního životního tempa, a to přibližně na dva roky. Bohužel stejně jako já i moje tělo bylo tvrdohlavé a rezistentní vůči všem léčbám, ať už šlo o západní, východní či jiné alternativní medicíny. Ke konci už jsem byla odevzdaná - zjištění, že ne všechno v životě je v našich rukách, na mě dýchalo ze všech stran. Zároveň jsem ale prožívala velkou lásku a měla kolem sebe pevně semknutou rodinu a přátele. Díky tomu jsem se dokázala cítit i přes to všechno šťastně. Řekla bych, že mě to období zpomalilo, donutilo mě si odpočinout, vnímat své tělo, pečovat o sebe, a to na každodenní bázi. Také mně připomnělo, že život je krátký, tak proč se zabývat zbytečnostmi, proč si nejít za tím, co doopravdy chcete? A ne zítra, ale dnes, hned teď!

Jakým způsobem tvoříte? Vznikají skladby spíše z náhlého popudu, najednou, nebo je musíte vysedět, nechat uzrát?

Napadají mě melodie spolu s hlavní myšlenkou velmi často, náhle, spíš mě tedy přepadají. Když mám čas a cítím, že by to mohla být dobrá píseň, sednu si s kytarou a tužkou a papírem a skladbu dokončím. To znamená tak, aby měla celou formu, text, i když třeba blbej, prostě abych ji mohla v podstatě rovnou zahrát. Když je pak potřeba song vyšperkovat na koncert nebo natáčení, sednu si a to už pak opravdu potím lepší rýmy, lepší spojení některých akordů, pozměňuji formu, kontroluji gramatiku a tak dále. To vše se pak ještě může změnit v momentě, když vidím, jak to funguje či nefunguje na koncertech nebo když se součástí stanou další lidé - kapela či v případě alba producent. V telefonu mám samozřejmě miliony krátkých nahrávek nápadů, ale málokdy se k nim vracím. Jakmile píseň nedokončím hned, většinou už pak nevznikne.

Proč jste se rozhodla natočit album v angličtině? Neuvažujete také o české desce?

Česká deska by mě určitě také lákala, ale jestli k ní dojde, bude to až za pár let. A tam bych určitě ráda navázala nějakou spolupráci s textařem, protože já se za textařku nepovažuji a na češtinu si zatím moc netroufám. Napsala jsem i pár písní českých, ale ty mají úplně jinou tvář, jinak znějí. Jako by to psal a zpíval někdo jiný. S tím se setkávám i v životě - člověk se v jiném jazyce najednou stává někým jiným. Používá jiná jazyková spojení, jiný humor, jinak reaguje, ať už z důvodu omezené slovní zásoby, nebo protože to zkrátka lépe charakterizuje ten jazyk či dokonce zemi a kulturu. Češtinu miluju pro její hravost a barevnost, ale angličtina mi pro mé písně a hudební styl, který mám ráda, v tuto chvíli mnohem víc vyhovuje a nechtěla jsem ty dvě odlišné tváře míchat.

Takže, teď to bude znít okázale, ale nejprve bych se na scéně ráda etablovala jako singer-songwriter, což správně nahrává anglickému jazyku, a potom už se dá jednorázově překvapovat ledasčím. Navíc mám vazby k mnoha evropským státům, přemýšlela jsem tedy i tak, abych své songy mohla hrát i jinde než v Česku. Žiju momentálně s Italem v Německu a doma mluvíme anglicky, je to pro mě zkrátka univerzální dorozumívací prostředek.

Jaké máte další plány? Co vás čeká?

S vydáním debutového CD vše teprve začíná - budeme se stále snažit dostat písně k většímu okruhu lidí, oslovit rádia a média obecně. Ráda bych také měla příští rok tour k desce se skupinou. Pokud je mezi čtenáři někdo, kdo by mi s bookaváním chtěl pomoci, čekám na vás s otevřenou náručí! Zároveň hraji i sólové koncerty, protože ty se zase hodí do jiných, menších a intimnějších prostor, takže se to s kapelními plány nijak nebije. Je možné, že se budeme zabývat hudebními klipy k některým z písní. Zároveň bych chtěla psát další skladby - tvorba mě opravdu naplňuje. Jinak mám na prosinec naplánovaných spoustu rodinných setkání v Česku a Itálii a s přáteli v Rakousku - na odpočinek se také moc těším!

Působila jste rovněž v Concept Art Orchestra. Pokračuje tato spolupráce i nadále? Vzniká něco pod hlavičkou tohoto projektu?

V tomhle souboru působím jako flétnistka, tahle skvělá spolupráce se Štěpánkou Balcarovou začala před sedmi lety. Svoji úlohu v organizačním a manažerském týmu ale postupně předávám mladším následovníkům, a to především proto, abych se mohla zase o něco více věnovat v podstatě tomu samému, ale v souvislosti s mým vlastním projektem. Concept Art Orchestra je ale moje velká srdcovka, v příštím roce máme naplánovaný koncert se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a celoroční spolupráci s norským skladatelem Helgem Sundem, která vyústí na podzim koncerty na největších jazzových festivalech u nás i v Norsku.

Album se jmenuje "Opportunites" - příležitosti. Co pro vás v životě příležitosti znamenají? Máte ve svém životě nějakou fakt velkou příležitost, kterou jste využila? A naopak nějakou promarněnou, které litujete?

"Opportunities" je píseň, kterou jsem natočila jako první, a to komorně, v duu s basistou Robertem Balzarem. Nese příběh mladého muže, který si prošel podobnými zdravotními trablemi jako já a vstoupil mi do života, když to bylo nejvíce potřeba. Měl celé tohle martýrium za sebou a dokázal se na nemoc podívat jako na příležitost - byl vděčný, že mu přišla do života a navedla ho na správnou cestu. Já to tehdy tak vidět nedokázala a velmi mě to inspirovalo. Vlastně je to tak - na všechno se v životě dá pohlížet jako na negativní nebo pozitivní vliv a je jen na nás, pro co se rozhodneme. Tahle message je pro mě v posledních letech velmi silná, a proto jsem se rozhodla dát ji i celému albu. Pokud věříte, že se v životě věci stanou tak, jak se stát mají, je možné vidět příležitost v každém dni.