Na druhou stranu, pokud půjdeme ještě hlouběji do její minulosti, před Concept Art Orchestra a ještě před studiem na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka, zjistíme, že hudba, kterou byla Andrea Šulcová téměř odkojena, je folk, country a bluegrass. A k těmto stylům se oklikou vrací na albu "Opportunities". Teď už to ale není ono typické písničkářství, bardovství s kytarou, jakkoliv tak zhruba před rokem začínala.

Pod producentským dohledem Petra Ostrouchova vznikla nahrávka, která se nese v duchu kapelního písničkářství s výrazně americkým zvukem. A to jak v instrumentaci stojící převážně na kytarách, klavíru a jemné rytmice, tak i příjemnými, v pozitivním slova smyslu chytlavými a nikoliv lacinými melodiemi. Zvuk samotný má jasný punc Petra Ostrouchova, je vzdušný, prosvětlený a bohatý. Výsledný doprovod je nesmírně citlivý a vytváří stabilní základ, na němž lze vystavět textové sdělení.

Album je odrazem temného období v životě interpretky. Temnotu ale neodráží, nevrací se k ní, byť se ze skladeb dá vytušit. Podstatnější je naděje, která prochází dvanáctkou autorských písní, naděje, která je poučená minulostí a tím dobrým i špatným, co se událo, ale stále je tu cítit to pozitivní, co před námi leží.

"Opportunites" je deska nejen o nových příležitostech - jak název napovídá -, ale i snech ("Perfect Place To Live"), zklamání, ("Suddenly I Looked At You With Different Eyes"), ztrácení a nacházení ("Lose and Get"), ale hlavně schopnosti umět objevit radost a klid i ve zdánlivých drobnostech, které nás obklopují. "Maybe I’m like The Stars / If you don’t see me I’m right behind the clouds", zpívá se tu mimo jiné. A je to dvojverší, které album "Opportunites" dost vystihuje. Pracuje se tu v zásadě s jednoduchými obrazy, texty, na nichž se výrazně autorsky podílel i Ostrouchov, se nehemží složitými metaforami. V jejich upřímnosti je ale jejich síla, na druhou stranu se v nich občas podaří dotknout hranice klišé a jakéhosi až apelativního tónu motivačních citátů. Ne moc často, naštěstí.

"Opportunities" Andrey Šulcové je pro mě jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Ve svém pozitivním náhledu na svět je to upřímné album, které je obsahově sdělné, ale zároveň potěší také hudebně. Mimo jiné tím, jak se obě složky doplňují a pevně drží při sobě.