Bruce Springsteen je krásnou ukázkou anglického pojmu singer-songwriter, tedy muzikanta pracujícího v duchu "sám si skládám, sám si hraju". Česká verze téhož, tedy písničkář, na hudebníka s přezdívkou Boss úplně nesedí, byť některé rysy v jeho rockové tvorbě vyprodávající stadiony najdeme.

Každopádně, většina jeho kariéry se opírá o vlastní tvorbu a jen málokdy o skladby někoho jiného. Naposledy na folkové desce "We Shall Overcome: The Seeger Sessions" a navazujícím živáku "Live in Dublin". Po úspěšném návratu s E Street Bandem na "Letter To You" je tu tedy "Only The Strong Survive" (na CD i vinylu ji pořídíte v našem shopu), deska, na níž je Springsteen po dlouhé době jenom za zpěváka.

Rodák z New Jersey se vydal podobnou cestou jako Phil Collins na "Goin’ Back" a sbírku poskládal ze soulových a r’n’b coverů ze šedesátých sedmdesátých let. Na rockera Springsteenova typu je to možná trošku překvapivá volba. The Boss však s hudbou The Temptations, Four Tops, Jimmyho Ruffina či Jerryho Butlera vyrůstal a má ji zarytou hluboko pod kůží. Ostatně je to i slyšet na jeho vlastních albech, soulové ozvěny jsou neoddělitelnou součástí zvuku E Street Bandu.

Ten tentokrát zůstal stranou - až tedy právě na dechovou sekci kapely a vokalistku Soozie Tyller. Na to, jak rozmáchlý zvuk "Only The Strong Survive" má - znějí tu mocné dechy, back vokály, smyčce -, vznikla nahrávka prakticky jen ve dvou lidech. O většinu nástrojů od bicích přes klávesy až po kytary se postaral producent Ron Aniello (se Springsteenem pravidelně pracuje od desky "Wrecking Ball", v poslední době vynechal právě zatím poslední "Letter To You"). Také díky tomu si nahrávka i přes skutečně mocný sound zachovává rovněž velký díl intimity.

Alb postavených na coverech je nespočet a vždycky je zásadní otázkou, jak interpret dané songy uchopí (obzvláště sahá-li mezi klasické kusy - což třeba takové "The Sun Ain't Gonna Shine Anymore" nebo "Someday We'll Be Together" rozhodně jsou). Jak se do známých skladeb otiskne jeho vlastní osobnost. The Boss na aktuálním počinu trochu vybočuje ze své obvyklé škatulky a proměňuje se, s jistou dávkou ironického odstupu, v procítěného soulmana.

Patnáctku písní si pozměňuje podle sebe, přidává k nim springsteenovské šibalské mrknutí (nikoliv však neuctivé, k hudbě svých vzorů přistupuje s pokorou a se vší vážností), charisma a pouští jim do žil rockovou energii. Nesnaží se původní verze kopírovat, jeho vklad coby zpěváka je značný. Už přece jen trochu stárnoucí kusy tu dostávají nový život, ale zároveň se předělávky originálům nikterak nezpronevěřují.

"Only The Strong Survive" je oním typickým dílem pro radost - a z lásky ke stylu. V muzikantově diskografii vždycky bude stát trochu stranou, ve stínu těch správných (rozuměj autorských) nahrávek. To ale výsledku na kvalitě nikterak neubírá. Deska je nostalgickou poctou, vzpomínkou na mládí, ale nikoliv pouze bezduchým kýčem, natočeným z potřeby "něco vydat". Bruce Springsteen je stále při síle a to, že na letošním albu autorsky zvolnil (přesněji zastavil) neznamená, že by dal nohu z plynu pěvecky. Tady je tenhle čerstvý třiasedmdesátník v plné síle.