Americký kytarista hrál během své téměř padesátileté muzikantské kariéry s kdekým. Má za sebou jak sólová alba, tak čtveřici projektů, dva z nich vyloženě krátkodeché, které zaštítil svým jménem. Podstatnou část jeho diskografie ale tvoří také nahrávky v duu či triu, v jednom případě se dokonce stal členem hvězdné kapely. Jaké jsou tyto zářivé momenty?

"Shadow and Light" (1980)

"Shadow and Light" je slavný koncertní záznam kanadské písničkářky Joni Mitchell. Zpěvačka pro tohle vystoupení opustila svůj charakteristický střídmý sound a hity jako "Coyote" nebo "Free Man In Paris" zahalila do jazzových aranží. Pomohla jí v tom sestava vynikajících muzikantů, které vévodí právě Metheny a baskytarista Jaco Pastorius. Ale i další jména, Don Allas nebo Michael Brecker, jsou pojmy samy o sobě. Metheny zde - v té době měl za sebou čtyři vlastní alba u stylotvorného labelu ECM - jasně dokazuje, že nejen skvělý sólista, ale svůj charakteristický, hladký tón dovede využít i jako součást doprovodné kapely.

---

"Song X" (1986)

Na albu "Song X", vydaném v desátém roce Methenyho kariéry, spojil své síly s legendou. Ornette Coleman je saxofonista, který je považován za jednoho z otců zakladatelů free jazzu. V jádru je to třeskuté spojení: Bytostný melodik Metheny a experimentující improvizátor Coleman, který melodie a zažitá hudební pravidla s oblibou destruuje. Náladu tu určuje Coleman, muzikant, k němuž Metheny vždycky vzhlížel, a výsledkem třídenní session je nadčasová nahrávka, která má v sobě spousty energie. Energie toho typu, která mohla vzniknout jedině ze střetu velkých osobností.

---

"Reunion" (1990)

Vibrafonista Gary Burton byl Methenyho učitelem na Barklee College of Music a ještě před zahájením své sólové dráhy deskou "Bright Size Life" působil v jeho kvintetu. Nahrál s ním tři alba a pak se muzikanti na dlouhých čtrnáct let studiově nepotkali. Za tu dobu se kytarista stal osobností s Burtonem srovnatelnou, a když se v roce 1990 opět setkali a společně natočili příznačně nazvanou kolekci "Reunion", byla to v jazzovém světě docela událost a vyústění krátkého koncertního setkání na festivalu v Montreaux o dva roky dříve. "Reunion" je nesmírně radostná deska plná dobově příznačného fusion jazzu, kde se všichni instrumentalisté (ústředním tandem doplnil ještě Mitch Forman, Will Lee a Peter Erskine) spojili do jediného, krásně plynoucího celku, kde všichni pomyslně kopou za jediný tým.

---

"I Can See Your House From Here" (1994)

Může vůbec vzniknout špatné album, když se spojí dva mistři jazzové kytary Pat Metheny a John Scofield? Nikoliv a jejich společný počin "I Can See Your House From Here z roku 1994 je toho důkazem. Deska je působivým dialogem dvou generačních souputníků, kteří jsou spojeni žánrem a hudebním instrumentem, a přes to jasně odlišitelní. I tady je Scofield ten ostřejší, svižnější, snad excentričtější, neustále vždy o drobný kousíček napřed. Metheny naproti tomu nechává své tóny více doznít, jeho zvuk je více prosycený klidem, jakousi vnitřní skromností. Přesto, možná ale i právě proto, se zde skvěle doplňují. Deska má magickou atmosféru a spolehlivě patří v bohatých diskografiích obou kytarových velikánů hodně vysoko.

---

"Metheny - Mehldau" (2006)

Název je v tomto případě všeříkající. Tahle nahrávka je prvním albem, které Metheny natočil s klavíristou Bradem Mehldauem, jenž se pohybuje jak v jazzových vodách, tak v oblasti klasické hudby. Jejich společné dílo je poklidně plynoucím dialogem dvojice nástrojů, proplétajícím se, doplňujícím se i navzájem si odporujícím a svářícím se. Většinu z desíti kompozic napsal Metheny, Mehldau přispěl pouze třemi, na výsledku se ale oba muzikanti podílejí rovnoměrně. Během stejných sessions vzniklo i album "Metheny Mehldau Quartet", které vyšlo o rok později a na němž dvojici hráčů doplnila rytmika ve složení Larry Grenadier (kontrabas) a Jeff Ballard (bicí).