Rosa Nocturna každým albem roste. Alespoň co do produkce a velkoleposti nahrávek. Nově (a poprvé od debutu) se navíc prezentuje více jako kapela, neboť na předchozích dvou deskách šlo víceméně o one-man projekt lídra Bučka, který ostatní umělce uváděl jako hosty.

Vzhledem k množství podílejících se jmen bychom mohli kolekci "Andělé a bestie" snadno zařadit do ranku metalových oper s epickým příběhem. Půvabnější jsou nakonec spíš ty tvrdší songy, jako třeba drásavý "Strach". Naopak některé symfoničtější kusy mají tendenci ztrácet na autentičnosti a působí jako směska žánrového klišé.

Ono v subžánru symfo metalu se toho objevit už mnoho nedá. Většinu originality vyplýtvaly formace jako Therion či Blind Guardian, a co zbylo, překousal ve své opeře Avantasia Tobias Sammet.

Na tuzemské poměry jde ale o solidní, technicky bytelný počin s plejádou zvučných jmen. Těm vévodí stoupající vokální hvězda Viktorie Surmová, které vedle "Andělů a bestií" v těchto dnech vyšlo také vlastní album projektu Surma "The Light Within". Slušně jí sekunduje také Aneta Zatočilová, ale respekt zaslouží i těch mnoho dalších.

Největší hitovka desky je hned úvodní "Světlonoš". Je to fakt nářez, jehož kvalitu podtrhuje výborný, silný zvuk vytvořený v brněnském studiu Sonidos. Snad jen sborové zpěvy mohly být emotivnější, rvavější, ale to může být věc názoru.

Velkou devízou novinky je český jazyk, který folkověji pojaté nahrávce velmi sluší. I proto její závěr s několika anglickými mutacemi skladeb patří k té slabší části a Buček si je mohl odpustit. Zřejmě jimi chce zaujmout i za našimi hranicemi, a ačkoliv mají pro tuzemské posluchače spíše zpestřující charakter, působí jaksi nadbytečně. Za vydařený lze ovšem označit ve Finsku vytvořený cover art, který atmosféru desky skvěle doplňuje.

Poslední album "Za hradbami času" poprvé vystřelilo Rosu Nocturnu do první ligy tuzemského metalu. A novinkou "Andělé a bestie" si formace tuto pozici s přehledem udrží. Aby mohla konkurovat zahraniční produkci, má ještě kus (hlavně té skladatelské) práce před sebou, v Česku ale protivníky bude hledat těžko. Srovnatelně propracovaných děl se na naší scéně zkrátka mnoho nepohybuje (pokud jsou vůbec nějaká). A i díky mateřštině jde o jedinečnou záležitost hodnou pozornosti.