Budoár staré dámy se v "Kostřičkách" ponořil do dekadence

Zvuk Budoáru staré dámy se za více než dvě dekády přece jen trochu proměnil. Novinka "Kostřičky" ovšem nabízí v mnohém odlišný pohled od předchozí tvorby formace. Může za to hned několik aspektů. Jedním z nich je již zmiňovaná účast multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila, který výraznou měrou přispěl k nástrojově bohatému zvuku - kolekci obohatil houslovými a žesťovými party či hrou na foukací harmoniku.

Druhým, a snad ještě výraznějším aspektem jsou skvěle dekadentní, fyzicky kousavé texty pražského básníka Lubora Kasala. Verše jako "Už dlouho si ze sebe tahám jenom samé kostřičky", "Slimák se tu plazí plazí senem lesem kolomazí" či "Zraňující probuzení v očích vrtá kosti láme" jsou plné tísnivých, nepříjemných pocitů. Popisně expresivními výrazy je pak prodchnuta celá nahrávka. Malou výtku lze spatřit v některých hudebních zkratkách, které jsou záměrné, ale výsledný dojem lehce kazí. Třeba titulní "Kostřičky" přímo dýchají ponurou atmosférou a slušela by jim více těžká baladičnost ve stylu Květů než nadbytečné, punkově zběsilé vsuvky. Jinak jde ale o solidní desku.