Rok 2025 si budu pamatovat jako ten, kdy jsem se muzice snažil naplno odevzdat, a rozšířil proto portfolio médií, kde všude na mě můžete narazit, zároveň jí ale slyšel v porovnání s rokem 2024 o poznání méně. Nebylo na ni tolik času. Spoustu potenciálního prostoru pro psaní mi sebraly trable s hledáním nové civilní práce, kdy jsem po mnoha bizárech na pohovorech v různých firmách častokrát ztrácel víru v lidstvo. Násobně více času než kdykoliv dříve jsem taky strávil po nemocnicích v jejich čekárnách, kdy mi hlavou protékaly úplně jiné myšlenky než ty, které album si pustím příště.

Odměnou za to všechno ale nakonec byl 12. listopad, kdy se nám narodila vytoužená dcera. A můj celoroční pocit, že nestíhám, přeskočil na úplně jiný level. Mnohokrát jsem si v minulosti říkal, že musím makat, aby mi v hudební publicistice neujel vlak a já tak stále aspoň přibližně tušil, co se v jakém žánru urodilo důležitého. Bojím se ale, zda právě s otcovstvím k takovému zlomu nezačíná právě docházet. Následující roky ukážou.

Za zmínku ale stojí taky změna publicistických žánrů, kterým se věnuju. Zatímco reportáží píšu stále plus mínus stejně a nadále se do nich snažím vkládat i špetky informací navíc, abych alespoň částečně vynahradil skutečnost, že nám na webu spousta recenzí chybí, vnímám, že o kolik méně recenzí jsem letos napsal, o to více jsem se objevoval v televizi a také mi přibylo rozhovorů s domácími i zahraničními umělci. A všem, kterých se to týká a kteří se mnou za ten rok spolupracovali, za ta zajímavá povídání děkuju. Kdyby to totiž byla samozřejmost, rozhovorů bych měl za sebou ještě víc.

Celý rok jsem byl nejvíc zvědavý na to, s čím přijdou nizozemští Kensington, za nimiž jsem se nakonec v prosinci logicky vydat do Amsterdamu nemohl, tak alespoň recenzi na jejich comebackovou desku s novým zpěvákem najdete zde. Album roku číslo 1 bez ohledu na žánry ale nemůže být jiné než to, kterému jsem za víc jak čtrnáct let psaní o hudbě udělil svou teprve třetí desítku. A tou deskou jsou mnohými proklínaní, ale zároveň zaslouženě opět výrazně populárnější Sleep Token.

Byla to totiž přesně ta deska, o níž se mluvilo, která budila vášně a o jejíž vstup do klasik žánru naprosto nepochybuju. Všechny argumenty najdete samozřejmě v příslušné recenzi a pak už je jen na vás, zda s nimi budete souznit či nikoliv. Rozhodně to ale bylo album, které nešlo ignorovat a dodnes mě baví sledovat zahraniční média, která stejně jako ta naše v jedné redakci hodnotí v superlativech a volají po Grammy, zatímco jindy celou kapelu zatracují jako to nejhorší, co vzniklo, jenže často místo pádných argumentů nabízejí spíše snahu o ragebait a dosahy (viz např. The Guardian, Consequence, Pitchfork). A tak to má být.

Veřejně jsem se tomu nikde nevěnoval, protože jsem měl pocit, že nemám co dodat nového, ale kromě milovaných formulí jsem v roce 2025 hodně žil kauzou Diddy. Shlédl jsem snad všechny dostupné dokumenty a seriály, které se jednomu z největších skandálů v šoubyznysu věnovaly opravdu do hloubky a rozhodně v tom nehodlám polevit. Všechno na té kauze je strašně špatně, ale zároveň je naprosto fascinující sledovat, kam všude to sahá a kdo všechno je do ní zapojený. Pokrytectví, moc, násilí, mafiánské praktiky, to všechno tam je. A ještě mnohem víc.

Teď už ale k žebříčku. Použil jsem stejný přístup jako loni, protože mi přijde, že je vůči člověku, který dočetl až sem, nejpřívětivější a nejužitečnější. A tak si stejně jako loni myslím, že nikoho nezajímá, jestli bych univerzálně uctívanou Rosalíu dal na první nebo šesté místo, protože jste žebříčků na podobné téma patrně touto dobou už viděli tuny. A jelikož se stále snažím sledovat když už ne všechny, tak alespoň většinu žánrů, pořád mi tu zůstává stejné dilema - je nejlepší album roku to popové nebo to metalové? A dá se to vůbec porovnávat?

Já tvrdím, že ne. A proto i tentokrát své best of stavím jako katalog toho, co v daném žánru (či skupině žánrů) považuji za kvalitní a dal bych tomu tak minimálně od sedmičky nahoru. A protože ne každý má možnost sledovat všechny nové albové releasy, doporučuju k tomu přistoupit následovně:

"Poslouchám především kytarový rock? Pak kouknu do dané kategorie a zkontroluju si, zda všechna alba, které Honza označuje za kvalitní, už znám. Pokud ano, výborně! Jestli tam ale vidíte zástupce, který vám nic neříká a kolem něj desky, které máte rádi a díky nimž zároveň vidíte, že se s mým vkusem víceméně shodujete, hned víte, že je solidní pravděpodobnost, že doplnění alba do skladáčky pro vás může být obohacující. A to je přesně můj záměr.

A pokud vyloženě nemáte čas poslouchat všechno a chcete jen to nejlepší, co je v daném žánru dle nějakého Trávníčka nejkvalitnější, vyberte si nahrávku napsanou tučně. Tu považuji za tu nejlepší v dané kategorii.

I letos ignorujte i pořadí, v němž jsem alba za sebou sepsal. Nezáleží na něm. Podstatné je nebýt za ignoranta a spíš si jako čmelák vysosat z oblíbeného hudebního žánru všechen dobrý nektar. Dřív, než naplno nastoupí ročník 2026.

A teď už do toho. V komentářích se můžete podělit o to, koho jste si po přečtení přidali ve Spotify a kdo by vám jinak málem utekl.

Rock, punk, hardcore... prostě kytary

Všimli jste si, že se rock zase začíná vracet do módy? Lví podíl na tom má samozřejmě Yungblud a jeho spojení s legendami a přiznám se, že se trošku usmívám pod fousy, když se o něm mluví jako o objevu, ačkoliv třeba já o něm píšu už od roku 2015, ale to se tady jen muselo projevit moje ego. Podstatné je, že silných nahrávek loňský rock nabídl dostatek. Nové album nestihli dokončit akorát Shinedown a Evanescence, tak snad to čekání bude stát za to.

Yungblud - Idols
Biffy Clyro - Futique
Deaf Havana - We're Never Getting Out
Aerosmith a Yungblud - One More Time (EP)
Cory Marks - Sorry For Nothing Vol.2
Finger Eleven - Last Night On Earth
Three Days Grace - Alienation
Thrice - Horizons/West
Die Spitz - Something To Consume
Smith/Kotzen - Black Light / White Noise
Pulp - More
Stereophonics - Make 'em Laugh, Make 'em Cry, Make 'em Wait
Franz Ferdinand - The Human Fear
The Black Keys - No Rain, No Flowers
Volbeat - God Of Angels Trust
Suede - Antidepressants
Lambrini Girls - Who Let The Dogs Out
The Dakrness - Dreams On Toast
Halestorm - Everest
Bush - I Beat Loneliness
Black Country, New Road - Forever Howlong
The Rasmus - Weirdo
Robert Plant - Saving Grace

Punk-rock, power-pop, punk, garážový rock - zkrátka neučesané, skočné písně

Rok 2024 jsem označil za standardní a vyhlížel s napětím slibný rok 2025. A dopadl krásně. Alb tady sice nemám mnoho, ale o to lepší jsou. Yellowcard však vyhráli na plné čáře. Jejich comebackovou desku nechcete minout. V roce 2026 vyhlížejme nové Floya, The Hunna a Arcane Roots.

Yellowcard - Better Days
Set It Off - Set It Off
Leap - Entropy
Hot Milk - Corporation P.O.P
Viagra Boys - viagr aboys
All Time Low - Everyone's Talking!
Taylor Acorn - Poster Child
Good Charlotte - Motel Du Cap
Mayday Parade - Sweet
The Hives - The Hives Forever Forever The Hives
Billy Idol - Dream Into It
Motion City Soundtrack - The Same Old Wasted Wonderful World
As December Falls - Everything's On Fire But I'm Fine

Pop

Z pohledu čísel loňský rok v popu patřil především Taylor Swift, Sabrině Carpenter a díky recenzím na tom proklatém a zavádějícím Metacriticu také Charli XCX. Taková jsou fakta. Jak ale můžete vidět níže, nejpopulárnější hudební žánr nabídl mnohem více zajímavých alb a to jak těch od velkých hvězd, tak těch, o nichž možná ještě tolik nevíte. A kdybych si měl vsadit na to, o kom v následujících letech ještě hodně uslyšíme, prstem ukážu na Chappell Roan (album vydala už v roce 2023, ale pořádně vystřelila nahoru až loni) a Gracie Abrams. Tak schválně.

Říkejte mi Sibyla! Odstavec výše jsem totiž zkopíroval z loňského textu. A vida - Chappell Roan odehrála na Szigetu nejlepší koncert roku, který mám spojený s natolik osobním zážitkem, že ho tady nechci psát. Ale i bez něj by to vyhrála. A Gracie Abrams zase po skončení The Eras Tour obrážela řadu dalších letních festivalů, takže kdo se trošku posnažil, v létě ji zažil.

V popových albech jsem však víc než kdy jindy letos neměl jasného favorita. A když za pomyslného krále označím Andreu Bocelliho, budete si ťukat na čelo, protože on přece zpívá operní árie. Jenže kam s ním jinam? Kompilace "Duets (30th Anniversary)" si místo na slunci zaslouží a zpívá mu tam třeba Dua Lipa, Christina Aguilera, Nelly Furtado, Shania Twain a spousty dalších... Počítá se to?

A když si zahraju na věštce i tentokrát, doporučoval bych dát si pozor na Sophie And The Giants, která mi sice na poslední chvíli zrušila rozhovor, ale čekám, že její jméno s vydáním plnohodnotného debutu půjde ještě nahoru. Obdobně se bude mluvit stále více o Addison Rae. TikToková princezna to ale se zpíváním naživo zatím moc nepřehání a spíše se jen nakrucuje, očekávám tedy, že z ní vyroste spíše Tate McRae 2.0. A proto ji ostatně najdete ve zklamáních. A samozřejmě je potřeba nepodcenit vítězku BBC Sound Of 2026 - Skye Newman a také její kolegyni a konkurentku Alessi Rose, kterou už jsme viděli jako předskokanku Duy Lipy v Praze a na léto má zabookovaný například Sziget. I o ní se jistě bude dost mluvit. A velká část naší redakce samozřejmě napjatě očekává, s čím přijde Robyn.

Andrea Bocelli - Duets (30th Anniversary)
Demi Lovato - It's Not That Deep
Kesha - .(...)
Sophie And The Giants - 00:00
Rob Thomas (Matchbox Twenty) - All Night Days
Rea Garvey - Before I Met Supergirl
James Arthur - Pisces
Reneé Rapp - Bite Me
Jessie J - Don't Tease Me With A Good Time
Ella Eyre - Everything, In Time
Zara Larsson - Midnight Sun
Lady Gaga - Mayhem
Lizzo - My Face Still Hurts From Smiling
Jade - That's Showbiz Baby!
Sabrina Carpenter - Man's Best Friend
Lily Allen - West End Girl
Olivia Dean - The Art Of Loving
Miley Cyrus - Something Beautiful
The Ting Tings - Home
Marina - Princess Of Power
Lauren Spencer Smith - The Art Of Being A Mess
Sigrid - There's Always More That I Could Say

R'n'B, soul, reggeaton, dancehall, latino

Z nedostatku reprezentantů jsem si dovolil smíchat dohromady žánry, které toho společného zase tak moc nemají. Oproti jiným kategoriím tady ale máte opravdový výběr z hroznů. Co deska, to klenot. A k tomu i ta objektivně nejoceňovanější deska loňského roku.

Rosalía - Lux
Bad Bunny - DeB TiRAR MáS FOToS
Tems - Love Is A Kingdon
Jack Garratt - Pillars
Fordo - 2001
Blood Orange - Essex Honey
Labrinth - Prelude
Karol G - Tropicoqueta

Indie, alternativa, post-punk, shoegaze a podobné libůstky

Indie-rock zažil skvělý rok. Vyšla spousta alb od zavedených jmen a naprostá většina z nich nezklamala. Událostí roku jsou Kensington, upozornit bych ale chtěl taky na Fickle Friends, kteří ze synth-popu přešli k indie-rocku i dalším žánrům, výborná byla sólovka Toma Smithe z Editors, své kvality potvrdil loňský objev The K's s druhou deskou v krátkém sledu a nejmilejší překvapení žánru zařídili White Lies, od nichž už jsem nic než solidní sedmičkové desky nečekal a oni se místo toho vybičovali k vynikající studiovce.

Kensington - First Rodeo
The K's - Pretty On The Internet
White Lies - Night Light
Tom Smith (Editors) - There Is Nothing In The Dark That Isn't There In The Light
Fickle Friends - Fickle Friends
Sombr - I Barely Know Her
Haim - I Quit
Royel Otis - Hickey
Circa Waves - Death & Love
The Horrors - Night Life
The Last Dinner Party - For The Pyre
Swim School - Swim School
Wet Leg - Moisturizer
Wolf Alice - The Clearing

Hip hop

Loni jsem tady napsal, že jde o žánr, v němž kvantita naprosto zadupala kvalitu. A ne že by to nebyla pravda, ostatně pořád toho vychází obrovské množství. Ale zrovna rok 2025 byl v hip hopu silnější, než jindy a když tak koukám, jaké reprezentanty jsem tady vybral, nepřijde mi, že by tu byl kdokoliv jen do počtu. Doporučil bych vám vyzkoušet fakt úplně všechny. A Little Simz jsem za číslo jedna vybral proto, že jsem na ni na polském Open'eru po dosavadních asi čtyřech koncertech u toho pátého naprosto změnil názor a konečně jí naplno podlehl. To se mi často nestává!

Little Simz - Lotus
MGK (Machine Gun Kelly) - Lost Americana
Clipse - Let God Sort Em Out
Doechii - Aligato Bites Never Heal
De La Soul - Cabin In The Sky
Lola Young - I'm Only Fucking Myself
Loyle Carner - Hopefully!
Nourished By Time - The Passionate Ones
Dijon - Baby
Aminé - 13 Months Of Sunshine
Tyler The Creator - Don't Tap The Glass
The Weeknd - Hurry Up Tomorrow
Freddie Gibbs and The Alchemist - Alfredo 2
JID - God Does Like Ugly
Earl Sweatshirt - Live Laugh Love

Jazz a blues

Jazzu, blues, ale třeba i reggae, k-popu nebo world music jsem dal loni tak málo času, že se necítím kompetentní tady vůbec o nějakých nejlepších albech psát. Pár reprezentantů jsem sice i tak vybral, ale rozhodně cítím, že toho vyšlo mnohem víc, než kolik jsem toho stihl naposlouchat a tak budu mít i v roce 2026 co dělat, abych tady minimálně ty největší resty ještě dohnal.

Larkin Poe - Bloom
Kenny Wayne Sheppard - Young Fashioned Days
Brad Mehldau - Ride In The Sun
Kelela - In The Blue Light
ZAZ - Saint es saufs

Country a folk

Ani ke country a folku, jichž jsem obecně velkým zastáncem, jsem se loni moc nedostal a tak jsem je slepil do jedné kategorie. A nejvíc nakonec poslouchal kvůli koncertu Post Malonea. Ten ale vyšel v roce 2024. Plánuju to dohnat po předávání cen Grammy, tam vždycky objevím někoho, koho pak poslouchám dalšího půl roku. Tak jako třeba před lety Chrise Stapletona.

The War And Treaty - Plus One
The Swell Season (Glen Hansard a Markéta Irglová) - Forward
Ethel Cain - Willoughby Tucker, I'll Always Love You
Kae Tempest - Self Titled
Bon Iver - Sable, fABLE
Amy MacDonald - Is This What You've Been Waiting For?
Morgan Wallen - I'm The Problem
Blake Shelton - For Recreation Use Only
Kae Tempest - Self Titled
CMAT - Euro-Country
Noah Cyrus - I Want My Loved Ones To Go With Me

Metal a jeho odrůdy

Ani letos jsem se bohužel z důvodů mimo moji kontrolu nemohl zúčastnit Rock im Parku nebo Novarocku a stále mě to štve. O to víc jsem četl náš sesterský časopis Spark, což vyústilo v Spotify Wrapped, které mi hlásilo, že nejvíc času jsem v roce 2025 strávil s metalem. Přesto nemůžu říct, že bych kromě Sleep Token letos objevil něco převratného. Ti totiž jako jediní vydali album, o němž se dá prohlásit, že nic podobného jste ještě nikdy dříve neslyšeli. I proto je to mé album roku. Jinak jsem ale sám ze sebe překvapen, že tu toho mám tentokrát tak málo. Čekal bych ten seznam mnohem delší. V roce 2026 jsem nejvíc zvědavý, s čím přijde Alissa White-Gluz, která opustila řady Arch Enemy. První singl naznačil velké věci.

Sleep Token - Even In Arcadia
I See Stars - The Wheel
Heaven Shall Burn - Heimat
Lorna Shore - I Feel The Everblack Festering Within Me
Deafheaven - Lonely People With Power
Deftones - Private Music
Arch Enemy - Blood Dynasty
LANDMVRKS - The Darkest Place I've Ever Been
Architects - The Sky, The Earth & All Between
Kadavar - Kids Abandoning Destiny Among Vanity And Ruin

Electronic dance music, drum 'n' bass, jungle - prostě elektronika

Pestrost elektronické hudby krásně reprezentuje zvolený seznam alb níže. A to je to jen špička ledovce. Hudby zde vzniká snad ještě více než kdekoliv jinde, určité kurátorství proto může přijít vhod. Naposlouchejte seznam níže a hned můžete v klubu holkám tvrdit, že se vyznáte!

Alt Blk Era - Rave Immortal
Sigma - Day One
Pendulum - Inertia
FKA Twigs - Eusexua
Alison Wonderland - Ghost World
Anyma - The End Of Genesys
PinkPantheress - Fancy That
Rudimental - Rudim3ntal
Etherwood - Shoreline
Elderbrook - Another Touch

Kompilace, soundtracky

Už loni jsem psal, že od doby, kdy k superhrdinským snímkům a jiným blockbusterům takřka úplně přestaly vycházet písničkové soundtracky, tahle kategorie dost prořídla. Přitom třeba před dvaceti lety bych ji naopak měl zcela určitě nejpočetnější. A letos je to snad ještě mrzutější, než loni. Ještě že tady máme ty formule!

F1 The Album - F1 The Album
Wicked: For Good - The Soundtrack
Nine Inch Nails - TRON: Ares (Original Motion Picture Soundtrack)
Jung Jaeil - Squid Game 2 (Soundtrack From The Netflix Series)
Jung Jaeil - Mickey17 (Original Motion Picture Soundtrack)
KPop Demon Hunters - Soundtrack From The Netflix Film

CZ/SK bez ohledu na žánr

Tradičně bohatá domácí tvorba toho i v letošním roce nabízí hromadu výborné muziky, proto jsem rád, že z ní můžu vybrat alespoň pár reprezentantů, u nichž věřím, že se na ně s rozdáním výročních cen nezapomene. Ohledně CZ/SK songu roku mám dva, respektive čtyři jasné vítěze - "Vanilkové nebe" Marcella a fiedlerskiho a "Spomínám" Karola Komendy a Michala Prokopa. Vybrat ale nejlepší album je mnohem těžší úkol, protože bych tady měl chuť vytučnit klidně hned deset kousků. Zvolil jsem ale Mikolase, protože pokud jde o moderní produkci, je pořád o míle dál. Silný rok!

Mikolas - II
James Harries - Love & Desire
Svojost - Svojost
David Stypka - Opatruj.
Bára Poláková a Štěpán Urban - Sršeň
Debbi a Boris Carloff - Deep Emotions
Thom Artway - Občas to tak mám
Republic Of Two - Twin Flames
Dara Rolins - Znova a zas
Marcell a fiedlerski - Pizza, pivo, dolce vita
Ben Cristovao a Sofian Medjmedj - Khaosan a Denpsasar
Rybičky 48 - Big/Být
Marie April - Tangerines
MYDY - Oops & Downs
Adam Vopička - Grál
Marpo - Making Country Music Cool Again
Xavier Baumaxa - Slibotechno
Slavíček - Cukrářství
Michal Prokop - Ostraka
Richard Müller - Slovenská strela
Buka - Já, mé druhá já a Kristýna
Grey256 - V mý hlavě
Fallgrapp - Anthropos
Emma Drobná - Emminencia

Těšení a následné zklamání:

Kategorie, kde dost možná najdete své oblíbené album loňského roku a budete kroutit hlavou nad tím, co si to ten Trávníček vůbec dovoluje, když přece bla bla bla... Člověk nemůže bezmezně milovat úplně všechno. I když se občas fakt snaží. Tak se pojďte pohoršit!

Hayley Williams (Paramore) - Ego Death At A Bachelorette
Maroon 5 - Love Is Like
Will Smith - Based On A True Story
Shame - Cutthroat
Klára Vytisková - Vega
FKA Twigs - Eusexua Afterglow
Tame Impala - Deadbeat
Ghost - Skeletá
Artemas - Lovercore
Till Lindemann - Zunge 2025
Morcheeba - Escape The Chaos
Jake Bugg - A Modern Day Distraction
Turnstile - Never Enough
Just Mustard - We Were Just Here
Lorde - Virgin
Rise Against - Ricochet
Grandson - Inertia
Damiano David (Måneskin) - Funny Little Fears (Dreams)
Pan Lynx - Odvrácená strana lesa
Playboi Carti - Music
Mac Miller - Baloonerism
EsDeeKid - Rebel
Cardi B - Am I The Drama?
Benson Boone - American Heart
Hinder - Back To Life
Twenty One Pilots - Breach
Babymetal - Metal Forth
Addison Rae - Addison
Skotační Kulomet - Nevíš, s kým to tančíš!
Amelie Siba - This May Be The Only Way 2 Heaven
The Prostitutes - Inevitably Delayed
Annet X - Bbygirl
Michal Hrůza - Kouzlo samoty
Master's Hammer - Maldorör Disco
Tate McRae - So Close To What
Ed Sheeran - Play
Tereza Mašková - (Ne)budu sedět v koutě
Gufrau - Boyband
Walter Schnitzelsson - Tí druhí

Jo, občas jsem musel s tím zařazením do žánrů být trochu, řekněme, kreativní. Nevymyslet milion kategorií a zároveň nutnost si vybrat, kam se daný interpret hodí více, dalo docela zabrat. Ale toto má být spíše odlehčený text, škatulkovat můžeme v recenzích či reportážích.

Samozřejmě, že ani já jsem neslyšel všechno. Ale dělám, co můžu.