Druhý den festivalu Colours Of Ostrava se nesl na melancholické vlně. Stále sice bylo pod mrakem, na déšť už ale až na pár minut střídmého poprchávání nedošlo. Pokud jste chtěli, mohli jste téměř celý den strávit ve společnosti unikátních hlasů a hned ten první měl na zaplněné Agrofert stagi vystupující Fismoll. Polský písničkář střídal čistě akustické skladby s těmi, kdy jej doprovázela celá kapela a gradoval jednu baladu za druhou. A stejně jako loni na United Islands Of Prague dokazoval, že je majitelem jednoho z nejuhrančivějších vokálů, na jaké můžete vůbec narazit. Jeho křehké písně z alb "(At Glade)" a "Box Of Feathers" posluchačům stavěly chlupy na rukou či je dokonce doháněly až k slzám.

V podobném duchu, byť s přehozením žánrové výhybky na severský electro-pop, pokračovala sotva devatenáctiletá zpěvačka Aurora. Jeden z objevů letošního roku zaujal už svým vyspělým debutem a byť písně samotné na rozdíl od Fismolla spíše jemně roztancovávaly, dojetí bylo tentokrát znát na samotné zpěvačce, která se zkrátka nemohla vnitřně srovnat s tím, že na ni přišlo tolik lidí a svou skromností jistě vykolejila i ty, kteří třeba jen tak procházeli kolem. Proto když na roztomilý uzlíček nervů jedna z fanynek vytáhla transparent žádající o objetí, neváhala ani vteřinu a za slečnou se rozeběhla. A u severského electro-popu ještě chvíli zůstaneme.

Susanne Sundfør jsme za její výtvor "The Silicon Veil" prohlásili za autorku nejlepšího alba roku 2012 a ani aktuální deska "Ten Love Songs" nepřišla v naší výroční anketě zkrátka. Možná by vás ale při poslechu její hudby zarazilo, že si norská zpěvačka ráda poslechne i rappera 2 Chainze či Taylor Swift, jak nám kdysi prozradila v rozhovoru. Mnohem více by se k ní hodilo přirovnání k jiným chladným divám, třeba k takové Florence & The Machine, která nás se svým letošním turné opět těsně minula. Éteričnost a duševní rozervanost z ní v Ostravě každopádně jen stříkala.

Antony Hegarty se svou skupinou Antony & The Johnsons vystoupil na Colours už před čtyřmi lety, už tehdy se ale někteří ptali, zda je to muž či žena. Dnes už se sám považuje za ženu a pod jménem ANOHNI už coby zpěvačka vydala za pomoci špičkového producenta Hudsona Mohawka jednu z nejpozoruhodnějších nahrávek letošního roku - "Hopelessness". Avantgardní melodramata plná beznaděje patřila bez pochyby k jednomu z vrcholů letošního ročníku, poslouchač se však musel odprostit od běžných očekávání od koncertu a být otevřen vnímání něčeho neotřelého a do jisté míry i nového.

Už netradičně koncipovaná scéna, jež působila jako by smutek proudící z recitujících tváří na projekci (ano, včetně Naomi Campbell) mohl přímo sjíždět z kopce až do fascinovaného, ale místy také zmateného davu, vyvolával otázky, co ale teprve samotná zpěvačka, která svou tvář i tělo skryla do černé látky a za absence světelné show a bočních projekcí se s mikrofonem jen různě kolébala do stran? Žádný div, že po několika písních houfy lidí odcházely jinam. Jejich smůla, něco tak neobvykle otevřeného a niterného se nevidí každý den. Koncert koncipovaný tak, abychom z něj vnímali primárně mimořádný soulový hlas a texty jednotlivých písní, se závěrečným proslovem o světě vzhůru nohama s ještě čerstvými událostmi z Nice působil o to mrazivěji.

Do tanečních rytmů, avšak těch inteligentnějších, zadumanějších, přeneslo diváky duo Kiasmos. V rozhovoru se nám sice pánové Olafúr Arnalds a Janus Rasmussen rozdělovali na milovníka řádu a chaotika, naživo byla ale mezi oběma pány vidět dokonalá souhra a mix elektroniky, minimal techna a ambientu očaroval snad až příliš přecpanou Agrofert scénu. Muzika z Islandu na ostravských barvách evidentně dlouhodobě funguje jako velké lákadlo, není tedy pochyb o tom, že příště už by jim mohlo patřit některé z velkých pódií. Na tom od ArcelorMittall ale v tu dobu hrála teatrální zpěvačka Kovacs se silným, soulovým hlasem a podle posledních pár písní, které ještě autor stihl, to nejspíš bylo taktéž velmi zajímavé. Islandskou scénu zastupovali také headlineři večera Of Monsters and Men.

V sobotu čeká na návštěvníky Colours Of Ostrava pop-rocková skupina Kodaline, downtempová legenda Thievery Corporation, electro-swingová dáma Caro Emerald nebo elektronika v podání Boys Noize Live.