Květiny, motýli, včely, ale i lebky. To jsou symboly, kterými John Baizley, zpěvák, kytarista a grafik v jedné osobě, ozdobil aktuální, už čtvrtou řadovku "Purple". A stejná je i hudba, kterou se svým z poloviny omlazeným uskupením tvoří. Plná protikladů, nečekaných změn, zvrácené krásy i nádherného hnusu. Baroness nehrají pro rádia. Nemíří na stadiony. Nejsou pro každého.

Pod jejich rukama vzniká komplikovaný a těžko uchopitelný mix sludge metalu, post-rocku a příležitostného řevu, který je třeba trpělivě naposlouchávat, abyste mu přišli na chuť. Kdyby jste si je chtěli někam zařadit, nabízí se paralely s Kvelertak, Cancer Bats, Coheed And Cambria nebo Clutch. V poměrně zaplněném Lucerna Music Baru byste ale našli i fanoušky s tričky Sick Of It All nebo spřátelenými legendami z Mastodon.

Když po ubíjejícím instrumentálním setu bubeníka a kytaristy s entuziasmem hrající, ale přece jen poněkud samožersky působící dvojice Closet Disco Queen vyklidila prostor kruhového pódia, zahalily se jeho barvy do fialova. Výtečná "Kerosene", první ukázka z novinky "Purple", tak naznačila, že nasvícení scény bude plně odpovídat dané písni podle toho, z jakého z dosavadní červené, modré, žluto-zelené a zmíněné fialové sbírky bude pocházet. Většinu večera se to dokonce i dařilo dodržovat, občas si ale barvičky svítily podle svého.

John Baizley a spol. si ale podobných drobností nevšímal a přes svůj pěstěný plnovous a dřevorubeckou image místo zpěvu spíše křičel své nekompromisní deklamace, které mu publikum spokojeně potvrzovalo synchronizovaným pokyvováním hlavy do rytmu. Nic víc než headbanging a občasné tleskání nad hlavou ani nešlo dělat, Baroness totiž nepatří mezi kapely, na něž by se dalo nějak divoce pogovat nebo skákat, takže atmosféra byla sice dobrá, ale určitě nelze říct, že by odezva diváků patřila mezi ty euforičtější. Koneckonců, typickým fanouškem byl spíše zkušenější posluchač metalu a jemu příbuzných žánrů, který už má něco za sebou a neháže sebou při každém riffu jako rozjívená puberťačka.

Muzikanti ze Savannah v americké Georgii přehráli ve svém setu téměř celou novinku a kromě očekávaných vrcholů se singly "Shock Me" a "Chlorine & Wine" zabodovali i se staršími peckami "Eula", "Isaak" nebo instrumentálkou "Green Theme". A i když frontman za celý koncert pronesl k divákům sotva dvě věty, byl to dobrý koncert, na němž bylo fajn být. Už proto, že jen jeho realizace byla vzhledem k nedávné nehodě vlastně malý zázrak.