Na The Black Keys se můžete spolehnout. Vyloženě špatnou desku za více než dvacet roků na scéně nenatočili. Jen vás některé baví více a jiné méně. Najdeme sice i takové, které energii vykřesávají jen se značnou námahou - jako příklad bych vybral "Delta Kream", která se vrací k bluesovým kořenům, ale nezbytný vibe ne a ne polapit. Chybu ale neuděláte s poslechem žádné studiovky. Platí to i o "Ohio Players", která po období posledních zhruba deseti let působí jako sebejisté nadechnutí skupiny, jež zase jednou doopravdy ví, co chce.

Dan Auerbach a Patrick Carney se tu noří do šedesátých let a spíše než do fochu s bluesovými nahrávkami sahají do soulu či psychedelie. A zřejmě v tomto přístupu nacházejí radost. Novinka vyzařuje pozitivní auru. "All of those beautiful people (Say 'hey') / All of those beautiful people (Stay high) / All of those beautiful people (Say 'yeah')," zpívá se v pilotním singlu "Beautiful People (Stay High)". V podstatě to vystihuje náladu celé kolekce o čtrnácti skladbách, která krouží po radostně zkouřeném tanečním parketu v jakýchsi alternativních šedesátkách. Zaznít zde může i rap - jako v "Candy and her Friends", kde si zahostoval Lil Noid.

Zavlníte se tu v duchu coververze soulové klasiky "I Forgot To Be Your Lover" (původně od Willama Bella), necháte se spláchnout Wall of Sound v téměř spectorovském duchu díky kousku "Please Me ('Till I'm Satisfied)" nebo vás vtáhne melodicky nosným refrénem vybavená melancholie "On the Game", v níž nechal nepřeslechnutelnou stopu Noel Gallagher? Lákadel nabízí formace spoustu a milých žánrových úletů rovněž.

Přesto "Ohio Players" působí v zásadě sourodým dojmem. Už dlouho jsem od The Black Keys neslyšel tak hravé album. A jakkoliv tu míchají množství vlivů a odkazů (kromě výše zmíněného i surf rock "Read Em and Weep" nebo houpavou "Paper Crown", z níž Keys téměř mizí a otěže přebírá hostující Beck), deska nepřichází o svého ducha. Ten se v tomto případě opírá o zašpiněné Auerbachovy kytary a Carneyho přesnou rytmiku. Na tomto základě Klávesy nebo Klíče, jak je libo, vytyčují barvitou cestu své zatím poslední řadovky.

Z výsledku dýchá radost a sebejistota. Dává na srozuměnou, že muzikanti vědí, proč tvoří a hrají. Přesně toto vědomí kapela tak trochu hledala od svého návratu v roce 2019 po předcházející čtyřleté pauze. Ačkoliv se hudební tvář dvojice časem mění a vyvíjí, na "Ohio Players" znovu ucítíme onu vnitřní magii, kterou mezi sebou Auerbach a Carney měli v éře dodnes nepřekonaných nahrávek "Brothers" a "El Camino". Novinka se svou kvalitou jmenovaným počinům velmi blíží a The Black Keys se na ní zase konečně našli. Díky za to.