Kapel v současné době vzniká dost, ale zajistit si nějakou stabilní pozici není rozhodně lehké. Vy jste vyskočili na vršek žebříčků díky skladbě "Lhůta záruční". Existuje nějaký recept na hit?

Lukáš: Recept určitě ne. Rádiová písnička musí splňovat nějaké parametry - ale aby se z ní stal hit, musí se podle mě propojit více faktorů. Není to jen o písni jako takové, ale také například o tom, kdo ji zpívá, v jaké době apod.

Jak těžké je pak vymanit se právě ze škatulky To jsou ti se Lhůtou? A chce se z ní člověk vlastně vymaňovat?

Petr: My již od založení Slzy, kdy nás ani "Lhůtu záruční" nikdo neznal, dáváme velký důraz na kvalitu repertoáru. Je pro nás důležité tvořit silné melodické písničky s kvalitními českými texty. Nechtěli jsme mít na desce jeden dva singly, jak bývá zvykem - chtěli jsme natočit vyrovnanou desku s deseti hity, žádnou vatu. Možná i proto se s touto škatulkou nesetkáváme, a není tak důvod se z ní vymaňovat.

Vaší velkou výhodou jsou určitě české texty, neboť spousta našich kapel se bez okolků pouští do textů anglických. Desku vám otextoval Ondřej Ládek, známý českému publiku pod pseudonymem Xindl X. Byla to jasná volba?

Petr: Pracovat s anglickými texty by bylo mnohem jednodušší, čeština není tak zpěvný jazyk a ve spojení s moderní agresivní produkcí vyžaduje specifický přístup. Takový, aby bylo textu dobře rozumět. Což je samozřejmě mnohem náročnější pro mě jako zpěváka, ale i pro výsledný mix písničky.

Lukáš: Já již několik let hraji v kapele Xindla X na kytaru a v minulosti jsme spolu dělali několik písniček. Ondřeje jsem oslovil a byl pro nás jasnou a jedinou volbou. Umí vycítit náladu písničky, jeho texty jsou chytré a úderné, zároveň mají hloubku a posluchač v nich stále objevuje něco nového. Vždy písničky posunou dál.

Liší se český pop znatelně třeba od popu britského, nebo mají něco společného?

Lukáš: Když se u nás řekne český pop, myslím si, že většině lidí naskočí tvorba umělců normalizační éry. Takový pop se ale od toho současného, světového, zásadně liší.

Petr: Pro mě je nejlepší zahraniční produkce formována jasnými kritérii. Tím teď nemyslím dokonalou aranž a zvuk, to je samozřejmé. Ty největší hity si prostě zahrajete jen tak s kytarou, jsou to dobré písničky samy o sobě.

Lukáš: Dobré písničky a současnost - to v dnešním českém popu chybí.

Intenzivně působíte společně na české scéně jen něco málo rok, pokud to bereme od chvíle, co jste se katapultovali do vršků hitparád. Co jste se za tu dobu o české scéně naučili?

Lukáš: Já se na hudební scéně pohybuji zhruba od roku 2004. Hrával jsem v lokálních kapelách, postupem času jsem začal hrát jako doprovodný kytarista. Se Slzou jsem začal leccos vnímat intenzivněji, i jinak, řeším věci, které jsem si do té doby neuvědomoval. Přijde mi, že zde chybí chuť dělat věci jinak, vybočovat ze zajetých kolejí, přijímat nové trendy. Je to možná dáno obecnou konzervativností.

Petr: Všiml jsem si také, že si málokdo uvědomuje, jak důležitý je vztah s fanoušky - jen oni rozhodují o úspěchu či neúspěchu umělce.

Jak by řekl Jára Cimrman: "Dva? A není to málo?" Pozorujete nějaké výhody či nevýhody fungování v duu?

Lukáš: Ono je to dáno tím, jak Slza vznikla. Měl jsem myšlenku, jakou kapelou by měla být, co by měla hrát, a jako prvního jsem začal hledat zpěváka. Když jsem ho v podobě Petra našel, začali jsme na všem pracovat spolu a zjistili, že nám nikdo další nechybí. Nesmím samozřejmě zapomenout na producenta Dalibora Cidlinského Jr. a textaře Ondřeje Ládka, kteří jsou s námi od počátku, i na další muzikanty, kteří s námi hrají na koncertech. Slza jako taková je však dvojice.

Petr: Výhody to určitě má - nerozhoduje se pět lidí, ale dva, komunikace je tím také rychlejší. Druhá věc ale je, že od začátku se na všem s Lukášem shodujeme a do dneška mezi námi nebyl jediný konflikt. A to jsme spolu prakticky denně. (smích)

Žijeme v době internetu a sociálních médií. Jak jste na tom vy se sociálními sítěmi? Stíháte kontakt s fanoušky a čtení případných komentářů, nebo ne? Myslíte, že například taková facebooková stránka hraje velkou roli v propagaci a komunikaci?

Lukáš: Doba internetu a nových médií se dnes netýká jen hudby, ale mnoha jiných odvětví. Pokud s těmito prostředky umí umělec dobře pracovat, stávají se silným nástrojem k tomu, aby dostal svou tvorbu k mnoha lidem, měl okamžitou reakci a byl s nimi v kontaktu.

Petr: My se touto oblastí hodně zabýváme, sledujeme zahraniční scénu i v tomto ohledu a i zde je vidět velký rozdíl mezi námi a světem. U nás jsou, myslím si, tato média hodně podceňovaná, ne každý se o svůj "online" stará tak, aby byl pro fanoušky zajímavý. Přitom je to oblast, kde člověk může velmi kreativním způsobem být se svými posluchači denně ve spojení.

Lukáš: Pro nás je kontakt s fanoušky zásadní - pro ně hudbu děláme. Velmi si jich vážíme a trávíme s nimi mnoho času - na autogramiádách po koncertech, ale i právě při každodenním kontaktu na sociálních sítích. Jsme šťastní za to, jaké fanoušky máme.

Gratuluji k desce Katarze, která byla loni v listopadu pokřtěna. Její obal je velmi minimalistický a informovala jsem se, že tam jde především o symboliku. Můžete to čtenářům a vašim příznivcům vysvětlit? Jak obal souvisí s celkovou náladou alba?

Petr: Moc rádi! Na albu je deset písniček a v každé z nich si projdeme nějakým očištěním, katarzí. Ta je tedy pojítkem celé desky, proto jsme ji tak pojmenovali. A právě toto pojítko symbolizuje na obalu linie, která prochází celým bookletem. Konce této linie jsou uzavřeny kapkou - slzou. Je na každém, jestli ji interpretuje jako slzu štěstí, smutku nebo něčeho jiného.

Lukáš: S tím souvisí také barvy a naše image - naše písničky jsou plné emocí. Ty můžou být jak veselé, tak smutné - stejně jako slza štěstí i smutku. Vizuálně tento protiklad nejlépe vystihují barvy černá a bílá, proto černobílý obal, image i poslední videoklip.

Vaše debutové album u nás patřilo k nejprodávanějším deskám loňského roku. Čekali jste, že se dočká takového úspěchu?

Petr: Nečekali - CD nosiče se dnes obecně neprodávají, navíc v dnešní době internetu jsme mysleli, že mladí formát cédéčka nepoužívají a nekupují.

Lukáš: Je neuvěřitelné, kolik nosičů se již prodalo - během našich autogramiád byla CD hned pryč a musela se rychle vyrábět další.

České skladby závisí především na textech, neboť právě díky tomu, že jsou v rodné řeči, lidé pozorněji poslouchají a dbají na příběh. Vzhledem k tomu, že čím dál tím víc českých interpretů volí cestu anglického jazyka, chci se zeptat, zda pro vás byla čeština jasnou volbou a proč?

Petr: Byla to jasná volba. Jsme česká kapela a hrajeme pro české posluchače.

Lukáš: Je pravda, že zpívat v angličtině je mnohem jednodušší, člověk nemusí řešit koncovky, českou výslovnost, a hlavně - napsat kvalitní český text není jen tak. Jsme moc rádi, že můžeme spolupracovat s textařem Ondřejem Ládkem, který má pro náladu písničky obrovský cit a vždy ji svým textem posune dál.

Kromě úspěchu desky jste se dočkali také triumfu při nedávných cenách Český slavík, kdy jste zvítězili ne v jedné, ale rovnou ve dvou kategoriích, a to Objev roku a Hvězda internetu. Samozřejmě vám gratuluji. Co pro vás tato výhra znamená? Je pro vás nějakým odrazovým můstkem, nebo je to jen příjemný bonus k již rozjeté kariéře?

Lukáš: Moc děkujeme. Spíše než odrazový můstkem vnímáme ceny jako takovou třešničku na dortu, ohodnocení celoroční práce, kdy nám fanoušci dají svým hlasem zpětnou vazbu, že je naše tvorba oslovuje.

Petr: Hudební ankety by obecně měly reflektovat aktuální dění na hudební scéně, můžou pomoci novým skupinám a interpretům, případně upevňují pozici těch stávajících. Za sebe mohu říct, že mám radost z jakéhokoliv ocenění.