Už je to jisté: svět se zbláznil. Události posledních 12 měsíců to dokazují. A stejně jako předloni i v roce 2024 byla hudba to, co nám pomáhalo se nezbláznit taky. Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo na 80 domácích (českých a slovenských) desek. Tohle je finální dvacítka a příčky 20 až 16.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
Jejich přerod k současnému stavu započal již na minulé desce "Honza". Lukáš Vydra, Josef Hradílek a Jáchym Krohe na "Stejný lepší" posunuli svůj zvuk více k elektronice a estetice tanečně orientované muziky. Přesto nechybějí jejich rozpoznatelné tvůrčí manévry, kytarové vychytávky a spontánnost, které albu "Stejný lepší" dodávají šmrnc a až jakousi popovou chytlavost.
Základ nahrávky vznikl během jediného víkendového pobytu v Jizerských horách, finální tvar pomohl muzikantům doladit
Aid Kid.
Dukla si pak do studia pozvala několik hostů (třeba Elu Tolstovu z
Tolstoys) a do výsledku otiskla náznak nostalgie. Ohlíží se za věcmi, jež se v toku času proměnily, přesto výsledek nezní přehnaně melancholicky. Jednotlivé příběhy vycházejí z městské poetiky, jsou tu i ty ryze civilní texty plné nadsázky a nadhledu.
Na "Stejný lepší" si vše krásně sedlo, tanečnější pojetí není žádným šlápnutím vedle. (Dan Hájek)
19. WWW Neurobeat - Zasej obojky a sklidíš psy |
O legendárních experimentátorech
WWW Neurobeat nebylo pěknou řadu let slyšet. Ticho nakonec prolomila kampaň na Hithitu, kde kapela hledala finanční podporu na novou desku. Z původně požadovaného čtvrt milionu se podařilo vybrat úctyhodný milion, což vedlo ke vzniku alba "Zasej obojky a sklidíš psy".
Počáteční obavy, že kapela vyčerpala svůj tvůrčí potenciál a nemá co nabídnout, se nakonec ukázaly jako neopodstatněné. Poslech jejích nahrávek nebyl nikdy oddechovou záležitostí a platí to i tentokrát, byť by se dalo říct, že jde zatím o nejpřístupnější a hudebně spíš střídmější nahrávku z celé diskografie. Na novou polohu se chvíli zvyká - dravost předchozí tvorby ustoupila klidu, intimitě ("Padá hvězda") a hlubšímu ponoření do nálady ("2 apokalypsy"). Syrovou surovost industriálního zvuku nahradily uhlazenější tóny ("Gravitace") a také tempo výrazně zpomalilo ("Jeden watt").
Jsou to noví, dospělejší WWW, kteří však nezapomínají na svoje kořeny ("Pomeranč"). Trio
Sifon, Milesa a Lubomír Typlt na novince potvrzuje, že dokáže inovovat, aniž by ztratilo svůj nezaměnitelný rukopis. (Jaroslav Hrách)
Jak před vydáním své nové desky
Xindl X hojně zmiňoval, vznikala z obav z vyhoření, a i proto se rozhodl ji tentokrát tvořit jinak.
Už nebyl vlk samotář, ale obklopil se dalšími muzikanty jako Filip Vlček, Jakub Lenz,
Jan Steinsdörfer nebo
Radek Tomášek. Ti přinesli do jeho hudby rozmanitější aranže a zejména řadu stylů, počínaje rockem přes hip hop, latin pop a konče třeba pop punkem. Osvěžili tak jeho styl, který stále spíše staví na písničkářství a hrátkách s rodným jazykem - někdy humorných, jindy vážných.
V tom je Ondřej Ládek stále nedostižný. Na albu "Fén X" se mu navíc povedlo to opět nakombinovat s chytlavými melodiemi, které se zaryjí pod kůži: jmenujme třeba duet s
Katarínou Knechtovou "Si zabil". (Tomáš Parkan)
17. Bára Zmeková - Jediný na světě |
Výborné album "Lunaves"
Báry Zmekové sice zůstalo nepokořeno, přesto tahle osobitá a krásnou lyrikou obdařená písničkářka nahrála další povedený zářez ve své studiové tvorbě.
Hudebně je deska "Jediný na světě" vyzrálé a sebevědomé dílo, postavené na specifické barvě a výrazu hlasu zpěvačky, ale i na zvuku doprovodných nástrojů a jemných aranží, které jsou do celku citlivě zakomponované. Právě čistotou kompozice a minimalistickým autorstvím Zmeková odhaluje na dřeň svou nesmírnou muzikálnost, kterou okouzlila posluchače i na své prvotině.
Atraktivní jsou také témata skladeb: jednou se společně s Bárou ocitneme u kapličky San Pedro v "Santiagu", jindy si vychutnáme další motiv přírody v atmosférické "Přestalo pršet". Vždy je to milé, vždy je to autentické. A takové je i celé album "Jediný na světě". (Ondřej Hricko)
16. Ben Cristovao - Spektrum |
Vyzkoušel si už ledacos - pop, r'n'b, rap, rock, reggae, metalcore, drum 'n' bass a spoustu dalších žánrů. Dosud se snažil je na svých albech držet docela odděleně, v roce 2024 ale vydal desku "Spektrum". A ta ukazuje, že, ehm, spektrum jeho hudebních převleků nadále nebere konce a že lze natočit album, které spoustu ze zmíněných odstínů muziky propojí do jednoho pestrého a přitom zcela funkčního celku.
Mikrofon si tu tak podávají
David Koller s
Annabelle, štafetu následně přebírá i
Richard Müller s Annou Vaverkovou. Odlehčené párty hity typu "Lajf" a milostné eskapády se tady potkávají s vážnými tématy.
Ben Cristovao řeší impostor syndrom, pochybuje o sobě, zvažuje, kdo patří mezi jeho skutečné přátele, bilancuje svůj život a přemýšlí o jeho smyslu. Nepřestává fascinovat tím, jak jen tak mimochodem uprostřed sloky náhle
zandá krutou životní pravdu.
Nejnovější studiovka tak v jeho diskografii ční jako dílo, které je pro alternativce moc komerční, pro popaře zase moc vážné. Ti, co jsou ale někde mezi, si k němu cestu najdou. Poslechněte si především song "Opravdový". Taky mu v něm tolik rozumíte? (Jan Trávníček)