shop.musicserver.cz

Krásné nové stroje - Jsme jenom to, co jsme

Vydáno: 19.08.2002 05:00 v sekci Rozhovory - Antonín Kocábek | foto: facebook interpreta

Každému, kdo se alespoň trochu orientuje na domácí scéně, netřeba skupinu s názvem Krásné nové stroje představovat. O jejich nových dvou albech, dvou kapelách a dvou desetiletích fungování přinášíme rozhovor s jejich vedoucím, jinak také výtvarníkem Stanislavem Divišem.

Krásné nové stroje, svého času jedno z nejpočetnějších sdružení mezi domácími hudebními skupinami, oslaví brzy dvacet let existence. Jsou celkem nenápadní, v televizi na ně nenarazíte, ačkoliv to, co hrají, zdaleka není nějaký underground. Od počátku byla jejich charakteristickým znakem početná dechová sekce, čímž o značnou dobu předběhli dnešní módu funkových, soulových či na r'n'b orientovaných kapel. Jejich bývalí členové po odchodu stáli u zrodu tak významných jmen na české scéně, jako jsou Ženy či Vltava. Před časem krom aktuální sestavy zároveň začali vystupovat i v sestavě historické, která se s tou dnešní shoduje v pouhých dvou členech, a která si před časem zvolila i svůj název. Na počátku léta obě party vydaly nové album - KNS své druhé "Přísně tajné", historická sestava pod názvem Balek band svůj debut. Zpovídaným pochopitelně nemohl být nikdo jiný, než zpěvák a leader obou kapel Stanislav Diviš, mimo pódium výtvarník, člen respektované skupiny Tvrdohlaví.

Krásné nové stroje
© foto: Karel Šuster
Krásné nové stroje koncertují velmi střídmě, na festivalech moc k vidění nejsou, desky vydávají s dlouhými intervaly, dokonce i na webové stránce máte fotografie z rodinného prostředí, což určitě o něčem svědčí. Máte v hudbě vůbec nějaké ambice?

Je to jako v životě, každý den bojuješ o přežití s tím nejtěžším nepřítelem, a to jsi ty sám. Jasně že hudbu chceme dělat a máme ambici dělat ji dobře. Komplikace nastává v tom, že při přílišném precizování se vytrácí autenticita pocitů a postojů, ze kterých přesvědčení tvořit vychází. Na druhé straně, bez znalosti ovládání hudebních nástrojů se v diletantském opojení velmi rychle rozmělní i ten dobrý úmysl. Příkladů je u nás hodně. Je třeba říct, že koncertujeme celkem pravidelně jednou až dvakrát měsíčně už devatenáct let, a to bez manažerských pomocníků (nikdo neprojevil za celou dobu našeho působení seriózní zájem s námi spolupracovat). Festivaly objíždíme, ale je pravdou, že i když jsme pro pořadatele hráli i v těch nejmíň atraktivních časech, tak nás na některé přestali zvát. Jo jasně, střídají kapely pro pestrost programu, ale třeba letos nás pořadatelé vynechali téměř všude. S tím se nedá nic dělat. Rozhodně kvůli tomu nebudeme hrát něco jiného. Je docela možné, že s námi počítají na příští rok. Je tu však ještě varianta, že je naše hudba nebaví a jsou přesvědčení, že nebude bavit ani publikum. To je ovšem věc, se kterou nic nenaděláme, i kdyby naše ambice přetékaly z kouzelného hrnku jak kaše. S vydáváním CD je to podobně, první nám vydávala Zóna, a ta v průběhu práce na CD podepsala smlouvu s Bontonem na vydávání filmové hudby, a tak k tomu bylo přiřazeno i naše CD. Bonton jsme samozřejmě vůbec nezajímali. Teď si vydáváme CD sami za své peníze. Na jedné straně hezký pocit z dokončených CD, na druhé straně mám po několika měsících práce doma kopu desek a na krku starost, jak to udělat, aby se prodaly a tím se vrátily náklady. Nemusím připomínat, že když chceme slušnou výstupní cenu pro lidi, to je okolo 250,- Kč, že to nemůžeme nacpat do velkých distribučních sítí. Zatím máme korektní domluvu s Black Pointem. Vracím se na začátek, jakou by měl mít člověk, který chce tvořit svoji hudbu, ambici a motivaci, aby fungoval a přitom se z toho neposral a nenechal se sežrat. Jak si při výrazné ambici v pop kultuře uchovat identitu a soudnost. Ty to víš? My to děláme s upřímným přesvědčením o formě takového snažení a s absolutním nasazením pro ty, kteří projeví zájem. Musím říct, že jsem velmi hrdý na to, co K.N.S. za devatenáct sezón dokázali a vůbec nemám pocit, že bychom nedokázali oslovit publikum.

A co motivace? Mladé kapely chtějí být známější a vydat desku, ti zavedenější chtějí mít stálé, věrné publikum a případně finance. Co motivuje po těch letech vás?

Když na nás i po dvaceti letech publikum chodí, a to další generace, kterou naše představy pobaví, je to dobrá motivace. A ještě jedna poznámka o osobní motivaci - když najdeš sílu ujet 65 km, abys dorazil na tříhodinovou zkoušku a tam realizoval se stejně postiženýma týpkama naše vize, které mají tolik barev, co nás tam je, a v okamžiku, kdy tu duhu začneme hrát, tak to je ten hmatatelný důkaz bytí. A tomu já říkám, jistého druhu, vítězství.

Ty ovšem teď máš kapely dvě - vedle KNS i starou sestavu s novým názvem Balek band. Trochu mi pořád ta koexistence není jasná, jak třeba rozhodujete, kdo tu kterou skladbu bude hrát?

Není to tak těžké. KNS hrají ze starého repertoáru jen nepatrnou část a Balek band má tím pádem na výběr spoustu skladeb. Navíc si uvědom, že sestava Balek bandu ten starší repertoár hrála a mnohdy i skládala. Takže obě party si v podstatě hrají svůj repertoár a až na malé výjimky a s tím nemáme problém.

Jaké jsou vztahy mezi členy obou kapel? Nepanuje třeba nějaká řevnivost či averze? Pamatuji si, že jste dříve dost často vystupovali na společných koncertech.

Nejenom dříve, společné koncerty provozujeme i teď. Není to často, protože to závisí na pořadatelích. Vztahy z mého pohledu jsou bezkonfliktní a korektní. Nevzpomínám si ani na jeden problém mezi současnýma partama.

Balek band nyní také vydal desku, dokonce asi o měsíc dřív než KNS svoji dvojku. Nebojíte se přesycení trhu? Přece jen ti fanoušci se asi dost překrývají.

O jakém přesycení je řeč? Sami sobě splácíme dluh za těch devatenáct let. Vždyť na české scéně jsme jednou z kapel, která vydala nejmíň CD. V podstatě se nám podařilo zachytit jen pět skladeb na jedné audiokazetě "Four Tops" ( z té pak bylo Pantonské EP), dvě CD KNS a jedno CD Balek bandu, přestože jsme za dobu našeho koncertování složili přes sto dvacet skladeb, a k tomu ještě hudbu k divadelnímu představení divadla Kolotoč "OJROL". Podle mého názoru by obavu o přesycení měli mít jiní. Naše desky vycházejí v malých nákladech, a tak budou jednou velkou sběratelskou raritou.

Myslel jsem to tak, že z vás nevypadne nic pět let, a pak vydáte dvě alba během tří týdnů. Pojďme k jejich obsahu - jak jste z tak bohatého repertoáru sestavovali? Byla nějaká demokracie názorů, nebo jsi vybíral jen ty?

Až na pět skladeb ze staršího repertoáru, které jsem vybral sám, jsou na desce nové kousky. Z těch pěti starších jsou ještě čtyři přearanžované. Tím chci říct, že jsme do archivu v podstatě nešahali, a když už ano, tak ty skladby upravujeme. K těm pěti letům chci říct, že to není ani otázka, jestli chceme vydávat v nějakém rozumném časovém intervalu, ale jde o to, že jsme dali dohromady finance na vydání, a tak jsme ty nahrávky zrealizovali.

Desky vyšly na vaší vlastní značce Siesta. O jiném vydavateli jste dopředu ani neuvažovali? Pro malá vydavatelství byste přece jako poměrně známé jméno mohli být docela zajímaví.

Na začátku jsem probíral různé možnosti a došel k závěru, že si to vydáme raději sami. Podle mě, kdyby to někdo chtěl vydat, tak se prostě ozve. Neozval se však za celou řadu let nikdo, a abych dneska někomu donesl hotovou nahrávku a byl rád, že ji vydá, z toho jsem vyrostl. To se raději naučím CD vydávat sám. Realita je taková, že kapelu, která funguje téměř dvacet sezón, vidí jako zajímavou jen málokdo.

Trochu mě překvapilo, že jste nahrávali v malém studiu jáMOR u Ondřeje Ježka. Jak jste se k němu dostali?

Ondřeje znám od jeho dvanácti let, to s námi vystupoval jeho strýc Jura Plieštik na harmoniku a Ondřejův první rockový koncert, který v životě viděl, byli KNS. Ve studiu jáMOR jsme také nahrávali mluvené slovo na Sojku (předchozí album "Může hořící sojka zapálit les?" - pozn. aut.) Líbí se mi jeho kapela OTK atd. Prostě je to člověk, se kterým se mi dobře spolupracuje.

Dost často se při rozhovorech se skupinami setkávám s názorem, že pokud je v kapele více akustických nástrojů, nelze nahrávat ve studiu "naživo" a už vůbec ne digitálně. Vy jste tak ale točili a troufám si tvrdit, že výsledná nahrávka není o nic horší než nahrávky ze Sona a podobných mnohem dražších studií. Šlo jen o finance, nebo v tom, že jste zvolili tento způsob nahrávání, bylo i něco jiného?

Ale ano, šlo i o finance. Přesto to nejdůležitější bylo, že záměr byl udělat nahrávku v jistém smyslu živou. Chtěl jsem, aby celkově nahrávka odpovídala živému vystoupení a přitom měla přijatelné technické parametry. Ondřej je v tomto ohledu velký kouzelník a pro nás tím vznikla šance vytvořit při nahrávání atmosféru jako při vystoupení. Nejsme studioví rutinéři, a tak nahrávání po sekcích, nebo celé kapely najednou bylo pro snížení trémy důležité.

Od začátku jste plánovali to udělat jako konzervu živého provedení? Využít studio vás nelákalo? Myslím přidat nějaké zvuky a nebo pozvat hosty.

Nejsem odpůrce remixů a používání elektroniky, ale snahou bylo zachytit charakter našeho živého vystupování tak, jak je. Neměl jsem v úmyslu dělat elektronická kouzla, aby to lidi zaujalo. Jsme jenom to, co jsme.

To zní docela Tvrdohlavě... :-) Zkoušel jsi vaši novou desku někomu slovně popsat? Nebo jinak - jak bys to, co obsahuje, popsal člověku, který vás naživo nikdy neviděl?

Jo, řekl bych, že jsem dost tvrdohlavý, a to poměrně dlouho. Moje tvrdohlavost vychází ze životní zkušenosti, začátek je v hornické rodině, potom jsem se na dolech učil a po mnoha a mnoha životních peripetiích a studiích jsem musel obstát v partě těch nejtvrdohlavějších Tvrdohlavých. Co se týká tvé otázky o slovním popisu desky, to jsem nikdy nedělal a přiznám se, že když bych to měl srozumitelně formulovat, zabralo by mi to hodně času. Předně by to vyžadovalo rozbor postojů, které umělce k veřejnému prezentování děl vedou, jak se s případnou reflexí zachází, jak ze strany tvůrce, tak ze strany kritiků a publika. Pro tento rozhovor se s prominutím takovým analýzám vyhnu. Jak popsat obsah? Snad by bylo dobré poukázat na to, že kontinuálně budujeme prezentaci tvorby, která reflektuje maximální přirozenost projevu, a to i těch projevů, které normálně na veřejnost nepronikají. Tím mám na mysli koupelnové a záchodové úlety, nebo různé vokální neartikulované projevy od vyjádření vzteku, až po euforickou radost. Tuto širokou emocionální škálu potom vzájemnou a dlouholetou spoluprací všech aktérů proměňujeme vzájemným dialogem ve vzájemně akceptovaný celek. To je na tom všem vlastně to nejdůležitější, že po tolika letech jsme ochotni hledat vzájemný kompromis. V KNS jsou, svým způsobem, všichni tvůrci, všichni mají šanci se vyjádřit a ovlivnit výsledek.

Když porovnáš "Přísně tajné" a "Může hořící sojka zapálit les?", změnilo se za těch několik let pro tebe něco v nazírání na muziku v jejím chápání? A nebo je tam jediný rozdíl jen v tom letopočtu?

Můj názor na hudbu se nezměnil, nikdy jsem nebyl uzavřený dalším podnětům a tím pádem nemám problém s přijímáním různých žánrů. V předchozí odpovědi jsem mluvil o způsobu prezentace naší hudby, a tak se k tomu nebudu vracet. Co se týká rozdílu mezi oběma deskami, z mého pohledu jsme se snažili o vybočení z písničkového repertoáru "Sojky" a reflektovat tak naše rozpoložení z konce 90-tých let.

Nad poslechem aktuálního cédéčka mě napadlo, že vlastně moc nevyužíváš texty v klasickém slova smyslu sdělení nějakého obsahu, ale pracuješ s nimi jako s hudebním nástrojem, který dokresluje atmosféru písně. Myslíš, že tenhle přístup souvisí s tvou profesí výtvarníka?

To opravdu nevím, nikdy jsem o tom takhle neuvažoval. Klasické používání textu v popu, ale i v jiných žánrech je, až na výjimky, tak nesmyslné, slaboduché a idiotské, že to samo mě vede k jiné formě používání textu. Vzpomínám si, že úplně na začátku jsem používal absurdní slogany a jejich rytmickým pořváváním jsem skutečně vytvářel další vrstvu v aranži. Později, a to vlastně až dodnes, jsem k tomu přiřadil texty básníků Jana Bálka a Jiřího Oliče. Měl jsem od nich svolení k volné interpretaci jejich textů, a tak je bylo možné upravovat pro jednotlivé skladby. Ty texty ale svůj obsah a příběh vždycky měly. Zachovávají si ale svou šifru, své tajemství a stávají se skutečně tou samostatnou vrstvou ve struktuře našich skladeb.

Přemýšlíš o budoucnosti KNS a Balek bandu? Máte třeba nějaké plány, které se vám dosud nepodařilo uskutečnit?

Někdo v kapele se ptal, co bude dál, jak to bude a jestli neskončíme. Mně se líbilo, jak na to reagoval Jirka Kosina: "Jak končit, z KNS budeme odcházet leda až umřeme." Samozřejmě, že to je nadsázka, my prostě fungujeme díky vůli a vitalitě všech členů. Pravdou je, že plány mám a pohybují se v oblasti tvorby. Je několik projektů na zpracování a jediným zádrhelem je časový horizont, kdy se povedou zrealizovat. Naznačím jen některé. S KNS bych chtěl připravit vystoupení v podobě dějového, scénického představení na domácí klasické téma a s Balek bandem bych chtěl postupně nacvičit repertoár v divočejší šansonové formě, to je, jako bych řekl šanson po našem. A naším stálým a nesplněným přáním je hraní v zahraničí. Celé bych to shrnul asi tak, pokud bych byl pro všechny chlapce v kapelách nesnesitelný, sestavil bych vokální skupinu z rodinných příslušníků, prostě pokud budu mít kousek zbytné energie, budu nějakou formu KNS či Balek bandu organizovat. Ono už nejde jen o hraní, nám se podařilo formulovat svou vlastní kulturu a tu postupně v průběhu let šíříme.

NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner Už týden před Velikonocemi přišla do obchodů velmi bohatá nadílka novinek v čele se Shakirou, Elbow, Gossip nebo Alestorm. K nim se přidali například Gary Clark Jr., Fletcher, Kenny Chesney, Empress Of, Pnau, The Veronicas a zejména... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 22:00 v sekci Novinky | Nové desky
The Jesus and Mary Chain - Glasgow Eyes 7/10
Recenze: The Jesus And Mary Chain oslavují deskou "Glasgow Eyes" 40 let na scéně Píše se rok 2024 a je tak trochu zázrak, že The Jesus And Mary Chain stále tvoří hudbu. Když se totiž v roce 1999 rozpadli, málokoho napadlo, že bratři Jim a William Reidovi budou ještě někdy spolupracovat. A přece se teď vracejí... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 16:15 v sekci Recenze
Justin Timberlake - Everything I Thought It Was 8/10
Recenze: Justin Timberlake se na "Everything I Thought It Was" trochu zacyklil. Ale to nevadí Justinu Timberlakovi lze vyčítat ledacos, ale určitě nelze tvrdit, že neexperimentuje. Naopak - snahu vykročit ze zajetých trendů a vyšlapávat nové cesty ukazuje celou svou dospělou kariéru. A daří se mu. Kromě toho, že se stal... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 08:30 v sekci Recenze
Shakira - Las Mujeres Ya No Lloran 7/10
Recenze: Shakira už nepláče. Na desce "Las Mujeres Ya Na Lloran" si drží solidní laťku Na obalu své dvanácté studiovky "Las Mujeres Ya Na Lloran" (česky "Ženy už nepláčou") je Shakira vyobrazena se slzami stékajícími po její tváří, které se mění v drahokamy. Předloňský rozchod s fotbalistou Gerardem Piquém sice ve... čtěte zde
Vydáno: 26.03.2024 15:00 v sekci Recenze
Thom Fröde (Imodium) - Viselo to ve vzduchu. Jsme bojovníci
Rozhovory: Thom Fröde (Imodium) - Viselo to ve vzduchu. Jsme bojovníci Skupina Imodium se po pěti letech vrací na scénu se vší parádou. Už 4. dubna předvede svoji energii ve Foru Karlín, v září pak vydá novou desku. "Zůstáváme nohama na zemi, ale chtěli jsme ukázat, že jsme kapela v plné síle a... čtěte zde
Vydáno: 26.03.2024 09:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Fotogalerie: Třetí den patřila Ostrava výrazným ženám (fotogalerie) (15.07.2012 11:30)
- Letošní Colours Of Ostrava brzy odstartují! V programu najdou návštěvníci vše od koncertů až po výjezd na vysokou pec (10.07.2012 08:58)
- Doprovodný program na Colours Of Ostrava nabídne například premiéru Bombarďáka (05.07.2012 16:52)
- The Flaming Lips se pokoušejí pokořit světový rekord (27.06.2012 22:25)
- Přípravy Colours Of Ostrava a nového areálu vrcholí (23.06.2012 12:05)
- Nové desky pro 20. týden (15.05.2011 05:00)
- Krásné nové stroje oslavují (11.03.2003 18:27)
- Publicistika: Podzem 08/2002 (01.05.2002 05:00)
- Naživo: Drop In - absence nic neřeší (28.02.2001 05:00)

ALBUM TÝDNE 13/2024

Moimir Papalescu & The Nihilists
Mystery Women In The Acid Pools

Jedna z mnoha tváří Moimira Papalescu, projekt Moimir Papalescu & The Nihilists, dlouhá léta spal. V roce 2006 odešel po albu "Lewis Neptune" na vrcholu. Trojici protagonistů zaválo tvůrčí pnutí různými směry, po sedmnácti letech se ale spojilo pro nové album "Mystery Woman In the Acid Pools". Povedlo se?

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 28.03.
Tom Odell (UK) (Forum Karlín, Praha)
Pá 29.03.
Judas Priest (UK) / Saxon (UK) / Uriah Heep (UK) (O2 arena, Praha)
Út 09.04.
The Academic (IRL) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 16.04.
Dave Matthews Band (US) (O2 Universum, Praha)
Út 16.04.
Lil Tracy (US) / Brennan Savage (US) (Fuchs2, Praha)
St 17.04.
Foreign Beggars (UK) (Bike_Jesus, Praha)
Čt 18.04.
Slash feat. Myles Kennedy & The Conspirators (US) (Winning Group arena, Brno)
Ne 21.04.
Fletcher (SaSaZu, Praha)
Út 23.04.
Walter Trout (US) (Divadlo Archa, Praha)
St 08.05.
Tate McRae (US) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Prince Vladimír Mišík The Prodigy Justin Bieber Queen AC/DC Karel Gott Adele Kabát Rush Paws U2 Sia Bono Taylor Swift Madonna Dua Lipa Télépopmusik Mirai Lucie Vondráčková
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu