Mňága a Žďorp vydala v půlce září desku "Hoříš? Hořím!" a vydala se ji propagovat na turné, které obsahovalo i tradiční dvoják v pražském Lucerna Music Baru. Oba večery kapela vyprodala - jak jinak. Já jsem stihla ten první, na kterém nechyběla ani řada předplatitelů nahrávky z crowdfundingové kampaně.

Skupina během večera přehrála celou novinku, ale hned na start navíc nacpala i jistoty typu "Písničky pro tebe", "Hodinového hotelu", "Nagasaki Hirošima" či skladeb "I cesta může být cíl" nebo "Měsíc". Hned po těchto hitovkách přišel na řadu křest aktuální placky.

Za kmotra pozvali herce Marka Taclíka, protože patří k jeho fanouškům, jenže dlouho netušili, že i on fandí jim. Vinylovému novorozeňátku se zpívalo ne úplně běžné "hodně štěstí, zdraví". A ještě neobvykleji proběhl samotný křest - politím teplého vosku ze zapálené svíce. Vlastně to ale bylo logické, když se přihlédne k názvu křtěného alba. Naštěstí pak ale nic neshořelo.

Další den mohla Mňága pokračovat druhým koncertem i křtem, jehož se měl ujmout Ondřej Sokol. V Brně se téhle role v druhé půli listopadu zhostil Michal Dalecký. Je zajímavé, že křty dostala na starost nakonec trojice herců, a ne třeba kolegové z branže. O to víc, že třeba s Taclíkem se muzikanti předtím vůbec neznali.

Většinu novinek frontman Petr Fiala průběžně glosoval i slovně. U "O čertovi, který láskou shořel" třeba poznamenal, že lepší jeden polepšený hříšník než někdo bez hříchu. Zazněla i dvojice písní, které vznikly na vsetínském nádraží - "Člověk nového typu" a "Nevzpomínám" - a taky věci složené ve Štěpánské ulici, tedy "Goin' blind" a "Matahari". "Hezká písnička" podle něj představuje největší hovadinu na albu, ale potřebovali něčím vyvážit ty hlubší kousky. Přihodil k tomu i historku, jak kvůli této písni ležel v kaluži po rozbředlém sněhu v čekárně na nádraží.

Následující skladbu "Poslední večeře Páně" naopak označil za smutnou, ale nutnou - se zavřenýma očima přitom vzpomínal na poslední chvíle kamaráda. "Divný sen" míří na českou kotlinu, původní název zněl "Český sen". Nechyběly ani tóny havajské kytary, kterou na desce obstaral Kuba Červinka.

Při songu "Za teplých letních nocí" hrál Tibík chvíli tradičně na dvě flétny zároveň. Pak nečekaně rozjel taneční variace na melodii Michaela Jacksona a Fiala k tomu přihodil hlášku, že před měsícem mu stačil prostor 20 x 20 cm, teď potřebuju mnohem větší rozptyl. Sklidil zasloužený aplaus. Následovala klasická, vtipně okomentovaná představovačka jednotlivých členů formace a došlo i na představení několika kousků merche.

V závěru zpěvák utrousil, ať jim odpustíme, pokud ladí a smrkají - kdyby se to stalo v Brně, tak to nevadí. Klasické rýpnutí do moravské metropole, kde beztak tvrdí to stejné o Praze. Najednou se z publika ozvala a zamávala Mucha, brněnská patriotka, na pódium ale nešla. Fiala pak připomněl, že zpěvačka figurovala i u nahrávání desky "Třínohý pes".

Závěr večera patřil hitům "Spaste svoje duše", "Nejlíp jim bylo" a "Made in Valmez". Mezi ně vklínili poslední věc z novinky, "Už jenom světlo", která symbolizuje nadějné zítřky. Právě tenhle motiv ostatně žene vpřed i celou aktuální nahrávku - a koncerty Mňágy z něj dělají bezpečný prostor, kde se dá v klidu naslouchat sobě i ostatním, klidně ve vlnách melancholie. A před neúnavnou energií i dvouhodinovým nasazením, především Petra, opravdu smekám.