Nějaký hypotetický Murphyho zákon by mohl znít třeba takto: "Čas kvačí rychlostí přímo úměrnou tomu, jak mnoho činností musíte ve stanoveném termínu vykonat." Jinak řečeno honička posledních dnů dostoupila vrcholu a zde je další - jubilejní letošní dvacátá - příloha MusicServeru o hudbě mimo hlavní proudy Podzem.
Opět děkuji za vaše informace, ale i postřehy a ohlasy, třeba na minule komentované názory pana Hejmy. V souvislosti s tím jsem zažil docela zajímavý paradox. Mám tu čest asi osm let usedat za mikrofon pražského Radia 1. Docela často jsem se v minulosti setkával s tím, že obzvláště provozovatelé a hlavně zaměstnanci jiných radiostanic k němu přistupují jako k amatérskému vysílání pár nadšenců, kteří neumí mluvit a dokonce - ó jaké neštěstí - mají někteří i vadu řeči, zatímco oni to údajně dělají správně. Vždycky jsem si myslel, že to je nejspíš z čiré závisti, že s kolegy z Radia 1 ze sebe nemusíme dělat cvičené opice, hovořit rychlostí kulometu a snažit se být vtipní za každou cenu. Minulý týden jsem zase po delší době navštívil naši chalupu, která je v Jižních Čechách, a tudíž tam jezdíme už jen několikrát ročně. Nemám tam žádný magnetofon, CD přehrávač a v poslední době ani televizi. Takže jsem večer poslouchal jen rádio - z českých se mi podařilo naladit jen celostátní Český rozhlas. Když jsem zapnul knoflík, začalo se ozývat vcelku příjemný blues a hlas Jana Spáleného. Už už jsem se chtěl radovat, když se ozvalo, že to byla pouze upoutávka na pořad, který poběží někdy o půlnoci. Následující celovečerní blok moderoval Honza Beneš a spolu s ním jakási slečna, jejíž jméno jsem bohužel nezaregistroval. Když poprvé začali mluvit, zůstal jsem takřka v šoku. Protože takový amatérismus jsem už dlouho z etéru neslyšel. Slečna hovořila tak, že mi to připomnělo oddávajícího z mé svatby. Ten pán byl také tehdy podobně roztomilý - místo toho, aby hovořil normálně a přirozeně, urputně se snažil hovořit spisovně, což samozřejmě tak jako u každého, kdo tak běžně nemluví, působilo hrozně prkenně, strojeně a nepřirozeně. Krom toho se mu stejně do projevu v každé větě minimálně jedno nespisovné slovo vpletlo, a pak zapůsobilo jako bílý kapesník na hromadě mouru. Ona slečna, jak kdyby se u něj vyučovala. Její kolega naštěstí mluvil normálně. Nicméně taková frekvence faktografických nesmyslů se jen tak neslyší. Takže jsem se pocitově vrátil do osmdesátých let a poslouchal beztvarou směsici skladeb typu Helena Vondráčková po R.E.M., před kterými pěly Holki. Obzvláště mě bavilo, jak u téměř každé druhé skladby bylo řečeno, že je to novinka, ačkoliv se jednalo o písničky staré plus minus půl roku až rok. Mimochodem - soutěž se vztahovala ke skladbě "Karel nese asi čaj". Celé mi to trochu připomnělo vysílání, které se sice tváří, že je pro mladé, ale ve skutečnosti je dělané pro důchodce. Byl jsem z toho tak konsternovaný, že mě ani nenapadlo to přeladit či vypnout. Až když to celé panoptikum skončilo a nastoupil Josef Zíma s dechovkou, zaklapl jsem knížku o Třech sestrách, vypnul rádio a šel spát asi o dvě hodiny dřív než normálně. A opět jsem si vzpomněl na Ondřeje Hejmu (viz minule). Takže až budete někdy mít depresi, doporučuji stařičké rádio - určitě si brzo uvědomíte, že může být i hůř.

Tonda Kocábek

Jablkoň křtila noblesně a neveřejně

O novém albu skupiny Jablkoň "Mumlava" jsem se tu již zmiňoval. Mezitím se ale změnil vydavatel - namísto Indies si nakonec skupina desku vydala sama. Znovu po letech se jedná o společné dílo s houslistou J. Svěceným, a tak není divu, že desce dominují spíš starší skladby v novém aranžmá. Skupina si kromě něj pozvala i dva speciální hosty, hráčku na violu da gamba Ingeborg Žádnou a hodně překvapivě Leonu Machálkovou. První křest proběhl neveřejně, pouze pro zvané (mezi kterými jsem se náhodou též ocitl), a to v prostorách Hotelu Ambassador na Václavském náměstí. Již z toho je jasné, že se jednalo o poměrně snobskou akci, která byla - mohu-li soudit z toho, co jsme viděl - dost dobře sponzorována, a tak po koncertu proběhla žranice, pardon... raut. Vlastní koncert byl docela krátký a navíc jsem se místy nemohl ubránit spíš než dění na pódiu sledovat reakce části obecenstva ve fracích. Vrtěla se roztomile a výrazy nasazovala opravdu obdivuhodné. Hudebně byla Jablkoň jako vždy výtečná, ale zvuk tentokrát nebyl nic moc. Pan Svěcený se snažil být vtipný, leader skupiny Michal Němec vtipný opravdu byl. Hostující paní Žádná nebyla moc slyšet. Hostující paní Machálková byla roztomilá ve své urputné snaze upoutat na sebe pozornost, opravdu zpívala naštěstí jen jedinou skladbu, jinak spíš doplňovala různými vokálními zvuky a doplňky, kterých není nikdy dost. Velkou výhodou bylo několik projekčních pláten, na které bylo přenášeno dění na pódiu, protože se tam toho dělo docela dost. Dalším hostem totiž byla dvojice sólistů baletu Národního divadla, kteří některé skladby doplňovali pohybovými kreacemi. Jo a ty mořský potvory byly taky dobrý...

Prouza opět v plné síle!!!

Frýdecko-místecká skupina Prouza byla hvězdou naší scény na úvodu devadesátých let, kdy také vydala dvě alba, z nichž obzvlášť to druhé "Ve dne, v noci" já osobně považuji za jednu z nejlepších desek devadesátých let u nás vůbec. Na počátku roku 1994 ji opustil po návratu z koncertování ve Francii zpěvák Tomáš Hampel a skupina ukončila činnost. V průběhu loňského roku se postupně začala probouzet ze zimního spánku, za mikrofon se postavil Kája Mařík ze spřízněných a dnes již také neexistujících The Raivens, a Prouza se opět začala objevovat na pódiích. Letos se úspěšně představila třeba na festivalu Kopřivnické šlahouny. 18. října se po osmi letech poprvé objeví v Praze vystoupením v Paláci Akropolis. Zazní jak letité hity, tak i nové skladby. Jako předkapela se představí dosud zcela neznámí Hemp For Victory, kteří vznikli právě na troskách zmiňovaných The Raivens, a jejichž sestava se tak s Prouzou  částečně kryje.

Traband jede...

Hvězda pražské "dechno" formace Traband, která zde byla zmíněná již několikrát, stále stoupá. Skupinu posílil hráč na baskřídlovku Jakub Schmid, působící zároveň ve skupině Klec, čímž se dechová sekce rozšířila na čtyři osoby. Oblíbená je skupina ve Francii - vloni zde odehráli patnáct koncertů, letos dva v květnu, jedenáct v červenci a dalších sedm je plánováno na listopad. V zákulisí se rozšířila zpráva o prodeji několika set kusů CD alba "Kolotoč" do japonské distribuce, což mi na přímý dotaz vydavatel odmítl komentovat. Jinak se se příznivci mohou těšit na profil v pořadu Music Zoom na TV3 někdy v listopadu a na Noc s Andělem na ČT2 29. prosince.

Turné Slonovski Bal

Kapela Slonovski Bal patří do škatulky, které se říká "balkánská dechovka". Je z Francie, konkrétně z Paříže, ale krom Francouzů ji tvoří i hudebníci z Dánska a bývalé Jugoslávie. Měl jsem možnost slyšet jejich promo CD a stojí to za to. Hrají jak svoje skladby, tak klasické balkánské melodie, a jednu skladbu jim třeba napsal i Boban Markovič. V průběhu října koncertují v Čechách, a tak se na ně můžete zajít podívat: 15.10. Liberec - Klub Stamina, 16.10. Ostrava - Klub Parník, 17.10. Plzeň - Zach's Pub, 18.10. Bratislava - Klub Za zrkadlom a 19.10. Praha - Baráčnická rychta.

České ska i ve Francii

Tahle zpráva se už taky docela slušně rozběhla po světě, ale třeba jste to náhodou zrovna vy neslyšeli. Dlouhá léta bylo za jedinou českou kapelu holdující ska, tedy žánru spojujícímu prvky reggae a punku, považováno Sto zvířat. V poslední době se jim ovšem vyrojila hned celá řada kolegů a soudě podle komerčních úspěchů slovenských Polemic, ještě hodně vyrojí. Za jedny z nejlepších poslední dobou platí česko-britští Chancers. Těm nedávno vyšla skladba "Rub It Easy" na prestižní francouzské kompilaci "Skunk Diskas Vol.2", kterou - jak už název napovídá - již podruhé sestavila baskická kapela Skunk Skladbu jinak najdete na loňském debutovém albu Chancers "Rudeboy Polka". Vzhledem k tomu, že s bubeníkem kapely jsem kdysi asi měsíc hrál, doufám, že budou Chancers stále slavnější, abych se tím mohl v budoucnu chlubit... Jinak více informací najdete buď na stránkách skupiny nebo přímo tady.

Black Point opět zalovil v archívu

Další dvě opravdu lahůdkové novinky vytažené z archívu hlásí "černý puntík". Tou první jsou Michael's Uncle alias původně Majklův strýček. Ti jsou bez debaty legendou domácí scény osmdesátých a úvodu devadesátých let. Po dnes již neexistující skupině, která bývá zmiňována v souvislosti s prvopočátky hard-core v Čechách, zůstala celkem tři alba. To, podle data nahrávky druhé, ovšem podle realizace první, vyšlo kdysi jako jedna z prvních desek po Revoluci vlastním nákladem pod značkou R.A.T. (Rock Against Totallity), a to pouze na vinylové desce. Nyní vychází nahrávka "The End Of Dark Psychedelia" v remasterované a vyčištěné verzi na CD. S hodně syrovými texty si tak můžete připomenout realitu po "Sametovém listopadu" - z jednotlivých skladeb se dá složit poměrně dost věrný obrázek i těmi, kteří už to třeba nepamatují nebo zapomněli. A mohu odpovědně říci, že neznám žádnou drsnější skladbu, než je zde obsažená píseň "Úchylák". A aby toho ovšem nebylo málo, jako bonus je přiložena koncertní nahrávka z počátků skupiny z roku 1987, která sice není tolik brutální po hudební stránce jako zmiňované album, ale po stránce textové si s ní nijak nezadá.
Druhou novinkou, která se objeví koncem října, je pak asi nejlepší kolekce z historie skupiny Extempore "Velkoměsto" z roku 1981. To sice vyšlo počátkem devadesátých let u firmy Globus na vinylu, ale pro současné CD vydání bylo přepracováno a byla též použita jiná nahrávka. Jako doplněk CD bude přiložena výstižná historie skupiny v kostce - tzv. "Černá kniha Extempore" od tehdejšího manažera P. Turnovského.

Další zářez Insanie

Brněnská skupina Insania vypouští do světa nové album "Trans-Mystic Anarchy". Natočeno bylo v srpnu, v současnosti se míchá v USA a na pultech by se mělo objevit v listopadu. Živě skupinu můžete vidět například 19.10. v Jihlavě (Maňána), 20.10. ve Strakonicích (Kashe) a po návratu ze Slovenska pak 16.11. v Praze (Guru) a 17.11. v Plzni (Pod lampou). Více na webu skupiny.

I jinde se pásy točí...

Své druhé album ve studiu jáMOR u Ondřeje Ježka dokončují také pražští Gnu. Objevit by se mělo jako společný produkt vydavatelství Minority a Silver Rocket. Ve stejném studiu průběžně pracují na další (pokud se nemýlím, tak čtvrté) kolekci i domácí OTK. Tam však datum výsledku ještě zdaleka není známo. Ze spánku se probudili a druhou desku natáčí i pražští  Bast, a to prakticky v původní sestavě, jen s jedinou změnou na postu baskytaristy. Koncerty se ovšem ještě odkládají vzhledem k dalšímu přírůstku do rodiny zpěvačky Hany.

Point zněli na BBC

Před asi třemi týdny na britském rádiu v pořadu legendárního staříka Johna Peela byli ke slyšení pražští Point. Skladbu "Kriegwichtig" jinak najdete na debutovém albu skupiny "Aquilla Bert", o kterém jsem se tu zmiňoval. Důkazy zde.

...a ještě tradiční třešnička na závěr

Dnes chci doporučit pražský koncert amerických Dévics, kteří zahrají 17. listopadu v novém pražském klubu Guru na Žižkově. Nic nedejte na to, že jsou u nás celkem neznámí, jedná se o hodně zajímavou partu z Los Angeles, kterou docela hezky charakterizuje zaškatulkování "...něco mezi Radiohead a Portishead". Dévics nedávno zakotvili u vydavatelské firmy Bella Union (která má na svém kontě i třeba Dirty Three nebo Cocteau Twins) a turné, v jehož rámci se v Praze zastaví, se vztahuje k filmu "L'amore Probablimente" režiséra Giuseppe Bertolucciho, ve kterém bylo použito pět jejich skladeb. Dévics rozhodně nejsou žádní začátečníci, existují zhruba deset let a mají za sebou společná turné s Young Gods, Chokebore, Laika a dalšími. Jako předkapela s nimi zahrají táborští Waawe.

Nashledanou za čtrnáct dní.