Koncert začal pěkně od podlahy, rázně a s energií, jak to Gaia Mesiah nejlíp umí. V Roxy už hrála před dvěma lety. Zvuk hodnotím velmi pozitivně i proto, jak bývá zdejší prostor velmi nevyzpytatelný. Nyní mi přišlo, že si dala formace ještě víc záležet na osvětlení, které bylo propracovanější, ladilo i se stropem a spoluutvářelo krásnou atmosféru. Při "Blueberry Day" se světla - možná nevědomky - zbarvila do fialova, stejně jako zralé borůvky.

Členové se soustředili spíš na hraní než na mluvení. Ještě aby ne, když za sebou měli několikaměsíční koncertní absťák. Nutno říct, že absťák oboustranný (jsem pravidelný návštěvník jejich koncertů a nechyběla jsem na žádném od jejich vzkříšení v roce 2016). A když už na povídání došlo, šlo o ryze osobní sdělení. Není tajemstvím, že se Marka léčila kvůli problémům s alkoholem.

Před osmi měsíci se nacházela ve stavu, kdy kapelu nesnášela a už nechtěla mít nic společného s muzikou, natož stát na koncertním pódiu. Místo pivka před koncerty našla, jak sama přiznala, nový rituál: teď jí dělá dobře brát den vystoupení jako každý jiný - jít nakoupit či třeba vysávat.

Setlist poskládala skupina skvostně. Staré hity se střídaly s těmi čerstvějšími, hlavně těmi česky zpívanými jako třeba "NeNe", "Království" a "Tam to všechno je". Zazněla i novinka "Jeden hlas". Muzikanti zapomněli upozornit na čerstvě vydanou bestofku, která mapuje 25 let na scéně. Škoda, mohli si udělat promo okénko, případně výběr pokřtít.

Před songem "Ocean" vyplnila úvod dlouhá předehra, při které se Morella vyřádila v kytarovém sólu. Marka tento prostor využila k převlečení ze zelené teplákovky do černého outfitu se závojem, který pak odhodila. A když se blíží MDŽ, nesměla chybět ani "Alpha Female".

I přes dokonale poskládaný set, včetně energie a Marčiných výskoků a gest, za které by se nemusel stydět ani žádný metalista, přece jen došlo k jedné chybě. Frontwoman zapomněla včas nastoupit do "San Pedra", povedlo se jí to až na třetí pokus. Ale čert to vem. Všichni jsme táhli za jeden provaz a byli jí velkou oporou, kterou tolik potřebovala po uplynulém období a pochybnostech, zda má smysl pokračovat. Má. Po každé písni na ní bylo vidět, jak ji aplaus dojímá.

Z našeho rozhovoru jsem měla rozpačitý pocit, přišlo mi, že holky nevědí, co bude, nemají raději žádná očekávání. Kolem tématu léčebny jsem chodila jak po žhavých uhlících.

Jsem ráda, že se obavy nevyplnily: energie a všechno to kolem je zpět. Jak vás jednou Gaia Mesiah pohltí, už váš nepustí. A my si ji nenecháme vzít. Jeden rozpad stačil. Další zemětřesení kapela ustála a vrátila se zpět ještě silnější. Snad si tuto formu a čistou mysl uchová i do budoucna.