V následujících řádkcích se otevírá další příloha MusicServeru Podzem. Desátá letošní, což je zároveň docela hezky kulaté číslo k ukončení určité etapy. Jde o to, že zatímco tahle příloha získala celkem jakýsi takýsi zájem u čtenářů, až na pár výjimek však bohužel získala jen minimální zájem u interpretů a manažerů. Při placení za telefon mi pak jednak vyšlo, že některé díly byly prodělečné, a navíc vyhledávání mnohdy zabralo mnohem více času, než mi připadne únosné. Dělat něco jako koníčka je sice fajn, ale ne věčně. Což v praxi znamenalo stálý stres - každý, kdo někdy dělal něco pod bičem pravidelnosti ví, o čem mluvím. Pravidelní čtenáři ostatně jistě zaregistrovali, že se občas nepodařilo dodržet čtrnáctidenní rytmus. Shrnuto, podtrženo - čas minulý je na místě, protože Podzem, kterou právě čtete, je definitivně poslední. První mimochodem vyšla v září roku 2000, takže jsem to vydržel rok a třičtrvtě, připomenout si ji můžete tady. A pokud jste si na podobný přísun informací zvykli, napište mi - mohu vám třeba osobně přeposílávat různé zprávy, které se ke mně dostanou. A také je dobré mít celkovou odezvu. Takže vám děkuji za pozornost, těšilo mě, mějte se hezky.

Tonda Kocábek

Review: Minifestiválky Kopanina a Prosecké máje
Zase jsem překonal lenost a někam vyrazil. Domácí a neoficiální festiválek v Zadní Kopanině (o periférnosti této vesničky na západním okraji Prahy snad dostatečně výmluvně hovoří to, že autobus MHD sem jezdí v intervalu 120 minut…) je strašně příjemná záležitost, naprosto vzdálená jakékoliv komercionalizaci. I proto jsem mu dal přednost před Mezi Ploty. A tak si sedíte na trávě, popíjíte pivo nebo něco jiného, u ohýnku si můžete opéci buřtíka a hraje vám k tomu (bez vstupného) muzika. A je najednou jedno, jestli to je dřevní rhythm'n'blues kapely Sedící kameny, alternativní rock nové skupiny Zátory (viz níže) nebo šanson v podání formace Činna. A nebo to, že Traband nedorazil.
Podobné to bylo o pár dní později v zahradě Pavana na Proseku, kde se již po několik let koná festiválek Prosecké máje. Tady jsem taky nebyl od začátku do konce, takže jen pár postřehů. Kapela Hromosvod s moc šikovnou houslistkou má problém v tom, že zatím neví coby. Když jsem přišel, zněli jako docela povedený folk-rock, pak najednou přešli do poměrně nenápaditého umca-umca country a v závěru kytarista vyměnil akustickou kytaru za elektrickou a zahráli cosi, čemu jeden můj kamarád říká "pseudopunk z vidlákova". Hmmm. New Kids Underground pro mě nejsou žádnou velkou neznámou, také dost dlouho obehrávají tentýž repertoár, a tak mohu jen konstatovat, že mi připadlo, že se jim tentokrát příliš nedařilo. Neměli nejlepší zvuk, výběr z repertoáru kolísal, neměl potřebnou gradaci a celkově působili dost roztržitě. Navíc skončili předčasně kvůli poruše kláves. Duo kytaristů Maják - P.B., podpořené computerem, začalo nadějně. Po chvilce se ale jejich - nikterak dlouhé - vystoupení začalo proměňovat v nudu a instrumentální onanii. Jejich blok byl beze zpěvu, jen s občasnými výkřiky. A už vůbec jsem nepochopil, proč se tahají na koncert s celým počítačem v době, kdy sequencery, minidisky nebo i CD-přehrávače jsou běžně dostupné, mobilnější a snadno ovladatelné i ozvučitelné. Protože to, co si z compu pouštěli, byla běžná, nijak zvlášť komplikovaná (a nápaditá) bicí smyčka. Jasným vrcholem večera se tak pro mě stal blok pořadatelské kapely B.B.P.. Tedy kapely - on je to v současnosti spíš malý orchestr. Na toto vystoupení si pozvali jako hosta operní zpěvačku, navíc zahráli i bývalý kytarista a perkusista, takže jejich víceméně tradiční underground získal nové dimenze. Hutný zvuk a mnohovrstevná nástrojová sestava jim zajistily i celkem slušný ohlas těch několika desítek přítomných. Závěrečný revival Jasné páky a Hudby Praha Uširváč jsem už bohužel - a ne poprvé - neslyšel. Ale určitě to, i přes mou neutuchající nechuť k fenoménu jakýchkoliv revivalů, byla příjemná tečka.

Festival Stejnejch ksichtů pohromadě!.
O volném seskupení kapel, říkající si "Stejný ksichty", jsem se tu zmiňoval mnohokrát. Není to proto, že bych jim chtěl nějak nadržovat, ale protože si myslím, že ta muzika, kterou dělají - bez ohledu ná žánrové rozdíly - je velmi dobrá a především až na výjimky naprosto nedoceněná. Takže nemohou chybět ani v posledním dílu této informativní drbárny. Zase po dlouhé době totiž budou k vidění tyto kapely VŠECHNY pěkně pohromadě, na jednom pódiu. Čili jmenovitě vystoupí: Neočekávaný dýchánek, Jarabáci, Monthy Pitchusův létající pes , Klec, Kapitán Kajman a Ahmed má hlad. Speciální perličkou pak bude formace Zlí sněhuláci. Zbývá dodat, že toto vše najdete ve čtvrtek 6. června v hanspaulském klubu U Rafa.

Punkový křest na Deltě...
...obstará v pátek 7.6. skupina ze Slaného, trio Totální nasazení. Křtít se bude již patá položka v diskografii, zhruba před měsícem vyšlé album "Crabalaganja". Na desce je patnáct nových písniček a jako bonus ještě poslední demo plus tentokrát i datová stopa. Jako hosté dorazí do Ruzyně spřízněný vedlejší projekt Deratizéři a jihočeští "zoopunkeři" Peshata.

Big Band Ferdy Mravence končí
Před dvěma lety zvítězilo na celostátní přehlídce objevů Malá Alternativa jednoznačně do té doby dosud zcela neznámé trio Big Band Ferdy Mravence, působící v hodně netradiční sestavě trubka, saxofon a violoncello. Ta vznikla tak, že bratrská dvojice bicí-kytara, původně doplňující skupinu na pětici, odcestovala na čas do USA, takže se zbytek rozhodl pokračovat na čas bez nich. Kuriózně tak získali punc výjimečnosti, osobitosti a svěžesti. Bohužel veškeré naděje utopily i po návratu původních členů personální spory a názorové neshody, a tak se skupina rozhodla v této podobě činnost ukončit. Posledním koncertem bude ten 20. června v klubu Delta, jako hosté vystoupí trojka Smâdný kmet, ve které kytaristu, basistu a zpěvačku honí automatický bubeník.

Benefice pro Unijazz.
Unijazz je kulturní sdružení, které přímo (podobně jako Artfórum, které si ten název dodnes uzurpuje) navázalo na legendární Jazzovou sekci. Stěžejní akcí, kterou pořádá, je festival v Bohnické psychiatrické léčebně, původně fungující pod pouhým názvem Bohnice s podtitulem Den otevřených dveří v psychiatrické léčebně, v posledních letech pak pod názvem Babí léto. Tato přehlídka funguje nepřetržitě již od roku 1990, vždy jako součást Týdne pro duševní zdraví, takže letos bude v září již třináctý ročník. Bohužel je však v posledních letech zcela zastíněna o dva roky mladším festivalem Mezi ploty, který svou inspiraci přerostl již několikanásobně a se kterým si ji mnozí bohužel pletou, ač má odlišného ducha, náplň i pořadatele. Další významnou akcí pořádanou Unijazzem je multikulturní festival v Boskovicích (hudba se zde hraje jen odpoledne a večer, jinak jsou zde projekce filmů a divadelní představení), který vytrvale upozorňuje na stav dnes již snad víceméně zachráněného unikátního židovského ghetta. Ten bude mít letos v červenci kulaté desáté jubileum. Třetí významnou akcí je prosincový, déle než týden trvající festival Alternativa, který je dnes již bezesporu ve svém žánru něčím podobným, čím je Pražské jaro v klasické hudbě - tedy prestižním festivalem s mezinárodním renomé a respektem. Ale proč se o tom rozepisuji tak obšírně? Protože z výčtu těchto hlavních aktivit (pochopitelně jich je mnohem více...) je jasné, že se nejedná o nic, co by dnes, ve stále tržněji orientované společnosti, zajímalo větší sponzory. Nejedná se o žádnou charitu, organizátoři nikde nevystupují jako spasitelé toho, proč své akce dělají, nepřizpůsobují program širokým masám, ale snaží se udržet jeho kvalitu. V důsledku toho je budoucnost zmiňovach akcí silně ohrožena, protože finanční problémy začínají být vážné. A aby toho nebylo málo, centrum sdružení bylo před nedávným časem za podivných okolností vykradeno. Proto se příznivci Unijazzu rozhodli pro benefiční koncert, který by měl alespoň trochu napomoci situaci. Bude se konat 20. června v pražském Kině Aero a krom projekcí vystoupí skupiny Už jsme doma, VRM a vyloučeno není ani dost unikátní překvapení. Všichni účinkující vystoupí za symbolické honoráře, v podstatě jen pokrývající jejich režii. Pokud tedy neznáte nějakého sponzora a není vám osud výše řečeného lhostejný, přijďte alespoň podpořit svou přítomností a vstupným.

Zátory - nové jméno na domácí scéně
Na výše uvedeném festiválku v Kopanině si odbyla svou premiéru skupina Zátory. Zatím mi nepřipadne příliš vyprofilovaná a mezi jednotlivými skladbami byly občas dost velké kvalitativní i stylové skoky. Tak proč o tom vůbec píšu? Protože krom toho, že v ní cítím docela velký potenciál, v ní vedle mladého kytaristy a basisty hraje i trojice velmi ostřílených muzikantů. Za bicími sedí Zdeněk Konopásek (v minulosti třeba Dvouletá fáma, Oldřich Janota, Kvartet Dr. Konopného a další…), do saxofonu duje Jirka Jelínek, který byl skoro deset let členem Psích vojáků a předtím pár let posilou Garáže, a leaderem, zpěvákem a klávesistou je Vladimír Línek, naposledy činný v MCH Bandu, se kterým nahrál i album Karneval.

Desku BBP přijdou přivítat Tři kmotři
Ve středu 19.června pokřtí své další album, CD s názvem "...a v očích stíny noci", orchestr B.B.P.. Křest se měl původně konat v klubu Delta, ale z technických důvodů musel být přesunut do legendární hospody Na Slamníku v Bubenči. . Jako host večera vystoupí kapela Janota 1935, kmotry desky, kteří si se skupinou i zahrají, bude trio Pepa Janíček, Jiří Kabeš a Vratislav Brabenec - čili jádro Plastic People.

Browsení po síti
Legendární, dnes již ve své tištěné podobě neexistující undergroundový časopis Vokno dostal svoji internetovou podobu. Tedy on to na webu není vlastně časopis, spíš takové místo spřízněných. Najdete ho tady a kouknout se můžete třeba na fotografie z festivalu Rock pro Zelený tulipán ve Staré Boleslavi. Dalším typem může být třeba web strakonické skupiny Landmine Spring, kteří mě docela zaujali na festivalu Freedim fest 02 a kteří před časem přibrali druhého bubeníka, a po prázdninách budou točit své další album. A do třetice - obnovenou podobu má nyní i stránka pražských Oswald Schneider, kteří mají novou desku a nového bubeníka.

Festiválky jako houby po dešti
Pokud máte radši menší, nemegalomanské festiválky, kde hrají objevné nové kapely i naprostí začátečníci, a ne pořád ti stejní, pak vás musím upozornit na tři drobné akce. Tou první je druhý ročník festivalu Noc pod hvězdami v Radimi, což je městečko kousek od Peček, nebo chcete-li, mezi Kolínem a Nymburkem. Koná se od pátku 21.6. do soboty 22.6., zahraje spousta lokálních kapel, ale i českobrodští Ememvoodoopőka, tuším že nymburští Zády, za hvězdy pak budou pardubická Vypsaná fixa či pražští Nahoru po schodišti dolů band. V ty samé dva dny ale bude i další, již sedmý půlročník festiválku Velký šleh, tentokrát v Úněticích u Prahy (kam ovšem jezdí příměstská doprava). Tady můžete vidět a slyšet například Peshata, Rudovous, Ahmed má hlad, ale i například vynikající - i když jen v určitých kruzích známé - chebské Esgmeq. Plus tu budou i divadélka Zmalovaný buchty a Ježek a Čížek. Do třetice tip na tytéž dva dny pro Jihočechy. V Českém Krumlově proběhne v rámci lidové veselice Krumlovská růže vyhledávací přehlídka agentury AMP, vítěz si zahraje na festivalu v Krumlově v polovině července a pak i na družebním festivalu v Dánsku. Jména finálových kapel zatím porota (jejímž si dovolím býti členem) tají.

...a ještě tradiční třešnička na závěr
O žádném zajímavém zahraničním hostovi, krom již zde minule zmíněných Pleasure Forever, tentokrát nevím. Tedy pokud pominu festivaly. A tam jich je celá řada - v Českém Brodě zas můžete jednou vidět Chumbawambu a poprvé v Čechách i Dead Kennedys - i když bez Jello Biafry. Kdo si počká, v Trutnově na něj bafnou Sick Of It All a pošramocenou pověst letos velmi chudého zářijového festivalu Jam> bude napravovat Morcheeba.