Vítejte u patnácté letošní přílohy MusicServeru Podzem. Prázdniny se nám přehouply do druhé poloviny, hudební scéna je ospalá, nicméně třeba na nedostatek sluníčka si nemůžeme stěžovat. Letní idylka. Tedy pokud se vám nestane to co mně, to jest, že několik dní něco plácáte po několika málo volných chvilkách, abyste si to pak nahráli na disketu, která je ovšem vadná, takže ve chvíli, kdy potřebujete toto přenést jinam, nějak není co. Tím chci říci, že se vám tentokrát za zpoždění vydání této přílohy omlouvám osobně. Jenom doufám, že se mi z toho nestane pravidlo, a z Podzemě se nestane občasník.
Nedávno jsem dělal rozhovor s jednou kapelou a dostali jsme se k tomu, zda se oni sami považují za alternativu či ne. Následovala tradiční debata, co si kdo pod tím pojmem představuje, kterou zástupce kapely uzavřel tím, že oni jak poslouchají, co je baví, mají to celé obráceně. Že totiž poslouchat Toma Waitse, Vaška Koubka či Einstürzende Neubauten je pro ně normální a naopak výjimečnou alternativou je třeba Karel Gott či Martin Maxa, kteří jsou pro ně jen těžko stravitelní. Já to mám podobně. Nejdrsnějším zážitkem posledních poklidných dnů se pro mě staly rozhovory s Ilonou Csákovou v magazínu Lidových novin (pokud jste ho nečetli, najdete ho v sekci rozhovory na www.lidovky.cz) a rozhovor se skupinou Elán v červencovém čísle měsíčníku Rock & Pop.

Tonda Kocábek

Další festivalové ozvěny

O festivalu Boskovice 2001 jste na MS už četli report od kolegy Hynka (najdete ho zde), takže zde bych si dovolil jen trochu doplnění - program byl bohatý, nikdo nemůže stíhat všechno, a tak jsem neviděl leccos, co viděl a slyšel Hynek, a pochopitelně naopak. Za zmínku určitě stojí hned zahajovací koncert. Projekt Nigun, ve kterém se sešla česká zpěvačka a herečka Věra Nerušilová (...neříkejte, že jste neviděli její úžasný kuplet o kočce ze Záběhlic v nedávno reprízovaném případu rady Vacátka "Smrt černého krále"...) s u nás žijící ruskou dvojicí - klavíristkou Natalií Shonert a jejím synem, houslistou Alexandrem. Pokud jste mimochodem - tak jako já do zmiňovaného koncertu - neslyšeli jméno Alexander Shonert, tak si ho hodně dobře zapamatujte, protože podobně fenomenálních houslistů moc není. Trio Nigun hraje židovské písně, a ať už v jidiš, v němčině či třeba písně sefardské - a patří v tom u nás k nejlepším. Hrají je totiž s úžasným nadhledem, elánem a vtipem, což bohužel není v této žánrové škatulce běžné. Bohužel jsem zatím ještě neslyšel jejich debutové CD (vydal Black Point), které se na koncertě poprvé prodávalo, takže nevím, jestli se jim své klady podařilo přenést i do studiové nahrávky. Ale naživo doporučují čtyři z pěti Kocábků. Pominu-li opět kvalitní filmové projekce (vedle dokumentu "The Plastic People Of The Universe" či vzpomínek na televizní pořad "Šedesátka" se promítal i třeba hodně zvláštní film režiséra Jana Němce "Démanty noci") určitě stojí za zmínku i program místního klubu Sklepy, který fungoval vždy v podvečer a večer jako jakási malá scéna. První den se zde představily tři lokální undergroundové spolky - viděl jsem část vystoupení formace Hrdla na horách, kteří místy připomínali Psí vojáky, a vůbec nebyli špatní. Druhý den byl věnován punku - nejprve svou syrovou jízdu spustila brněnská legenda Zeměžluč. Byli úderní, se stylově naštvanými texty a občas opravdu pekelně rychlí. Pražští A bude hůř... spíš než rychlost vyznávali melodie, nebáli i se vlivů folklóru a byli blíž české hospodě. Sobotní koncert Jakub Noha Bandu jsem bohužel neviděl, ale vzhledem k tomu, že jsem na něj nezaznamenal ani jediný negativní ohlas, nejspíš to opět stálo za to. V neděli uzavřeli bluesmani - slovenský Dura blues band mě překvapil víc než mile. Před časem jsem slyšel jejich album, které bylo sice příjemné, ale s tím, co zde předvedli naživo, se to vůbec nedalo srovnat. Zážitek dost nezprostředkovatelný. Muzikantství od pánaboha. Co se týče hlavní scény, pod většinu komentářů kolegy Hynka bych se klidně podepsal také, snad jen s výjimkou závěrečné dvojice - Here mi připadli na rozdíl od něj zcela úžasní s nápaditými aranžemi a bezkonkurenční schopností navodit svou náladu i mezi publikem. A na druhou stranu Neurópa mě trochu zklamala - na to, že mají leccos nedotažené, hrají přece jen už dost dlouho, takže si nejsem jist, jestli v tomto případě většina kolegů trochu nepřeceňuje...
Další týden proběhl z těch významných festival Králíky.com. Ten jsem se nakonec rozhodl vypustit, protože alespoň jeden víkend je třeba relaxovat. I když mě to mrzelo, protože svým programem mi letošní ročník připadal nejhvězdnější ze všech domácích festivalů. Dramaturgie byla velmi objevná a pestrá a třeba ve srovnání s Trutnovem to vidím na jasné 1:0 pro Králíky. Kvantita totiž není všechno. Ale jinak si pochopitelně o tom, jak Living Colour měli hrát ve dvě, pak ve tři, pak v pět, pak v osm a nakonec se na pódiu objevili ve čtvrt na deset, a hráli tak asi 45 minut, protože v deset se muselo končit, tak o tom a mnohém jiném si nechte vyprávět od jiných.
Zatím poslední víkend proběhl festival Euroregiomusicfest - Bigbít na Lipně. Na moc pěkně situované místo a program se spoustou jmen, která se nevyskytují úplně všude, si našlo čas každý den něco okolo tisícovky návštěvníků. Viděl jsem jen část, s přáteli jsme přijeli až odpoledne druhý den, takže zprávy o tom, že třeba mladá skupina Radobos moc nikoho nepřesvědčila, či o tom, že rakouští Garvus byli se svým průměrným revivalem U2 a Pink Floyd (!) téměř vypískáni, mám jen z doslechu. To platí i o zprávách o uvádění I.M. Jirousem, díky kterému si prý např. slečny z Tara Fuki mohly uprostřed svého vystoupení dát cigaretku a Lenka Dusilovábyla pochválena do nebes. Horké sobotní odpoledne po nevzrušivém vystoupení několika méně známých rozhýbali až Vášovi Ty syčáci , zaručená to jistota všech letošních zajímavějších festivalů. Po nich si na pódiu zatančili Gang-Ala-Basta, kteří se pomalu vymaňují ze své pověsti plagiátorů kdekoho a začínají nabírat svoji tvář. A zpěvačku jim může každý jen závidět. Kapelu nesoucí název svého leadera Sahara jsem sice neslyšel (byl jsem zrovna na druhé scéně na Pavlu Fajtovi), ale téměř všichni kteří ano, se vyjadřovali v superlativech. Vltava byla v první půli neuvěřitelně utahaná a bez šťávy, ale pak se vše v dobré obrátilo, závěr byl povedený a přídavek "Orloj viděl chlapec" pak naprosto bez chyby. Následující Tatabojs nejprve všechny otrávili svou přípravou v déli hodina a čtvrt (a to měli vlastního zvukaře a vlastní bedňáky!), ale pak dali všem na vědomí, kdože je hlavní hvězda tohoto festivalu. Takže na konci přidávali a celý jejich pobyt na pódiu se - k nevelké radosti pořadatelů - protáhl na víc než dvě a půl hodiny. Následovali Fru Fru Serious (…"My jsme seriózní Fru Fru!…), kteří potvrdili pověst jednoho z objevů letošního roku. S bohatou rytmikou (šestistrunná baskytara, dva bubeníci a frontmanem obsluhované steel drums a elektronické pady) se pohybují kdesi mezi alternativou a taneční hudbou. Kdo litoval zániku Pluta, už asi nemusí - pominu-li skvělé sólové vystoupení Pavla Fajta na malé scéně, zmiňovaní Ty syčáci a právě Fru Fru Serious jsou náhradou víc než uspokojující. Poslední dvojici kapel jsem vzdal, v půl třetí se odebral do postele a přišel tak o kuriózní ukončení bloku skupiny Bratři Karamazovi. Těm prý pořadatelé museli - poté, co přetáhli stanovený čas, a ani na několik výzev nehodlali pódium opustit - bicí a aparáty odnášet pryč z pódia uprostřed hraní… Festival se letos myslím docela povedl, domácí skupiny s výjimkou Polemic jednoznačně převálcovaly ty zahraniční a počasí jakoby se chtělo omluvit za ten bouřkou ukončený víkend z počátku července.

Stejný ksichty opět hrají škatulata

Pokud vás baví různé fůze world music s hospodskou muzikou, o volném seskupení kapel Festival stejnejch ksichtů (a nebo alespoň o jejich nejznámějším zástupci Neočekávaný dýchánek) jste už nejspíš slyšeli. Z jejich tábora přišla celá řada personálních změn. Doufám, že se v tom neztratíte. Skupina Klec v průběhu léta natáčí své debutové album ve studiu Live&Loud. Více o tom najdete na stránkách kapely. Na albu se ještě podílel dosavadní kytarista Antonín Hluštík, který se rozhodl z důvodu své rozrůstající rodiny opustit nejen Klec, ale i další spřízněnou partu Jarabáci, a do budoucna tak bude k vidění už jen v řadách Neočekávaného dýchánku. V Kleci ho nahradí Štefan Čulík, v Jarabácích pak Dušan Vajner. Na druhou stranu další člen Kleci i Jarabáků Jakub Schmid posílil nově i řady skupiny Traband jako hráč na baskřídlovku. Jinak Jarabáci si nedávno vlastním nákladem vydali sedmipísňové minialbum "Žaves". Další skupinu z tohoto tábora Kapitán Kajman opustil jednak zakládající člen, saxofonista Michal Hroza, který se nadále hodlá věnovat už jen dalším svým působištím - Neočekávanému dýchánku a Ahmed má hlad, a rovněž i banjista Michal Havelka. Někdy od října by se měla na pódia vrátit skupina v obměněné sestavě s novým saxofonistou a klarinetistou Radimem Kvasnicou. Změn je ještě více, ale něco si nechám na příště, pokud chcete bohatší detaily, doporučuji www.ksichty.freemusic.cz.

Filip Topol + Agon Orchestra = nové album

Vloni se v pražském Divadle Archa uskutečnilo společné vystoupení Agon Orchestra a Psích vojáků. Někde tam vznikla myšlenka společného alba. Nahrávka byla pořízena počátkem letošního července opět v Divadle Archa. Album bude obsahovat jedenáct vesměs známých písní v aranžmá Petra Kofroně. Zpěv Filipa Topola doprovodí Agon v osmnáctičlenném obsazení, ve kterém najdete i tubu, fagot či harfu. Těšit se tak můžete na novou podobu písní "Krasobruslař", "Prší", "Chce se mi spát", "Russian Mystic Pop", "Žiletky" a dalších. Album má zatím pracovní název "Brutální muzika" a na trhu by se mělo objevit před Vánocemi na značce Indies Rec.

Reunion Jazz Q

Martin Kratochvíl se po letech opět uchýlil do svého Studia Budíkov spolu s Tony Ackermannem a momentálně zde dokončují nové společné akustické album, které (jak také jinak) vydá firma Sony Music Bonton. Zároveň Martin Kratochvíl přichystal comebackovou koncertní šňůru legendárních Jazz Q. Ti budou vystupovat v sestavě Martin Kratochvíl, Luboš Andršt, Oskar Petr, Přemysl Faukner a Jaromír Helešic. Celé turné vyvrcholí počátkem prosince v Lucerna Music Baru, kde se připojí další exklusívní hosté.

Žáha jede!

Stále populárnější soul-funk-rocková formace Žáha se zpěvákem Markem Hlavicou a kytaristou Petrem Jurkovičem se v srpnu chystá pracovat na svém novém albu pro Sony Music Bonton. Na rozdíl od koncertů, kde často skupina prezentje i převzaté skladby, se zde objeví pouze vlastní tvorba. Mezitím si odskočí ještě na festival do Maďarska (viz. níže). Po návratu zahraje ve svém oblíbeném klubu Vagon 16. srpna a na festiválku na hradě Točník 18. srpna, poté se odebere do studia. Na podzim se pak chystá představit nový program "Soul Machine".

Nové desky

A když už je v souvislosti s Jazz Q či Žáhou řeč o nových deskách - BMG vydali desku svému novému objevu, skupině Kyberon, kterou si možná někdo pamatujete pod původním názvem Maxmilián Dráp. O November Second u Escape jsem zde psal minule, Indies krom zmiňovaného Filipa Topola s Agonem chystají i další desku Oswald Schneider a především již rok vznikající novou desku skupiny Jablkoň. Black Point má v plánu krom dalších archívních nahrávek jako třebaMichael´s Uncle na čas předvánoční nový Echt! a Sony Music Bonton už oznámili dokončení čtvrtého alba Moniky Načevy. Prostě střádejte do prasátek.

Pod Černý vrch znovu na scéně - a hned dvakrát!.

Pražská, druhdy docela populární skupina Pod Černý vrch, se po zhruba třičtvrtěroční pauze opět hodlá objevit na koncertních pódiích. Stane se tak v sestavě Jiří Kubíček (baskytara), Jan Krucký (zpěv, housle), Ivana Krucká-Kubíčková (housle), David Göttlich (klávesy) a staronově Jiří Burian (bicí). Zároveň ovšem vznikl i pobočný projekt se zatím pracovním názvem Černá Hora, který by prý měl být o něco tradičnější, více folklórem ovlivněný. Striktně se prý ovšem hodlá vyhnout módnímu trendu názvuků balkánských a židovských. Tuto kapelu bude krom tříčlenného klanu Kubíčkových/Kruckých tvořit jednak dosavadní bubeník PČV Milan Makovec, a jednak pro ní skupina usilovně hledá zpívající violistku. Zájemci se mohou hlásit na mailu limbora@seznam.cz.

… a závěrečná třešnička na dortu…

...je tentokrát zahraniční. A také spíš jen informativní, protože víc než na poslední chvíli. I když - pokud ihned sbalíte spacák… Od 1.8. do 8.8. probíhá na ostrově Obuda v Budapešti asi největší festival ve střední Evropě. Organizátoři hlásí celkem 800 vystoupení zhruba stovky souborů všech žánrů. Zahrají zde třeba Leningrad Cowboys, B>Taraf De Haidouks, Morcheeba, Him, Placebo, Run DMC, ale třeba i opravdu tvrdé spolky jako např.Moonspell. Potěšující je, že své zástupce zde má i Česká republika. A koho, že si organizátoři od nás považují natolik, že byl pozván, milá Akademie populární hudby? Nebudu napínat - je to Jiří Stivín, již zmiňovaná Žáha a konečně za rockery táborští Sunshine. Vstupné na celý festival včetně poplatku za kempování je 110 DM, na jednotlivý den pak 20 DM. Bližší informace najdete na www.pepsisziget.hu.

Nashledanou za čtrnáct dní.